Sunday, March 6, 2011

Budoucnost emailu a demonstrace Google Wave

Trocha historie

Počátky emailu sahají do 60. let minulého století. Jako jeden z prvních systémů pro zasílání zpráv bývá označován MAILBOX, který byl v roce 1965 spuštěn na MIT. Ve svých počátcích díky nepropojenosti počítačů bylo možné posílat zprávy jen uživatelům na jednom stroji. Nelze tedy mluvit o emailu, jak ho známe dnes. Nicméně to byla první realizovaná myšlenka výměny zpráv mezi uživateli počítačů. Shodou okolností lze MIT neoficiálně označit jako rodné místo spamu, nevyžádané pošty, která dnes tvoří až 90% veškeré emailové komunikace. Stalo se tak v roce 1971, kdy studenti poslali všem uživatelům daného počítače zprávu s protiválečným vyzněním “THERE IS NO WAY TO PEACE. PEACE IS THE WAY.” Univerzitní prostředí byla jednou z kolébek elektronické komunikace. Důležitější ale byla armádní síť ARPANET, navržená pro sdílení informací a prostředků mezi armádními vědci.

Klíčovou postavou byl Ray Tomlinson, který počátkem 70. let minulého století jako jeden z mnoha spolupracoval na ARPANETu. Koncem roku 1971 představil program SNDMSG pro výměnu zpráv mezi stroji připojenými do ARPANETu. Jeho první poslaný email byl mezi počítači, které byly vedle sebe v jedné místnosti, ale spojeny počítačovou sítí. Text zprávy byl čistě praktický, jednalo se o text ve stylu první řádek QWERTY klávesnice, tedy o znaky “QWERTYUIOP”. Z dnešního pohledu je úsměvné, že program SNDMSG byl určen jen pro posílání zpráv. Jejich příjem měl na starosti další program, READMAIL.

První počítače ARPANETu, které poslaly email, zdroj: http://openmap.bbn.com/~tomlinso


Pro rozlišení počítačů, které posílaly a přijímaly zprávy, navrhl Tomlinson dodnes používané schéma
uzivatel-pocitace@jmeno-pocitace

Důvodů proč Tomlinson zvolil znak ‘@’ (zavináč) bylo několik. Nejdůležitějším byl ten, že jména lidí (a ani počítačů) tento znak neobsahují, takže nemůže dojít k situaci, že atypické jméno způsobí problémy s odesíláním zprávy. Další důvod byl ten, že v té době tento znak nepoužíval žádný počítačový jazyk (později se ukázalo, že to nebyla úplně pravda). To znamenalo, že zavináč se mohl vyskytovat ve zdrojovém kódu, například jako odkaz na autora, a nemohl ovlivnit tehdejší programovací jazyky. A v neposlední řadě symbol dává smysl, v angličtině ho lze vyslovit jako “at”, čili “v” nebo “na”.

O 3 roky později měl email již stovky uživatelů, převážně z armádních kruhů a již koncem 70. let tvořily emaily okolo 75% veškeré síťové komunikace. Okolo roku 1974 také Larry Roberts implementoval pro svého nadřízeného vylepšení emailu, složky. Ty se u většiny emailových služeb dochovaly dodnes. Výjimkou je například Google Gmail, který již od svého začátku prosazuje štítky. Koncem 70. let se také začaly objevovat známé emotikony. Dle některých pramenů je jako první použil Kevin Mackenzie, kterému chybělo, že v textové komunikaci nemohl použít intonaci.

"Of course you know I agree with all the current
        administration's policies -)."
    The "-)" indicates tongue-in-cheek.

Opravdový rozmach zažil email v první polovině 90. let. Internet se začal více šířit mezi běžné lidi a ti spolu chtěli jednoduše komunikovat. Začali se objevovat poskytovatelé emailových služeb, začali si konkurovat a díky tomu měli koncoví uživatelé lepší podmínky pro elektronickou komunikaci. V roce 1996 přišel standard RFC2045, který definoval, jak posílat email a jeho přílohu jako jednu zprávu. Původně se musela zpráva a její příloha odeslat zvlášť.

Návštěvnost emailových účtů u největších bezplatných poskytovatelů, zdroj: http://www.businessinsider.com


Budoucnost emailu - není růžová, ale od černé má daleko

Jak jsem již psal výše, email je (minimálně z technologického pohledu) poměrně stará technologie. Je ale otázkou, zda je to technologie, které hrozí nahrazení nějakým modernějším komunikačním kanálem. Tato otázka se opakuje prakticky vždy, když se objeví nějaká technologická novinka.


