Tuesday, May 8, 2012

Spotřební elektronika dle uživatelů (1950 – 2010) aneb moje rodina


Pamatujete si, co ze spotřební elektroniky se používalo v 50. letech minulého století? Jestli patříte k těm, kteří se narodili stejně jako já chvíli před revolucí, potom si toto období nevybavujete. Vlastně ani ty další desetiletí. Pojďte se se mnou vydat do této nedávné historie, tak jako jsem to udělala já. Já jsem si tedy k tomu vzala na pomoc svoji rodinu. To vlastně znamená ten dovětek v nadpisu tohoto článku a navíc to znamená i to, že toto téma je tedy pojato z pohledu běžné české rodiny (domnívám se, že právě moje rodina se za ni může považovat).

Co vše zahrnujeme do spotřební elektroniky

Do této skupiny zařízení se řadí to, co používáme ke komunikaci, ať už ve škole, v práci, či doma. To znamená:
  • Televize včetně příslušenství (satelit, set-top box)
  • Fotoaparáty, videokamery
  • Přehrávače audia a videa
  • Rádia
  • Mobilní telefony
  • Počítače
  • A další.
Já jsem se při průzkumu tímto období zaměřila právě na tyto zařízení. V nadpisu uvádím, že bude spotřebnmí elektronika vztažena k uživatelům. Konkrétně se bude jednat o dítě, žáka, studenta, střední věk a důchodce. 

50. a 60. léta

50. léta byla obdobím, kdy se narodili oba moji rodiče. Bylo to taky obdobím, kdy prakticky všichni uživatelé používali rádio, neboť se jednalo o nejrozšířenější a především cenově nejdostupnější zařízení. Rádio umělo prakticky chytit jenom signál. A k čemu ho lidé používali? Každá skupina k tomu měla své důvody. Děti a žáci poslouchali rádio před spaním, neboť ve vysílání běžela pohádka. Zbylé skupiny se zase chtěli dozvědět „co je nového ve světě“. V tomto období se již v naší rodině objevila i černobílá televize. Ta už byla dražší záležitostí a lidé ve středním věku začali propadat kouzlu fotoaparátu.
Rádio z 50. let

70. léta

Na počátku 70. let dokončovali rodiče svá studia a poté se narodil můj bratr. Taťka mi při vzpomínání na toto období pověděl, že on jako student nejvíce používal magnetofon. Konkrétně se jednalo o značku A3 viz obrázek. Když šel ven, tak toto zařízení ho doprovázelo na každém kroku. Nosil ho totiž přes rameno. Taky od něj vím, že kdo neměl magnetofon, jakoby vůbec ani nebyl a že hodně stoupl u žen v ceně. No studenti v 70. letech tedy používali k seznamování magnetofon a my o 40 let později internet. Tak nevím, kdo to měl lepší.
Potom co tedy moji rodiče ukončili školy, se z nich stali opravdu rodiče. Základem pro ně byl fotoaparát. To aby měli na co časem vzpomínat. Vlastně nejenom oni, ale i můj bratr. Můj děda byl v tomto období uchvácen videokamerou. To že neuměla nahrávat záznam digitálně, asi zmiňovat nemusím. Co používali všichni uživatelé? No přece pořád rádio a k tomu se již do domácností více rozšířila černobílá televize. Na tu koukaly už i děti.
Magnetofon A3

80. léta

80. léta byla v Čechách ve znamení revoluce. To ale vlastně až potom, co jsem se narodila já. Tato léta byla obdobím rádií, která už uměla přehrávat i kazetu. To že to ještě stále umí i dnešní rádia, krom tedy i jiných vymožeností, není potřeba vyzdvihovat. Takže tato rádia byla pro všechny uživatele klíčovou spotřební elektronikou. V 80. letech si moji rodiče koupili první barevnou televizi a z hlediska uživatelů je můžu ještě stále zařadit do středního věku. Já jakožto dítě a můj bratr co by student, jsme se dělili o jednu černobílou televizi. To proto, že jsme ji „zdědili“ po našich rodičích, kteří ji vyměnili za barevnou. Důchodci taky koukali ve volných chvilkách na televizi. Ale i ti měli ve většině případů jen černobílou. Důvod? Barevná byla pořád relativně dost drahá. Rodiče i prarodiče kromě televizí vlastnili i fotoaparáty a kamery. Někdo přeci musel zdokumentovat růst dětí/vnoučat. A studenti kromě výše zmíněné elektroniky měli i magnetofony (předchůdce dnešních mp3 přehrávačů).
Barevná televize

