Wednesday, March 31, 2010

Poskytování počítačových her formou SaaS

Pro distribuci a hraní počítačových her platí od počátku tohoto odvětví v podstatě stejná pravidla. Pro to, abychom si mohli zahrát počítačovou hru, musíme učinit následující kroky:

  • Koupit si dostatečně výkonný hardware nebo herní konzoli
  • Koupit si samotnou počítačovou hru
  • Počítačovou hru nainstalovat (případně stáhnout pomocí specializované služby)

S nástupem moderních herních konzolí a digitální internetové distribuce se tento proces zrychlil a uživatelsky zjednodušil, ale stále platí, že si počítačovou hru musíme koupit a mít jí formou instalace nebo fyzického média přítomnou v našem počítači, případně herní konzoli.

Gaming on demand

Aplikace logiky SaaS na odvětví počítačových her by znamenala přesun celého výše popsaného procesu na stranu poskytovatele, který by zajistil veškerou aplikační logiku počítačové hry na svých serverech a poskytoval uživatelům možnost připojit se a hrát počítačové hry kdykoliv a na kterémkoliv koncovém zařízení. Ze strany uživatele jsou k poskytovateli přenášeny signály ze vstupních zařízení (klávesnice, myš, gamepad) a ze strany poskytovatele k uživateli putuje streamované video ve vysoké kvalitě.



Výše popsaný princip a jeho reálná aplikace byla poprvé představena společností OnLive v říjnu 2009 na Game Developers Conference v Šhanghaji. Pro tuto novou platformy pro hraní počítačových her se ujaly názvy Gaming on demand, popř. Game Streaming.

Výhody

Výhody na straně vývojářů počítačových her:

  • Odpadá nutnost multi-platformového vývoje a optimalizace

Výhody na straně distributorů počítačových her:

  • Zcela nový obchodní model prodeje počítačových her
  • Zcela nové marketingové možnosti
  • Větší počet potenciálních zákazníků

Výhody na straně koncového uživatele:

  • Není nutné kupovat drahý hardware
  • Platformová nezávislost
  • Okamžitá možnost hraní vybrané počítačové hry
  • Garantovaná kvalita počítačové hry
Nevýhody

Nevýhody na straně vývojářů počítačových her:

Nevýhody na straně distributorů počítačových her:

  • Náklady na hardwarovou infrastrukturu
  • Nezájem ze strany výrobců počítačových her

Nevýhody na straně koncového uživatele:

  • Problémy s konektivitou a příliš pomalá odezva mohou zcela znemožnit hraní
Reálné aplikace principů Gaming on demand

OnLive

OnLive byla první společností která oficiálně oznámila vývoj herní platformy založené na principu Games on demand. V současné době probíhá beta testování a podle posledních informací je datum spuštění verze pro PC a MAC v USA 17. Červen 2010. Společnost počítá s jednotnou měsíční sazbou 14.95 USD, za kterou bude mít uživatel neomezený přístup ke všem nabízeným herním titulům. Pro uživatelé bez osobního počítače společnost vyvijí mikrokonzoli pracující na stejném principu určenou pro připojení k TV. Díky partnerství s většinou nejdůležitějších producentů počítačových her (EA, Ubisoft, Edios, Take two, THQ) a náskoku před konkurencí má společnost OnLive velice dobrou startovní pozici.

Gaikai

Společnost Gaikai oznámila vývoj herní platformy založené na principu Games on demand krátce po společnosti OnLive. Na rozdíl od společnosti OnLive ale vyvijí pouze softwarové řešení, které bude licencovat dalším společnostem. V současné době se společnost připravuje na betatestování. Datum spuštění zatím není známo.

Co je výhodnější - vlastnit platformu nebo ji otevřít?

Google roste. Apple roste ještě víc. Microsoft rozhodně neklesá a věřím, že byste ani jej nezařadili mezi neúspěšné firmy. Zároveň si tihle tři giganti světa počítačů a technologií začínají lézt čím dál víc do zelí. Čí strategie bude slavit největší úspěch?

Vývoj hodnoty akcií Google, Microsoftu a Apple v letech 2005 až 2009.

Při pohledu na současné aktivity zmíněných společností lehko zjistíme, že konkurenční překryvy už jsou opravdu významné. Namátkou jmenujme mobilní telefony, operační systémy či internetové aplikace (vyhledávání, online sdílení dokumentů a další). A třecí plochy budou spíše přibývat než naopak. Zároveň je zajímavé, že každá z firem přišla z jiného prostředí a právě v něm zatím slaví největší úspěchy – u Googlu je to internetové vyhledávání, u Microsoftu operační systémy a software a nakonec u Applu prémiový hardware a multimediální zařízení.

Možná právě díky odlišnému původu volí každý z „velké trojky“ odlišnou strategii v oblasti, na kterou bych se v tomto článku rád zaměřil – nakládání s platformou u mobilních telefonů. Pojďme se podívat, jaký kdo zvolil přístup.

Windows Mobile

Mobilní operační systém od Microsoftu má bezesporu nejdelší historii, ale také nejhorší pověst. Je pomalý, tragický na ovládání (kdo nezažil peklo se stylusem, nepochopí) a vypadá, jako by se někdo pokusil vměstnat klasické Windows na displej mobilního zařízení. Co už ale většina lidí neví, je fakt, že Windows Mobile je systém s nebývale širokými možnostmi, obrovským množstvím aplikací (byť poslední dobou v porovnání s konkurencí mírně ztrácí dech) a tedy velkým potenciálem. K jeho naplnění ale chybí jasná vize, která by vedla ke zpřehlednění trhu s aplikacemi a lepší použitelnost systému.

Pojďme se nejprve podívat, jak je na tom Microsoft s prodejem (nebo spíše jeho zprostředkováním) u mobilních aplikací. Teprve od října 2009 existuje centralizované tržiště Windows Mobile Marketplace, ve kterém se ale od té doby nenastřádala ani tisícovka aplikací. Možná k tomu přispěly i vstupní podmínky, které po tvůrcích aplikací požadují paušální poplatek $100 ročně, dalších $100 za přidání aplikace a nakonec ještě $10 za každý lokální trh. Kromě toho inkasuje Microsoft 30 % z každé prodané aplikace. To vše vede k tomu, že vývojáři nevydělávají a Marketplace tudíž neroste. Z mého pohledu je s podivem, že Microsoft nezaintegruje do desktopových Windows aplikaci, která by stahování mobilních aplikací zprostředkovala, a tudíž přinesla přidanou hodnotu, za kterou budou ochotněji platit vývojáři i uživatelé.

Co je však asi ještě důležitější, je samotná distribuce systému Windows Mobile. Ten je již od počátků licencovaný výrobcům telefonů a vypadá to, že si Microsoft tuto strategii zachová i nadále. Cena licence není pro nejnovější verzi Windows Mobile 7 veřejná, ale odhady se pohybují mezi 5 - 20 dolary. Ať už je ale jakákoliv, je jasné, že výsledný roční potenciální příjem pro Microsoft není v rámci celého businessu této firmy významný a nepřekračuje 1 % (vycházím z odhadu příjmů ve výši $300 milionů, více viz již odkazovaný článek).

Naopak, licencování platformy – tedy operačního systému – může na trhu, kde je k dispozici zcela zdarma systém Android, Microsoftu zlomit vaz nebo ho přinejmenším připravit o značnou část (potenciálního) tržního podílu.

Apple iPhone

Apple u svého telefonu nijak neexperimentoval a zvolil svou klasickou strategii – vytvořit vlastní kus kvalitního a do jisté míry revolučního hardware s perfektním designem a uzavřeným systémem. K němu spustil prodej aplikací přes vlastní prostředí iTunes, což se ukázalo jako zlatý důl. Ne náhodou se tak z iPhonu během tří let stal nejvýnosnější artikl společnosti Apple s výnosy 5,6 miliardy dolarů jen za poslední čtvrtletí roku 2009 (za celý rok to bylo $15 miliard). A to i přes rostoucí konkurenci na trhu chytrých telefonů.

Pojďme se podívat na několik dalších čísel. Ta z loňského srpna ukazují, že v App Store se měsíčně prodají aplikace pro iPhone a iPod zhruba za $200 milionů. Při provizi 30 %, kterou si Apple strhává u každé prodané aplikace, lze tedy odhadovat, že inkasuje okolo 60 milionů dolarů každý měsíc a tento příjem bude podle všech předpokladů i nadále růst. A nezapomeňme, to jsou stále jen aplikace a nikoliv systém samotný – v případě Applu neoddělitelně spojený i s „železem“, o jehož prodejním úspěchu už jsem psal výše.

Google Android

Google jako jediný, a chtělo by se říci v duchu své dlouhodobé strategie, uvolnil svůj operační systém zcela zdarma a v otevřené podobě. Byl to krok do jisté míry nečekaný a přitom stále chytrý.

Místo, aby Google vstoupil do boje s Microsoftem na poli klasických operačních systémů, kde by to měl proti Windows 7 opravdu těžké, pustil se do vývoje odlehčené platformy, která však plní většinu požadavků dnešních uživatelů – umožňuje pracovat s internetem a online aplikacemi (z nichž mnoho je právě z dílny Google), psát texty a poznámky, sledovat YouTube apod. A co víc vlastně budeme v budoucnu potřebovat? Kromě toho je Android uživatelsky přívětivý, obsahuje mnoho moderních funkcí (rozeznávání hlasu, copy & paste a další) a není tedy divu, že po něm sahá stále více výrobců mobilních telefonů.

Ne vše se ale Googlu podařilo. Podobně jako Windows Marketplace, ani Android Market nebyl zpočátku dobře navržený, což zabrzdilo vývoj aplikací a jejich rozšiřování. V současné době jich je k dispozici ke stažení přes 20 000, což rozhodně není málo, ale 150 000 aplikací v App Store to zatím nemůže konkurovat. A to platí i o kvalitě. I tak ale Google se stejnou provizí jako ostatní (tedy 30 %) bude svoje příjmy z prodeje aplikací zvyšovat a bezplatná platforma k tomu významnou měrou přispěje.