Navzdory  tomu, že se vyvíjí nové způsoby komunikace, ty starší stále zůstávají, byť se používají méně. A to se stane i s emailem. Email v dohledné době určitě nezanikne a nemusí se bát o svou pozici. Přestože se v poslední době objevilo několik nových komunikačních kanálů, email je dnes brán jako jakýsi standard v elektronické komunikaci.

Komunikace elektronickou poštou sebou nese řadu bezpečnostních rizik, bylo by ale naivní si myslet, že to způsobí odliv zájmu od emailu.

Některá rizika a problémy:
  • spam
  • podvržení hlavičky - podvržení odesílatele
  • není zaručeno doručení, potvrzení o doručení/přečtení není součástí standardů
  • nepřehledný pro udržování konverzace - např. Gmail to řeší slučováním více mailů dle předmětu do tzv. konverzace

Problémů je opravdu hodně, ale ty existují již dlouho a málokoho vzrušují natolik, aby přestal email používat. Řadu z nich lze vyřešit, některým se lze vyvarovat.

Hlavním postrachem emailu je spíše způsob, jakým se vyvíjí uživatelé internetu. Ti preferují rychlejší komunikaci, s lepšími možnostmi, jak spolu může komunikovat více lidí, s vyšší mírou interakce. To jim email dnes nenabízí a velcí poskytovatelé služeb to vědí. Proto je během posledních let běžné, že spolu s emailovým účtem získáte přístup k nespočtu dalších, často velmi propojených, služeb.  Je to cesta, jak udělat email použitelnější, pro zákazníky atraktivnější a jak se odlišit od konkurence. Příkladem může být v mezinárodním měřítku například Google či Microsoft, v národním pak známý Seznam. Právě ale poskytovatelé jako Google a Microsoft dnes představují hlavní hráče určující vývoj těchto služeb. Google již delší dobu prosazuje cloudová řešení před klasickými programy v počítači. Představil kancelářskou webovou službu Google Docs, službu Picasa pro sdílení fotografií a další jim podobné. Microsoft zpočátku tento trh opomíjel. Částečně možná proto, že tomuto řešení zpočátku příliš nevěřil. Hlavním důvodem je ale spíše fakt, že aby mohl konkurovat např Google Docs, musel nabídnout své webové Office také zdarma. A tím ještě více konkurovat svému komerčnímu balíku MS Office. Nakonec ale i Microsoft musel představit vlastní řešení, aby mu (jak se to již mnohokrát v historii firmy stalo) příslovečně “neujel vlak”.

Na straně emailu dnes stojí 3 silné argumenty, díky kterým se o svou budoucnost nemusí bát a na poli elektronické komunikace zůstane velmi dlouho:
  • použití ve formální komunikaci
  • množství služeb vázaných na emailový účet
  • zvyk uživatelů

Použití ve formální komunikaci

Zde je email neomezený vládce a velmi dlouho jím zůstane. Email se používá nejen pro vnitrofiremní komunikaci, ale i pro komunikaci s klienty. Je to oficiální kanál. Těžko lze očekávat, že pokud nějaké firmě “tweetneme” na Twitteru nebo pošleme zprávu na Facebooku, že nám odpoví. Občas ano, ale je to její dobrá vůle a snaha vylepšit si svůj obraz u veřejnosti, takové levné PR. Pokud chceme kontaktovat firmu a chceme její odpověď, musíme tak (v rámci psané počítačové komunikace) učinit emailem. Komunikace v rámci firmy není založena jen na elektronické poště, ale ta je její nejdůležitější součástí. Ve firmách se často používají další podpůrná řešení (wiki stránky, Skype, IM komunikace, VOIP apod.), ale email má tu výhodu, že je pro většinu záležitostí rychlejší než Skype či IM komunikace, bezprostřednější než wiki, lze snadno poslat více příjemcům. Ve většině případů není třeba dlouho dohadovat různé detaily, jedná se jen o oznámení. Stačí poslat zprávu a je hotovo, hovor Vám zabere více času, IM komunikace ještě více.


