Porovnání sociálních sítí, jejich přednosti, vize

Porovnání sociálních sítí, jejich přednosti, vize

V posledních pár letech se stal velmi populární termín “sociální sítě“ v souvislosti s Internetem. Co toto kouzelné spojení slov vlastně znamená? Jaká typy sociálních sítí známe? Opravdu sociální sítě spojují pouze běžné uživatele?

Sociální sítě jsou sítě lidí, internetových uživatelů, kteří spolu mohou právě prostřednictvím jakési sítě komunikovat. Přičemž tato komunikace probíhá převážně psaním, avšak některé sítě umožňují i audio resp. video spojení. V posledních letech můžeme sledovat jednoznačný boom v návštěvnosti takových sítí.

 

Graf1: Růst počtu uživatelů sociálních sítí

Zdroj: comScore Media Metrix, Worldwide, March 2007 – October 2011

Sociální sítě mohou být široce zaměřené, nebo úzce. Na místě široce zaměřených sítí nelze nezmínit Facebook, který má ke květnu 2012 podle[1] 750 000 000 uživatelů a jeho popularita stále roste. Podle serveru Alexa.com jde dokonce o druhou nejnavštěvovanější webovou stránku na Internetu (Hned po Google). Vzhledem k počtu uživatelů a slávě, kterou tato webová aplikace má, si nemyslím, že by bylo potřeba o Facebooku více hovořit. Za konkurenci Facebooku, tedy sociální síť s širokým zaměřením, se dá považovat např. Google+, který se objevil v roce 2011, avšak má zatím „pouze“ 65 000 000 uživatelů[2], oproti Facebooku ani ne 10%. Navíc je dokázáno, že uživatelé Google+ na něm tráví velmi málo času a mnoho účtů je tak mrtvých[3]. Za dalších z přímých konkurentů Facebooku mohu označit např. Tagged, avšak vzhledem k počtu uživatelů (19 500 000[4]) nikterak hrozivou. Naopak pokud budeme-li chtít vědět více o úzce zaměřených sociálních sítích, můžem zjistit, že jich je celá řada. Tématicky zaměřených např. na sport, rodiny, videohry, fanoušky, business to business. Existují i speciální sociální sítě zaměřené pouze na černé obyvatele USA či asiaty žijící v USA. Aby toho nebylo málo, je možné na Internetu nalézt dokonce sociální síť, která se věnuje pouze vampirismu nebo dokonce vyhraněným sexuálním praktikám (BDSM), zajímavé je, že má tato stránka, podle informacích v údovdu prý přes 1 500 000 uživatelů, což je troufám si říci poměrně překvapivě vysoké číslo.               

V následující části bych rád představil sociální sítě, které mohou být nejen pro studenty zajímavé. Nechci povídat opět o sítích typu Facebook, o kterých je informací dostatek. 

Busuu.com

Tato sociální síť je primárně zaměřena na výuku jazyků. Na první pohled zaujme svým pěkným moderním designem, který může připomínat právě Facebook. Působí živě a originálně. Už během registrace, kterou je možno provést taktéž přes Facebook, si uživatel vybere, které jazyky by se rád naučil, a které naopak umí. Dále specifikuje obtížnost, která ho zajímá. Po úspěšně dokončené registraci má na výběr přiřazené kurzy, podle registrace, kterou provedl. Kurzy sestávají z klasických témat typu gastronomie, cestování apod. A každé téma pak z části čtení, psaní, přiřazování a konečně se k tomu dostávám i mluvení. Mluvení je provedeno tak, že si uživatel vybere momentálně volného rodilého mluvčího a kontaktuje ho stiskem tlačítka. Poté se otevře dialogové okno, a když jsou oba připojeni, může začít rozhovor. K dispozici je samozřejmě hovor přes mikrofon i webkameru. Pokud si lidé spolu rozumí, mohou se vzájemně označit jako přátelé a kontaktovat se později. Možnost vyhledávání přátel a komunikace s lidmi tu samozřejmě je i bez nutnosti absolvovat kurzy. Za svoji aktivitu při hledání přátel a plnění kurzů je uživatel odměněn zvláštními body. Pokud úspěšně absolvuje některý z kurzů, je mu vystaven certifikát Busuu. Celkově webová aplikace působila příjemným dojmem, pociťoval jsem silnou integraci s Facebookem a zaměření na lidi a komunikaci. Myslím, že Busuu.com může výborně posloužit lidem, kteří mají zájem naučit se cizí jazyk, popř. zlepšit se v něm, ale také jako zdroj nových kamarádů.