Jak vás ale asi napadne, aplikace nejsou pro Google hlavním zdrojem příjmů. Je to přeci firma, která umí nejlépe na světě nejen prohledávat internet, ale především prodávat reklamu ve vyhledávání. Už dnes se pohybují odhady budoucích příjmů Google pro rok 2011 z mobilní reklamy a reklamy v mobilním vyhledávání v rozmezí $2 až $5 miliard ročně a lze určitě předpokládat, že tato křivka do budoucna ještě strmě poroste.

Která strategie je nejvýhodnější?

Na základě výše uvedených údajů je snadné říci, kdo v mobilním světě vsází na špatnou kartu. Je to Microsoft, který se stále drží modelu licencování operačního systému a svou politikou tak brzdí všechny strany – výrobce telefonů, jejich zákazníky a nakonec i vývojáře aplikací. Tato strategie není zas tak překvapivá – vždyť Microsoft je především výrobce software a operačních systémů – ale jsem pevně přesvědčený o tom, že v mobilním světě nemůže obstát. Čím dříve si to Microsoft uvědomí, tím větší má šanci udržet si alespoň část trhu pro sebe.

Pro bitvu o celkové vítězství nám tedy zbývají Google a Apple, a tedy zcela otevřená platforma proti uzavřené. Na základě čísel lze jen těžko říci, kdo nakonec vyhraje, protože obě strategie a z nich plynoucí zdroje příjmů se diametrálně liší. Osobně bych si ale vsadil na Android, a to i přesto, že sám telefonuji z iPhonu. A důvody? Vidím jich několik:

  • K maximalizaci příjmů vede více rozličných modelů monetizace, ale hlavním faktorem rozhodujícím o celkové sumě bude i do budoucna tržní podíl. A tady iPhone i přes svou vzrůstající oblibu může jen těžko konkurovat všem tradičním výrobcům mobilních zařízení, kterým se Android jakožto kvalitní a otevřený systém nabízí zdarma k dispozici. I když se iPhone v posledních letech stal jakousi výkladní skříní chytrých telefonů, ne vždy bude tento konkrétní kus hardware a software vyhovovat všem, a právě v tom vidím hlavní příležitost pro Android.
  • Google už opakovaně prokázal, že jeho silnou stránkou je monetizace návštěvnosti, takže i v tomto ohledu je pro něj tržní podíl stěžejní. Čím více uživatelů, tím více mobilních reklam a tím více hledajících návštěvníků, klikajících na placenou reklamu.
  • Stejně jako Apple může i Google získávat dodatečné příjmy z provize při prodeji aplikací.

Domnívám se tedy, že je výhodnější otevřít platformu, protože tato strategie vede dlouhodobě k vyššímu tržnímu podílu. Vyšší tržní podíl pak znamená více uživatelů, ze kterých lze vhodnými způsoby monetizace získat více peněz.

CRM formou SaaS

CRM systémy dnes zavádí stále více společností. Jsou klíčové pro udržení zákazníků a pomáhají k získání nových. Fakt, že si je může dovolit stále více i malých firem, potvrzuje rozvoj a dostupnost těchto řešení. Nejen že je na trhu mnoho cenově dostupných systémů klasické koncepce, ale velmi se rozjíždí trend dodávky CRM ve formě služby. V tomto příspěvku se pokusím představit CRM, dodávané pravě formou SaaS, a sepsat hlavní výhody a nevýhody této formy.

Jistě každý již slyšel o společnostech typu SAP, Siebel, Oracle, Microsoft. Bohužel si systémy těchto firem okamžitě spojíme jen s velkými institucemi, které si je mohou dovolit. Pro malé a středně velké podniky, bývají řešení těchto společností zapovězené právě kvůli ceně. To vše se ovšem změnilo s příchodem modelu SaaS. Nejen, že tento způsob zavedení začínají podporovat i tito velcí hráči, objevilo se i mnoho specialistů.

Dodavatelé SaaS CRM:
  • Salesforce.com
    • Průkopník a specialista na SaaS CRM.
    • Force.com platforma pro cloud aplikace
  • SugarCRM
    • představitel open source
  • NetSuite
    • kromě CRM i finanční a e-commerce SW
  • RightNow
    • Cx Cloud platforma pro cloud aplikace
  • Aplicor
    • CRM a ERP
  • ZOHO CRM
    • veliké portfolio služeb
    • kancelářský balík a další aplikace

Dodavatelé klasických CRM:
  • SAP
  • ORACLE
    • Siebel, Peoplesoft
  • Microsoft
    • Dynamix CRM

Tito poskytovatelé reagovali na trend SaaS a také již nabízejí své produkty formou služby. Lídrem na trhu se zdá být salesforce.com, už z důvodu, že skoro veškerá konkurence se s touto firmou srovnává a hlásí, co nabízí navrch nebo levněji.

Výhody SaaS modelu:
  • rychlost nasazení, dostupnost odkudkoliv,
  • není třeba dodatečný HW a jeho údržba,
  • platíte jen za to, co opravdu dostáváte,
  • nízké počáteční náklady,
  • výborná a rychlá škálovatelnost,
  • automatický update systému zdarma,
  • malé TCO.
Mezi hlavní výhody platí bez diskuze rychlost nasazení software do firmy. Tím mám na mysli dobu od zadání poptávyk po CRM řešení, do začátku využívání systému zaměstnanci. V případě klasického projektu s úvodní analýzou, návrhem, implementací atd. se pohybujete vždy v řádu měsíců. Díky SaaS jste schopní službu využívat v řádu minut. Zní to přehnaně, ale je to mu tak, pokud jde o přístup k software. Samozřejmě i zde se vyskytuje nějaký proces customizace a většinou se na to najímá speciální firma, která s tímto má již zkušenosti.

Další velmi podstatnou výhodou je absence potřeby jakéhokoliv dodatečného HW na zprovoznění systému a hlavně zdrojů na jeho provoz a údržbu. S tím souvisí i nízké počáteční náklady, které se odvíjejí i od toho, že platíte pouze za to, co dostáváte. Kdykoliv můžete přikoupit účty pro nové uživatele, případně funkcionalitu. Systém plateb za služby je většinou formou měsíčního předplatného. Když využíváte služby z nějakého cloudu, tak taky máte veškeré updaty SW zdarma a nemusíte se o ně starat a plánovat výpadky. V dnešní "krizové" době také každý manažer slyší na nízké TCO, které se váže na SaaS oproti klasickému modelu.

Nevýhody SaaS modelu:
  • vytěsnění citlivých dat,
  • menší možnost customizace,
  • menší podpora napojení na ostatní kritické aplikace,
  • je těžké prosadit individuální SLA
Největší strach a často opakovaná nevýhoda modelu SaaS plyne z faktu, že data nemáme u sebe, ale u poskytovatele služby. Dle mého názoru je tento strach zbytečný a spíše z historických důvodů. Mluvíme samozřejmě o stabilních a ověřených poskytovatelích, kteří ji jakýkoli únik dat nemohou dovolit, protože by to pro ně znamenalo existenční problém. U SaaS modelu se táké potýkáme s menší možností customizace softwaru a tím, že využíváte službu z cloudu, tak bývá velmi těžké získat SLA nad standard poskytovaných služeb. Fakt který brání velkým firmám k přechodu z lokálních řešení na hostované je také ten, že zatím neexistuje možnosti integrace s ostatními systémy typu ERP atd. To se ovšem může změnit s postupným využíváním více a více aplikací z cloudu, kde je mnohem jednodušší je integrovat. Tyto služby nabízí zmiňovaní Salesforce.com a RigthNow.

CRM patří mezi nejčastěji poskytovaný software ve formě služby a to pravděpodobně z důvodu, že se jedná o software, který obsahuje best practices a má celkem zaběhnuté procesy, které vesměs firmy nemění a pouze si je lehce upraví k obrazu svému.

Závěrem bych dodal jen jednu otázku:"To SaaS or Not to SaaS?".

Tuesday, March 30, 2010

Jak Bill Gates přesvědčil vývojáře, aby začali psát software pro Windows?

Pravděpodobně nikomu z nás by nestačil počítač, kde by byl nainstalován operační systém a nic jiného. Operační systém je obecně vnímán pouze jako prostředek pro správu hardwaru a softwaru. Naprostá většina práce, kterou na PC provádíme, pak probíhá v aplikacích, které k tomuto účelu slouží.

Aplikací pro OS Windows je obrovské množství, jen těžko bychom se dopočítali alespoň přibližného čísla. Jelikož jde zdaleka o nejrozšířenější OS pro PC v dnešní době, není se ani čemu divit. Otázkou zůstává, co rozhodlo o tom, že vývojáři začali svůj software psát pro MS Windows v době, kdy tento systém teprve vznikal.

Windows 1.0 a 2.0 byly sice plně grafické, ale v reálu nebyly použitelné. Prvními úspěšnějšími Windows byla verze 3.0, resp. 3.1. Tento operační systém, který se objevil v roce 1991, byl pouhou nadstavbou pro MS DOS. I přesto měl problémy se spouštěním některých programů určených právě pro MS DOS, navíc byl tento systém poměrně nestabilní a nebylo možné ho použít v síti. Důležitým prvkem pro budoucnost Windows byl vznik kancelářského balíku. Ten nesl název Office 3.0 (později byl přejmenován na Office 92 podle roku vydání) a obsahoval aplikace Word 2.0, Excel 4.0, PowerPoint 3.0 a podporu pro email. Tento kancelářský balík společně s tím, že Win 3.0 byly určené pro platformu IBM PC řady 286, který byl v té době nejrozšířenější, se stal základem pro masové rozšíření Windows.