A neplatí to jen z hlediska odchozí komunikace. Když Vám někdo volá, píše na ICQ či Jabberu, rozhovor Vám zabere více času a vy nemůžete dělat nic jiného. Při odpovídání na maily si můžete vyčlenit určitý čas v pracovní době a zbytek času můžete nerušeně pracovat na svém hlavním úkolu. To, že Vám za hodinu přijde X emailů a vy odpovíte jednou za hodinu či dvě, je určitě produktivnější, než kdybyste každých X minut museli s někým přímo mluvit.

Množství služeb vázaných na emailový účet

Druhý důvod, proč se o email nemusíme bát. Pokud se dnes na internetu někam registrujete, chcete využívat webovou aplikaci či službu, v naprosté většině případů potřebujete emailovou adresu. Ať už je to pro prvotní aktivaci daného účtu, pro obnovení hesla, pro zasílání důležitých informací. Email dnes slouží jako jeden z důležitých systémů identifikace na webu. Představte si ho jako jméno. Když přijdete na nějakou stránku s aplikací a chcete ji neanonymně využívat, potřebujete se představit. Řeknete svůj email přesně tak, jak řeknete v reálném světě své jméno při například rezervaci v restauraci. A zde získává email další plusové body. Dnes existuje mnoho způsobů, jak na internetu komunikovat. Můžeme posílat zprávy na Facebooku, tweetovat si na Twitteru, přijímat pracovní nabídky na LinkedIn apod. Takových služeb, které nabízejí vlastní komunikaci, existuje několik. Ale mají něco společného. V naprosté většině případů lze definovat podmínky, za kterých Vám pošlou na mail upozornění, že Vám např. přišla zpráva. To se týká nejen již zmíněného Facebooku či LinkedIn, ale také různých diskusních fór, kde můžete uživatele kontaktovat pomocí soukromých zpráv. Málokdo má čas nebo chuť dnes denně kontrolovat všechny stránky, zda mu na jedné z nich někdo nenapsal. Raději si nastaví, aby mu v takovém případě přišel email. Emailová schránka se tak stává uzlem, který spojuje více komunikačních kanálů. Uzlem, který komunikaci tak zjednodušuje, že se bez něj nelze obejít.


Zvyk uživatelů

Do jisté míry to souvisí s výše uvedenými dvěma body. Jednak se email stal nepsaným standardem a navíc běžní uživatelé, tedy většina trhu, jsou pohodlní. Pokud to není absolutně nutné nebo pokud klady výrazně nepřevažují, pak většina uživatelů nepřejde na jiný systém. Budou zde technologičtí nadšenci, ale to je jen hrstka lidí v porovnání s celkovou internetovou populací. Nástupce emailu by musel přijít s něčím, co by využila (nebo si to alespoň myslela) většina lidí. A zároveň by musel zachovat jistou kompatibilitu s emailem.


Možní nástupci

Jak se objevují nové cesty internetové komunikace, tak se vždy objevují diskuse, zda právě tento směr může nahradit email či ho alespoň zatlačit do pozadí.

Instant Messaging

Existuje Instant Messaging, neboli okamžitá komunikace. Rychlost, jeho největší výhoda oproti emailu, je zároveň i jeho slabinou. Pokud chci někomu poslat zprávu, musím být přihlášen a zpráva je téměř okamžitě doručena. To znamená, že druhá strana ví, že jsem u počítače a může hned začít odpovídat. Pokud ale někomu napíši “nezapomeň na dnešní oběd”, nemám zrovna chuť dále rozebírat, co si vezme daný člověk na sebe, co si objedná, či jestli pojede metrem či taxi. A neodpovídat je pomalu neslušné  “protože přeci jste u počítače, tak proč nemůžete odpovědět?”. A ukončit takovou komunikaci je také často otázka spíše minut než okamžiku. Okamžitá komunikace se někdy nesmírně hodí a má své využití i v korporátní sféře (např. protokol XMPP), ale někdy její rychlost velmi zpomaluje. Tento druh komunikace se ani zdaleka nehodí využívat ve stejných situacích jako email.

Sociální sítě

Dále je tu komunikace prostřednictvím sociálních sítí, dnes představovaných především Twitterem a Facebookem (popř. MySpace). Ale jak jsem již psal, v současné době se neberou jako oficiální komunikační kanál. Twitter má omezení na 140 znaků na zprávu a zprávy jsou navíc veřejné. A ani filozofií užití se nedá příliš srovnávat s emailem. Facebook nemá délkou omezené zprávy, má i soukromé zprávy, ale nedokáži si představit, že by ho někdo používal místo emailu. Není to platforma, není to protokol, je to jen webová služba. Provozovatel má plný přístup k obsahu dat, která posíláte. Pocit soukromí je jen zdánlivý a pro firemní prostředí je to nepoužitelné.