Couchsurfing.com  

Tato stránka hned na úvod hlásí, že registrovat se mohou pouze osoby starší 18. let a že Couchsurfing, jak by název mohl vypovídat, není určen k vyhledávání partnerů. O co tedy vlastně jde? Jde o sociální síť, na které se spolu uživatelé vzájemně dohadují, pokud potřebují někde přespat. Ano, skrze tuto síť je možné vybrat si lidi, u kterých přenocujete, např. pokud nemáte dostatečné finanční prostředky na hotel v cizině nebo se Vám prostě chce něco ušetřit. U uživatelů můžete vidět hodnocení a tím je částečně zaručeno, že nenarazíte na nebezpečné lidi. Pokud se Vám nějaký uživatel zamlouvá, prostě mu pošlete „CouchRequest“ a dále, pokud akceptuje, se s ním už domluvíte na dalších podrobnostech. Stránka taktéž nabízí možnost aktivit uživatelů CS, kteří se mohou setkávat a účastnit se různých aktivit. Tyto aktivity jsou poté zobrazeny na mapě v místě, v kterém se nachází daný uživatel (resp. jeho IP adresa). Uživatelé mezi sebou mohou samozřejmě komunikovat, být přáteli apod. Pokud to shrnu, jde o velmi zajímavý projekt, který je skutečně využíván, já sám znám hned několik lidí, kteří takto „surfují“ a službu si nemohou vynachválit.

Fledgewing

Tato sociální síť slouží primárně k vyhledání partnerů pro rozjíždějící se business. Je zde možnost prohlížet si projekty a nápady ostatních, nechat se inspirovat nebo sdílet své myšlenky a nápady a nechat si poradit od ostatních. Je to tedy jakási síť know-how  a myšlenek s možností přímého kontaktu s lidmi. Na síti se vyskytují profesionálové, které se pokouší radit začínajícím (tzv. mentoři). Registrace probíhá buďto přes Facebook (se zpřístupněním speciálních údajů), nebo přes univerzitní email, který však musí být podporovaný. V současnosti je pokryta hlavně USA, a např. VŠE není zatím vůbec podporována. Po stránce designu působí web velice čistě a opět připomíná použitým barevným spektrem Facebook. Myslím, že jde o výbornou síť plnou know-how, která může velmi pomoci businessu a to nejen při startupech.

Wakoopa    
       

                Po registraci na Wakoopa.com si uživatel stáhne a nainstaluje klientskou aplikaci. Tato aplikace poté monitoruje používání aplikací na počítači, na kterém je spuštěna. Tyto data o používání odesílá na server, kde jsou uložena a dále analyzována. Na webu pak má každy uživatel v profilu vidět, které aplikace používá, jak často tyto aplikace běží, jak dlouho tyto aplikace používá apod. Na webu je taktéž k dispozici mnoho různých statistik jako např. nejpoužívanější internetové browsery, textové editory či hudební přehrávače. Wakoopa se tak stává vynikajícím zdrojem pro výzkum trhu, jelikož vzorek uživatelů je velký a zkreslení tím pádem minimální. Uživatelé mají taktéž možnost vzájemně diskutovat, vyjadřovat se k aplikacím v profilech – a tedy např. poradit jiné, lepší aplikace, které by mohl uživatel používat.  Prvek sociální sítě je zde tedy také zastoupen. Tento web může být zajímavý i pro samotné uživatele, jelikož, jen málokdo má skutečně přehled, které všechny aplikace používá, kdy a jak dlouho. Uživatel tímto může objevit nějakou neefektivitu a následně ji eliminovat. Designem web působí velice moderně a neotřele, i když kombinace oranžové a fialové by mohla působit na někoho poněkud agresivně.

