Budoucí podoba CRM - přesun dat od firmy k uživatelům (zákazníkům firmy) a vznik platformy pro reklamu budoucnosti (užitečná cílená informace)

Současný stav
Nacházíme se již nějaký čas v období, kdy ekonomiku řídí zákazníci a ne prodejci, jako tomu bylo v minulosti. V nejbližší době zatím nelze ani očekávat zásadní posun v tomto současném chápání ekonomiky. Tato skutečnost je hlavním důvodem vzniku a neustálého vylepšování aplikací pro řízení vztahů se zákazníky. Touha co nejvíce vylepšit spokojenost zákazníků a tím i jejich udržení bude i nadále hlavním motorem inovací aplikací CRM. Existují a neustále se objevují nové druhy zákazníků, obchodních modelů a obchodních strategií a je pouze otázkou času, kdy se vyvinou i různé typy CRM aplikací pro jejich podporu.

Budoucnost
Obchodní cíle a výzvy spojované s aplikacemi typu CRM zůstanou dle analytické společnosti Gartner, Inc. v příštích 10 letech stále stejné jako tomu bylo před 10 lety. Ed Thompson, vice president a analytik společnost Gartner, Inc. pro oblast CRM na základě každoročního průzkumu Executive Programs (EXP) prohlásil, že „CRM zůstane i nadále středem pozornosti obchodních manažerů, protože cíl dosažení, rozvíjení a udržení ziskových zákazníků je (nejen) respondenty považován za nadčasový“[1].

Již v průběhu příštího desetiletí doroste generace zákazníků, kteří budou prakticky znát již pouze digitální technologie a i komunikace pomocí mailu jim přijde zastaralá. Co je však nejdůležitější, zástupci této generace budou očekávat, že firmy s nimi budou vždy uskutečňovat obchod v reálném čase, což reprezentuje i přechod od analogových technologií minulosti k digitálním technologiím budoucnosti (úplnou digitalizaci lze přitom očekávat již někdy v průběhu 20. let tohoto století). V digitálním světě všechna mobilní zařízení budou disponovat neustálým připojením k Internetu a propojením mezi sebou, tj. budou neustále synchronizována a tedy i aktualizována. Jinými slovy obchod se bude uskutečňovat v reálném čase. Miniaturizace mobilních výpočetních zařízení umožní obchodníkům mít neustálý přístup k potřebným podnikovým datům.

Dalším trendem bude (a k tomuto již nyní postupně dochází) přechod od horizontálních all-in-one CRM systémů k vertikálním řešením šitým přímo na míru jednotlivým obchodním modelům a tržním segmentům. Samozřejmě vše ruku v ruce s potřebou neustálého real-time přístupu k datům. A v neposlední řadě zákazníci budou hrát mnohem aktivnější úlohu v rámci prodejního procesu.

Ve výše zmíněné zprávě Ed Thompson dále oznámil i očekávaný posun směrem k využití sociálních sítí v podobě tzv. sociálního (nebo také collaborative) CRM. Jde o CRM „vyladěné pro svět, v kterém žijí zákazníci a business prakticky v neustálé interakci“. Doslova prohlásil, že „ je na vzestupu svět sociálního CRM s vysoce upřednostňovaným zákazníkem, které umožní obchodům přímou interakci a spolupráci se zákazníky a jejich potřebami způsobem, který zahrne růst sociálních medií.“[2]

Dále Ed Thompson uvedl, že „v příštím desetiletí se organizace dočkají posunu v CRM aplikacích v podobě vzestupu sociálního CRM. Poměr operačního, analytického a sociálního CRM u krabicových řešení se posune ze současného 90:9:1 v roce 2009 na hodnotu 70:20:10 do roku 2020.“ [3]

Posun k real-time CRM aplikacím budoucnosti popisují i další predikce zaměřené na budoucnost podnikového CRM. [4], [5].

Vrstva personalizované reklamy
Zákazník se i dnes stále v různých velikých firmách setkává se situacemi, kdy obrazně pravá ruka neví, co dělá levá, tj. se situacemi, kdy si různé divize obřích společností vedou o daném zákazníkovi „svoje“ vlastní informace a často tak dochází k duplicitám v záznamech, k opětovnému dotazování na stejné věci, atd. Zákazníkovi pak samozřejmě takovéto jednání připadá neprofesionální, obtěžující a rozhodně u něj nebuduje loajalitu k dané firmě. A toto je situace v jedné společnosti. Zákazník však v průběhu svého života uzavírá nejrůznější obchodní vztahy se stovkami či tisícovkami nejrůznějších firem a prakticky každá z nich si o něm vede své soukromé zákaznické informace, jež jsou v průměru téměř totožné. Získávání těchto informací představuje zátěž jak pro zákazníka, tak pro danou společnost. Z pohledu zákazníka jde o neustálé uvádění skoro totožných údajů obchodníkovi, což může způsobovat jistou předpojatost v případném obchodním případu. Z pohledu obchodníka jde o náklady zjišťování informací a s ním spojené vyšší riziko neuzavření obchodu. Zákazník si je vědom, že pro co možná nejlepší vyplnění jeho přání obchodník potřebuje co možná nejpodrobnější informace o něm, ale současně by jistě uvítal vznik nějaké platformy, kde by uvedl potřebné údaje jednou a nemusel tak kolikrát čelit vyptávání se na stejné informace ze strany různých firem podobného zaměření nebo ještě lépe, kterou by si sám spravoval a uváděl o sobě informace, které sám uzná za vhodné.

Toto jistě představuje prostor pro obchodní příležitost. Prozatím se však společnosti tohoto přístupu obávají a informace o zákaznících kolikrát považují za klíčové. Zde musí dojít k určitému posunu v myšlení, kdy něco jiného znamenají výchozí informace o zákaznících a něco jiného informace vyplývající z již uskutečněných obchodů s daným partnerem. Informace o zákaznících řízené samotnými zákazníky se tedy mohou stát předmětem obchodu pro provozovatele zákazníky personalizované vrstvy a zároveň koncovým dodavatelům/obchodníkům umožní ušetřit náklady spojené se získáváním informací pomocí vlastních zdrojů (mnohem nákladnější) a dále jim umožní eliminovat neuskutečnění obchodního případu, kdy zákazník může být otráven z neustálého dotazování na tytéž informace či prostě nechce daným dotazováním ztrácet čas.

Provozovatel takovéto personalizované vrstvy bude mít sám zájem na co možná nejpřesnějších údajích o zákazníkových aktuálních preferencích a posun může dojít až k situaci, kdy dojde ke vzniku automatizovaného osobního asistenta, který bude neustále sledovat nákupní chování zákazníka, dynamicky sestavovat jeho profil, na jeho základě mu nabízet produkty, o kterých bude přesvědčen, že by je zákazník rád v daný okamžik zakoupil, a dále bude úspěšnost těchto nabídek znovu vyhodnocovat a dle výsledků bude opět dynamicky upravovat jeho profil. Z takovéto databáze pak provozovatel dokáže vygenerovat nejrůznější vzorce nákupního chování zákazníků, rozdělit je do skupin a tyto informace popř. prodávat „koncovým“ dodavatelům zboží a služeb nebo sám shromažďovat jejich nabídky a dle shody s profilem přímo nabízet produkty koncovým zákazníkům. Reklama se tak může přeměnit v užitečnou informaci respektující osobnost a kontext situace daného zákazníka.

Již dnes existují jakési předstupně tohoto modelu, kdy si např. lze nechat zasílat nabídky z určitého serveru dle uživatelem zadaných preferencí. V budoucnu pak mohou vzniknout tematicky zaměřené jednotící vrstvy, které by se zabývaly nabídkami jednotlivých prodejců např. z oblasti outdooru, třídily je a dle zákazníkem definovaných preferencí a dynamicky tvořeného profilu poskytovaly adresné nabídky koncovým zákazníkům.

Závěr
Výše uvedené trendy v aplikacích CRM – hlavně využití sociálních sítí – mohou model vrstvy personalizované reklamy jen a jen podpořit. Bude zajímavé sledovat, zda vůbec k takovémuto vývoji v oblasti aplikací CRM dojde, popř. kdy a v jakém měřítku. I v tomto modelu však musí vztah se zákazníkem být postaven na vzájemné důvěře a dále nutno mít na paměti, že i v této čistě digitální době budou platit stále 2 zlatá pravidla úspěšného obchodního procesu:

1. navození pozitivní atmosféry se zákazníkem, tj. kontaktování zákazníka se správnou nabídkou ve správný čas, čímž demonstrujeme, že si vážíme jeho času, a
2. vyřešení momentálního zákazníkova problému.

 
Zdroje
[1] SACHOFF, Mike. Gartner Examines Future of CRM. [online]. Server Enterprise CRM News, 2009-02-26 [cit. 2010-05-12]. Eng. Dostupný z WWW: http://www.enterprisecrmnews.com/enterprisecrmnews-95-20090226gartnerexaminesfutureofcrm.html.
[2] BERKOWITZ, Jim. The Future of CRM is Social. [online]. CRM Mastery e-Journal, 2009-05-11 [cit. 2010-05-12]. Eng. Dostupný z WWW: http://crmweblog.crmmastery.com/2009/05/the-future-of-crm-is-social/
[3] Příspěvek na webu ITNewsAfrica.com. Gartner predicts future of CRM. [online]. Server ITNewsAfrica.com, 2009-02-26 [cit. 2010-05-12]. Eng. Dostupný z WWW: http://www.itnewsafrica.com/?p=2297.
[4] GOLDENBERG, Barton. The Future of CRM: Real Time. [online]. Server destinationCRM.com, February 2006 [cit. 2010-05-13].Eng. Dostupný z WWW: http://www.destinationcrm.com/articles/columns-departments/reality-check/the-future-of-crm-real-time-42562.aspx.
[5] DVER, Alyssa. The Future of CRM Technology. [online]. Information Management Magazine, June 2003 [cit. 2010-05-13]. Eng. Dostupný z WWW:
http://www.information-management.com/issues/20030701/6949-1.html.
[6] SHIH, Clara. Facebook Is the Future of CRM. [online]. Server destinationCRM.com, November 2009 [cit. 2010-05-13].Eng. Dostupný z WWW: http://www.destinationcrm.com/Articles/Columns-Departments/Connect/Facebook-Is-the-Future-of-CRM-57860.aspx

Co znamená model SaaS pro Business Intelligence?

