Zdá se, že zpoplatňování internetového obsahu vydavateli je
nevyhnutelným trendem posledních let a snahy o jeho zpeněžení jsou logickým
krokem vydavatelů k udržení svých příjmů. V dnešní elektronické době uživatelé
internetu značně převažují nad konzumenty běžných médií, proto můžeme tvrdit,
že tradičním nosičům, které až doposud využívala masová média (tisk, rozhlas a
televize), pomalu zvoní hrana. Jelikož se konzumenti obsahu přesunuli na
internet, museli se na tuto oblast zaměřit i vydavatelé.
Klíčovou otázkou stále zůstává, zda jsou uživatelé za internetový
obsah ochotni platit. Obecné přesvědčení je, že za obsah a získané informace se
neplatí. Alespoň ne přímo. Všichni za obsah platíme, aniž bychom si to
uvědomovali, prostřednictvím všudypřítomné inzerce. Množství zpráv i dalšího
obsahu, který je na internetu zdarma, je více než dostatečný pro naprostou
většinu příjemců. Zbývá tak pouze malé procento uživatelů, kteří hledí na
kvalitu (a ne na kvantitu) a jsou ochotni za ni zaplatit jakousi nevelkou částku.
Tato oslovitelná cílová skupina uživatelů může být velmi lukrativní, avšak
v žádném případě není schopna vydavatele kompletně uživit, protože je
příliš malá.
Je však pravdivé tvrzení, že drtivá většina uživatelů není
ochotna za obsah platit vůbec nic? O tom, že jsou lidé ochotní na internetu
kupovat hmotné zboží, není pochyb. Je však pravda, že se brání kupovat i
nehmotné statky (tzv. digitální obsah) jako je zpravodajství, hudba, knihy,
filmy či jiné služby? Nejnovější studie ukazují, že lidé dnes nemají problém
kupovat na síti cokoli, ať už je to hmotné či nikoliv, ačkoliv se zatím jedná
spíše o trendy západních zemí, kde je trh mnohem „vyzrálejší“.
Co tedy brání vydavatelům při
zpoplatňování? Vystavování obsahu na internetu něco stojí, je potřeba pokrýt
náklady a zároveň i něco vydělat. Zpoplatnění obsahu tedy nesmí znamenat, že
dojde k poškození příjmů z inzerce. Dalším problémem je, že obsah na
internetu se krade, jak to jenom jde. Konzumentům se pak vyplatí chvíli počkat než se
požadovaný obsah objeví někde jinde a zadarmo. To znamená, že by se konkurence musela
domluvit mezi sebou a zpoplatnit vše najednou. Vždy se najde ale někdo další,
který této situace využije a bude poskytovat podobný obsah zdarma a tím přetáhne většinou zákazníků na svou stranu.
Který obsah je tedy zpeněžitelný
a který nikoliv? Nikdy nenastane doba, kdy si provozovatelé zpravodajských
serverů dovolí zpoplatnit aktuální zprávy. Nikdo nebude platit, aby si mohl
přečíst aktuální zprávy. Je tomu jednak proto, že bez většiny „online zpráv“
lze existovat a za druhé, vždy se najde někdo, kdo tu zprávu bude publikovat
zdarma, někdo, kdo ji třeba odebere z placeného kanálu a rozhodne se ji
publikovat jinde (např. na svém blogu nebo facebooku). Zpoplatnit lze pouze
takový obsah, který opravdu stojí za to, nelze ho vyhledat jinde a přináší
nějakou užitnou hodnotu (např. různé analýzy nebo rozsáhlejší odborné pohledy
na daná témata). Uživatelé budou platit pouze za takový obsah, o kterém
budou přesvědčeni, že je kvalitní. Úspěch zpoplatnění bude záviset nejenom na
důležitosti a jedinečnosti obsahu, ale také na technických a organizačních/administračních
podmínkách. Pokud vydavatel má nějaký obsah, který se vyplatí zpoplatnit, tak
není důvod, proč ho nezpoplatnit, záleží pouze na tom, jestli ten obsah
nevydělá více peněz inzertním modelem.
S rozmachem chytrých
telefonů a hlavně s příchodem tabletů lze tvrdit, že se blýská na lepší
časy a to zejména v éře placených digitálních vydání novin a časopisů. Majitelé
těchto zařízení mají chuť si na nich pročítat své oblíbené noviny a časopisy.
Dokonce i inzerce má zde slušnou odezvu, lidé chtějí více informací o
inzerovaných produktech, tedy vše co se nevejde na „papír“.
A nelze zapomenout na jednu
podstatnou věc, že tato mobilní zařízení s sebou přinášejí výhodu oproti
klasickému internetu. A sice možnost za aplikace a konzumovaný obsah ihned
a jednoduše zaplatit. Zde se vyskytuje velký potenciál pro vydavatele.
No comments:
Post a Comment