Thursday, March 10, 2011

Proč se IBM podařilo prosadit IBM PC?

1. Minipočítače: dlouho před IBM PC
V roce 1960 představuje společnost Digital Equipment  první minipočítač PDP-1. Je to první komerční počítač vybavený klávesnicí a monitorem. Je to také první počítač, pro který vznikla první hra pro minipočítače, Spacewar! PDP-1 byl používán průkopníky v počátcích sdílení výpočetních zdrojů (multitasking), což malým podnikům a laboratořím umožňovalo přístup k mnohem větší výpočetní kapacitě než kdy předtím. Cena: 120 000 USD. [1,2]

[3]

V roce 1969 společnost Honeywell přichází  na trh se svým "Kuchyňským Počítačem", H316. První domácí počítač, jehož cena byla 10 600 USD. Zamýšlen jako konzumní produkt užitečný pro ukládání receptů. Měl i vestavěné krájecí prkno. Jelikož měl složité uživatelské rozhraní, v ceně byl i dvou týdenní kurz na jeho ovládání.  Vážil 45 kg. Neexistuje důkaz, že by si někdo počítač H316 zakoupil. [5]
 [4]

V roce 1975 Micro Instrumentation Telemetry Systems (MITS) přišla s modelem Altair 8800, který je považován za první masově vyráběný minipočítač. Počítač byl původně k dostání pouze jako stavebnice, kterou si pořizovali ti nejvědší nadšenci. Protože počítač neměl žádnou klávesnici ani monitor, uživatelé si přepínáním přepínačů psali své vlastní programy a sledovali LEDky, jak jim blikají dle jejich příkazů. Bill Gates a Paul Allen napsali pro tento počítač opravdový programovací jazyk Altair BASIC. Časem bylo možné k počítači připojit i monitor, tiskárnu, klávesnici… Cena: 400 USD. [6]


V roce 1977 přišel Apple II. Cena od 1 300 USD (dle velikosti RAM). Stal se velice oblíbeným. Byl k dostání i s barevným displejem a programovacím jazykem, tudíž schopný fungovat out-of-the-box. Byl vybaven tabulkovým kalkulátore VisiCalc, který byl velmi oblíben např. účetními. Tím se Apple II stal business záležitostí. [7]

2. Konkurence IBM PC
V roce 1981 přišel Apple III. Cena: 3 800 USD s monitorem. Externí port pro disketovou mechaniku, čtyři sloty pro rozšíření, 128 kB RAM, max 512 kB. [15]

Dalším počítačem z roku 1981 je Commodore VIC-20, kterého se prodalo přes milion kusů. Stál pouhých 299 USD, připojoval se k televizi a zobrazoval barevnou grafiku. Měl divné rozlišení  (176 x 184 pixels), což znamenalo 22 velkých čtverců na řádek. Měl velmi malou paměť (5 kB RAM).


[16]

Další počítač z roku 1981 je např. Osborne 1. Vážil přes 13 kg, ale přesto pro mnoho lidí proměnil přenositelnost počítačů ve skutečnost. Měl klávesnici, dvě diskové mechaniky, a držák na harddisk a to v pevném obalu, který po uzavření vypadal jako kufr. Měl 64 kB RAM, byl vybaven tabulkovým kalkulátorem a stál 1 800 USD. Byl to relativně úspěšný produkt.  [17]


3. První pokusy IBM o osobní počítač

IBM se několikrát neúspěšně pokusila vstoupit na trh osobních počítačů. První pokus byl s modelem IBM 5100 v roce 1975. V té době jejich zatím nejmenší, první přenosný počítač (24 kg). Měl stejný operační systém jako IBM mejnfrejmy. Byl to relativně primitivní stroj, jehož neúspěch spočíval především ve vysoké ceně (16 kB RAM stála 8 975 USD, 64 kB ram 19 975 USD) a v (ne)možnostech rozšiřitelnosti.

Měl built-in páskovou mechaniku a malý pěti palcový displej. Built-in jazyk BASIC nebo APL nebo oba dva (dle verze). Páska ukládala 204 KB dat. Neměl mikroprocesor, ale kartu PALM (Put All Logic in Microcode), která fungovala jako 16-bitový mikroprocesor.

Prodej byl zacílen na technické a bohaté podniky, ale tento obchodní záměr se nevydařil. IBM 5100 byl  první z řady IBM osobních počítačů, které dál pokračují 5110, 5120, 5150 (IBM-PC) a 5160 (PC-XT).  [8]
[9]

Za dva roky přišla IBM s modelem 5110, který měl mimo jiné větší výkon, 8 palcovou disketovou mechaniku a podporu malých písmen (ne jen VELKÁ PÍSMENA). Tento model byl nahrazen modelem 5120, který i s tiskárnou stál přes 9 000 USD. Vážil 48 kg. [12]
4. IBM PC
V té době IBM dokonce přemýšlela o odkoupení nezkušené herní firmy Atari, aby získala jejich první řadu osobních počítačů. Pak si to rozmyslela a rozhodla se dál vyrábět a prodávat svoje osobní počítače. Už bylo na čase, aby ukončila éru neúspěchů, kdy byla tato největší počítačová firma na světě porážena vlasatými výrostky a neznámými firmami. Bylo na čase změnit strategii a jít na to pro IBM netradiční cestou. Pro nové nápady si IBM došla k Billu Gatesovi (nový Intel procesor, lepší grafika..) a pořídila si nový operační systém.