Jak je vidět, základní kámen pro vývoj aplikací musel položit samotný Microsoft. Vznikl tak poměrně zajímavý produkt, který oslovil velké množství zákazníků. Na tento úspěch navázal OS Windows 3.11, který společně s balíkem Office ovládl trh operačních systémů. V okamžiku, kdy se Windows staly drtivě převládajícím operačním systémem, byly stále pouze nadstavbou pro OS MS DOS, a tak spouštěly aplikace, napsané právě pro něj. Přelomem se měly stát Windows 95, které měly být plně samostatným OS. K tomu sice došlo, ale jelikož si Gates nemohl dovolit odstřihnout stávající uživatele uvolněním zcela nového OS, musela být zajištěna zpětná kompatibilita systému. Díky tomu byla podstatná část Win 95 shodná s Win 3.11 a zčásti i s MS DOSem. Kromě toho byly Win 95 vybaveny plně 32bitovým prostředím, které mělo problémy s aplikacemi starého 16bitového prostředí. 

I přesto měly Win 95 obrovský úspěch, a to zejména díky skvělému marketingu. Microsoft spustil obrovskou reklamní kampaň, která postihla prakticky každého. Bez ohledu na výsledný produkt se Gatesovi podařilo naplnit svůj cíl, tedy přesvědčit lidi, že bez Win 95 nemohou existovat. Win 95 se tak objevily na naprosté většině PC, která se v té době používala.

Jak to tedy bylo s vývojem aplikací?

Vývoj aplikací pro MS DOS byla poměrně složitá záležitost. MS DOS nenabízel programátorům v podstatě žádné připravené systémové funkce, tedy žádné API (Application Programmer Interface), které dnes každý systémový programátor od operačního systému očekává. Vývojář softwaru si musel poradit jak se samotným programem, tak i s jeho nasazením na konkrétní konfiguraci počítače s konkrétní grafickou kartou nebo tiskárnou. Spolu s BIOSem, který se jako standard nijak nevyvíjel, to byla skupina nepříliš použitelných a především pomalých funkcí. Programátor, který potřeboval rychlou rutinu na vykreslení čáry se musel přímo obracet na hardware počítače, jiná rozumná možnost neexistovala.

Zatímco vývoj softwaru pracujícího v textovém režimu klade daleko menší nároky na výkon počítače, přičemž standardní textové rozhraní je implementované každou grafickou kartou a je zobrazitelné na každém monitoru a zaručuje snadné spuštění u všech potenciálních uživatelů, vývoj grafického prostředí je mnohem zdlouhavějším a riskantnějším projektem. To si uvědomovali i marketingoví pracovníci Microsoftu. Cílem bylo nyní přesvědčit firmy vyvíjející software, aby své produkty vyvíjely pro platformu Windows.

Microsoft využil nejúčinnější metodu, a tou bylo zjednodušení práce vývojářům. Zkonstruoval univerzální rozhraní, tzv. API, které dalo programátorům k dispozici sadu funkcí, díky kterým mohli snadno tvořit grafické rozhraní. API zároveň umožnilo v přiměřeném rozsahu ovládat hardware a abstrahovalo nainstalovaný produkt od hardwaru, díky čemuž vývojáři nemuseli vůbec řešit případné HW rozdíly.

Druhým důležitým argumentem byla záruka kompatibility softwaru s jakoukoliv vyšší verzí Windows bez nutnosti rekompilace. Zpětná kompatibilita byla jedním ze základních pilířů Windows a ostatně všech operačních systémů. Windows 95 byly z uživatelského hlediska jen velmi málo odlišné od starších verzí, hlavní rozdíly byly zejména v implementaci nástrojů, které pomáhali vývojářům vyvíjet aplikace snadněji.

Podpora MS směrem k vývojářům:
- Software Development Kit
o Obsahuje hlavičkové soubory ke knihovnám, MS nezveřejňuje zdrojové kódy knihoven, takto vývojáři získají informace, jak použít funkce z dané knihovny
- Balík vývojářských knihoven
- Příklady použití
- Dokumentace

Jak je v současné době vidět, tato strategie byla velmi účinná. Otázkou je, co přinese budoucnost ...

Monday, March 29, 2010

Přednáška 6: Média budoucnosti

V šesté přednášce jsme se zaměřili na základní charakteristiky médií budoucnosti, která vstupují na místo dnešního tisku, rozhlasu a televize. Došli jsme k závěru, že klíčem pro úspěch aplikací v nově vznikajícím oboru jsou tři vlastnosti:
  1. Jednoduchost ovládání - je nutným (nikoliv postačujícím) předpokladem k úspěchu na masovém trhu. Masový trh nezvládne příliš sofistikované ovládání a příliš velké nároky na uživatele
  2. Interaktivita - je klíčem k virálnímu marketingu a prosazení aplikace na trhu. Pokud uživatelé komunikují prostřednictvím aplikace s ostatními, mají tendenci se vracet a rozšiřovat povědomí o aplikaci mezi svými známými (příklad: sociální sítě – Facebook; média s prvky sociálních sítí – webová alba, YouTube)
  3. Napojení na další obsah internetu - je klíčem k růstu aplikace do dalších segmentů. Nikdo nedokáže ovládnout trh v mnoha segmentech najednou. Schůdnější je proniknout na trh ve specializovaném segmentu (i velmi specializovaných - příklad: Twitter), získat v něm popularitu, a pak prorůst do dalších souvisících segmentů.
Obsah přednášky:
  1. Nástup mobilních zařízení a mobilních internetových služeb.
  2. Zvyšování přesahu internetu do našeho každodenního života.
  3. Role mobilních zařízení v dalším zvýšení personalizace služeb a možného počtu uživatelů
  4. Jaké platformy mohou nahradit web, zejména v oblastech s nižší úrovní gramotnosti?
  5. Tři klíčové vlastnosti aplikací pro úspěch na masovém trhu

Sunday, March 28, 2010

Jaké aplikace mohou vzniknout v oblasti geografického vyhledávaní

Běžný přístup k vyhledávání informací na internetu je vyhledávání dle slov. Druhým charakteristickým rysem je pak vyhledání informací nezávisle na místě uživatele. Samotné hledání pak vyžaduje po uživateli určitou míru gramotnosti, minimálně um psát a číst, nejlépe ve více jazycích. Naproti tomu použití map má řadu výhod. Pracuje se s grafickým rozhraním, které uživatel zná i z doby před PC. Lze jednoduše lokalizovat uživatele mapy a nabídnout mu výsledky na základě jeho aktuální polohy. Mapy, resp. obrázky dokáže člověk identifikovat během velmi krátkého okamžiku, text člověk musí číst, aby věděl, o co se jedná.

Druhy map, lokalizace, personalizace
Využíváte stále stejné mapové podklady, které vám ne úplně sedí na míru? Použití map jako základ pro další aplikace vyžaduje jejich kvalitu nejen po stránce detailního pokrytí ulic většiny zemí. Dalším atributem je nabídka portfolia map. Již v současnosti začínají projekty, které nabízejí mapové podklady v různých modifikacích. Zde se jedná hlavně o hledisko využití map. Jiné znázornění ulice je vhodné na velký display stolního PC a jiný naopak na malý display mobilního zařízení. Mapa obsahující turistické informace opět bude vypadat jinak. Nutností je i personalizace, každému vyhovuje něco jiného a mapa budoucnosti musí umět nabídnout možnost si mapu upravit podle sebe. Jedná se třeba o možnost změnit si ikony bodů zájmu, nebo barev pro označen objektů. Lze si představit i alternativu, kdy uživatel upraví mapu na základě jeho dobré lokální znalosti. Přidávání bodů zájmu, jejich komentování, hodnocení, doporučování atp. je pak samozřejmostí. Pro použití lokalizace je zde několik desítek let starý GPS modul. Jeho problém je, že mnoho mobilních zařízení jím nedisponuje a má velkou spotřebu energie. Nový trend u mobilních zařízení s GSM modulem je lokalizace dle připojení do GSM sítě. Určení polohy není tak přesné jako u GPS, ale ve městě se jedná o nepřesnosti maximálně kolem dvou set metrů. To pro nabídnutí bodů zájmu v okolí je dostatečné. Do budoucna se počítá s používání převážně on-line map, protože jedině ty dokážou interaktivně reagovat.

Body zájmu
Chcete mít stále při ruce, co vás zajímá? Body zájmu jsou místa v okolí uživatele, která jsou pro něj zajímavá. V principu si vyberete z kategorií, které vás zajímají (hospody, kde podávají chobotnice, stanoviště taxi atp.) a ty jsou potom zobrazeny ve vašem okolí. Když dostanete chuť na pivo, zadáte ho vyhledat v mapě a okamžitě víte, kam můžete jít. Toto funguje dnes pasivně. Tedy body v okolí vidíte, ale sami si musíte pracně vybrat.

Prakticky to bude znamenat, že při každodenním cestování bude aplikace schopna uživatele upozorňovat na větší oblíbenost cukrárny po cestě, než do které běžně chodíte. Tím vás dokáže motivovat k jejímu navštívení. Pomocí bodu zájmu bude možné upozorňovat na akční nabídky a další změny, které se daného objektu týkají. Případně Vám rovnou aplikace nabídne trasu pro navštívení jiného místa. Podobné funkce lze aplikovat při hledání dovolené, nebo místa obědu na trase z Prahy do Košic. To vše dle preferencí uživatele. Celkově to přinese velmi dobrou informovanost uživatele. Na druhé straně pak pružnější a dravější trh. S tím je spojena i reklama. Ta bude cíleně zaměřena na jednotlivce v okolí místa zájmu. Tím bude cílit na potencionální zákazníky a nebude obtěžovat ty, které o to nemají zájem. Opět efektivnější směr.
Konkrétní aplikace se pak mohou uchytit na trhu s realitami, cestováním a to včetně propojení na sociální sítě. Tam se může jednoduše zobrazit cesta na dovolenou včetně informací o navštívených místech. Zajímavou novinkou je pocitová mapa. Uživatelé velmi jednoduše klikají na smile u navštíveného místa. Pomocí hromadných informací pak lze určit místa, která patří k těm oblíbeným a naopak. Zajímavá aplikaci, která by mohla přicházet ze státní sféry by mohl být určitý popis okolí. Uživatel by byl informován, že jezero okolo kterého jede má určité vlastnosti a může se v něm koupat.