LibraryThing

                  Tato sociální síť, jak název napovídá, představuje jakousi virtuální knihovnu, samozřejmě s širokou funkcionalitou. Na první pohled zaujme jednoduchá registrace, kde je dokonce pole e-mail označeno jako optional, nyní se dá diskutovat, zda je toto zcela šťastné řešení, jelikož pak bude údaj o skutečných uživatelích značně zkreslený. Každý uživatel má jakousi knihovničku, do které si může přidávat své oblíbené knihy. Ke knihám může psát recenze a dávat jim hodnocení. Zde se nabízí další otázka, a to zda by tato síť neměla jít spíše cestou integrace hodnocení s jinými většími servery, např. Amazon.com, kde je již obrovská databáze hodnocení knih, a i když je tento server zaměřen na prodej, recenzí knih je zde mnohonásobně více než právě na LibraryThing. Na stránce samozřejmě nechybí možnost prohlížet si knihovny ostatních uživatelů. Je zde diskusní fórum a také různě kategorizované skupiny – podle žánrů nebo konkrétní knížky. Je nutno poznamenat, že zde dominuje Harry Potter, co do počtu skupin, hodnocení i příspěvků v diskusních fórech. Na webu se také nachází všemožné statistiky knih a užitečná databáze knihoven, prodejen s knihami a antikvariátů. Jde v podstatě o takový knižní portál integrovaný se sociální sítí.

Academia

                 Sociální sít Academia, je jak může název napovědět, jakási virtuální akademie věd, kde lidé sdílí své práce. Samozřejmě jsou zde možnosti spolupráce s lidmi či přidávání komentářů k jednotlivým pracím. Na začátku si uživatel zvolí obor zájmu, poté se mu zobrazí práce uživatelů, které s oborem souvisí. Uživatel si taktéž může vybrat lidi, kteří jej zajímají, a bude poté dostávat zprávy o postupu jejich práce. Je nutné poznamenat, že je spíše síť určena spíše pro akademiky, kteří mají již magisterská studia za sebou. Od prací se totiž očekává, že budou mít nějaký větší vědecký přínos a jsou označeny jako „research“ – výzkum. Další pozitivní věc je přímá nabídka pracovních míst na webu. 

                Jak je tedy vidět, existuje mnoho různých sociálních sítí s všemožným zaměřením. Určitě mají uživateli co nabídnout a když se člověk naučí plně využívat jejich potenciál, v žádném případě nejde pouze o zábavu a uvolnění. Když se řekne sociální sítě, je třeba si tedy představit i jiné weby než jen Facebook. Sociální sítě mohou člověku pomoci s optimalizací svého businessu, vstupem na trh, získáním zaměstnání či vyhledáním správného business partnera.  Proto radím, staňte se sociální, a začněte s jejich používáním ještě dnes.

Zdroje

[1,2,4]   http://www.ebizmba.com/articles/social-networking-websites

[3]          http://www.searchenginejournal.com/google-plus-user-time-   low/40726/

[5]          http://www.busuu.com

[6]          http://www.couchsurfing.org

[7]          http://www.fledgewing.com

[8]          http://www.wakoopa.com

[9]          http://www.librarything.com

[10]        http://www.academia.edu

---

[1] http://www.ebizmba.com/articles/social-networking-websites

[2] http://www.ebizmba.com/articles/social-networking-websites

[3] http://www.searchenginejournal.com/google-plus-user-time-low/40726/

[4] http://www.ebizmba.com/articles/social-networking-websites

Inteligentní dům

Inteligentní dům, byt, či bydlení je fenoménem, který spojuje znalosti a technologie z mnoha oborů – architektury, informačních systémů a elektrotechniky, designu a dalších. Cíl je jednoduchý – ulehčit a zjednodušit život doma. Definice inteligentního domu není zatím jasně vymezená, lze pod tímto pojmem chápat prakticky cokoli od domu, který využívá běžný bezpečnostní kamerový systém a kabelové rozvody pro počítačovou síť až po „domy budoucnosti“, kde se testuje nejnovější technika. Obor Inteligentních domů, kterému se například věnuje i navazující magisterský obor ČVUT Inteligentní budovy, je zatím v plenkách a inteligentní domy jsou zatím poměrně málo rozšířené a jsou zatím rozhodně spíše produktem luxusním, než běžně spotřebitelským.