Software jako služba, nebo SaaS, je matoucí termín, který znamená různé věci pro různé lidi.Pro spotřebitele to může znamenat možnost zakoupit a stáhnout software pro svůj PC pomocí Internetu, nebo platit roční poplatek výrobcům jako jsou např. ALWIL Software, ESET software, NodMcAfee nebo Symantec za udržování aktuálních virových definic pomocí Internetu. Z jiného krajního pohledu to může pro obchodní organizaci znamenat nákup na Internetu postavených aplikačních služeb od třetí strany.

Obecně řečeno, model SaaS lze rozdělit do tří hlavních typů služeb:

• On-Demand nákup software (nebo také „nákup software na požádání“), kde jednotliví uživatelé nebo organizace zkouší, kupují a stahují osobní software, software pro spolupráci ve skupinách či podnikový software přes Internet. Pro dodavatele, software-on-demand nabízí nákladově efektivní prodejní kanál a mechanismus pro doručení vlastního softwaru. Pro uživatele, poskytuje rychlý a snadný způsob, jak získat software.

• On-Demand IT architektura orientovaná na služby (nebo také „SOA na požádání“), kde zpracování informačního systému a aplikace je definováno a vyvíjeno jako sada služeb, které mohou vzájemně spolupracovat a vyměňovat si informace. SOA nabízí flexibilní přístup k vývoji aplikací, který podporuje opětovné použití služby a snižuje potřebu budovat P2P spojení pro integraci dat a aplikací.

• On-Demand aplikační služby (nebo také „aplikační služby na požádání“), kde jednotliví uživatelé nebo organizace platí externím poskytovatelům za použití jejich aplikačních služeb. Cílem tohoto typu SaaS je zkrátit náklady na software a hardware a snížit potřebu IT pracovníků a kvalifikačních požadavků. Tento přístup může být také použit jako prozatímní krok před vlastním nasazením aplikace uvnitř podniku.

Někteří analytici popisují model on-demand aplikačních služeb jako SaaS 2.0, protože rozšiřuje možnosti předchozích SaaS iniciativ. Prodejce on-demand aplikačních služeb může například podporovat SOA pro poskytování snadnějšího přístupu ke službám, které nabízí.

Dvě klíčové vlastnosti SaaS 2.0 jsou:

• Síťový a webový přístup k výpočetním službám komerčního softwaru, kde k výpočetnímu zpracování dochází na serverech třetích stran spíše než u každého zákazníka.

• Cenový model postavený na pronájmu hardwaru, softwaru, administračních a konzultačních služeb.

Typickými příklady SaaS 2.0 pro zákazníka mohou být služby v oblasti tisku (nejen) fotografií, poskytování vyhledávacích kapacit či kontrola emailů na spam a viry. Tyto služby mohou být placeny přímo zákazníkem, nebo nepřímo pomocí zisku z reklamy (jako je tomu například v případě Googlu).

Pro komerční organizace by mohl model SaaS 2.0 zahrnovat i přenechání zpracování front-office a back-office obchodních procesů třetí straně. Salesforce.com je dobrým příkladem velmi úspěšného SaaS poskytovatele v této kategorii.

Průzkum (“SaaS 2.0: Software-as-a-Service as Next-Gen Business Platform,” Saugatuck Technology research report SSR-239, duben 2006) od společnosti Saugatuck Technology ukázal, že 12 procent amerických firem využívalo alespoň jednu velkou SaaS 2.0 aplikaci, s dalšími 13 procenty, u kterých v době průzkumu projektují či implementují jejich první SaaS aplikace. Dalších 14 % toto plánovalo pro rok 2007. Společnost Saugatuck očekávala pokračující silný růst v příštích 18 měsících, zejména u poskytovatelů aplikací, jako Employease, NetSuite, PerfectCommerce, Right Now Technologies a Salesforce.com. Průzkum také ukázal, že malé a středně velké firmy (SMB) jsou hlavní hnací silou adopce SaaS. Malé a střední podniky přijali model SaaS na úrovni dvojnásobku velkých podniků.

Obchodní případy využití modelu SaaS

Na první pohled se SaaS 2.0 jeví jako další verze modelu poskytovatele aplikačních služeb (ASP), který značně selhal po splasknutí dot-com bubliny. Existují však některé důležité rozdíly mezi těmito dvěma modely. První spočívá v tom, že model ASP se zaměřil primárně na to, aby dal organizaci schopnost přesunout některá zpracování úloh na servery spravované třetí stranou. Na rozdíl od modelu SaaS, ASP poskytovatelé se nutně nezajímali o poskytování sdílených služeb pro více nájemníků. Také většina ASP poskytovatelů neměla dostatečné množství aplikovaných business znalostí z oboru u aplikací, které provozovali. SaaS poskytovatelé, na druhou stranu, mají obvykle velké množství těchto potřebných praktických znalostí z oboru.

Další rozdíl mezi ASP a SaaS přístupy je, že většina ASP model podporujících aplikací byly monolitické klient-server programy s jednoduchým HTML webovým rozhraním. Dnešní moderní SaaS řešení, jsou však určeny pro webové prostředí, které zlepšuje použitelnost a ovladatelnost.

Jedním z důvodů, proč model SaaS 2.0 v sobě nachází více trakce, než přístup ASP je fakt, že ASP prodejci předhodili své nabídky na trh před tím, než zodpovědně vyřešili problematické otázky v oblasti výkonu, zabezpečení, customizace a integrace, a než mnohé IT organizace byly připraveny osvojit si model ASP. Dnes, mnohé z těchto problémů byly vyřešeny. Jak IT, tak běžní uživatelé jsou lépe vybaveni, aby využili výhod modelu SaaS. IT zkušenosti s webovými a na služby orientovanými technologiemi se zlepšují, a obchodní potřeby, jako je dodržování právních předpisů poskytují impuls pro firmy, aby přijaly přístup SaaS.

Jak bude dále SaaS 2.0 ovlivňovat Business Intelligence?

Business Intelligence (BI) vývojáři a prodejci si začínají také uvědomovat důležitost SaaS, a že je třeba schopností BI řešení v prostředí SaaS. Několik BI dodavatelů, například podporuje Salesforce.com AppExchange 2 program, který umožňuje zákazníkům vyvíjet aplikace pro použití se službami CRM řešení společnosti Salesforce.com. SalesForce.com také poskytuje rozhraní pro přesun dat do a z prostředí CRM. Tato rozhraní mohou být použita k zachycení dat z aplikace Salesforce.com pro datový sklad podniku. Společnost Informatica má blízký pracovní vztah se společností Salesforce.com za účelem poskytnutí datových integračních služeb v této oblasti.

Dalším směrem BI odvětví pro dodavatele je nabízet své vlastní SaaS nabídky. Dnes již společností SAP odkoupená společnost Business Objects například nabízí Crystalreports.com, který umožňuje zákazníkům posílat reporty na web k prohlížení. Automatizované e-mailové alerty jsou pak generovány službou za účelem informovat zúčastněné strany, jsou-li nové reporty k dispozici. Tato služba je zaměřena na podniky, které potřebují distribuovat zprávy třetím stranám, ale zároveň nemají potřebné IT zdroje na vývoj infrastruktury pro správu a zabezpečení distribuce reportů.Tento přístup nabízí bezpečnější a účinnější alternativu k používání e-mailů obsahujících PDF soubory sestav.

Jeden z lídrů v oblasti BI, společnost SAS také přispěchala s vydáním několika on-demand BI služeb, které zahrnují přístup ke své kompletní BI platformě, spolu s řízením vztahů s dodavateli, automatizací marketingu či řízením marketingových vztahů odkoupené společnosti Veridiem, Inc..

Na trhu se objevilo také několik nových BI dodavatelů specializujících se zejména na model SaaS. Společnost Oco Inc., například nabízí svou Oco Majik službu pro tvorbu produktových, prodejních a zákaznických analýz. Dalším příkladem je společnost Host Analytics, která poskytuje web-based služby pro řízení výkonnosti podniku (Business Performance Management – BPM) v oblasti rozpočtování, plánování, prognózování a finanční konsolidace. Nutno ještě poznamenat, že i ryze české firmy nabízejí svá BI řešení.

Shrnuto, existuje jasný směr trhu BI směrem k využívání SaaS pro poskytování on-demand aplikačních služeb. Toto platí zejména na trhu SMB. Tento směr povzbuzuje BI dodavatele k připojení se k nastupujícímu trendu SaaS buď doplněním nabídek dodavatelů aplikačních služeb, nebo vytvořením vlastního SaaS BI řešení. Bez ohledu na to, jak rychle se firmy přesunují směrem k využívání SaaS, musí vždy znovu a znovu pečlivě vyhodnocovat dopad této skutečnosti na celkový podnikový systém BI.

Vývoj sociálních sítí

Dnes sociálním sítím vládne Facebook (dále též FB), není ovšem jediný na trhu a ani nebyl prvním. Jak tedy vypadaly začátky sociálních sítí, jaký je současný stav a kam tato oblast směřuje? Na tyto otázky se bude snažit odpovědět následující článek.

Současné sociální sítě

Sociální sítě na webu můžeme ovšem chápat v různě širokém měřítku. Někdy jsou za ně pokládány již služby typu XChat.cz, líbímseti.cz nebo Lidé.cz. Nicméně žádná z těchto sítí by nesplňovala všechny požadavky na dnešní sociální sítě: IM, správa osobního profilu, skupinu přátel, nastavení statusu, možnost posílat zprávy a odkazy, či vkládat fotky a videa.

Friendster

Je považován za první pravou sociální síť v dnešním slova smyslu a takový vzor pro dnešní sociální sítě tzn. hlavně pro facebook, MySpace, LinkedIn atd. Je nyní nejvíce rozšířen v Asii. Služba vzniká v roce 2002 a má dnes více jak 90 mil. uživatelů, přesto byl později převálcován konkurenty. Jako důvody bývají uváděny: vznik tzv. „fakesterů“.