Věda, statistika
Z odborného pohledu jsou a budou mapy také zajímavé. Přehled nerostného bohatství je možné na webových mapách vidět již dnes. Lze si však představit aplikace s celosvětovým záběrem zobrazující například nezaměstnanost, napadané srážky, počet obyvatel, nebo vytěžené určité nerostné bohatství. Tyto údaje opět budou on line a přinesou velmi dobrý pohled na lokalitu. Jednoduší pro pochopení, než tabulka s čísly.

Vizualizace map

V dnešní době existují 2D náhledy na mapy, některá místa jsou dokonce vyfocená. Do budoucna by tento trend měl jít ještě dál. Uživatel bude vtáhnut do vybraného místa. Lokalitu reálně projde a asistovat mu u toho bude reálné počasí, které si bude moc upravit podle sebe. Podívá se jaký je sluneční svit v určitý čas v určité období včetně historie. Bude možné zjistit jak dané místo vypadá v různých období. Mapy a jejich detaily nebudou aktualizovaná ročně, ani měsíčně. Budou totiž on-line. S tím souvisí i možnost připojit se na kameru, nebo mobilní zařízení někoho na místě a pomocí tohoto nástroje se v reálném čase podávat jak místo vypadá. To umožní nástroj s názvem časová osa. Aplikace nabídka tak možnost se podívat nejen jak dané místo vypadalo dřív, ale například i statistiky vztahující se k místu, vztažené k času. Nově přibude možnost podívat se na aktuální video z místa. Náznakem trendu je i to, že videa na YouTube je možné přiřadit k určitému místu na mapě. Lehce si pak lze představit například virtuální prohlídky muzeí a galerií po celém světě.

Souhrn
- Personifikace map
- On line mapy
- Interaktivní používání bodů zájmu on line
- Lokalizace reklamy
- Není nutná gramotnost

Thursday, March 25, 2010

Analýza smlouvy mezi IBM a MS - proč byla uzavřena, kdo co získal?

The biggest of the big news, however, is still a big secret: a contract with IBM to develop languages for their first personal computer. Wow. But it gets better. They need an operating system too!

http://www.youtube.com/watch?v=rCn8IkEuHKk
Bill Gates během rozhovoru s IBM - 1980


Klíčové body:

Nabídnutí jejich produktu (OS - DOS, který jště nemeli ) k licencování. V té době přijato firmou IBM s klidem, jelikož generování zisku pouze z prodeje SW byla v tomto období absurdní představa.

Microsoft nabídku IBM přijal a v zápětí obě společnosti podepsaly smlouvu, z níž plynulo následující.
"Microsoft připraví operační systém pro osobní počítač IBM, a IBM bude Microsoftu platit podíl ve výši zhruba 60 dolarů z každého prodaného kusu, aniž by nárokovala vlastnická práva na dotyčný software"!
***

Později při setkání Steva Jobse a Billa Gatese, Steve právě toto nadčasové myšlení hodnotí velice klaďně a vyjádří uznání k Billovi, který byl prvním člověkem co založil SW firmu ještě před tím než si někdo vůbec dokázal představit, co to taková SW firma vůbec je.

http://www.youtube.com/watch?v=_5Z7eal4uXI&feature=fvst
Setkání Billa Gatese a Steva Jobse - 2007

Jakým způsobem vyřešit vyhledávání s časovou lokalizací na internetu

V naší době internetové daleko více než kdykoliv předtím platí pravidlo, že není důležité mít všechny znalosti, ale vědět kde konkrétní věc najít. S množstvím rostoucích dat, roste i potřeba důležité informace třídit. Velmi zajímavou oblastí je třídění dle místního nebo časového hlediska. Pro časové hledisko nastávají dva problémy- jak vyhledat v již zveřejněných záznamech a s tím souvisí aplikace řadícího algoritmu. Druhým problémem je jak vyřešit zapsání časových informací k danému obsahu.

Vyhledávání

Internetové zdroje jsou plné časových záznamů, které se liší jak země od země či systém od systému. O zpětnou konverzi na svůj vnitřní datový formát se snaží velké vyhledávače, aby mohli s těmito údaji dále pracovat. Google takto indexuje nejen webové stránky (daří se mu i v případě českých variant), ale také např. naskenované články ze starších novin. Díky těmto meta-informacím o stránce, je může třídit dle uživatelských kritérií (např. vybrat článek z definovaného období)



Link na dotaz IBM uvedeného na obrázku výše


Jediným problémem je fakt, že uživatel musí přímo konkrétně definovat období, ze kterého požaduje dané výsledky. Vyhledávač stále chápe slova pro určení časového období (tj. včera, dnes a zítra nebo v sobotu večer a v neděli ráno) jen jako běžné fráze a tak s nima pracuje. Na prvních jsou nejlépe optimalizované výsledky na daná slova. Ideální případem je stav kdy frázi dnes identifikuje jako dnešní datum (= 26.3.2010) a dle toho filtruje výsledky vyhledávání z dalších klíčových slov.


Zapisování informací o obsahu k datu

Práci, by všem vyhledávacím robotům a tedy i koncovým uživatelům, ušetřilo masové použití mikroformátu. Mikroformáty jsou přesně definované vlastnosti html tagů, tak aby jim rozuměli hlavně roboti (či vyhledávací crawlery), a ohraničují data viditelná uživateli.

Např. tento segment kódu informuje o probíhající akci a datumu. (mikroformát: hCalendar)

<div class="vevent">
<p>Termín<span class="summary">zkoušky z předmětu Transformace SAAS</span> je naplánován na
<span class="dtstart">2010-05-13T11:00</span>.
</p>
</div> 


Takovéto označování dat pomoci meta-informací přináší výhody i pro uživatele s možnosti automatizovaného zpracování tohoto obsahu (např. přidání položky do kalendáře).

O výhodách použití mikroformátů si je vědom Google a ve svém blogovacím systému Blogger (na kterém běží i tento blog) je poctivě používá. U každého napsaného článku je datum vydání článku zapsáno např. takto.

<abbr class='published' title='2010-03-16T21:17:00+01:00'>21:17</abbr>

To již nyní umožňuje nechat si vyfiltrovat články publikované (např. zde najdete články na anglicky psaných blozích, publikovaných během posledních 12 hodin na téma SAAS)




Další servery taktéž přidávají sémantickou informaci. Facebook jakžto uzavřená platforma používá vlastní, i když stále snadno identifikovatelný formát. Twitter naopak otevřeně podporuje možnost přístupu jiným systémům (přes API)

Facebook
<abbr class="timestamp" title="Sat, 20 Mar 2010 09:58:57 -0700">15 minutes ago</abbr>

Twitter
<span class="published" title="2010-03-20T10:07:06+00:00">about 7 hours ago</span>


Řazení výsledků

S rozvojem mikroblogovacích systémů (Twitter, později Buzz a můžeme zde zařadit i Facebook) se klade důraz na časovou a místní meta-informaci. Jakmile tedy uživatel něco publikuje, je cílem systémů tuto zprávu zaregistrovat, zpracovat a poskytnout. Vzniká pojem real-time search, který nečeká na vytváření zpětných odkazů a budování např. PageRanku. Cílem je zachytit a nejrychleji zobrazit. Jenže nastává problém v tom, která informace je důležitějši.

V dosavadním modelu řazení výsledků vyhledávání se zohledňovala důležitosti pro uživatele. Ta je často vyjádřena mnoha neveřejnými faktory (mluví se zhruba o stovce), mezi nejznámější patří - množství klíčových slov, jejich umístění a semantické označení, počet odkazů vedoucí na stránu a ze stránky, počet návštěv daného webu atd. Pokud se všechna tato data vloží do matematické formule, vyjde jedno konkrétní číslo vyjadřující kvalitu stránky.




V modelu novém je ve chvíli položení dotazů, mnoho odpovědí. Ty jsou řazeny pouze podle jednoho kritéria - datum publikování, s tím že nejrelevantnější příspěvky jsou nejvýše.


Závěr 



Již publikované texty se průběžně zpětně doplňuji o meta-informaci datumu a času, tak aby mohli uživateli poskytnout větší svobodu při filtrování výsledků. Důvodem je přidaná hodnot pro uživatele.




Do budoucna širší používání mikroformátů, umožní poskytování kvalitnějších výsledků, se kterýma se dá snadněji pracovat. Jakmile toto bude reálně funkční, zbývá kousek k dodefinování algoritmů, aby rozuměli slovům časového významu (dnes, zítra, atd).




Na závěr bych ukázal zajímavý koncept pro vizuální vyhledávání, řešící jako lokační tak časovou filtraci [1]. Na mapě vybere oblast (vyřešení lokaĺizačního filtru) a v panelu vybere období (vyřešení časového filtru). Dále se dodefinuje oblast zájmu (fotky, videa, události, zprávy) a konečně i vyhledávací dotaz.





Otázka na závěr: Budeme k informacím vždy přistupovat pouze textově přes jedno vyhledávací pole ?


Zdroj:
[1] FAAS, Michel: Virtual Moment for Google Maps/Earth
http://www.slideshare.net/MichelFaas/virtual-moment-presentation

Wednesday, March 24, 2010

Online reklama - vývoj, přístupy, budoucnost

Ve svém příspěvku se zaměřím na vývoj online reklamy, její obchodní modely a nástroje. Pokusím se nastínit situaci na českém mediálním trhu v porovnání se zahraničím a také lehce pouvažovat o budoucnosti online reklamy. Myslím, že toto téma by si zasloužilo daleko obsáhlejší příspěvek. Pokusil jsem se však vybrat zajímavé a dle mého názoru důležité informace, které se daného tématu týkají.