Aby IBM přišla s novým počítačem rychle a levně a tedy místo toho, aby si vyvinula svůj vlastní hardware a software, použila již vytvořené a volně prodejné komponenty. Procesor koupila od Intelu , operační systém od Microsoftu (MS-DOS 1.0, btw. Gates si ponechal práva na prodej MS DOSu nezávisle na IBM PC a tím zbohatnul). [10]

Roku 1981 IBM představila svůj nový počítač IBM PC (model 5150). Právě díky tomuto počítači zpopularizoval pojem PC (personal computer).
[11]

První IBM PC běžel na 4,77 MHz Intel 8088 mikroprocesoru, byl vybaven 16 kB pamětí, která se dala rozšířit na 256 kB. Měl jednu až dvě 150 kB diskové mechaniky, případně jen možnost připojení páskové mechaniky, monitor či připojení k televizi a několik softwarových aplikací. Cena začínala na $ 1 565. Dražší (a častější) konfigurace stála 3 000 USD (vlastní disketová mechanika a displej). Pět slotů umožňovalo rozšiřitelnost (větší paměť, video karta, disketová mechanika..) [10]

Za necelé čtyři měsíce potom, co IBM představila svůj PC, časopis Time Magazine jmenoval  IBM PC "mužem roku".  [13]
Za 18 měsíců IBM představila PC-XT, který měl harddisk a novou verzi DOSu. Bylo také potřeba větší RAM. [14]

5. Proč takový úspěch IBM PC?

IBM si nebyla jistá, jak trh počítač přijme. IBM PC nebyl dostatečně silný, aby rozdrtil stávající konkurenci - neměl moc SW, neměl harddisk, měl neozkoušený OS a nebyl distribuován IBM marketingovými kanály.

Ovšem přijetí trhem bylo fenomenální. SW se množil (populární tabulkový procesor Lotus, databázové programy..). Hardwarové společnosti začaly vyrábět zásuvné karty (např. Hercules grafický adapter - high-resolution monographic adapter that can display text or graphics at a resolution of 720x348).

Poptávka po IBM PC byla obrovská. Osm měsíců po představení IBM PC bylo prodáno 50 000 kusů (1982). Po roce výroby bylo prodáno 200 000 kusů. Firmy jako Columbia Data Products nebo Compaq Computer začaly vyrábět klony IBM PC. [10]

Btw. z těchto počítačů nakonec vznikly dnešní Wintel počítače (Windows + Intel). 

Tedy:
  1. IBM PC se  od předchozích IBM osobních počítačů odlišoval tím, že byl sestaven ze samostatných (off-the-shelf) součástek, které byly dostupné komukoliv. Tedy alternativa k vlastnímu vývoji všech částí. Neboli otevřená architektura. A navíc byl distribuován externě (outside distributors), ne jen prodejci IBM (kvůli rychlému prosáknutí k zákazníkům), konkrétně  ComputerLand, Sears, Roebuck and Co..
  2. IBM si vybrala jiný směr marketingu, jiná cílová skupina. Předpokládala, že zákazníci, kteří budou chtít osobní počítač nebudou ti, kteří si svůj počítač chtějí sestavit jako stavebnici. Tím, že použili Charlie Chaplina jako uživatele schopného IBM PC používat out-of-the-box, přilákali uživatele, kteří chtěli počítač kvůli jeho užitečnosti a ne kvůli jeho technické působivosti.
  3. IBM PC byl kvalitní, stála za ním firma s tradicí.
  4. Jiné společnosti mohly teoreticky použít stejné kompotenty a vytvořit jejich počítač a tím oslabit pozici IBM, ale byl tady jeden problém, který nemohl být legálně zkopírován: BIOS. IBM BIOS byl chráněn copyrightem. Ovšem Compaq zainvestoval velkou sumu peněz a legálně napodobil i IBM BIOS, a tak se na trh dostaly levné IBM klony.
(Intel procesor kvůli tomu, že IBM získala práva k jejich výrobě. IBM už používala  8086 procesor ve svých Displaywriter Intelligent Typewriter, za který Intelu dala práva na svoji technologii bubble memory.  (Bubble memory started out as a promising technology in the 1970s, but failed commercially as hard disc prices fell rapidly in the 1980s.))
[10][10]



Zdroje:

No comments:

Post a Comment