MySpace

Jeden z dalších gigantů, který se věnuje především multimediálnímu obsahu. Před nástupem FB měl více uživatelů než Friendster, má dnes více jak 130 mil uživatelů.

Facebook

Krále mezi sociálními sítěmi. Kdo nemá faceboook jako kdyby nebyl. Jednou z jeho největších předností je otevřené API. O jednotlivých uživatelích se můžeme dozvědět prakticky cokoliv od data narození, rodinné příslušníky, zájmy, koníčky přes informaci o práci (o škole), o tom kam se lidéchodí bavit. Největší boom přišel v roce 2008 a počet uživatelů neustále a dynamicky roste. Nyní je to několik set mil.

Příčiny úspěchu

·         V pravý čas

Nic se nepodaří tak dobře, jako když se objevíte v čas a na správném místě.

·         Neustále nabízení kamarádů

FB vám neustále nabízí další kamarády a pozvánky. (Mohli byste znát…, Uživatel XX má tolik společných přátel). Tento způsob je svým způsobem otravný, nicméně v konečném důsledku poměrně účinný.

·         Přidání fanouškovských stránek – like

Jedna z věcí, která byla vyčítána Friendstru, možnost vyjádřit svůj postoj k něčemu, resp. oblibit si něco (herce, zpěváka, web…)

·         Akademické prostředí

FB vznikl na Harvardu, tedy na velmi prestižní vysoké škole. Samotné vysokoškolské prostředí je plné mladých a inteligentních lidí, kteří jsou otevřeni novým technologiím a myslím si také, že zapůsobil i fakt, že další lidé viděli FB jako produkt právě z prestižní VŠ

·         Lokalizace do mnoha jazyků

FB je provozován v mnoha jazykových mutacích a mnoha zemích po celém světě. Jiné sociální sítě překládány nejsou nebo alespoň nebyly, v době kdy se k tomuto kroku odhodlal FB.

Dnes má FB již velmi silnou pozici na celosvětovém trhu a jakákoliv konkurence to bude mít velmi těžké se vedle něj prosadit. Přesto pro svoji velikost a i díky dnešním ziskům je FB silným lákadlem pro mnoho společností po celém světě. Jednou z největších výhod je dnešní rozšířenost FB (počet uživatelů). Dostat se na současnou úroveň počtu uživatelů bude pro konkurenci hodně těžké.

Na druhou stranu i na příkladu FB vidíme, že není nemožné dostat se do popředí světa internetu a to v poměrně krátké době. Musel by ovšem přijít nový a určitým způsobem revoluční typ služby, který by samotný FB posunul do ústraní. V následujících letech tedy očekávám nadvládu FB na poli sociálních sítí.

Google Buzz a Google Wave

Google Wave je projekt Googlu, který se snaží šlapat na paty FB a sjednotit mail, instant messaging, wiki a sociální sítě. Zatím je tato služba relativně v začátcích, nicméně ambice má vysoké. Zde je i zajímavé zapojení Google Docs a Spreadsheets.

Jeden z novějších přírůstků do rodiny sociálních webových služeb z dílny Googlu (Google Buzz) přišel na svět relativně bez velkých famfár. Existuje již její česká verze nazvaná Google Hlášky. Jedná se v podstatě o využití části soc. sítí funkcí a to využívání statusů, lze do nich též vložit odkazy na další služby – blogy, videa na youtube, fotky na Picassa.

LinkedIn, Xing, Naymz

Jedná se o kariérně a profesně orientované sociální síť. Lidé na něj dávají především informace o zaměstnání, či profesních zájmech, a proto je využíván personalisty a headhuntery po celém světě.

Budoucnost

Lidé neradi mění své zvyky a jsou rádi, když něco dobře znají a nechtějí moc změn ani ve světě internetu. To samotné dokládá i zakládání skupin typu Vraťte nám starý facebook, kdy se mírným způsobem změní uživatelské prostředí na této soc. síti, které i dle mého názoru zjednoduší orientaci, a přesto je to pro mnoho lidí nepříjemné. I to je důvod proč si myslím, že FB zůstane se svoji obrovskou základnou uživatelů na tomto poli dominantní. Jiné společnosti se sice můžou pokoušet o útoky na FB. V nejbližší době, ale mohou zaujmout pouze zabráním určité např. tematické skupiny uživatelů (např. právě profesně orientované sociální sítě), či jen malé skupiny „protestujících“ uživatelů. Ani samotný Google, ačkoliv má technologicky vyspělé produkty, to nebude mít na daném trhu jednoduché.

Cílená reklama na sociálních sítích – konkrétně facebook

Facebook disponuje obrovskou základnou uživatelů (v květnu 2010 přes 400 miliónů), o kterých vlastní osobní údaje, díky čemuž lze reklamu cílit například podle pohlaví, věku, dosaženého vzdělání, oblasti a zejména i podle toho, co uživatel má rád, ve kterých skupinách se vyskytuje apod.

V USA lze reklamu cílit i přímo na města. Bohužel v současné době je Česká Republika brána jako celek, což by se ovšem mělo brzy změnit.

Tento způsob je ovšem placený a může se platit buďto za proklik, nebo zobrazení.

Reklamu lze vytvořit ale i jednoduše zadarmo pomocí různých stránek nebo zájmových skupin, ve kterých může reklama probíhat různými způsoby (například že každý tisící uživatel dostane tričko zdarma – společnost Bastard).

Tyto způsoby jsou na Facebooku velmi dobře propracované. Avšak zde vidím jeden nedostatek. A to, že propaguje značku, nikoliv výrobek. Když už budu dávat reklamu na výrobek, tak nemusí být cílená. Jistě, u nového CD kapely mohu reklamu zacílit na všechny, kteří onu kapelu poslouchají. Jak ale zacílit reklamu například na notebook, když nevím, jaké má uživatel přesné nároky?

Propojením sociální sítě s e-shopy by se tento nedostatek dal odstranit. Uživatel by při vybírání konkrétního produktu jednoduše zadal, které produkty se mu líbí. Tím by získal ucelený přehled o tom, mezi kterými produkty si vybírá. Reklama by následně mohla být cílená přímo na jeden z vybraných produktů (případně podobné varianty) a pokud si ho vybere, může dostat i slevu.

Nekalé praktiky

Současná podoba reklamy na facebooku je ovšem často i neetická. Uveďme si několik takových příkladů, se kterými jsem se v poslední době (cca jednom roce) setkal:

• Reklama na úvodní stránce stylem, že někdo, koho mám v přátelích, má rád nějaký produkt a používá ho. Po hlubším zkoumání ale člověk může snadno zjistit, že tento jedinec onen produkt používá a ani ho nemá rád.

• Podvodné aplikace, které po kliknutí rozešlou pozvánku (například „Uživatel XYZ se připojil na chat“ - uživatel pod dojmem, že ho tento uživatel někam zve, snadno podlehne dojmu, že tomu tak opravdu je) VŠEM mým „přátelům“, a které slouží pro sběr osobních údajů. Ty mohou být použity pro šíření spamu.

• Stránky a zájmové skupiny typu, že pokud pozvu opravdu VŠECHNY své „přátelé“, tak si po přidání části těchto lidí budu moci volit zobrazení úvodní stránky (není nad to, mít úvodní stránku v růžové barvě) nebo se snad vrátí i Elvis. Tento způsob může být snadno použitý pro masovou reklamu (po získání určitě hranice uživatelů se skupina přejmenuje a začne propagovat politické strany).

Shrnutí

Facebook je díky své velké základně uživatelů výborný nástroj pro reklamu. Ovšem obsahuje i jisté nedostatky. Pomocí jemnějších a přesnějších údajů (ať už cílení podle bydliště, nebo aktuálních „potřeb“) o potencionálním zákazníkovi mohu snadno reklamu zacílit podle potřeb. Avšak je důležité (pokud to ze strany inzerenta lze) se vyvarovat nekalých praktik už jenom z důvodu, že to snadno zanechá špatnou vizitku nejen u produktu, ale i značky. Nutno ovšem dodat, že proti nekalým praktikám tvůrci facebooku bojují.

Zdroje

http://www.n3b.cz/inzerce-na-facebooku-tvorba-reklamy/
http://www.n3b.cz/inzerce-na-facebooku-shrnuti/
http://www.facebook.com/advertising/
http://www.facebook.com/press/info.php?statistics

Odvrácená strana cloud computingu

Přechod firemního IT do cloud computingu (IaaS, PaaS, SaaS) může zjednodušit správu IT, snížit rozpočet a zvýšit flexibilitu využívaných služeb. Nicméně udělat takovýto krok, není jen otázkou hledání správného poskytovatele cloud computingu a technické realizace přenosu dat a aplikací. Existují i další problémy, které je třeba řešit, pokud chce společnost těžit z výhod, které cloud computingu nabízí.

Rezistence IT oddělení vůči změnám

Pracovníci IT oddělení jednotlivých organizací mohou mít obavy, že organizace přesune část firemního IT na externího dodavatele. To vede k silnému odporu vůči cloud computingu ze strany IT pracovníků, kteří mají strach ze ztráty pozic a pracovních míst. A často je to oprávněný strach, protože jedna z výhod cloud computingu, je snížení počtu zaměstnaných IT specialistů. Je nezbytné vyvinout značné úsilí a kvalitně řídit změny přechodu. Přesun správy IT sebou nese i změnu požadavků kladených na IT specialisty. Snižují se nároky kladené na technické znalosti a místo toho se zvyšují požadavky na manažerské dovednosti, protože náplň práce IT specialistů se od administrace přesouvá k řízení firemní informatiky.

Technické nároky

Při využití cloud computing je vyžadováno stabilní, rychlé a spolehlivého připojení. V momentě, kdy by většina aplikací běžela jako služba, tak by i krátkodobý výpadek služeb mohl vážně ochromit provoz společnosti.

Bezpečnost

Při přesunu dat k poskytovateli si každý zodpovědný IT manažer položí otázku týkající se bezpečnosti. Je podstatné, aby data byly uloženy bezpečně a zálohovány. Dále je důležité vědět, co se s daty stane v případě, kdy poskytovatel nebude schopný dostát svým závazkům (např. zkrachuje).