Vývoj internetové reklamy

Vývoj online reklamy se datuje k počátkům samotného internetu. První spam byl odeslán 1. května 1978 marketingovým oddělením společnosti DEC na všechny adresy v síti ARPANET na západním pobřeží Spojených států.

Cesta k online reklamě, jak ji známe dnes, však nebyla zdaleka tak jednoduchá. Avšak emailing a textové reklamy (odkazy na jiné stránky) šly ruku v ruce s rozšiřováním internetu a byly tady od jeho počátků.

Proto bychom jako oficiální vznik internetové reklamy mohli považovat zveřejnění inzerátu, za který provozovatel stránek dostal zaplaceno. První banner v historii zveřejnila firma HotWired na svých webových stránkách za účelem výdělku z jejich internetové prezentace. První banner nebyl zrovna extra parádní, ale odstartoval formu internetové reklamy, která je ve velké míře používána dodnes. Banner z kampaně „You will“ byl pro společnost AT&T, vyrobila ho společnost TANGENT Design a světlo světa spatřil 27. října 1994.


Obrázek 1: První banner z kampaně společnosti AT&T zveřejněný na HotWired.com

Čím více se na internetu objevovaly grafické reklamy, tím více ji lidé ignorovali (tzv. bannerová slepota). Postupem času se velmi výrazně snižovala míra prokliku na tyto reklamy, a proto se vývoj začal ubírat jiným směrem.

V únoru roku 1998 představili zástupci společnosti Goto.com (později Overture, nyní součást Yahoo!) na konferenci v Kalifornii koncepci PPC reklamního systému. Největší zásluhy na tomto obchodním modelu jsou připisovány zakladateli Goto.com a Idealab, Billu Grossovi.

Na konci roku 1999 začal Google testovat program prodávající textovou reklamu na bázi CPM, což byl v té době dominantní obchodní model pro prodej reklamy (výpis obchodních modelů prodeje reklamy najdete níže). První reklamy se na Google.com začaly objevovat v lednu roku 2000, používaly výše zmíněný model a byly prodávány obchodními zástupci. V říjnu 2000 představuje Google samoobslužný systém pro vytváření reklamy AdWords se sloganem “Have a credit card and 5 minutes? Get your ad on Google today.”. AdWords v této době stále funguje na modelu CPM.

S tímto modelem dosáhl Google v roce 2001 příjmů z reklamy kolem 85 mil. dolarů. Ve stejném období však Overture se svým modelem platby za proklik na aukční bázi dosáhl příjmů kolem 288 mil. dolarů. (Z Overture se po zakoupení společností Yahoo! stal Yahoo! Search Marketing).

V únoru 2002 představil Google novou verzi AdWords postavenou na aukčním modelu PPC, kde inzerenti určují cenu za proklik. Google však nepřišel pouze s kopií systému Overture, ale i s velmi zásadními inovacemi. Do algoritmu, který řadil reklamy (v té době to fungovalo na principu, kdo zaplatí víc, jeho reklama bude víc nahoře) přidal tzv. „clicktrought rate“. To mělo za následek, že i reklamy, které neměly na proklik nastaveno tolik peněz, ale uživatelé na ně častěji klikali (byly relevantnější), se dostali na lepší pozice. Tato strategie dostala s největší pravděpodobností Google tam, kde je dnes.

Obchodní modely online reklamy

  • CPC (cost per click) – pevně daná cena za kliknutí uživatele na reklamu
  • CPM (cost per mile) - platba za tisíc zobrazení reklamy, nezáleží, jestli uživatel klikne
  • CPI (cost per impression) - platba za impresi
  • PPC (pay per click) - platba za proklik s aukční cenou
  • CPA (cost per action) - platba za akci, za provizi - platba za uskutečněnou objednávku, z ceny uskutečněné objednávky, registrace atd.
  • platba za pevné umístění a čas - sponzorship, pronájem
  • platba za unikátní uživatele - cena za počet unikátních uživatelů, kteří shlédli reklamu

Internetová reklama se podle mého názoru ubírá směrem co možná nejúčinnější reklamy, a proto se domnívám, že dnes velmi oblíbený obchodní model PPC, který využívají reklamní systémy AdWords, Sklik, eTarget nebo AdFox bude časem stále více doplňován modelem CPA z důvodu většího tlaku inzerentů na efektivní reklamu. Na českém trhu tomu nahrává také absence velkých hráčů na poli affiliate marketingu, který z tohoto modelu vychází a nabízí na českém trhu ještě celkem hodně prostoru.

Internetové reklamní nástroje

Můžeme rozlišit několik základních forem internetové reklamy, jejich podíl na českém internetovém trhu v roce 2007 ukazuje obrázek pod přehledem jednotlivých forem reklamy:

  • plošná reklama – bannery
  • search engine marketing
    - přednostní zápisy
    - katalogové zápisy
  • textová reklama – odkazy
  • kontextová reklama – reklamy relevantní k obsahu stránky, na které jsou zobrazeny (textové reklamy, bannery)
  • rich media – audio, video aj.
  • intextová reklama – označená slova v textu po najetí myší zobrazí inzerát

Obrázek 2: Podíl jednotlivých reklamních nástrojů v roce 2007

Jak si stojí internet vedle ostatních médií?

Česká Republika

Internet za rok 2009 inkasoval celkem 6,4 miliard Kč od domácích zadavatelů reklamy.

  • Plošná reklama: přes 4 mld. Kč
  • Reklama v katalozích: 786 mil. Kč
  • Reklama v PPC systémech: 1,6 mld. Kč

Podíl internetu jako médiatypu tak dosáhl téměř 10 % na celkových investicích do reklamy za rok 2009 u nás a je na třetím místě hned za televizí a tiskem. Pro porovnání přikládám graf z roku 2008.


Obrázek 3: Podíl jednotlivých médiatypů v roce 2008

Pro rok 2010 pak provozovatelé internetových médií odhadují meziroční růst o více než 17 %. Vyplývá to z průzkumu realizovaného nezávislou výzkumnou agenturou Factum Invenio (FI) pro Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR).

Velká Británie

Objem výdajů na reklamu na internetu ve Velké Británii v roce 2009 poprvé přesáhl objem výdajů na reklamu v televizi. Ve své zprávě to uvádí úřad Internet Advertising Bureau (IAB). Internet si navíc vede zdaleka nejlépe ze všech médií, v nichž se reklama objevuje. Zatímco na internetu se objem výdajů na reklamu zvyšuje, celkové výdaje na reklamu klesají.

První pololetí 2009

  • Výdaje na reklamu na internetu: 1,75 mld. Liber (nárůst o 4,6%)
  • 23,5% z výdajů na veškerou reklamu jde na internetové kampaně
  • Celý reklamní trh zaznamenal pokles výdajů o 16,6 procenta

USA

Stejně jako ve Velké Británii přesáhl v roce 2009 objem výdajů na reklamu na internetu objem výdajů na reklamu v televizi i v USA a jak je vidět na obrázku níže, brousí si v příštím roce zuby i na reklamu v novinách.


Obrázek 4: Výdaje na reklamu v USA (v mil. USD)

Jaká je budoucnost online reklamy?

Jak je vidět ze srovnání českého trhu se „zbytkem světa“, dá se očekávat, že internet bude hrát i na našem reklamním trhu stále významnější roli. I přes to, že finanční krize pomalu utichá, lze očekávat, že budou společnosti mnohem více přemýšlet při rozdělování financí na reklamu. Internet jako jediné médium nabízí díky svým technologiím možnost sledovat efektivnost reklamy a to bude podle mého názoru ten pomyslný jazýček na vahách, který bude hrát ve prospěch internetové reklamy oproti ostatním médiím.

Pokud se zaměříme pouze na internet, vidím nejbližší budoucnost reklamy hlavně ve využívání sociálních sítích. Předpokládám také snížení využívání plošné reklamy ve prospěch reklamy kontextové. Jako o něco vzdálenější budoucnost se jeví využívání personalizace, kdy nás budou reklamy oslovovat nejen podle vyhledávání nebo kontextu prohlížené stránky, ale budou brát v potaz lokalitu, vzdělání nebo historii našeho každodenního prohlížení obsahu internetu.

Friday, March 19, 2010

Bezpečnost - srovnání OSS vs. komerční software

Bezpečnost je dnes jedním z hlavních kritérií při výběru softwaru. Jako základní rys kvality programu je ovlivňována v celém životním cyklu konkrétního programu. Úroveň bezpečnosti tedy závísí na přístupu k vývoji, množství lidí, kteří jsou do něj zapojeni a v neposlední řadě znalostech a zkušenostech všech zúčastněných. Zřejmě největší nebezpečí z hlediska bezpečnosti hrozí již při samotném vývoji aplikace. Vývojář může vnést do softwaru chybu, ať už záměrně nebo omylem, která může při použití nenávratně poškodit důvěryhodnost výrobce.
Bezpečnostní chyby mohou být do programu zaneseny ovšem i v pozdějších fázích. Například při distribuci pomocí nepříliš důvěrodných komunikačních kanálů jako je e-mail nebo při samotné instalalaci. Poté již závisí především na tom, jak důkladně byl otestován a jak rychle stíhá výrobce na vzniklé problémy reagovat.

Co je bezpečnost software

Obecně se dá říci, že bezpečný sotware je takový, který dělá přesně to, co od něj uživatelé čekají, tzn., že nevykonává žádné jiné činnosti a chová se podle očekávání uživatele i v případě napadení.
To, že každý software obsahuje minimálně jednu chybu, je již považováno za axiom.
Bezpečný software by měl obsahovat co nejméně bezpečnostních chyb, které by mohly být případně zneužity. V této souvislosti se často hovoří o důvěryhodnosti softwaru, která také zahrnuje jeho bezpečné a předvídatelné chování.
V neposlední řadě je klíčová schopnost útok přežit. To v ideálním případě znamená, že uživatel pokus o útok vůbec nepozná, v tom horším alepoň rychlé zotavení se z útoku s co nejmenším dopadem.