•       Definice: Inteligentní dům v obecném smyslu je „budova vybavená počítačovou a komunikační technikou, která předvídá a reaguje na potřeby obyvatel s cílem zvýšit jejich komfort, pohodlí, snížit spotřebu energií, poskytnout bezpečí a zábavu pomocí řízení všech technologií v domě a jejich interakcí s vnějším světem.“ (http://www.iqdum.cz/cz/inteligentni-dum/)

Inteligentní dům je něco, co propojuje dosud izolované systémy: regulace teploty, ovládání osvětlení, klimatizace, žaluzií, kamerového systému a detektorů (pohybu, kouře, plynu…), multimediálních zařízení, elektrických pohonů (vrata od garáže, žaluzie, rolety, markýzy…) a dalších. V tom je hlavní podstata inteligentního domu – spojit tyto prvky v jeden funkční celek, který je centrálně ovladatelný a programovatelný. Jednotlivé funkce systém spojuje do složitějších funkcí, scénářů a automatických činností, které jsou pro člověka přirozenější. Jaké jsou hlavní přínosy takto vybaveného domu? 

Ovládání. Jednotnost, jednoduchost, intuitivnost, automatizace, programování. S rozvojem inteligentních domů lze očekávat také unifikaci ovládání (např. do několika standardů, které budou světově nejrozšířenější). Ovládání je to, čím se inteligentní dům odlišuje od domů, kde jsou jinak stejné nebo podobné komponenty, které ovšem nejsou vzájemně propojené (s centrálním počítačem). I při poměrně jednoduchých funkčních úkonech je za normálních okolností potřeba myslet na více věcí najednou, mít po ruce několik ovladačů atd. – například chceme-li odejít a zajistit dům, půjdeme nejprve zkontrolovat a vypnout všechny světla, vypnout televizi, zatáhnout rolety, vypnout klimatizaci, možná i ztlumit topení, Chceme-li sledovat film, musíme mít často při ruce několik ovladačů na televizi, set top box nebo dvd, audio systém apod. Tyto jednoduché funkce inteligentní dům umí udělat najednou, ihned – jedním tlačítkem na centrálním ovladači, mobilním telefonu či jiném rozhraní, anebo zcela automaticky - naprogramováním, či jako automatická reakce (např. otevřu okno, automaticky se mi pod ním vypne topení.

Úspora energie. Inteligentní domy mohou údajně ušetřit kolem 30% nákladů na energie (elektřinu, topení). Jde především o automatickou regulaci osvětlení, měření a optimalizaci topení a průtoků, ale také o efektivní využití případných vlastních výrobníků elektřiny. Je ovšem otázkou, jestli je výše zmiňovaných 30% úspory dosaženo pouze „chytrým řízením spotřeby a výroby energie“, nebo také relativně kvalitnějším zateplením oproti běžným domům. V tomto bodě je možná toto číslo potřeba brát spíše s rezervou, jako marketingový tah (nejde jen o pohodlí, ale i vám to ušetří provozní náklady), nicméně jisté procento úspory lze očekávat i samotným zavedením inteligentního domu.

Bezpečnost. Využití kamerové techniky, detektorů pohybu, možnost vzdálené kontroly nebo spuštění automatického alarmu a zavolání policie, jsou funkce, které nám mají zvýšit bezpečnost domu. Nicméně pravdou je, že pokud máte váš dům zabezpečený kamerovým systémem s detekcí pohybu, propojený s telefonním číslem a předplacenou kartou (u nás např. o2 nabízí tarif zero), pak je funkčnost i míra zabezpečení prakticky stejná. Jen se neovládá tak pohodlně – je např. nutné si pamatovat určité kódy a heslo na vzdálené řízení systému přes sms. Zajímavou funkcí ovšem u inteligentního domu může být simulace přítomnosti – automatické náhodné rozsvěcení světel, multimediálního systému apod. Na druhou stranu, představuje inteligentní dům z pohledu uživatele také jisté bezpečnostní riziko – už jen fakt, že váš dům lze odemknout a bezpečnostní systém vypnout přes internet nevyvolává právě pocit bezpečí. Tedy v tomto případě se jedná opět o trochu sporný bod, kdy ano – inteligentní dům v porovnání s domem bez bezpečnostního systému je jistě bezpečnější, ovšem v porovnání s izolovaným bezpečnostním systémem srovnatelných parametrů je výhoda spíše v pohodlném ovládání, než ve vyšší bezpečnosti a propojení se systémem samo o sobě představuje bezpečnostní hrozbu.