Nejasně definovaná IT strategie

Využití služeb cloud computingu, poskytnutých externím poskytovatelem, bez dobře definované informační strategie může skrývat značné nebezpečí. Pokud nemá IT oddělení definovanou IT strategii, která upravuje použití cloud computingu, může vést tato skutečnost k neefektivnímu plýtvání s podnikovými zdroji a výraznějšímu snížení přehledu o informačních technologiích společnosti.

Integrace

Velmi často zmiňovaným problémem je neschopnost integrace hostovaného řešení s jinými systémy společnosti. Mnoho systémů navzdory vyspělým technologiím nelze integrovat vůbec. Tuto oblast osobně považuji za největší nevýhodu. Podrobnější informace lze nalézt ve článku Integrace a SaaS umístěného na tomto blogu.

Náklady

Dle průzkumu realizovaného společností Gartner je velká skupina zákazníků zklamána výší nákladů. 42 % respondentů uvedlo, že roční náklady na provoz jsou příliš vysoké - vyšší než očekávaly. Důvodem bude především podlehnutí marketingovým argumentům a falešným očekáváním, které cloud computing vykreslují v lepším světle než je skutečná realita.

Závěr

Cílem tohoto článku bylo upozornit na omezení a rizika, která nese přechod firemního IT k dodavatelům poskytujícícm cloud computing. Při začleňování SaaS, PaaS a Iaas do firemního IT by každý IT manažer měl zvážit výhody, ale i nevýhody, které jsou s těmito řešeními spjaty.

Zdroje

GARTNER: Gartner Survey Shows Many Users are Underwhelmed by Their Experiences of SaaS, Stamford, UK, 2009, URL: http://www.gartner.com/it/page.jsp?id=1062512

SaaS v Číně - hit dnešní doby?

O službách Software as a service (SaaS) toho bylo na tomto webu již napsáno spoustu. Spojené státy, Evropa, dokonce i malá Česká republika přišly stokráte na přetřes. Všechny tyto státy bereme jako členy jisté "IT osy", o které se točí většina informací na internetu. Nezapomínáme však náhodou na region, který nám za našimi zády potichu roste do obří výše - na Čínu?

Přesvědčivá čísla

Pojďme si pro ilustraci projít základní fakta. Čína je obrovský trh. Samotná Čínská lidová republika má dnes 1,338 miliardy obyvatel, a jen za posledních 10 let toto číslo vzroslo o 10 procent. HDP na hlavu je v Číně sice přibližně pětkrát menší, než průměrného Čecha. Uvážíme-li však ten obrovský dav koupěschopných osob, je jasné, že dobýt tenhle rozvíjející se trh musí být snem každého podniku. Zejména hospodářsky vyspělé regiony okolo velkých měst Pekingu, Šanghaje, Guangdongu a Sečuanu dnes nabízejí obrovské šance k ziskům.

Čínský trh s IT také skýtá mnohá překvapení. Roste tempem více než 10% ročně, a to za posledních 10 let. V roce 2009 bylo v ČLR za IT utraceno 52 miliard amerických dolarů.

Nová odvětví skýtají potenciál

Kromě standardních odvětví, jakými jsou prodej domácího software, či správa firemních systémů, se v Číně v posledních letech rozmáhají zejména následující tři oblasti IT:

• Green IT - neboli informatické služby spojené s úsporou energie. Mezi ně patří různé druhy virtálních kanceláří, greenfieldová datová centra, či recyklační služby spojené se znovuvyužitím starých počítačů

• 3G sítě - mobilní technologie v Číně poněkud zaostávají za ostatním světem. Vysvětlení se nabízí snadno: na trhu existuje pramalá konkurence, vždyť 70% tamějšího trhu vlastní jediný operátor, státní China Mobile. I proto můžeme s příchodem zahraničních značek očekávat v tomto sektoru velký rozvoj.

• SaaS - třetím oborem jsou právě hostované služby. Konkrétně v Číně se v posledních dvou letech prosazují zejména tyto aplikace: CRM, ERM, SCM a BI.

Čínský trh s SaaS očekává v nejbližších letech růst o více než polovinu současného objemu. Očekává se, že poptávka po hostovaných službách překročí brzy tempo růstu tradičních (krabicových) IT produktů. Jistou podmínkou je k tomu rozhodně povědomí o takových službách. S tím v Číně nemají prodejci IT žádný problém. Už 3 ze 4 čínských podniků dnes využívá nějakou formu SaaS (zatímco v roce 2009 to bylo pouze něco přes 50%). Dle každoročního průzkumu Springboard Research dokonce 99% společností již o platformě SaaS kdy dříve slyšelo.

Trh SaaS dnes v Číně znamena 6,8 miliardy RMB, což je asi 20 miliard korun. Jednotlivé produkty využívá více než 100 000 firem. A mezi v současnosti nejrozšířenější aplikace patří právě výše zmíněné CRM, dále emailové klienty, a aplikace na podporu spolupráce.

Kde se vzal čínský drak?

Takový rozvoj sektoru SaaS samozřejmě není jen tak. Má své důvody. Čínský trh momentálně očekává zmírnění ekonomického boomu, který země zažívá poslední desetiletí. Čínská společnost, zejména podniky a jejich manažeři, se tak připravují na zavádění efektivizace výroby. A právě SaaS je jednou z možností, jak ušetřit na nákladech, při každodenním fungování podniku.

Mezi další zmiňované výhody SaaS dle čínských manažerů patří zejména nižší náklady pořízení takového systému, či jeho jednodušší správa po zavedení. Vítaný je také rychlejší roll-out (spuštění) samotného systému. Výrazně se tak zkracuje doba mezi objednávkou a samotným spuštěním do provozu.

Další informace o tématu a příklady firem, které v Číně již SaaS využívají naleznete v prezentaci.

Apple vs. Flash

Tak už víte, proč si spolu nerozumí? :-)

Autor fotky: Sam Javanrouh.
Zdroj: http://wvs.topleftpixel.com/10/05/17/

Budoucnost spotřební elektroniky

V tomto článku se pokusíme uchopit téma, které je ze své podstaty uchopitelné velmi obtížně – všechna tři slova (či spíše slovo a sousloví) reprezentují téma, které je široké a s nejasnými konturami. Hledět do budoucnosti se jistě dá, problém je však v míře úspěchu takového pohledu – a ten u elektroniky a IT odvětví bude nepříliš vysoký. Pan Moor by to jistě potvrdil.

Pokus o definici

Obraťme se ale k sousloví „spotřební elektronika“. Už teď čtenář musí tušit, že nebude snadné zaobírat se tímto tématem, protože pojmem spotřební elektroniky můžeme označit řadu moderních přístrojů a „společníků“ člověka. I přesto se pokusíme jak o definici, tak o vyjmenování hlavních skupin takových přístrojů.
Vycházíme z článku, který obsahuje česká wikipedia. Zde prezentovanou definici spotřební elektroniky bychom měli pozměnit a označit tak veškerá elektronická zařízení každodenní individuální potřeby. Které produkty konkrétně pak do této kategorie zařadíme?

• televizory, set-top boxy, satelitní přijímače


• digitální fotoaparáty a videokamery


• audio přehravače (MP3, CD, minidisk)


• přehrávače obrazových formátů (DVD, VHS, Blu-ray)


• kalkulačky, tiskárny, kopírky a jiná kancelářská elektronika


• mobilní a bezdrátové telefony, pagery apod.


• ostatní zvukové vybavení (reproduktorové soustavy a zvukové sestavy), sluchátka


• GPS navigace
  

Ano, seznam je to vskutku obsáhlý (každý by ho jistě doplnil o další zařízení) – jak bylo řečeno, je toto téma velice široké a uchopit ho nebude snadné. Zároveň je vidět, že jsme vypustili zdaleka nejvyužívanější elektronická zařízení – počítače a notebooky – které jsou považovány za samostatnou kategorii. Důvodem by mohla být snaha o taxonomické rozdělení příliš širokého tématu, nicméně jde spíše o to, že se počítače stihly vyvinout do takového formátu, že je můžeme považovat za komoditu – produkt neměnné kvality, jehož jednotlivé druhy jsou snadno zastupitelné. Jak dále uvidíme, komoditnímu pohledu se blíží i další zařízení doposud řazené mezi diferencovanou spotřební elektroniku.

Situace na trhu

Před zamyšlením nad budoucností spotřební elektroniky si připomeňme současnou pozici tohoto trhu. Už intuitivně vnímáme, že musí být velmi silný a dominující spotřebitelskému chování člověka (ve všech zemích světa).
Vývoj a distribuce výše zmíněných přístrojů probíhá už od konce devatenáctého století (telefon, zvukové „přehrávače“), největší boom však zažívají ve století dvacátém a to nejenom díky rozvoji počítačů. Zdrojem pro následující údaje je Asociace spotřební elektroniky (CEA – Consumer Electonic Asociation – více na http://www.ce.org). Na svém webu představuje statistiky celého průmyslu spotřební elektroniky. Nechť tedy promluví čísla:


Zde se jedná o vývoz zařízení v roce 2006 za celý svět.


Je zřejmé, že trh spotřební elektroniky je prostě obrovský a nadále se vyvíjí. Pokles po roce 2008 je spíše jen dopadem světové krize, protože potenciál tohoto odvětví je stále dostatečně silný, aby na sebe soustředil jak pozornost výrobců a vývojářů, tak i zákazníků – spotřebitelů.

Současné rysy spotřební elektroniky

Rozebrat objem obchodu se spotřební elektronikou by vystačilo na celý seriál článků a my se do takových podrobností pouštět nebudeme. Spíše se nyní zaměříme na to, jak současná spotřební elektronika vypadá – jaké jsou její rysy a jakými prvky se snaží výrobci zaujmout své zákazníky. Pro přehlednost sloučíme rysy přístrojů do obecnějších skupin. Některé odstavce přímo vybízejí k úvaze nad blízkou budoucností, ale ty zatím ještě ponecháme stranou.