Jak ji měřit?

Dnes je poměrně populární srovnávat u různých programů počty chyb případně počty aktulizací softwaru. Menší zřetel je již dán na „kritičnost“ chyb a zejména rychlost jejich odstranění. Přitom z nejrůznějších analýz vyplývá, že neúspěšnější útoky byly zaměřeny na využití známých, neopravených chyb v softwaru, připadně nedostatečným zabezpečím při jeho konfiguraci.

Proč komerční software?

U softwaru s otevřeným zdrojovým je bezpečnost obecně vnímána spíše negativně. Zejména mezi firemními uživateli je zakořeněná představa, že open source, který často bývá i zdarma, může svojí kvalitou jen těžko konkurovat komerčnímu softwaru. Navíc je pro mnohé poměrně nepříjemná představa, že za případné chyby nenese nikdo konkrétní odpovědnost.
OSS navíc často využívá jiné knihovny s otevřeným zdrojovým kódem, a tak se může poměrně snadno stát, že jedna chyba je „roznešena“ do mnoha různých aplikací a systémů. To se stalo například v OpenSSl, kde jedna ovlivnila miliony uživatelů používající nejrůznější aplikace, např. webový server Apache, SSH pro vzdálený přístup, IPsec Virtuální Privátní sítě či operační systémy Debian a Ubuntu.
V neposlední řadě řadě bývá často pro použití komerčního softwaru právě jeho uzavřenost. Otevřený zdrojový kód si může potenciální útočník snadno prostudovat (není-li dokonce jeho autorem) a najít v něm potenciální slabiny.

Proč Open Source?

Právě otevřenost kódu hraje z hlediska bezpečnosti spíše ve prospěch OOS. Potenciální chybu sice může najít i útočník, nicméně obvykle na straně vývojářů či uživatelů ji obvykle hledá mnohem větší skupina lidí, a je proto i větší šance, že ji najde dříve a snáze opraví. To platí zejména u programů s širokou uživatleskou základnou. Dnes se tedy považuje za spíše výhodnější, že jsou informace dostupné všem, i když mezi nimi mohou být i potenciální útočníci.
Důležitým problémem komerčního softwaru jsou také backdoory, které útočníkovi umožňují obejít běžnou autentizaci při vstupu do systému nebo programu a zároveň tento přístup skrýt před běžnou kontrolou. Existují případy, kdy v uzavřeném software byla „zadní vrátka“ skryta i několik let, zatímco podobný pokus byl například v roce 2003 jádru linuxu téměř ihned odhalen. Identická situace nezřídka nastává i v případě trojských koní, které uživateli skrývají (obvykle pro něj ne právě přívětivou) funkcionalitu.
Dalším důvodem, proč by měl být OSS bezpečnější, je motivace. Vývojáři open source jsou pod kódem přímo „podepsáni“ a mají tak větší motivaci snažit se sami odhalit vlastní chyby. S tím souvisí také asi nejdůležitější výhoda OSS oproti komerčnímu software, kterou je obvykle výrazně kratší reakční doba, se kterou jsou tyto chyby odstraněny. To není navíc závislé pouze na vůli jedné společnosti, ale v případě nutnosti ji může opravit interní zaměstnanec firmy, případně není díky otevřenému kódu problém si na tuto práci někoho objednat.

A vítězem se stává...

Ještě před vynesením obecného verdiktu se pokusím vše ilustrovat na kontrétním příkladě. K tomu byly využity internetové prohlížeče, protože jako na „bránu do internetu“ jsou na ně kladeny vysoké bezpečnostní nároky a také jako v jednom z mála typů aplikačního software zde má open source poměrně silného zástupce.

Internet Explorer vs. Mozilla Firefox

Internet Explorer se stal již nespočetnětněkrát obětí, či spíše prostředkem k nejrůznějším útokům, od spyware, adware a virů zejména díky využítí bezpečnostních chyb či nedostatků v architektuře. Často přitom stačilo pouze navštívit „infikovanou stránku“, aby se software sám nainstaloval.
Počty chyb v jednotlivých se dosti liší podle společností, které tento výzkum provádějí. Například podle společnosti Secunia obsahuje šestá verze Exploreru 24 neopravených bezpečnostných děr, sedmá 11 a osmá 4, přičemž nemalá část z nich jepovažována za kritické. Celkový počet neopatchovaných chyb podle serveru SecurityFocus čítá u IE6 úctyhodných 396, u IE7 22 a u zatím poslední osmé verze 22.
Zejména u verze 6 jsou tato čísla poměrně zarážející, zejména vezmeme-li v úvahu, že teprve před několika dny byla (k radosti mnohých vývojářů) ukončena ze strany Microsoftu její oficiální podpora, a tudíž je možné považovat tato čísla za konečná. Bez zajímavosti také nejsou nejstarší neopravené chyby, které v podstatě kopírují data vydání jednotlivých verzí, u IE6 je to přes 10 let, u poslední verze potom téměř rok.

I na adresu Firefoxu se poměrně často snáší kritika týkající se jeho bezpečnosti. Podle poskytovatelů bezpečnostního software se v tomto ohledu pohybuje v podobných relacích jako Internet Explorer. To je způsobeno hlavně díky jeho vysoké modularitě, kdy se při instalaci doplňků vnášejí do firefoxu další chyby.
Hlavní rozdíl však spočívá v rychlosti a hlavně důslednosti ostraňování. Zatímco u Microsoftu uživatelé často lamentují nad dobou mezi odhalením chyby a jejím odstaněním (pokud k němu vůbec dojde), u Firefoxu se se tato doba pohybuje obvykle v řádu dní až týdnu, u kritických často do 48 hodin. Je až s podivem, že k březnu tohoto roku byla neopravená chyba ve stabilních verzích Firefoxu je pouze jedna, jejíž „stáří“ se aktuálně pohybuje okolo 14 dní, a dá se proto předpokládat, že bude v nejbližších dnech odstraněna.

Přednáška 5: Reklama jako hlavní příjmový model SaaS

Tématem páté přednášky je reklama jako nástupce hlavního příjmového modelu software v době po komerčním software. Tento obchodní model zajistí trvale udržitelný rozvoj SaaS.

Osnova přednášky:
  1. Základní problém komerčních firem: jak najít kupujícího?
  2. Dnešní způsoby řešení tohoto základního problému
  3. Anonymita a necílenost dnešní reklamy jako důsledek doby hromadné výroby
  4. Specifičnost internetu: internet je prvním médiem, které je současně masové a obousměrné a má globální dosah
  5. Jak těchto vlastností využít? Možnost doručit cílenou personalizovanou reklamu a přitom zachovat nízké náklady na doručení
  6. Obchodní model SaaS – kombinace přímých plateb uživatelů a příjmů z personalizované reklamy
  7. Diskuse: jaké další obchodní modely budou užívány?

Thursday, March 18, 2010

Proč nevznikla důvěra v oblasti otevřeného softwaru oproti komerčnímu


Ekonomické chování je to, co je do nás od narození vkládáno a nad čím bychom se měli v každé životní situaci měli zamýšlet. Rodina, média, ale především právě VŠE se nás snaží naučit jak správně hospodařit s penězi a majetkem, tak abychom na tom co nejvíce vydělali a co nejvíce vytěžili z potenciálu peněz. Naše ekonomické myšlení je jasné, pokud si máme vybrat mezi něčím, co je ZADARMO a něčím, za co musíme zaplatit a produkty mají jen minimální rozdíly ve své kvalitě, měli bychom si logicky vybrat to, co je zadarmo. Avšak v jednom odvětví to neplatí. Je to právě v oblast softwaru. Na trhu se softwarem je řada tzv. open source produktů, které však nedosahují takového využití lidmi, tak jako software placený. Nad příčinou tohoto stavu se zaměřuji v následující textu.

Tento problém bych nazval nedůvěrou v open source software. Tato nedůvěra je podle mého soudu zapříčiněna těmito pěti dimenzemi.


Marketing

Skutečnost, že jsou open source nástroje volně přístupné a na jejich vývoji se podílí řada programátorů nebo firem má za následek fakt, že neexistuje jednotná marketingová strategie, která by dokázala přilákat více zvědavých uživatelů desktopových počítačů, ale i manažerů odpovědných na správu IT ve svých firmách k tomu, aby tyto free nástoje vyzkoušeli a potažmo je využívali. Tento fakt, se může pro odborníky z IT zdát úsměvný, ale bohužel, dnes stále ještě existuje převážná část lidí, kteří naprosto netuší, že existuje také jiný operační systém než ten od Windows nebo jiný kancelářský balík poskytující než je MS Office. Pokud se zeptáte kohokoliv z ulice nebo svých známých, kteří o počítačích ví pouze základní potřebné informace, které jim stačí pro běžnou uživatelskou práci v zaměstnání, na systémy jako je Linux nebo Open Office nebudou o nich vědět nic. Dalším takový případem je samotný internetový prohlížeč Explorer. Řada lidí ani netuší, že pro přístup na internet může využít jiných druhů prohlížeče jako např. Firefox a pod, které jsou zadarmo.

Bohužel vytvořit jednotnou marketingovou strategii je vlivem vzájemné spolupráce více subjektů na vytváření open source softwaru složité, protože čím více spolupracujících subjektů, tím více jiných názorů a připomínek. Nehledě na to, že finanční nákladnost takovéto propagace není levná záležitost, tím spíše že se jedná o neplacený software.

Možným řešením by bylo zavedení povinného oboru již na základních školách, který by se celou problematikou IT zabýval, kde by se žáci učili poznávat také jiný software, než ten, který vydává Microsoft. Ikdyž uznávám, že problém informovanosti o IT je spíše problémem současných dospělých, kteří ještě vyrůstali v dobách komunismu než současných dětí a mládeže.