Nabízí se ovšem otázka: A kolik taková "legrace" stojí? V České republice je takové řešení řádově ve statisících korun a je poměrně drahé, i pokud porovnáme cenu se součtem jednotlivých komponent. Navíc máme velmi omezený výběr produktů. Například pokud chcete kompletní řešení českého dodavatele Insight, musíte si koupit také televizi za zhruba 90 tisíc korun. A pokud si takové řešení nekoupíte kompletní, ale jen určitý okruh funkcí, pak pochopitelně toto řešení poněkud ztrácí na efektivitě, vzhledem k tomu, že jeho hlavní předností je právě propojení a zastřešení celého systému v domě.

Jaká bude budoucnost a vývoj inteligentních domů? Inteligentní dům a jeho rozšíření coby standartu bydlení v civilizovaném světě, je zřejmě pouze otázkou času. Zatím tomu brání omezená nabídka a vysoké ceny. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je absence (nebo spíše nedostatečné rozšíření) standardů v oblasti inteligentních domů, které by např. jasně definovali rozhraní pro jednotlivé přístroje a spotřebiče tak, aby je šlo sestavit jako skládačku. Takový vlastní výběr vzájemně kompatibilních zařízení by měl tendenci tlačit ceny těchto řešení výrazně dolů, protože mezi těmi jednotlivými komponentami je poměrně velká konkurence (jako např. dnes u počítačových komponent, kde zisk výrobce se pohybuje v řádu desetin procenta ceny výrobku) a k instalaci mi postačí jakákoli firma zabývající se instalací. To bude mít následně vliv i na ceny kompaktních řešení, která jsou teď (a která možná budou i lépe fungovat jako celek) a umožní to masové rozšíření inteligentních domů. Technologie a prostředky v současné době nejsou limitujícím faktorem pro toto rozšíření. Navíc v době rozšíření již pravděpodobně budou zcela nové technologie, v každém případě ale budou současné technologie ještě výrazně levnější, než dnes.

Prezentace (prezi.com):

http://prezi.com/giknafztnme9/inteligentni-dum/

Zdroje a odkazy

Youtube:

http://www.youtube.com/watch?v=UIfbRY1AifE

http://www.youtube.com/watch?v=l7hTvDuQDEU

Zajímavé odkazy:

http://www.ib.cvut.cz/

http://www.insighthome.eu/inHome.html

http://www.iqdum.cz/cz/inteligentni-dum/

Aliance Nokia a Microsoft. Jaké důvody tyto dvě firmy k alianci vedly? Co tyto firmy spojuje? Má spojení naději na úspěch - lze najít analogie v historii? Jaká bude budoucnost systému Symbian?

Jak Nokia k Microsoftu přišla

První polovinu minulého desetiletí ještě fungovala Nokia jako synonymum úspěchu. Patřil jí stabilně třetinový podíl na vysoce konkurenčním mobilním trhu. Uměla prodávat jak levné telefony pod silnou značkou a tím se chránit před přívalem asijských gigantů, tak prakticky přišla s obchodním modelem high-end – prémiových telefonů, za ještě prémiovější ceny. Suverenitu Nokie a jejího Symbianu nedokázal zastavit ani Microsoft, ani Palm, ani nikdo jiný.

Hvězdy na nebi však pro Nokii přestali zářit v roce 2007, kdy Steve Jobs představil iPhone a obchodní model, který Nokia zprvu povýšeně odmítla jako podivnost, jako prokrastinační napodobeninu telekomunikačního zařízení. První iPhone neuměl téměř nic – o tom není třeba rozepisovat. Jenže se ukázalo, že lidé nechtějí jen plnit produktivní normy na 200%, chtějí se u telefonu i „nudit“. Zkrátka, Steve Jobs to s iPhonem a App Storem namíchal dobře, v pravý čas – tak jak to uměl jen on. Prorazil a stoupal v přízni novinářů i akcionářů. Hype kolem iPhonu nutil Nokii k odpovědi. Začala produkovat papírově na míle pokročilejší telefony jako N95 která měla všechno myslitelné vybavení – až na samotnou podstatu, software. iPhone toho sice moc neuměl, ale software byl odladěný a rychlý. Toho se Nokii docílit nedařilo. Úspěch iPhonu lze dle mého přičítat také hlavně použitím kapacitních displejů – technologie, která byla konečně přátelská k prstům uživatelů. Tlakové displeje tu byly už delší dobu, zejména v telefonech se systémem Windows, ovšem velkou parádu neudělali. Stylus zkrátka nebyl praktická věc. 