Nízká cena
S tím, jak se jednotlivé produkty spotřební elektroniky stávají více komoditními (mají společné a zaměnitelné funkce), klesá i jejich cena. Tlaky na ní jsou nejspíše dva hlavní: Snižují se náklady díky univerzálnějším součástkám, řada komponent je produkována výhradními výrobci pro různé značky. Druhým tlakem je pak silná konkurence – každý z hráčů se snaží najít prostor pro prezentaci a zviditelnění své značky. Konkurenci pak také hledejme v šedém trhu pirátských výrobků a levných náhražek (Zářným příkladem může být iPad, jehož pirátská kopie je až o 40% levnější).

Multifunkčnost
Druhou stranou platformní mince je snaha o co nejdokonalejší funkcionalitu, v rámci dostupné technologie. Výrobci se vydávají buď směrem podpory široké škály funkcí, a nebo se zaměří na tu esenciální a vytěží z ní maximum. Jisté je, že oba přístupy si nacházejí své zákazníky. Stojí tu tedy vedle sebe multifunkční fotoaparáty (případně rovnou smart telefony) a profesionální zrcadlovky. Videa se přehrávají v mobilu i v mp3 přehrávači, ale i přesto si lidé pořizují vytříbené displeje a LCD obrazovky.

Ergonomie
Jelikož funkce mnohdy vylepšit nejdou, je třeba tvořit nové produkty odlišné ve vzhledu a tvarech. V momentě, kdy nutné součástky jsou tak malé, že neomezují tvůrce rozvržení komponent, získáváme mnohdy zajímavá řešení jinak ordinérních přístrojů. Za příklad zvolme miniaturní iPod Shuffle, kam se nevejde už ani ovládání hlasitosti nebo naopak různé formy přístrojů pro seniory, podnikatele či dámy. V prvním případě se jedná spíše o módní výstřelek, v druhém o vyložené cílení na konkrétní skupinu zákazníků.

Zelená elektronika
Posledním rysem, který zmíníme, je všudypřítomná orientace na čistější energetickou spotřebu elektronických zařízení. Nejen elektrárny a automobily jsou koncipovány pro menší zatížení ovzduší, ale i stolní počítače a dále veškerá zařízení každodenní spotřeby. Mezi hlavní směry zelené elektroniky patří omezení produkce toxických materiálů, maximální snižování spotřeby energie a snadnost recyklace odložených zařízení. Podle organizace Greenpeace je v současnosti nejzelenější Nokia a za ní následují další přední výrobci.

Platformita
Stále více přístrojů do sebe pohlcuje funkcionalitu dalších výrobků a stávají se tak platformou různých služeb (připojení k internetu, poslech hudby, přenos dat, fotoaparát, projektor,...). Nositelem tohoto trendu jsou jednoznačně mobilní telefony (nyní již přímo „smart phone“) a další přenosná zařízení. Společným rysem takovéto platformity je stírání hranice mezi původním zařízením a přenosným počítačem. Zrovna mobilní telefony jsou nejžhavějšími kandidáty na to, stát se komoditou, kde o nákupu rozhodne pouze cena a spotřebitelské preference značky.

Připojení
Ano, který přístroj se dnes neumí připojit na internet? Řada zařízení je na konektivitě přímo postavená (právě výše zmíněné platformní přístroje), jiná ji nabízí jako doplněk (fotoaparát nahrávající fotografie přímo na web).

A jak je to s budoucností?

Nyní se už můžeme přímo zamyslet, kam se budou zmíněné rysy vyvíjet. Vycházet můžeme zejména z nejžhavějších novinek, ale také z obecných úvah. Uvidíme, že některé aspekty se stanou samozřejmostí a jiné naopak získají větší prostor pro rozvoj. A samozřejmě zůstanou i ty prvky, které ani nejbystřejší vizionář není schopen předvídat (tak jako žádný takový nepředvídal globální internetovou síť).
Možné směry vývoje opět shrneme pod obecnější skupiny. Do jisté míry vycházejí z rysů současné spotřební elektroniky, zmíníme ale ty nejvýraznější.

Ergonomie
Pokud se dnes střetáváme s miniaturizací či vytříbeným designem, co můžeme očekávat za pár let? Vývoj tvarů a vzhledů můžeme shrnout do tří proudů, které ho budou jistě formovat.
1) miniaturizace – předchozí vývoj na poli elektroniky jednoznačně prezentuje oblibu stále menších a skladnějších přístrojů – a to jak mezi výrobci, tak i mezi spotřebiteli. U řady výrobků je ještě stále prostor pro ušetření prostoru, další pak budou postupně měnit nejobjemnější funkce a tvořit kompaktní a možná i takřka nepoužitelné přístroje. Odstraněné funkce se budou muset nahradit, k čemuž poslouží další rysy, níže zmíněné (zejména bezdrátovost).
2) móda – tvary a barvy budou stále více podléhat módě a vkusu spotřebitelů. Pokud již nenajdeme omezení ve velikostech a tvarech součástek, zbude dostatek prostoru pro jakékoliv úpravy, které si móda vyžádá.
3) cílení na spotřebitelské skupiny – s rozvojem marketingových metod a také s vývojem znalostí a potřeb zákazníků přijde segment trhu se zaměřením na konkrétní cílové skupiny. Pokud dnes můžeme koupit specializovaný přístroj pro seniory nebo například do extrémních podmínek, tak v budoucnu budeme moci své požadavky ještě více specifikovat. Tam, kde jsou dnes individuální úpravy doménou kutilů a „modderů“, získáme možnost zakoupit výrobek přímo na míru osobnímu vkusu.

Bude podobně vypadat nový produkt Applu?

Bezdrátovost
Připojení k síti už je svou absencí kabelů samozřejmé. I přesto, že fyzické propojení má nesporné výhody, pohodlnost bezdrátové komunikace bude dominovat i blízké budoucnosti. Nicméně dráty a kabely jsou stále přítomny jako dodavatel energie. I zde nutně dojde k vylepšení, protože prozatím jsou bezdrátové nabíječky stále nedokonalé.
Současné připojení je také stále do jisté míry omezené – rychlé mobilní sítě nejsou zdaleka zadarmo a naopak ty technologie (wi-fi), za které se neplatí, jsou zatížené technickými nedostatky. Jedná se hlavně o přetěžování sítě, malý dosah či přenosová rychlost. I v tomto směru musí nutně přijít vylepšení, aby elektronická zařízení mohla být připojena neustále s maximální možnou propustností.

Nové funkce
Rozvoj možností jednotlivých zařízení je nejméně předvídatelným aspektem budoucnosti spotřební elektroniky. Opět můžeme vidět jistý směr již nyní – například u 3D televizorů, bezdotykových zařízení, či zcela nových zařízení (čtečky knih). Konkrétní budoucí funkcionalitu však odhadnout zcela nedokážeme.
Dá se říci, že funkce budou sledovat trend, který jsme popsali výše. Budou jistě směřovat k jednoduchosti – v ovládání a u uživatelského rozhraní. V případě platformního zařízení budou připojovány různé funkce (zejména jako služby), pokud však bude zařízení specializováno, jeho funkcionalita bude tříbena precizně se zaměřením na potřebu zákazníka.
V oblasti nových přístrojů a služeb musíme zůstat u své fantazie. Jen málokterý výrobce či vývojář nechá nahlédnout do své „kuchyně“, mnohdy ani sám nemůže tušit, co vývoj přinese. Sledování trendů a navazování na předchozí vývoj je jen jedním směrem. Mnohé novinky vzniknou nečekanou syntézou existujících produktů nebo vzejdou z konkurenčního boje, kde zvítězí ten „vhodnější“.

Takto by mohly vypadat magnety na ledničku.

Závěr

Více než kdykoliv předtím je technický vývoj rychlý, důmyslný a poplatný trhu. Globální distribuce zboží, sdílení informací a komoditní charakter řady elektronických zařízení tvoří takové konkurenční prostředí, že firmám zbývá jen málo oblastí, na které se zaměřit. Jednoznačně vítězně však z toho vychází spotřebitel.
Nyní mají zákazníci jedinou příležitost ovlivňovat vývoj trhu dle svých obecných přání. Marketingová oddělení hledají sebemenší známku změny nálad spotřebitelů, návrháři vyvíjejí s nosnou představou cílové skupiny. Prozatím jsou konkrétní přístroje pro vybranou skupinu zákazníku spíše výjimkou, ale je zřejmé, že v příštích letech tento trend začne dominovat.

Budoucnost spotřební elektroniky je v rukou nás, jejích spotřebitelů.

Zajímavé odkazy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spot%C5%99ebn%C3%AD_elektronika
http://www.thetechzone.com/ttz/index.php/ces-2009-consumer-electronics-industry-2009-forecast/
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=666762
http://www.greenpeace.org/international/campaigns/toxics/electronics/how-the-companies-line-up/
http://www.mobilmania.cz/clanky/powermat-bezdratova-nabijecka-v-redakci/sc-3-a-1124740/default.aspx
http://technet.idnes.cz/ces-2010-nejvetsi-veletrh-spotrebni-elektroniky-fq6-/tec_video.asp?o=0&klic=73060

Obrázky, které nemají vlastní popisek jsou převzaty z této stránky:
http://www.webdesignerdepot.com/2009/04/100-amazing-futuristic-design-concepts-w-wish-were-real/

Vývoj spotřební elektroniky

Specifická zařízení
Jaká zařízení potřebujeme? Těžká otázka, dle mého názoru, a odpověď je, že na každý typ činnosti se hodí jiné zařízení. Příkladem může být přehrávání videa. Pokud si chcete film opravdu užít, jedete na něj do kina (to sice není spotřební elektronika, nýbrž služba, ale hodí se pro ilustraci). Pokud chcete ukázat kamarádovi video doma, pustíte ho na televizi, případně na PC nebo notebooku. Pro přehrání toho samého videa v parku nebo v restauraci se nejvíce hodí netbook nebo mobilní telefon.
Cíl je vždy stejný, ukázat divákovi nějaké video, ale jak sami vidíte, lze na to využít mnoho přístrojů a každý má svá specifika a hodí se k něčemu jinému.