Lobby

IT a především oblast výroby a distribuce softwaru je oblast, kde se točí obrovské peníze. Bohužel, jak vidíme z problémů na české politické scéně v posledních letech, takovéto prostředí je ideálním ,,podhoubím” pro nejrůznější lobbistické skupiny, které lobbují za placený software. Příslušní politici, tak mohou získat jistě nemalou ,,nelegální podporu” jenom za to, že daný software doporučí nebo dokonce na něj uvolní peníze. Takovéto rozhodnutí si politik často dokáže obhájit tvrzením, že se jedná o stabilní produkt, který byl již ( např. v případě Microsoftu) využíván a byl označen za spolehlivý. Jsem přesvědčen, že stejný princip se odehrává po celém světě a to jak u orgánů, které rozhodují o softwaru pro státní správu tak i v soukromém sektoru. Síla těchto lobbistických skupin je mnohem u skupin propagující open source software.

,,Virtuální bezpečnost”

Řada manažerů v oblasti IT se domnívá, že komerční systém je mnohem stabilnější a je doprovázen mnohem lepší podporou a bezpečností. Avšak to se mýlí, neboť společnost Symantec potvrdila, že zatímco open-source software je opravován obvykle do jednoho dne, uzavřeným aplikacím to trvá mnohem déle – Internet Exploreru až devět dní.

Druhým vlivem může mít i fakt nedostatečného vysvětlení pojmu open source. Řadu lidí může napadnout myšlenka, že tím, že je kód jednotlivých programů viditelný pro každého uživatele, je více pravděpodobné, že jej budou zkoumat hackeři a budou hledat skulinky v tomto systému – což se také děje. Je potřeba si však uvědomit, že bezpečnost je spíše o lidech, než o softwaru, takže v tomto ohledu, je stejná pravděpodobnost napadení útočníkem jak na open source program tak i komerční.

Tradice

V této dimenzi mají open source nástroje velkou nevýhodu, protože jejich působení na trhu se softwarem je v porovnání s komerčními aplikacemi krátkodobé. Takže řada lidí, ale i firem již nějakou verzi komerčního softwaru v minulosti měla. Současně s přirozeným odporem člověka učit se nových věcem nebo přecházet z jednoho produktu na jiný, uživatel raději sáhne po novější variantě současného komerčního produktu, než aby vyzkoušel jiný, ale neplacený software.

Často se také stává, že by daný kompletní přechod od komerčního na open source software přinesl takové dodatečné náklady, že je výhodnější zakoupit nové licence softwaru stávajícího. Tyto vysoké počáteční náklady na tuto přeměnu, by se však v horizontu několika let vrátily, ba dokonce nakonec by varianta open source vyšla daleko levněji. Bohužel open source nehraje do karet alibismus lidí, kteří o tomto rozhodují, neboť oni se bojí udělat špatné rozhodnutí, aby nepřišli o dobře placené místo a tak doporučí již odzkoušenou variantu.

Nelegální software

Nesporná výhoda neplaceného softwaru, tedy že je ve většině případů zadarmo, není tak významným faktorem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Bohužel pro open source, významná část počítačových uživatelů již má nebo měla zkušenost s využíváním nelegálních kopií placeného softwaru a i nadále jej využívají. Proto tito uživatelé nevidí důvod, proč by měli přecházet na open source produkt, když mají komerční zadarmo. Počet takových uživatelů je tak obrovský, že jejich strach z případného odhalení agenturami, které se na nelegální užívání softwaru zaměřují, je velmi malý.

Tato dimenze je podle mého názoru, tím největším nepřítelem open source.

Podle mého názoru bude však podíl open source nástrojů na počítačích stoupat, neboť jejich vývoj ještě není zdaleka tak rozvinut, jako vývoj těch komerčních aplikací. Jsem také zvědav, jak se na podílu mezi open source a komerčními aplikacemi promítne současné ekonomická krize, která by s tímto poměrem mohla jistě něco udělat.

Wednesday, March 17, 2010

Proč se nepodařilo IBM prosadit odklon od standardu IBM PC (PS/2 a Power PC)?

Důvody, proč se IBM nepovedlo sesadit vlastní IBM PC compatible již v zazněly v předchozích příspěvcích. Toto selhání je vlastně daní za obrovský úspěch s IBM PC, neschopnost společnosti využít obrovský rozmach vlastní technologie a podcenění Microsoftu jako obchodního partnera.

Přehlížení SW

Společnost IBM se vždy specializovala na prodej HW. Když v roce 1981 vydala své IBM PC, měla zřejmě vizi prodeje další vlny specializovaných nástrojů stejně jako tomu bylo v éře sálových počítačů. SW byl pro takový nástroj podružný, zákazník si ho vytvářel sám s asistencí dodavatele. možná to bylo příčinnou hrubého podcenění významu PC a jeho SW, jako univerzálního nástroje. Jinak než podceněním si nedovedu vysvětlit přenechání vývoje SW pro IBM HW malé neznámé firmičce Microsoft.

Masové rozšíření

Vzniklá platforma nebyla zatížena žádnými patenty. Je možné že se IBM neobávala konkurence na poli svého vlastního standardu. Logickou cestou této doby bylo vytvořit si vlastní standard a snažit se ho co nejvíce prosadit. Nikoli podporovat konkurenční. Ať byl důvod jakýkoli, příležitost dostala celá řada dalších výrobců a z HW se tak stála komodita. Toto sjednocení trhu velice pomohlo, konkurenční platforma od Apple neměla proti tak široké konkurenci šanci.

SW kompatibilita a přenositelnost


Jakoby toho nebylo dost, přisadí si firma Microsoft. Její politika je jednoduchá, snaží se získat co největší podíl na trhu. Jedním z nástrojů je přesvědčování vývojářů, aby vyvíjeli SW kompatibilní s jejich OS (DOS, později různé verze WIN). Dalším bodem strategie je úplná přenositelnost SW na HW různých výrobců. K takovému kroku je nutný HW standard, a který jiný by to měl být než právě nepatentovaný, dobře nastartovaný IBM PC?




Pokud sečtěme výše uvedené, dostáváme obrázek situace 80. let.


Trh je zaplavován množstvím IBM PC počítačů, velké množství z nich se systémem od MS. Ten získává na popularitě, díky narůstajícímu množství aplikací, které jsou pouze pro něj vytvářeny. Tento OS funguje pouze na IBM kompatibilních počítačích, tudíž roste poptávka po nich. Kruh se uzavírá.

Pokud bych tedy odpovídal za sebe, proč se IBM nepovedlo prosadit jiný než IBM PC standard, řekl bych, že IBM hrubě podcenila vznikající trh SW. Opomenula možnost, že to bude softwarová, nikoli hardwarová kompatibilita, která rozhodne o monopolu na trhu.

Jako druhou hlavní příčinu bych označil samotný Microsoft. Jeho snaha o dominanci si přímo vynutila, aby platforma IBM PC zůstala nezměněná. Otevřenost HW standardu rovněž osvobodil MS od závislosti na výrobci HW. Pokud by jediným výrobcem zůstala společnost IBM, mohla by diktovat podmínky a popřípadě úplně vyšachovat MS ze hry.

Pokusy IBM o ovládnutí PC trhu:

IBM PS/2

Když si IBM uvědomila, že na poli výrobců HW jí ujíždí vlak, pokusila se obnovit svou dominanci vylepšením původní platformy. Modely PS/2 se chlubí řadou vylepšení oproti konkurenci:

VGA graphics
3.5″ floppy drives
PS/2 keyboard and mouse ports
MicroChannel Architecture bus

Pravdou je, že nižší modely řady PS/2 byly na svou dobu velice zastaralé (procesor, paměť i grafický adaptér). Vyšší modely sice držely krok s dobou, ale všechny byly předražené a v porovnání s konkurencí nepředstavovaly výrazné vylepšení. Disketová mechanika 3´´ i PS/2 porty byly velmi rychle adaptovány i dalšími výrobci. Dalším "revolučním" vylepšením byla právě MicroChannel sběrnice. Ačkoli představovala pokrok oproti tehdejší 16bit ISA sběrnici, její výroba byla zatížena vysokým licenčním poplatkem. Z tohoto důvodu se nikdy masově nerozšířila.

Poslední kapkou již dost problémového produktu byla již výše zmiňovaná kompatibilita. Nové PS/2 počítače byli logicky dodávány s OS/2. Systém Windows na ně sice bylo možné nainstalovat, ale objevovaly se potíže s kompatibilitou HW ovladačů a nefunkčností SW. Celkově nejde IBM PS/2 popsat jinak než naprostý propadák. IBM ztratila významnou část trhu (které se ujaly společnosti Dell a Compaq) a utržila velké finanční ztráty. Jediná skutečně inovativní část, MicroChannel sběrnice, byla velmi rychle nahrazena EISA sběrnicí a později PCI.


PowerPC

Další pokus IBM o znovuzískání dominantního postaveni na trhu HW. Jedná se o výkonný RISC mikroprocesor (označení se rovněž používá pro PC značky Apple, které jím byly osazeny) vyvinutý jako konkurence x86 procesorové řady. Projekt vznikl spoluprácí Apple, IBM a Motoroly a výsledný produkt byl uveden na trh v roce 1991.

Ačkoli byl nový čip nadějný, komerčně se příliš dobře neuchytil. Opět se dostáváme k otázce SW kompatibility. Počítače PowerPC trpěly nedostatkem aplikací a nekompatibilitou s Windows. V omezené míře se tato značka stala oblíbenou v oblasti DTP (díky stabilitě MAC OS a efektivnosti RISC procesoru při práci s grafikou), nicméně monopol Wintelu (OS Windows + CPU Intel) nemohla ohrozit.

