Nebezpečí sdílení personálních dat na sociálních sítích

1.     Úvod

Tento článek se pokusí zasvětit nezkušené uživatele sociálních sítí na internetu do tajů sdílení osobních informací s dalšími lidmi, skupinami a sociálními sítěmi samotnými.

Zaměří se na tři nejrozšířenější sociální sítě. První z nich je fenomén jménem Facebook. Další je jeho konkurent od firmy Google a to Google Plus. Nakonec jsem zvolil LinkedIn, což není přímý konkurent obou sociálních sítí, ale je zaměřen na firmy a pracovní sílu. Dá se tedy říci, že se jedná o firemní sociální síť. Tyto tři, i když odlišné sociální sítě, mají mnoho společného. Ochrana osobních dat a možnosti, jak si řídit jejich viditelnost před ostatními uživateli musí mít všechny. Jak to s nimi tedy je?

2.     Základní pojmy

Nejprve se ujistěme, že víme, o co se jedná. Víme co je sociální síť? Co jsou personální data? A sdílení?

a.    Sociální síť

Jedná se o službu provozovanou na internetu, která umožňuje registrovaným členům vytvořit si profil, ať už veřejný nebo neveřejný. Na něm poté spolu komunikovat, sdílet fotografie, videa, INFORMACE a provozovat chat a diskuse.

b.    Personální data

Toto jsou data či informace, které se bezprostředně týkají naší osoby. Nejedná se pouze o rodná čísla či čísla kreditních karet, nýbrž i o fotografie či videa, na kterých jsme označeni, adresy, informace o zaměstnavateli, rodině atp.

c.    Sdílení

Možnost, jak povolit dalším uživatelům získávat a zjišťovat data a informace. Jakmile něco uveřejníme na internetu, sdílíme tyto informace, ať už chceme, nebo ne.

3.     Nebezpečí sdílení personálních dat

Na tom, že sdílet jakákoliv osobní data je nebezpečné, se jistě shodneme. V podstatě je to stejné, jako kdybychom řekli prvnímu kolemjdoucímu na ulici, kde bydlíme. Stejně, jako je tomu na ulici, i na sociální síti si můžeme vybrat, komu a co řekneme – sdílíme. Tedy, toto platí v případě dalších uživatelů. Sociální síť má naše data ať chceme, nebo ne. Pokud tam tedy nějaká zadáme. V tom, si myslím, je nebezpečí možná větší než ze strany uživatelů. S tím nic moc udělat nemůžeme, protože při založení profilu na sociální síti, musíme odsouhlasit podmínky pro ochranu a užívání osobních dat. Tam dáváme naše data všanc. Ale to, co uvidí ostatní uživatele, můžeme docela radikálně omezit a dát ta data k dispozici jen tomu, komu chceme. Pojďme se tedy podívat, z pohledu všech tří zmíněných sítí, jak to tedy je.

4.     Viditelnost profilu

Začněme od začátku. Pokud chceme působit na sociální síti, musíme si založit profil. Ať už pod svým jménem, nebo e-mailovým účtem. Dále musíme potvrdit již zmíněné podmínky pro nakládání s našimi osobními daty. Doteď nemůžeme nic ovlivnit. Odteď už ale můžeme skoro vše. Co je vlastně profil? Je to internetová stránka vedená pod naším jménem či mailem. Na ní umisťujeme – sdílíme informace, fotky, videa atd. Respektive, nemusíme tam umístit skoro nic. Ale neznám nikoho, kdo by se nepochlubil alespoň profilovou fotkou. Poté, co zde umístíme hromady informací, které chceme sdílet s přáteli či spolupracovníky, můžeme nastavit takzvanou viditelnost profilu. O co se jedná? Ještě si musíme říci, že ten náš profil je automaticky vyhledávatelný na internetu. Řekněme, že si zadáme do Google své jméno, a nalezneme tam mezi prvními vyhledanými výsledky náš profil. To se stane, pokud si nenastavíme určité omezení. Rád bych upozornil, že to je funkce, kterou obsahují jak Facebook, tak Google a LinkedIn. Můžeme si celkem podrobně nastavit, kdo si může náš profil vyhledat a co se mu na něm zobrazí. Mezi možnostmi je třeba pouze uživatel dané sociální sítě, pouze přítel – podle sociální sítě, nikdo a nebo třeba členové určité skupiny – většinou se jedná o skupinu přátel, třeba z firmy či ze školy. Toto je základní věc, kterou doporučuji nastavit hned po založení profilu. Proč by přece někdo, kdo ani nemá účet na Facebooku měl vidět moje osobní informace? No a jako další je třeba nastavit, co kdo uvidí.  

5.     Řízení viditelnosti dat

Když už tedy máme nastavenou viditelnost profilu, můžeme se směle pustit do dalšího, tentokrát trochu složitějšího, nastavení. Proč složitější? Protože je poměrně dost schované a nemusí ho všichni najít. Nebo protože o tom neví. Nebo protože je to nezajímá. Těch důvodů je dost, ale to nic nemění na věci, že je dobré se na něj podívat podrobněji.