Integrace funkcionality do jednoho přístroje
Specifické vlastnosti přístroje jsou sice užitečné, ale nikdo nechce mít u sebe více zařízení než je nutné. Z tohoto důvodu dochází k integraci funkcionalit dříve samostatných přístrojů do jednoho. Typickým příkladem je mobilní telefon, který v sobě dnes integruje funkci diáře, telefonu, fotoaparátu, přijímače televizního signálu, rádia, diktafonu, budíku, ….

Synchronizace
I přes integraci funkcionalit se stále využívá více přístrojů k jedné a té samé věci a nastává problém se synchronizací dat. Například dokument lze upravit na tabletu, v notebooku, nebo na stolním PC v práci. Věc ještě zesložiťuje situace, kdy na tvorbě dokumentu spolupracuje více lidí. V tomto případě je ideálním řešením, když jsou data na nějakém sdíleném úložišti, kde je „hlavní“ verze a všechna zařízení buď pracují s touto verzí online, nebo mají lokální kopii a pak dochází k synchronizaci.
Dalším příkladem může být kalendář či poznámky.

Budoucnost
Budoucí spotřební elektronika bude mít dle mého názoru tyto charakteristiky:
• Více zařízení stále připojených k internetu – dostupnější internet
• Větší výdrž na jedno nabití
• Bezdrátové napájení zařízení
• Lepší využití zařízení/služby na základě poskytnutých informací – čím více tím lepší
• Jednoduchost ovládání – pro méně gramotné lidi

Bezdrátové napájení je zatím jen v plenkách a jsou zde vysoké ztráty na přenosové cestě, nutnost správně nasměrovat anténu přijímače a další nevýhodou je velikost antény. Problém by mohl být vyřešen dalším bodem seznamu a to větší vydrží na baterii. V případě kdy netbook vydrží 2 dny plného provozu, nebude bezdrátové napájení nutné.
Budeme-li chtít využívat nějakou službu a budeme-li chtít aby nám služba poskytovala relevantní informace, musíme službě umožnit získat tyto informace. Například předpověď počasí bude určitě přesnější, pokud služba bude vědět, že jste v Brně, než když bude vědět, že jste v ČR. Toto poskytnutí informací nebude aktivní formou, ale pouze nastavením povolení tuto informaci získat.

Příkladem může být například navigace komunikující se CRM a dopravním portálem. Toto zařízení může efektivně plánovat cesty obchodím zástupcům. Určitě se bude více a více využívat VoIP a už dnes například existují fotoaparáty s připojením na tiskárnu, popřípadě k internetu. Přímo z fotoaparátu tak lze nahrávat fotky na Facebook, Picasu nebo jiné webové album.

One more time: Google Android versus Symbian

Jsou tomu již více dva roky, kdy spatřil světlo světa Google Android. Napoprvé se vtělil do telefonu HTC Dream (T-Mobile G1) na konci roku 2008 a oproti Symbianu, který na thu „žil“ již pěkných pár let, se stal
událostí roku.

Jistě si mnoho z vás klade otázku, proč právě Android vs. Symbian, když nárůst jejich tržního podílu, jak vidno z následujícího obrázku, je oproti konkurenci minimální a navíc jsou jejich tržní podíly naprosto nesrovnatelné?

Odpověď je jednoduchá, oba dva operační systémy jsou založené na bázi open-source. Jak Android, postavený na Linuxu, tak i Symbian. Očekávání i strategie obou hráčů se však zásadně liší.

Přesto, že Symbian má na trhu jasně dominantní postavení, je si vědom, jaká konkurence mu vzniká a snaží se ji „potlačit“ hned v zárodku. Rivalita mezi oběma společnostmi stojícími za těmito operačními systémy je opravdu na vysokém stupni a některé výroky jsou dosti tvrdého ražení. Ostatně můžete sami posoudit například z tohoto článku.

hype efekt

Odvážil bych se tvrdit, že Google a veškeré jeho služby, operační systémy, prohlížeče atd. se "vezou" na hype-efektu celé společnosti. Zjednodušeně řečeno, vše co google udélá, je nejlepší. Nerad bych se pouštěl do debat, zda-li tomu tak je, či není. Některé služby jsou opravdu velmi kvalitně zpracované, jiné mají své lepší konkurenty.

Podobně je tomu i s operačním systémem Android. Jeho pozice byla od začátku velmi růžová a očekávalo se od něj mnohé (neodpustím si poznámku, že s jeho vydáním bylo používáno slůvko launch, což je u open source přinejmenším zajímavé). A opravdu, jeho tržní podíl stále narůstá.

Bohužel však stále ještě není tím, kdo určuje směr a trendy. Je ale samozřejmě velmi těžké se prosadit v tak široké konkurenci, navíc pokud největší hráči na trhu (Nokia, Motorola, Ericsson) preferují a utvářejí Symbian. Proti tak velkým hráčům stojí skoro osamocené HTC, které v některých svých telefonech vsadilo na Android. Ovšem ani takový gigant nedokázal využít obrovského očekávání u Nexus One a zařadil tento telefon pouze do "řady".

Pravděpodobně touto větou pobouřím mnoho příznivců, ale Android bohužel zatím nenabízí uživatelům něco víc než konkurence. Ano, provázanost s ostatními službami googlu je příkladná, ale nabývám přesvědčení, že kvůli tomu si jej uživatelé nepořizují. Prozatím jsou spokojeni už jen kvůli tomu, že vlastní telefon s Androidem. Není to ale málo?

Na druhou stranu třeba Applu tato strategie funguje více než dobře a nikomu nevadí, že nemá to nejvýkonnější pod sluncem. Stačí "když to má logo s jablíčkem" a uživatel jásá. Google však dle mého stále ještě není v takovéto pozici a prozatím to vypadá, že ji ani budovat nehodlá. Musel by totiž zcela změnit marketingové chování.

Prozatím je stav takový, že Symbian diktuje tempo a Android se přizpůsobuje. Proti velké trojce to bude mít velmi velmi těžké.

Do následujících pěti let tedy sázím na Symbian, který se svou širokou vývojářskou základnou, jistě svou pevnost jen tak neopustí. Pokud však Goole neudělá větší chybu, jeho kombinací online služeb dokáže "převálcovat" kohokoli.

Jak mobilní platformy lákají vývojáře

Vraťme se na úvod do minulosti, do dřevních dob komerčního softwaru. Jak se podařilo Microsoftu získat podíl na trhu v takovém rozsahu? Jednou z hlavních předností bylo zacílení na software respektive získání vývojářů software na stranu své platformy.

A proč si vývojáři zvolili investovat své úsilí právě do platformy Microsoft Windows? Už víme, že hlavním aspektem bylo, že ji Microsoft vyšel dřív. Otevřel jim API svého, poskytl dokumentaci i nástroje pro vývoj softwaru. Lze podobnou taktiku uplatnit dnes při prosazování platformy na poli mobilních telefonů?

Pro přesnější zacílení článku se budu soustředit na tři platformy, které podle mého názoru mají největší potenciál. A to nejrychleji rostoucí platformy Google Android a Apple iPhone a na druhé straně platforma, která v současné chvíli sice ještě na trhu neexistuje, ale vzhledem k tomu, co nabízí a kdo za ní stojí, se dá očekávat její velký růst. Tedy Windows Phone 7.

Nejnovější z těchto tří platform zvolila zajímavou taktiku pro získání vývojářů. Jako framework pro vývoj mobilních aplikací zvolila Silverlight, který se již dnes používá pro vývoj RIA. Vývojářům RIA tak umožní relativně snadný přechod k vývoji mobilních aplikací. Ti navíc k vývoji budou používat nejenom známý framework, ale rovněž známé vývojové prostředí, které Microsoft zdokonalil pro vývoj webových aplikací např. přidáním aplikace emulující telefon s WP7. Microsoft také v souladu s postupem při získávání vývojářů pro Windows připravil vývojářský web s dokumentací a příklady kódu.

Google Android si nepočíná o nic hůře. Jako programovací jazyk si zvolil javu, jako IDE vývojářům v javě důvěrně známý Eclipse, který taktéž uspůsobil vývoji pro mobilní telefony. Stejně jako Microsoft i Google spustil web pro vývojáře, na kterém kromě referenční i API dokumentace a příkladů kódu vystavil i výuková videa.

Apple, který se svou platformou iPhone přišel jako první, vývojářům nenabízí o nic méně něž jeho konkurenti. Web pro vývojáře je samozřejmostí. Jazyk, vývojářský framework i nástroje použil stejně jako Microsoft své již používáné rozšířené o možnosti pro vývoj mobilních aplikací.

Žádná ze tří platforem tedy péči o vývojáře nepodcenila. Každá platforma má jistě klady i zápory, ale jen marně hledám takový rozdíl, který by přinutil vývojáře přilnout se hromadně k jedné z nich. Výběr platformy popř. přechod z jedné na druhou pro vývojáře nebude tak náročný, aby ho ve výběru omezil.

Co může vývojáře přesvědčit, když všechny tři platformy může poměrně snadno začít využívat? Když opominu subjektivní citové preference, které nepochybně část vývojářů řídí, bude pravděpodobně motivem vývojáře možnost úspěchu na dané platformě. A zde už začíná být výběr zajímavější, neboť zde již může pozorný vývojář analyzovat rozdíly pomocí čísel.

Všechny tři platformy spojuje existence zcela reálného tržiště, kde vývojáři mohou nabízet své aplikace ke stažení. Apple zde hraje nejdéle, když svůj AppStore spustil v červnu 2008, Google ho následoval s Android Marketem v září stejného roku. A zcela odlišná je zde pozice Microsoftu, který svůj Marketplace spolu s platformou WP7 oficiálně vydá až na konci roku 2010.

První věcí, která může vývojáře přesvědčit, jsou vstupní podmínky pro jednotlivé tržnice. Ani zde se však tři konkurenti příliš neliší. Všechny tři tržnice vývojářům nabízejí 70% účast na zisku z aplikace. Microsoft Marketplace a Apple AppStore požadují pro registraci v tržnici $99, Android Market pouze $25.

Zajímavější však již je, jaké jsou vstupní podmínky pro aplikace. Zatímco Microsoft a Apple pustí na své tržiště pouze aplikace, které schválí na základě svých podmínek, které jsou navíc poměrně přísné. Google žádnou takovou selekci nedělá. Ovšem napřílad v roce 2009 Google z Andriod Market odstranil 1% všech aplikací.