Po několikaletém úpadku přestala v roce 2006 firma Apple vyrábět PowerPC počítače a přesedlala na procesory Intel. PowerPC procesory jsou tak dále používány pouze v embeded zařízeních (konzole Wii, robot ASIMO..)



Společnost IBM několikrát po sobě ignorovala fakt, že zákazníci nepoptávají technologii (jak HW tak SW) ale službu, kterou jim tato technologie může poskytnout. Sebelepší nástroj je odsouzen k neúspěchu, pokud není dotažen do plnohodnotného produktu. Šanci na úspěch by měla pouze pokud by zároveň s vydáním nového standardu masivně podporovala vývoj aplikací pro něj, umožnila zpětnou kompatibilitu jak aplikační, tak datovou a ponechala standard otevřený pro možnost dalšího rozvoje.

Monday, March 15, 2010

K fenoménu duševního vlastnictví

K tématu Fenomén duševního vlastnictví, který jsme probírali v minulé přednášce, doporučuji ještě tento aktuální a zajímavý článek na Lupě a zejména diskusi pod ním. Článek se věnuje technickým formám ochrany počítačových her a jejich slabinám, zejména skutečnosti, že se ochrana ve svém důsledku obrací proti platícím uživatelům. Není to mimochodem novinka; s podobným problémem (ochrana hudebních CD pomocí software obsahujícího rootkit) se již potýkalo vydavatelství Sony BMG v roce 2005. Také tehdy byli ohroženi platící posluchači.

Po přečtení diskuse dává smysl se zamyslet nad těmito otázkami (seřadil jsem je podle náročnosti):
  1. Proč jsou dnes hry prodávány formou komerčního software - jaké technické a obchodní důvody za tím stojí?
  2. Která z technických omezení distribuce her formou SaaS jsou trvalá a principiální a která budou časem překonána?
  3. Budou v budoucnu všechny hry distribuovány formou SaaS?
  4. Představte si, že jste výrobcem her. Jaké alternativní obchodní modely "pozitivní motivace zákazníků" byste zvolili?
Tyto otázky jsou i možnými tématy prací.

Sunday, March 14, 2010

Jaká funkcionalita kancelářských aplikací je důležitá pro domácí sektor?

1. Profil běžného uživatele
Jaké vlastnosti a funkcionalitu kancelářský aplikací bude uživatel používat, záleží na dvou předpokladech. První předpoklad je, k čemu chce uživatel kancelářské aplikace využívat a druhý, jaká je jeho úroveň znalostí práce s kancelářskými aplikacemi. Člověk, který zapne textový editor pouze pro vytvoření životopisu, pravděpodobně nebude využívat pokročilejší funkce jako je např. hromadná korespondence nebo sledování změn. Pro částečnou představu o počítačové gramotnosti v ČR předkládám následující výsledky statistik.
  • Výzkum informační gramotnosti MIČR roku 2005
Z následujícího grafu vyplývá, že pouze 30 – 40% lidí v České republice starších patnácti let umělo v roce 2005 využít základní funkcionality textového editoru. Z toho přibližně 60% aktivních uživatelů PC umělo skutečně pracovat s textovým editorem.

  • Vybrané počítačové znalosti jednotlivců za rok 2007
Další výzkum provedený roku 2007 Českým statistickým úřadem prokázal, že počítačové znalosti jednotlivců záleží z velké části na věku a částečně i pohlaví. Obecně dokáží s PC dle tohoto průzkumu pracovat nejlépe muži ve věkové skupině 16 – 24 let. S tabulkovým proceserem umí pracovat pouze přibližně 30% všech respondentů a přibližně každý druhý respondent, který někdy používal PC.

  • Nadnárodní koncept počítačové gramotnosti ECDL (= řidičák na počítač)
Následující tabulka zobrazuje úspěšnost uchazečů u testů ECDL. Zde jsou výrazné rozdíly mezi věkovými skupinami a vzděláním. Na první pokus získalo ECDL v průměru ze všech uchazečů ve všech sedmi modulech 66,6%. Sedm modulů zahrnuje základní pojmy informačních a komunikačních technologií (ICT), používání počítače a správa souborů, zpracování textu, tabulkový procesor, použití databází, prezentace, práce s Internetem a komunikace.

2. Jaké jsou nejpoužívanější kancelářské aplikace?

Kancelářské balíky obsahují aplikace, které slouží pro vytváření textových dokumentů, prezentací, sestav, tabulek a grafů, dále software pro podporu spolupráce, nástroje zajišťující automatizaci podnikových procesů, řízení projektů, kreslení technických diagramů a mnoho dalších. Ne všechny aplikace ale využije běžná domácnost. Nejpoužívanější kancelářské aplikace jsou dle mého názoru textový editor, tabulkový editor a editor na tvorbu prezentací. Soudím tak z obsahu balíčků kancelářských aplikací Microsoft Office určených pro domácnosti a studenty, které obsahují právě tyto aplikace a jsou obecně nejrozšířenější. MS Office ale nejsou jedinou možností. V následující tabulce najdete nejběžnější alternativy Aplikací MS Office Word, Excel a Powerpoint.


Podle měření WebmasterPro.de je zastoupení kancelářských balíků v ČR následující. Toto měření bylo založeno na faktu, že uživatel kancelářských aplikací má nainstalován balíček písem určený pro tu konkrétní aplikaci. V případě například OpenOffice jsou to písma OpenSymbol. Otázka je, jakou vypovídací hodnotu toto měření skutečně má, pro naší představu stačí orientační přehled.


3. Jaké vlastnosti by měly mít aplikace z pohledu domácího sektoru?
  • User friendly – základní funkcionalita snadno dostupná na pár kliknutí, tematicky uspořádaná
  • Cena
  • Jednoduchá instalace, podpora, kvalitní nápověda
  • Jednotné, široce rozšířené výstupní i vstupní formáty
  • Požadavky na HW odpovídající trendu
  • Školení, výukové programy, školící tutoriály

4. Jakou funkcionalitu kancelářských aplikací nejvíce domácí sektor používá?

Textový editor
  • Šablony – životopisy, pozvánky, dopisy a další
  • Úpravy písma – fonty, styly, zarovnání, barevné zvýraznění, odsazení, odrážky a číslování
  • Kontrola pravopisu
  • Vkládání a úprava obrázků – obtékání, změna velikosti, přesouvání, sazba s textem
  • Předdefinované prvky – tabulky, titulní strany, obrázky, grafy, automatické tvary, nadpisy, pozadí stran, symboly
  • Automatizované prvky – obsah, číslování stránek, formátování, zdroje informací, automatické ukládání
  • Možnosti využití průvodce, nápovědy
  • Náhledy
  • Tisk
Tabulkový editor
  • Tvorba tabulek
  • Tvorba grafů – vhodné využití průvodce
  • Nástroje pro úpravu textu a zvýraznění
  • Základní matematické operace a logické funkce
  • Kontrola pravopisu
  • Náhledy
  • Tisk
Tvorba prezentací
  • Barevné motivy
  • Styly
  • Pestrá škála animací, jednoduché nastavení animací
  • Vkládání obrázků, zvuků, videí, tabulek, připravených tvarů
  • Nástroje pro vkládání a úpravu textu
  • Rozložení prvků na stránku
5. Proč online kancelářské balíky nemají takový úspěch?

Podle průzkumu z roku 2008 na 2400 amerických domácnostech pouhé 1% uživatelů používá nejrozšířenější online kancelářský balík od Google. Velká většina uživatelů online kanceláře současně používá některý instalovaný program stejného zaměření.

Možné důvody
  • Malé povědomí
  • Nutnost připojení k internetu
  • Zvyk používat zažité MS Office
  • Zvýhodněné balíky pro domácnosti a studenty od Microsoft
  • Nízká počítačová gramotnost
  • Omezená funkcionalita online balíků
  • Rizika spojená s ochranou dat
  • Omezení konkrétního internetového prohlížeče
6. Závěr

Online kancelářské balíky mají u domácího sektoru podle mého názoru budoucnost. Omezená funkcionalita by nemusela být takovým problémem, protože běžní uživatelé stejně pokročilejší nástroje kancelářských aplikací tolik nepoužívají a naopak spíš uvítají jednoduché uživatelské rozhraní. Bezpečnost dat uložených u třetích stran je mnohdy vyšší než na běžných počítačích domácností, které mnohdy nevyužívají žádnou formu zabezpečení počítače. Dostupnost internetu se stále zvyšuje. Hlavním argumentem by mohla být cena, která je pro domácí sektor často rozhodující. Pokud se tedy podaří u domácností prosadit nový přístupu k aplikacím, už ne formou instalovaných balíků Microsoft Office, ale přes webové prohlížeče, má tato cesta jistě velký potenciál. Pravdou ale je, že zvyk je železná košile a to zde platí dvojnásob.

7. Zdroje

[1] Personalista.com [online]. [cit. 09-03-2010] Dostupný z WWW: http://www.ecdl.cz/intranet_aktuality_getfile_skript.php?id=432&idh=6b00d59c655652282d4e7a455db1e7a3&id1=1&idh1=057f113a10bf2c605239e95fca5396e6

[2] International OpenOffice market shares Webmasterpro.de [online]. [cit. 09-03-2010] Dostupný z WWW: http://www.webmasterpro.de/portal/news/2010/02/05/international-openoffice-market-shares.html

[3] Aktuální stav testování v České republice ECDL Czech Republic [online]. [cit. 09-03-2010] Dostupný z WWW: http://www.ecdl.cz/aktualni_stav_testovani.php

[4] Vybrané počítačové a internetové (IT) znalosti jednotlivců (%), 2007 Český statistický úřad [online]. [cit. 09-03-2010] Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/4C004AEDDD/$File/1413089904.pdf

[5] Jakou budoucnost mají online kanceláře? Lupa server o českém internetu [online]. [cit. 09-03-2010] Dostupný z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/jakou-budoucnost-maji-online-kancelare/