90. léta

90. léta = krásná léta. Stal se totiž ze mě žák a měla jsem, kromě rádia, které už bylo schopno spustit i CD, walkman. Bratr začal později propadat kouzlu discmanu. Nebylo to tím, že by ho rodiče koupili jenom jemu. On si ho koupil sám. Tato léta totiž pro něj byla ve znamení dospělosti a začal se řadit spíše do středního věku. My žáci a studenti jsme se tedy museli spokojit s levnější variantou přenosného přehrávače, walkmanem. V 90. letech se barevná televize stala více cenově dostupnější a proto si ji pořídili i prarodičové. Krom toho v tomto období zažil boom VHS přehrávač.
Koncem let se v mojí rodině začali objevovat první mobilní telefony. Jako první s ním přišel bratr (nákup kvůli práci), poté táta (může se hodit při cestování) a nakonec babička s dědou (bude se hodit kvůli zdravotnímu stavu). Jak vidíte, tak první mobily se opravdu kupovaly za nějakým rozumným účelem oproti dnešní době, kdy nevlastnění mobilu znamená, jako kdyby daný člověk snad ani vůbec neexistoval.
Z tohoto období si pamatuji ještě něco: pořízení satelitní TV, kdy jsme 3 české programy rozšířili o 30 německých a potom i první počítač. Rodiče s ním již běžně pracovali v zaměstnání a i bratr jeden měl, takže teď byla řada na mě. Prý že v tom je budoucnost, tak ať se s tím naučím. Myslím, že mi bylo tenkrát asi 13 let.
Walkman

2000 – 2010

Poslední desetiletí, kterému se budu věnovat.
Jak jsem již zmínila, v předchozím období se začaly v rodině objevovat první mobilní telefony. I já jsem se na počátku tohoto období také dočkala. Sice nebyl nový, ale byl můj. To znamená, že s mobilním telefonem pracovali všichni uživatelé, kromě teda dětí. Ty je snad (doufám) nepoužívají ani nyní. Pro dětský věk byla pořád k dispozici televize, rádio, a když rodiče dovolili, tak i počítač pro občasné hraní her. Nejenom studenti, ale i lidé ve středním věku začali při studiu/práci používat notebooky. Na svůj boom si ale musely počkat až ke konci období. Do té doby se nedaly považovat za cenově dostupný přenosný počítač.
VHS přehrávač začal střídat DVD přehrávač a my začali koukat na kvalitnější filmy. Moji rodiče například doteď nemají DVD přehrávač, ale já i bratr ano. Je vidět, že každý uživatel má jiné preference na trávení volného času. V 90. letech si žáci ještě hráli s discmany a ke studentům se dostávali první mp3 přehrávače.
Jelikož konec tohoto období byl ve znamení zavádění digitálního a rušení analogového televizního vysílání, byli jsme všichni nuceni si pořídit ať už satelitní TV či set-top boxy.
MP3 přehrávač s malou kapacitou

Proč vlastně nepokračuji až do roku 2012? Protože od roku 2010 uplynula krátká doba a navíc to nelze moc považovat za historii. Domnívám se také, že si sami můžete zavzpomínat.

Jak vidím sebe jako důchodce

Je to jenom můj názor, ale myslím si, že budu používat ten nejchytřejší mobil a bude pro mě standard mít notebook či tablet. To podle toho co budu těsně před odchodem do důchodu preferovat. Určitě taky budu mít televizi budoucnost. Vlastně budu mít asi vše, co, řekněme, vyvinou do období mých čtyřicetin či padesátin. Pak si už asi novou technologii moc k tělu nepustím. Respektive spíš bude cílena na jiné uživatele.

Závěr

Je vidět, že žiju v moderní době. Mám televizi, notebook, mobil a další vychytávky. Když byla moje babička v mým věku, tak neměla nic. Možná časem tu černobílou televizi. Myslím si, že je zde na místě zamyšlení: měla se ona líp než já? Jak se to vezme. V něčem určitě ano a v něčem zase ne.
Tento odstavec již nyní nechám otevřený, protože se nad touto myšlenou každý zamyslí jinak a určitě si každý najde plno důvodů, v čem to bylo tenkrát lepší.


No comments:

Post a Comment