Android jako jediná z těchto tří platforem nabízí i možnost distribuovat aplikace jinak než přes Android Market.

Ještě zajímavější může být pro vývojáře srovnání možností jak si pomocí mobilní aplikace vydělat. Kromě prodeje aplikace totiž Apple ve svém Appstoru nabízí ještě možnost plateb v rámci aplikace. Android tuto možnost nenabízí. U Windows Phone 7 se o ní spekuluje, ale oficiální informaci jsem nenašel.

Google a Apple plánuje v rámci své platformy nabídnout možnost reklamy v aplikacích. Google pomocí svého rozšířeného systému AdSense. Apple s účasní 60% na zisku ze zobrazované reklamy. Oba systémy jsou zatím pouze ohlášené, proto z nich nemohu uvést nějaká reálná čísla.

Apple navíc svým vývojářům poskytuje zatím unikátní možnost prodávat aplikace na tržišti pro další silně rozšířené zařízení. Konkrétně pro iPod touch, který v tuto chvíli tvoří téměř polovinu příjmů vývojářů. A pochopitelně zde roste další velké odbytiště v podobě iPadu.

O stejném rozšíření možnosti distribuce se můžeme bavit u Androidu, který je distribuován jako open source a proto také existují další zařízení, na které lze mobilní aplikace prodávat. Žádná z nich ale zatím nezískala významější podíl na trhu.

Od Microsoftu se dá v budoucnosti čekat, že podobnou možnost zavede pro svůj hudební přehrávač Zune. Nicméně i rozsah přehrávačů Zune je oproti iPodům značně omezený.

Zde - tedy ve velikosti tržiště - již můžeme spatřit skutečný rozdíl mezi platformami. Podívejme se nyní ještě na objem tržišť a na to, jak tato velikost může vývojáře ovlivnit.

	AppStore	Android Market
Počet aplikací	160 000	27 000
Měsíční růst	13 000	3 000
Počet stažení	3 miliardy	400 milionů
Měsíční zisk	280 milionů	5 milionů

Z tabulky můžeme vidět, že přestože v současnosti roste Android Market relativně rychleji, AppStore má proti němu obrovský náskok. Jako jeden z důkazů převahy AppStoru poslouží i vyjádření společnosti Gameloft, která vydává hry pro obě platformy, že její zisky z AppStore jsou 400%.

Je tedy patrné, že případný úspěch v AppStoru znamená větší bohatství. Je to však rozhodující faktor? V tržnicích Googlu a zatím neexistující tržnici Microsoftu může vývojář zažít úspěch jaako pionýr zlatokop tak, jako tomu bylo na začátku existence AppStoru. Naopak pro úspěch v AppStoru se nyní musí vývojář soustředit nejen na aplikaci samotnou, ale se stejnou váhou i na marketing.

V současné době tedy nevidím možnost pro monopolizaci jedné s platform. Apple očividně doposud okouzlil nejvíce vývojářů a drží v rukou hodně trumfů do budoucna. Nicméně jak Microsoft tak Android má poměrně slušný potenciál se rozšířit a tak se stát pro vývojáře zajímavějším.

A pro jakou platformu byste programovali vy?

Porovnání online kancelářských balíků

Představení balíků

Google Docs
V dnešní době (rok 2010), dle mého názoru, nejpoužívanější online kancelářský balík. Google uvádí, že jeho bezplatné softwarové aplikace využívá 15 milionů lidí. Platících zákazníků prémiové verze má ale jen statisíce. GoogleDocs nabízí paletu nejzákladnějších produktů: Dokument, Prezentace, Tabulka, Formulář. Nesmíme ale zapomínat ani na ostatní aplikace Googlu jako například Reader (nahrazuje RSS čtečku) nebo Picasa. Vraťme se ale zpět ke kancelářskému balíku a popišme si funkcionalitu nabízených produktů.

Dokumenty nabízí dostatečnou funkcionalitu na sepsání (menší) semestrální práce. Nabízí omezenou paletu písem a jejich velikostí. Funkce, které oproti například MS Word chybí je generování automatického obsahu, adresář zdrojů a poznámky pod čarou.

Prezentace obsahuje funkce k vytvoření jednoduché prezentace, která bývá mnohdy lepší než stovky létajících objektů na monitoru/plátně. K tomuto může být využito několika přednastavených šablon.

K tabulce mám výhrad nejvíce. Tento produkt se podle mě vůbec nemůže rovnat MS Excel (odpůrci produktů od Microsoftu musí prominout, že srovnávám stále s těmito programy, ale jsou celosvětově známé). Malé množství sloupců (pouze A-Z), u funkcí chybí popisky, nemožnost vytvářet vlastní formáty buněk. Abych jen nekritizoval, musím říct, že se mi velice líbí propojení s Formulářem, který může být použit např. pro dotazník.

Balík od Google bych hodnotil jako ucházející, je dobré poznamenat, že jenabízen zdarma.

Microsoft office 2010
V době psaní článku bohužel ještě nebyl tento balík plně dostupný. Mírně ořezaná funkcionalita oproti desktopové verzi odpovídajících programů z balíku by měla být přístupná široké veřejnosti zdarma.

Zoho
Mnohem robustnější balík než Google Docs – nabízí celkem portfolio více než 20-ti aplikací (Writer, Sheet, Show, Docs (online dokument managementu), Planner, Mail, CRM,…). Funkcionalitou mi tento kancelářský balík nejvíce vyhovoval. Nabízí opravdu vše, co člověk potřebuje. Ovládání je velice intuitivní a velmi podobné desktopovým aplikacím. Nebudu zde popisovat všechny funkce, ale pouze zmíním pár opravdu nadstandardních funkcí (tímto myslím nadstandardních v oblasti online kancelářských balíků).

Sheet nabízí například možnost vytváření maker nebo efektivní 3D grafy. Stejně jako GDocs Tabulka ale nenabízí popis funkcí. Writer a Show mají velmi podobné funkce jako GDocs. Velice se mi líbí například CRM. Nikoho asi nepřekvapí, že jsou tyto produkty zdarma.

To si myslím, že stačí k představení balíků a nyní přejdu k otázkám proč (ne)používat online kancelářské balíky

Proč používat online balíky
· Pouze 1 aktuální verze – odpadá problém s verzováním dokumentu a možností, že upravujete starší verzi a udělaná práce přijde v niveč nebo bude muset být těžce dodávána do finálního dokumentu.

· Dostupnost – nemusíte se starat o uložení dokumentu na nějaké přenosné paměťové zařízení nebo si dokument posílat mailem, dokument je k dispozici z kteréhokoliv zařízení.

· Spolupráce - na dokumentu může v jeden čas pracovat více osob naráz (ne jako v případě například SharePoint Serveru, kde se dokument uzamkne) a odpadá následná potřeba synchronizace

· Lehký klient – stačí prohlížeč na přístupovém zařízení, odpadají aktualizace a správa SW, nezáleží na používaném OS

· Zdarma

· Exporty do běžně používaných formátů – chcete-li odeslat dokument mailem, případně vložit do nějakého systému, online balíky nabízí export do „desktopových formátů“.

· Nižší nároky na HW zákazníka

Proč nepoužívat online balíky
· Data u 3. osoby – svěřujete svá často důvěrná data 3. osobě. Žádnému (dle mých informací) poskytovateli online office balíků se zatím nestalo, že by se ztratila nebo byla zcizena nějaká data, ale nestane se to někdy v budoucnu?

· Připojení k internetu – žijeme v době, kdy je Internet dostupný skoro všude a váha tohoto argumentu bude postupně slábnout, ale já například jsem stále závislý na offline aplikacích (Outlook, Word, …) protože Internet není dostupný všude.

· Možný krach poskytovatele – v tomto případě by bylo rozumné dělat zálohu svých dat (otázkou zůstává jak často),

· Zneužití dat

· Omezené množství funkcí

· Chybí hromadný export/import (přechod k jinému poskytovateli)

Výše uvedené body nejsou rozhodně konečným seznamem, toto jsou nejmarkantnější výhody a nevýhody podle mě.

Budoucnost
S větším rozšířením Internetu a s rostoucím počtem přístupových zařízení se budou online balíky využívat ve větší a větší míře. Pravděpodobně přibude i offline zpracování dokumentů. Na serveru bude „hlavní“ verze. Na notebooku nebo jiném zařízení bude lokální kopie. Jakmile dojde k připojení k Internetu, bude dokument synchronizován.

Aktuálním leaderem na tomto poli je, jak již bylo zmíněno Google a GoogleDocs, ale v blízké budoucnosti se dle mého názoru, leaderem v této oblasti stane Microsoft. Bude to ve chvíli, kdy nabídne široké veřejnosti svůj balík office v online verzi.

Microsoft má velice širokou základnu (odhaduje se, že více než miliarda lidí užívá MS Office) uživatelů a pokud donutí alespoň 1/10 svých uživatelů online verzi, bude pravděpodobně v této oblasti leaderem a myslím si, že MS se svým marketingem osloví více než 1/10 stávajících uživatelů MS office.

Jaké jsou (legální) možnosti stahování hudby v ČR?