Ale co Facebook a soukromá komunikace? Ano, máte okruh přátel, můžete posílat zprávy i ne přátelům, nově dokonce i lidem, co nemají Facebook. Těm přijde email, na který mohou odpovědět. To je velmi důležité, je tu ona zpětná kompatibilita, bez které by o Facebooku jako nástupci soukromého emailu nešlo uvažovat. Takže ano, v privátní oblasti by Facebook mohl zastoupit email, byť neposkytuje takové možnosti a komfort jako jakýkoliv zdarma dostupný emailový klient. Můžete namítnout, že Facebook bude mít přístup k Vaší poště. Ano, to je pravda. Ale četli jste někdy Podmínky používání (Terms of Services) u svého poskytovatele emailu? Nemá náhodou ta samá privilegia? Nicméně ze 2 důvodů nevěřím, že k této evoluci dojde:

  • prostředí - když už jste na Facebooku abyste poslali zprávu, kolik z Vás by to udělalo a hned se odhlásilo? Málokdo, většina lidí se podívá, co je nového, kdo má nové fotky apod.. Tedy zabralo by Vám to neuvěřitelně více času
  • Tato komunikace nepřináší v podstatě nic nového a většina bezpečnostních problémů emailu zůstává i zde. Takže proč vlastně přecházet? Navíc pro posílání zpráv nabízí Facebook méně možností, než kdejaký poskytovatel emailových služeb.

Je zajímavé, že zejména mladá generace náctiletých používá právě Facebook (ať už zprávy nebo chat) jako téměř výhradní způsob komunikace na síti. Nicméně většina z toho vyroste, protože email je prostě potřeba.



Google Wave

V druhé polovině roku 2009 se ve světě IT (a nejen v něm) ohromně mluvilo o novém přicházejícím produktu firmy Google, Google Wave. Sám Google ho označoval jako nástupce emailu, jako to, jak by vypadal email, kdyby byl zaveden v roce 2009. Bublina kolem Wave splaskla koncem roku 2010, kdy Google oficiálně oznámil její ukončení.


Co představoval Google Wave?

Wave opravdu byl do značné míry revoluční a technologicky by byl naprosto legitimním nástupcem emailu. Efektivně spojil výhody emailu, IM komunikace, wiki stránek pro kolaboraci a mnoho dalšího. Sloučil komunikaci a tvorbu obsahu do jednoho řešení.

Několik nejzajímavějších funkcí:
  • pohled na zprávy jako součást konverzace - organizace zpráv do konverzací, možnost odpovídat na jednotlivé části konverzace, zpětně editovat své zprávy, větvit konverzace pomocí komentářů. Zprávy (i celé konverzace) lze organizovat pomocí štítků
  • lze reagovat na celou zprávu, nebo jen na její část (např. slovo)
  • okamžitá komunikace - zpráva se druhé straně zobrazuje znak za znakem, tak jak ho odesílatel píše na klávesnici. Zprávy lze odesílat také asynchronně, podobně jako email
  • sdílení souborů, vytváření dokumentů a jejich editace více uživateli (obdobně jako wiki stránky, ale změny od ostatních se zobrazují v reálném čase, znak za znakem)
  • verzování konverzací - veškeré konverzace, dokumenty, prostě vše lze verzovat a historii úprav si doslova přehrát
  • podpora gadgetů (programů) v konverzacích - např. kalendář, todo list, sudoku apod.
  • podpora robotů - sledují konverzaci a podle zadaných pravidel ji ovlivňují (kontrola gramatiky, automatická tvorba odkazů, náhledů fotografií, instantní překlad do jiného jazyka


PPP - Produkt, Platforma, Protokol

Google měl s Wave velké ambice. Google Wave nabízel koncovým uživatelům jako produkt (službu), vývojářům jako platformu, na které lze budovat nové služby a aplikace, a jako protokol, který implementoval klíčové funkce Wave a bylo ho možné použít v libovolném programu. Už během prvních týdnu se pak objevovala různá řešení spolupracující s Wave, například Novell Vibe. Výhodou různých systémů postavených na Wave byl fakt, že pokud si jeden člověk postavil vlastní systém Wave A a druhý člověk pak systém Wave B, tak díky použití stejného protokolu uživatelé řešení A mohli komunikovat s uživatele řešení B a naopak. To je v podstatě to samé, jako dnes můžete posílat emaily od jednoho poskytovatele druhému.