Jak již bylo řečeno, viditelnost dat se týká hlavně uživatelů dané sociální sítě, a hlavně našich kontaktů, přátel atd. Toto dělení je celkem důležité, protože viditelnost dat se nastavuje právě na různé okruhy lidí či na jednotlivce.

Začnu na Google Plus. Zde je to velice jednoduché. U naší profilové fotky klikneme na nastavení účtu, kde vybereme položku „ochrana osobních údajů“. No a zde už stačí kliknout na tu část profilu, kde chceme nastavit viditelnost a vybrat z přednastavených možností (Pouze já, moje kruhy, kruhy, rozšířené kruhy), veřejné a vlastní. Pak už záleží na nás, co a komu budeme zobrazovat.

Na Facebooku to funguje obdobně. Vedle našeho jména a profilové fotky je šipka, na kterou když klikneme, zvolíme možnost nastavení soukromí a poté vybereme, co a komu chceme zobrazit. Osobně mi přijde Google jednodušší a srozumitelnější. Nevybíráme z žádných seznamů, stačí pouze kliknout na položku v našem profilu a nastavit jí viditelnost.

Na LinkedIn je to ještě jednodušší než na Google. Hned na stránce s naším profilem, ve spodní části, jsou odkazy na jednotlivá nastavení. Není to tedy nikde schováno, takže o tom uživatel získá ponětí i při běžném prohlížení vlastního profilu.

6.     Označování fotek

Samostatnou kapitolou je nastavení fotografií nebo videí. Tady totiž nejde jen o to, komu se budou dané fotky zobrazovat, ale je tu ještě druhý aspekt. My totiž můžeme být na fotce označeni. Díky tomu jsou pak fotografie přiřazovány k našim profilům. Na té fotce ani nemusíme být, stačí, aby na ní někdo označil naše jméno. Naštěstí i tomu se dá bránit. Stejně jako u zobrazování profilu či dat, i zde je možno vybrat, kdo bude moci vidět tu danou fotku. Navíc ale můžeme nastavit, kdo nás bude moci, na jím pořízených fotkách, označit. Opět se to tu dělí na skupiny a jednotlivce, na všechny nebo na vlastní pravidlo. Tím se poté fotografie přiřadí do našeho profilu do alba fotek pod názvem „fotky s námi“.

7.     Možnost stažení dat

Tolik tedy k povolování zobrazování našich dat. Nyní se dostávám k druhé části tohoto problému. Jak jsem již psal, naše data mají kromě nás i samotné sociální sítě. Jsou uložena někde na jejich serverech a, čistě teoreticky, dají se ukrást. Nebo zneužít. Tak jsem vyzkoušel funkci pro stažení veškerých dat, která mám publikovaná na jednotlivých sociálních sítích. Tuto možnost jsem našel pouze na sítích Facebook a Google.

Jako první jsem vyzkoušel Facebook. Než jsem našel tuto funkci, trvalo to hodnou chvíli. Poté jsem si navolil „stáhnout všechna data“ a po pár ověřeních heslem a mailem a po pár hodinách vytváření souboru, jsem jej úspěšně stáhl. Překvapený jsem byl poměrně hodně. Zjistil jsem, že Facebook má moje data od založení profilu, i když už jsou dávno smazaná. Takže vím přesně, co bylo před čtyřmi lety, kde jsem byl, s kým jsem tam byl a podobně.

Poté jsem vyzkoušel Google. Tam jsem tuto funkci našel asi tak za minutu, a soubor se všemi daty byl na mém disku během další minuty. Rozhodně to tedy funguje rychleji. Vůbec mi nedošlo, že mám u Google účet ve více aplikacích. Takže po otevření stažené složky jsem byl opět překvapený. Našel jsem tam totiž všechny sdílené dokumenty, fotografie atd. A to nejenom z Google Plus, ale i z dokumentů, Picasa foto alba atd.

8.     Závěr

Co je tedy ten hlavní poznatek, který se dá vyvodit z předešlého textu? Jde především o to, aby si čtenář uvědomil, že ne všechno, co kde vystaví, musí být opravdu vidět. Že má možnost zajistit, aby například jeho šéf neviděl fotografie, na kterých není zrovna v pracovní náladě, nebo aby si kdokoli mohl vyhledat jeho profil na internetu. Dokonce má možnost zjistit, co všechno už o sobě publikoval, respektive sdílel.

Já beru sociální sítě jako takového velkého bratra. Vědí o nás hodně a nejenom to, co jim sami řekneme. Spoustu věcí si domýšlí (reklama). V dnešní době většina lidí, kteří si to mohou dovolit, užívají nějakou sociální síť. Je úplně jedno jakou. Ale není už jedno, jak se o ni starají.