Proč se v éře sálových počítačů neprodával software? Kdo tuto situaci první porušil?

Sálové počítače

V tomto příspěvku nehodlám detailně popisovat sálové počítače, ale drobný úvod, který poskytne rychlý pohled na tento typ počítačů, bych nerad opomenul. Sálové počítače, jak už sám název napovídá, zabíraly svými rozměry celý sál či místnost. Charakteristickým pro ně bylo, že při jejich provozu musely být dodrženy speciální požadavky na vytápění, větrání a klimatizaci, což bylo náročné na spotřebu energie. Dalším znakem bylo řešení vstupů a výstupů pomocí děrných štítků. Rychlost těchto počítačů nebyla příliš vysoká a navíc díky jejich technické podstatě a díky používání děrných štítků, byly sálové počítače poměrně poruchové a při práci s nimi docházelo k častým chybám. Proto bylo nezbytně nutné, mít k dispozici IT tým, který obstarával chod těchto počítačů.

Od konce 50. do 70. let minulého století se na trhu prodeje sálových počítačů vyskytuje několik výrobců, kde nejsilnější pozici zaujímá IBM.

Proč se v této éře neprodával SW?

Pro lepší ilustraci dané problematiky se přenesme do doby sálových počítačů a vytvořme si jednoduchou analýzu pro vstup na trh s vlastním komerčním SW.

Zaměření na zákazníka v té době je jasné. Můžeme, resp. musíme, se zaměřit pouze na větší společnosti, které jsou schopny si pořídit vlastní sálový počítač. Běžné uživatele, které známe dnes, tedy můžeme vynechat. Pořídit si sálový počítač bylo v té době velice nákladné. Počítač s výkonem horším, než má dnešní průměrný notebook, stál několik miliónů korun. K tomu musíme připočíst další náklady na jednotlivé zdroje (lidské, technické atp.), které jsou nutné pro provoz tohoto počítače. Proto si ho mohl dovolit málokdo a málokdo by koupil komerční SW.

Software k těmto počítačům byl standardně vyvíjen prostřednictvím vlastních týmů programátorů na základě individuálních požadavků pro konkrétní počítač. SW nebyl, a ani nemohl být přizpůsoben na větší šíření, protože vždy někdo musel vstoupit do kódu a nakonfigurovat jej na daný typ počítače. Možnost přenositelnosti na druhý počítač byla velice nízká, a proto by bylo velice obtížné přijít s typovým řešením, které by sedělo a fungovalo více organizacím najednou. Množství sálových počítačů na trhu bylo na počátku v desítkách později v tisících kusech. Jednoduchou matematikou tak dojdeme k tomu, že se nevyplatilo vyvíjet SW pro konkrétní počítače, protože by se neprodával masově, ale pouze několika firmám. Jednodušší proto bylo využívání služeb někoho, kdo tyto počítače vlastnil a vlastnil tak svůj SW. U nás tak vznikl například podnik výpočetní techniky (PVT), který poskytoval služby výpočetního centra pro ostatní.

Pokud by byl někdo ochoten koupit náš SW, tak by v té době musel rozumět „nejmodernějším“ programovacím jazykům. Takže pokud by si některá společnost náš SW koupila, stejně by musela najmout programátory, kteří by s ním uměli zacházet. Proto bylo jednodušší a méně nákladné mít programátory „v baráku“ a SW si vyvíjet sami. V dnešní době celkem jednoduše naimplementujeme do podniku SAP a řekneme pracovníkovi, jak má pracovat se skladovým hospodářstvím. Dokážete si představit v době sálových počítačů, že řeknete skladníkovi, který o počítačích v té době nic nevěděl, jak má s tímto systémem pracovat?

Pokud bychom přišli s myšlenkou licencí a rozdávali licence jednotlivým osobám, tak bychom jen velice obtížně sledovali, zda-li podnik neporušuje licenční pravidla dané smlouvou. Trošku danou problematiku odlehčím a zeptám se, jak bychom poznali, že osoba v místnosti je IT zaměstnanec a ne uklízeč? Podnik by byl v tomhle ohledu flexibilní a s licencema by to určitě nepřeháněl. Dnes lze určitým způsobem licence kontrolovat, ale v éře sálových počítačů by to bylo velice složité.

Když bychom se oprostili od všech výše zmíněných připomínek a i přesto chtěli v té době prodávat SW, museli bychom vzít v potaz, že trh s IT (ať už HW či SW) byl na počátku svého vývoje a začínal se rozvíjet. Navíc bych si dovolil tvrdit, že také díky těmto počátkům existovalo málo lidí, kteří by dokázali takové počítače obsloužit a programovat, což by pro nás znamenalo velice nízký odbyt našeho produktu. A jako třešničku na dortu bych přidal faktor naší politické situace v tehdejším Československu, který by na vývoji či prosazení našeho produktu také moc nepřidal.

Všechny tyto připomínky jsou dokladem toho, že se společnostem vyplatilo vlastnit IT pracovníky, kteří obstarávali chod počítačů a vyvíjeli SW šitý na míru potřebám organizace. Menším podniků se nevyplatilo kupovat drahé sálové počítače, ale spíše využívali služeb někoho, kdo tyto počítače vlastnil. Větší rozmach a prodej komerčního SW jako takového lze spatřovat v masivnějším prodeji HW, jenž byl dostupnější více lidem a nejen velkým společnostem.

Vznik komerčního SW

Vznik komerčního software je dle mého názoru spojen až se vznikem osobních počítačů a jejich masovým rozšířením. První, kdo viděl potenciál komerčního software na tehdy ještě neexistujícím trhu, byla firma Microsoft. Úplný počátek je však spojen pouze se jmény Bill Gates a Paul Allen, kterým se v roce 1975 dostal do rukou časopis Popular Electronic a tím začal „nejznámější příběh počítačové historie“.

Ve výše jmenovaném časopise byl představen mikropočítač Altair 8800 od společnosti MITS, pro který však neexistoval žádný software. Bill Gates a Paul Allen proto kontaktovali společnost MITS a nabídli jí, že dodají pro Altair upravenou verzi BASIC. Ještě v témže roce založili společnost Microsoft a během krátké doby tak vznikl programovací jazyk Altair BASIC a Gates s Allenem získali zakázku. Licenci pak prodali firmě výrobce tohoto počítače. Z tohoto programovacího jazyku pak vzešel MICROSOFT BASIC, který se v milionech kopiích stal velice úspěšným. Tento počítač se stal velice oblíbeným pro svou nízkou cenu (400$) a je považován za první osobní počítač. Díky své ceně se rychle rozšířil a díky většímu rozšíření stoupla i poptávka po komerčním SW.

Dalším velkým milníkem v prodeji komerčního SW, bylo spojení IBM a operačního systému MS-DOS od firmy Microsoft. Kde dle mého názoru došlo k velkému rozšíření prodeje SW, ale k největšímu komerčnímu rozšíření SW (v tomto případě opět operačního systému) došlo vydáním Windows společnosti Microsoft.

Prodej komerčního SW šel vždy ruku v ruce s technologickým pokrokem. První impulz lze zaznamenat u dostupnějších osobních počítačů a tím pádem masivnějším rozšíření a větší poptávkou po SW. Postupně se tento koloběh opakoval. A jak se bude prodej komerčního SW vyvíjet dál? Přeruší se daný řetězec?