Proč se neprosadil?

Trend ve vyhledávání “Google Wave” dle Google Trends



Google Wave opravdu představoval revoluci, ale bohužel se neprosadil. Proč se neprosadil, je otázka, na kterou lze najít více odpovědí:
  • Žádná zpětná kompatibilita - v rámci Google Wave nešlo komunikovat jinak, než pomocí Google Wave. Přestože uživatel získal “emailovou” adresu končící “@googlewave.com”, tak Wave neuměl nijak spolupracovat s emailem. Neuměl posílat zprávy, neuměl přijímat zprávy. Dnes si takováto technologie či služba nemůže dovolit přijít se zcela izolovaným systémem. Těžko doufat, že uživatelé hned přejdou na novinku, hned ji ocení a začnou aktivně používat.
  • Zpočátku uzavřená služba na pozvánky - Google použil stejnou strategii jako o pár let dříve s jeho emailovou schránkou Gmail, která také zpočátku fungovala na pozvánky. Uživatel má k dispozici určité množství pozvánek a může pozvat nové uživatele. S Gmailem se tato volba vyplatila, resp. nebyla špatná. Vzbuzovala jistý dojem výjimečnosti a zároveň omezovala počet uživatelů na takové množství, které tehdy systémy zvládly obsluhovat. Důvodem, proč se to příliš nevydařilo u Wave je ten, že Gmail byl jen jiný emailový klient poskytující funkcionalitu pro běžnou elektronickou komunikaci. Jakmile jste dostali pozvánku, mohli jste začít s Gmailem pracovat a komunikovat s kýmkoliv. U Wave jste ale po obdržení pozvánky získali přístup k systému, kde bylo minimum uživatelů, takže i použití bylo minimální. To zapříčinilo pomalé opadání zájmu o tuto technologii.
  • Příliš revoluční - velmi úzce souvisí s prvním bodem. Přechod z emailu na Wave byl prakticky nemožný, protože odříznutím se od emailu byste ztratili většinu kontaktů. A používat další službu pro komunikaci současně s emailem se většině uživatelů oprávněno nechtělo. Trendem na internetu je sjednocování služeb, ne používání několika různých komunikačních kanálů pro z větší části podobné úkoly. Změna při přechodu byla příliš velká a díky malému počtu uživatelů nepraktická, ne-li zbytečná.
  • Na první pohled složité používání - prostředí do jisté míry demonstrovalo možnosti frameworku od Google, Google Web Toolkit, na kterém byl celý systém postaven. Pojetím se velmi blížilo desktopové aplikaci, obsahovalo množství ovládacích prvků a oken, nebylo na první pohled příliš intuitivní. K šoku ze změny stylu komunikace se tak přidal další z nového, neznámého prostředí. 
  • Špatný marketing - Google prezentoval Wave jako kombinaci chatu a emailu. Přestože to byla pravda, mnoho lidí chápalo Wave tak, že je to jen další místo, kde se dá chatovat. Neviděli v tom i onu “emailovou” část.
Osobně si myslím, že je velká škoda, že se Google Wave neprosadilo a bylo již pozastaveno. Přinášelo opravdu ohromné možnosti a zajímavá technická řešení. Některé prvky se přenesly do jiných Google služeb, kde dodnes fungují (například současná editace jednoho dokumentu na Google Docs více uživateli) a Google pak Wave začal prezentovat jako technologickou ukázku, co je dnes vše možné. Dle mého názoru kdyby přidal podporu emailu, mohlo mít Wave mnohem lepší budoucnost a stát se tak velkým konkurentem emailové komunikace.


Závěr

Zdá se tedy, že nástupce emailu v dohledné budoucnosti neuvidíme. Nabízí se ale další varianta. Email (rozuměj specifikace) se bude dále rozšiřovat a upravovat tak, aby reflektovala současné potřeby uživatelů. Ale s tím souvisí i další stránka věci, emailový klient (ať už webový či desktopový) tyto změny musí umět využít a zprostředkovat je uživateli. Za poslední roky si ale nevybavuji žádnou opravdu výraznou změnu, ze které by profitoval běžný uživatel a která by tak oslovila většinu.

Zdroje:
Posted by at
Labels: , ,

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)