Jak již název článku napovídá, v prvé řadě je nutné si ujasnit, jaké způsoby stahování hudby, resp. jakýchkoliv děl chráněných autorským zákonem je možné v České republice beztrestně použít.
Česká republika, jako jedna z nemnoha vyspělých zemí, nepostihuje stahování hudby, filmů či jiných „děl“, přečinu se člověk dopouští pouze v případě, že tyto soubory dále sdílí na internetu. V praxi to znamená, že služby jako RapidShare nebo UložTo jsou u nás naprosto legální, zatímco například u torrentů , kde při stahování souboru dochází rovnou k jeho sdílení je situace opačná. Přesto se zde budu zabývat především způsoby, které jsou nejen legální, ale také placené. V ČR

Online služby

V ČR existují v podstatě pouze dvě rozšířené online služby na stahování hudby, i-legalne a t-music.
Na prvním jmenovaném webu je možné stahovat jak jednotlivé písničky, tak i celá alba. Cena jedné skladby se pohybuje u novějších titulů kolem 40 Kč, u alb je to řádově 300 Kč. V kamenném obchodě, případně při objednání klasického CD přes internet, se ceny pohybují u populárních alb zhruba kolem 500 Kč.
Tato zdánlivá úspora je však vykoupena je však vykoupena poměrně draze, háček se skrývá pod zkratkou DRM. DRM, neboli Digital Rights Management, se obvykle překládá jako správa digitálních práv. Souhrnně se jedná technický způsob, jak kontrolovat či omezovat používání digitálního obsahu.
Konkrétně na serveru i-legalne.cz se pomocí DRM omezuje (číslo ukazuje typický příklad u jedné skladby):
• Počet synchronizací s přenosným zařízením: 25
• Počet vypálení audio CD: 10
• Počet přehrání: neomezeně
• Počet znovustažení při reinstalaci PC: 5.
Dalším, pro mnohé ještě významnějším omezením je formát. Skladby se dají stáhnout pouze ve formátu WMA a k jejímu přehrávání je potřeba mít nainstalovaný Windows Media Player. Hudbu si z i-legalne si tedy na mp3ce, obyčejném telefonu nebo třeba i iPhonu nepřehrajete.
Další možností je předplatit si neomezený přístup. Cena za tuto službu je v současnosti 249 Kč za měsíc, a po tuto dobu má uživatel možnost neomezeně přehrávat a stahovat ze serveru hudbu. Kromě výše uvedených omezení má však tento způsob ještě jednu vadu na kráse – stažené skladby lze díky DRM opravdu poslouchat pouze měsíc, když je chcete poslouchat i po jeho skončení, musíte si zaplatit další období.

Zahraniční služby

Jako příklad zahraniční online služby zde uvedu I-Tunes, která patři nepochybně mezi nejpopulárnější servery na stahování hudby nejen mezi skalními uživateli Applu.
Zde jsou ceny již o poznání příjemnější, za jednu skladbu se zde platí obvykle lehce přes 1 dolar a u celého je to potom přibližně 10 dolarů, což je přibližně polovina toho, co v České republice.
I zde se však uživatel potýkat s nemalými omezeními. Když odhlédneme od specifického požadavku v případě Applu instalovat speciální software, je zde již poměrně typické geografické omezení. Ke stahování hudby je totiž nutné být občanem spojených států. To se dá obejít např. zřízením amerického účtu a vytvoření „fiktivního“ bydliště, přesto je to poměrně velká komplikace a uživatel, který chce za hudbu platit, tak navíc porušuje licenční podmínky. Naproti tomu stojí výhody zejména pro majitele I-zařízení, jako např. možnost synchronizace, automatického stažení hned po vydání skladby atd.
Pro ostatní uživatele možná převáží jednoduchost nákupu u podobných služeb, jako např. 7digital, kde stačí jen „odkliknout“, že je uživatel občanem Velké Británie a může nakupovat za podobné ceny jako na I-tunes.

Streamovaná hudba

S rychlým rozvoje internetu a 3G sítí je stále aktuálnější možnost poslouchat hudbu pomocí streamu.
V poslední je poměrně populární například Last.fm. Zde je možně zadat své oblíbené interprety, možnost si přidat podobné a pak už jen poslouchat…a zdarma. Hlavní nevýhodou je pak kromě nutnosti připojení na internet to, že uživatel neposlouchá přesně tu skladbu, na kterou má zrovna chuť, často ani ne kapelu, což je na druhou stranu při dostatečně velkém rozsahu interpretů už spíše výjimka.
Jako alternativu je možné zmínit i Youtube. Zde si můžete dokonce vytvořit vlastní seznam skladeb (případně využít cizí seznamy) z existujících videí. Díky velké datové náročnosti u videa je tento způsob prakticky nepoužitelný u mobilních zařízení a navíc se poměrně často stává, že je video odstraněno, případně zablokováno pro určitou zemi.

Závěr

Způsobů, jak si u nás poslechnout hudbu je celá řada. Záleží především na preferenci uživatele, jak moc mu záleží na ceně, na obtížnosti řešení a také na jeho nejčastějším způsobu poslechu. Pro uživatele, kteří poslouchají hudbu především na počítači s rychlým připojením, je pravděpodobně nejvhodnější využít streamované hudby z internetu.
Pro uživatele, kteří stahují hudbu často, poslouchají jí nejen na PC a nebojí se platebního styku se zahraničím, se i přes občasnou větší technickou náročnost a porušení podmínek služby vyplatí hudbu stahovat ze zahraničí.
Pro ty ostatní jsou zde české online služby, které ale oproti klasickým hudebním CD/DVD nabízí stále spíše více omezení než užitku.

Specifika českého trhu v oblasti reklamy

Podíl internetové reklamy v ČR

Z průzkumu provedeného společností Factum Invenio pro sdružení pro internetovou reklamu vyplývá, že v roce 2009 byl podíl internetové reklamy na celkovém reklamním trhu v České republice 9,7 %, a zaznamenal tak oproti minulému roku nárůst o 1,1 procentního bodu. Celkové výdaje na internetovou reklamu se oproti minulému roku navýšily z 5 na 6,4 miliard Kč. [1]

Internet je v ČR třetím nejčastěji využívaným reklamní

m médiem. Ačkoliv se jedná o poměrně významný nárůst, oproti nejvyspělejším ekonomikám se celkově jedná o stále velmi malé číslo, např. v USA, kde internet tvoří již téměř třetinu celkových výdajů na reklamu a jeho podíl stále roste.

Obr.1 - Podíl jednotlivých médiatypů v roce 2009

S rostoucí popularitou internetu jako média se velmi dynamicky rozvíjí i trh internetové reklamy. Dříve byly nejčastější formou internetové reklamy bannery, v dnešní době za

znamenává nejvyšší nárůst především PPC a katalogová reklama. [2]

PPC, neboli pay-per-click, znamená platba za kliknutí. „Jedná se o model zpoplatnění reklamy, kdy se platí za skutečně přivedené návštěvníky, nikoliv za počet zobrazení či časové období jako je tomu např. u bannerové reklamy nebo přednostních zápisů v katalozích. PPC reklama ve vyhledávání se obvykle zobrazuje ve vyhledávačích vpravo vedle výsledků vyhledávání nebo také na prémiových pozicích. Na obsahových webech se PPC reklama zobrazuje vpravo nebo pod článkem.“[1]

Obr.2 - Podíl jednotlivých forem internetové inzerce v roce 2009 a 2010

Trh poskytovatelů internetové reklamy

Na tuzemském trhu mají v oblasti PPC systémů největší podíl společnosti Google (adWords) a Seznam (Sklick), což svědčí především o rostoucí popularitě internetové reklamy ve vyhledávání. Podle statistiky Navrcholu.cz z roku 2008 vede v České republice na poli vyhledávačů právě Seznam.cz s 40,90 % a na druhém místě je česká verze vyhledávače Google, která zabírá 29 procent tuzemského trhu. Dohromady tyto dvě společnosti okupují více než 90% českého trhu PPC systémů a pomalu tak pohlcují dříve relativně úspěšné kontextové reklamy, např. eTarget či adFox.[2]

Jednotlivý podíl těchto společností je ale velmi obtížně zjistit. Podle finančních výsledků Google ČR za rok 2009 by se mohlo zdát, že podíl společnosti na trhu mobilní reklamy v Česku je pouhých 1,4 %, nicméně především nejasným finančním tokům mezi jednotlivými evropskými pobočkami společnosti toto číslo nemusí odpovídat skutečnosti.[3]

Celkově se díky různým metodikám výpočtu jednotlivých typů internetové reklamy údaje z různých zdrojů dosti podstatně liší a je většinou je ani nelze přímo vzájemně srovnávat. Přesto je z předchozích údajů patrné, že většinu trhu v České republice stále zabírá “display” reklama, tedy především bannery, oproti vyhledávácí a kontextové reklamě. V tom je český trh do značné míry specifický, ve většině západních zemí je tomu přesně naopak.

Obr. 3 - Rozdělení inzertních nákladů v PPC systémech v roce 2009 na obsah a vyhledávání

Obecně se předpokládat, že podíl reklamy ve vyhledávání (který už dnes zabírá téměř ¾ celkových výdajů na internetovou PPC reklamu), stejně jako celá PPC reklama nadále velmi rychle poroste a potáhne tak celý trh internetové reklamy kupředu. Jako hlavní důvody bych uvedl oproti západním zemím relativně nízký podíl výdajů internetové reklamy na celkových výdajích na reklamu a nízkém podílu PPC reklamy na internetové, přičemž právě toto jsou 2 nejvýznamnější trendy v reklamě posledních let. K tomu by mohla přispět i poměrně otevřená pozice na poli poskytovatelů internetových vyhledávačů. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde neovládá Google na poli vyhledávačů většinu trhu, a proto se dá očekávat jeho nadále sílící aktivita na našem trhu, což by mělo tlačit ceny internetové reklamy ještě více dolů. V neposlední řadě pro expanzi internetové reklamy hovoří i rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu na území ČR, zvětšující se pokrytí 3G sítí a dynamický rozvoj sociálních sítí, jako častého prostředku kontextové a PPC reklamy.

To potvrzuje prognóza společnosti PricewaterhouseCoopers, která na tuzemském trhu předvídá růst firemních výdajů na internetovou reklamu v průměru o 21,8 % mezi lety 2007-2012. Z dnes již známých údajů víme, že i přes probíhající hospodářskou krizi se růst mezi lety 2008 a 2009 pohyboval kolem 10% a nejčerstvější prognózy na příští rok odhadují růst kolem 17%.

Zdroje

[1] http://www.spir.cz/index.php?option=com_docman&task=doc_details&gid=133&Itemid=38

[2] http://www.admarket.cz/magazin/iac-09-11/internetova-reklama-vcr-se-meni-tradicni-nastroje-nahrazuje-ppc-34/

[3] http://www.lupa.cz/zpravicky/obchodni-podil-google-na-internetu-v-cr/

[4] http://www.internet-marketing-reklama.cz/homepage/press-room/vydaje-na-internetovou-reklamu-v-cr-porostou-o-petinu-rocne/CatID2927/LayId2/ArtId22198/Default.aspx