Kapacitní displeje byly extrémně drahé. Apple je byl schopen nasazovat pouze díky tomu, že využil své kapitálové rezervy a zaplatil svému dodavateli necelou miliardu dolarů za stavbu továrny na kapacitní displeje. Rozmach tohoto typu displeje blokovala právě potřeba postavit drahé a zcela nové výrobní kapacity. Díky této vlastní továrně byl pak schopen instalovat do svých telefonů displeje za rozumnou cenu – o tom se ostatním firmám mohlo jen zdát. Obdobně Apple postupoval v případě pamětí.

Díky těmto trikům, které Nokia z nějakého důvodu neprohlédla, začala produkovat jeden horší telefon než druhý. Pozor, teď je řeč o marketingových vlajkových lodích společnosti. Telefonů na druhé straně barikády (low endy) se jí dařilo a stále daří prodávat nepoměrně vyšší množství než komukoliv jinému. Jediný konkurent je zde nyní možná korejský Samsung. Prvním telefon Nokie (X6) s kapacitním (a tudíž použitelným) displejem byl představen až v roce 2010.

V polovině roku 2008 se objevil další hráč – Android. Ten přímo trhal rekordy v rychlosti nástupu na trh. Během jednoho roku na trhu se prodávalo 11 milionů telefonů kvartálně.

Nokii se sice finančně dařilo, zaostávání v chytrých telefonech začíná ale být zřejmé koncem roku 2009, kdy ji dusí nejen Apple, ale i Android, který je už ve fázi dospělosti. V roce 2009 zároveň Nokii dochází, že Symbian už opravdu výkonově nestačí a musí s tím něco udělat. Ještě předtím ale byla na pořadu dne náhrada šéfa, který byl příliš konzervativní a nedokázal Nokii udržet na špici chytrých telefonů. Do křesla usedá Steve Elop, dosavadní obchodní ředitel Microsoftu.

S čím po krátkém čase Steve a jeho tým přišel, posadilo na zadek všechny kromě nejzarytějších pesimistů. Nokia se vzdá svého systému v chytrých telefonech úplně a nahradí jej operační systém Microsoftu Windows Phone 7, který měl v té době titěrný podíl na trhu, ještě horší, než se svou dřívější verzí.

Změna byla nutná – ale byla nutná tato změna?

Pro Nokii to byla sázka na divokou kartu, Petr Kasa (generální ředitel Nokie pro ČR a SR) v interview sám řekl, že všechno úsilí směřují do spolupráce s Microsoftem a nikdo si nepřipouští, že by to nevyšlo.

Ono to bohužel nevyšlo. Ještě na konci roku 2010 Nokia uhájila pozici největšího výrobce smartphonů. V roce 2011 ale ztratila polovinu tržního podílu a zbyla na ni třetí příčka se 14,2 % trhu. A trend pokračuje.

Nokia si za to však může z velké části sama svou těžkopádností a neschopností včas inovovat. Konkurence je vždy rychlejší a to je dle mého hlavní důvod, proč Nokia tento závod prohrává – a prohrávat dál bude, dokud se nezrychlí uvádění nových modelů na trh. Uvádění nových verzí operačního systému má teď v rukou Microsoft a nezbývá než doufat, že i on nezakrní, jako to dělala Nokia se svým Symbianem.

Microsoft jako každá velká korporace pohlcuje menší firmy jako na běžícím pásu. Spojení s jinou firmou velikostí Nokie už tak časté není – není to ovšem ani nic jedinečného. Microsoft už dříve zkusil podobný „sňatek z rozumu“ například s Yahoo, z čehož nakonec vzešel Bing. Microsoft měl technologii a Yahoo zase velkou uživatelskou základnu. V případě Nokie měl Microsoft software – ale neměl pro něj odbytiště. Zde si však troufám tvrdit, že se Microsoftu podařilo pouze výrazně urychlit pád Nokie na trhu smartphonů.

Podobných spojení je celá řada a osobně to beru za nějaký přirozený vývoj. Firmy vznikají, slučují se a zanikají. 

Závěr

Budoucnost systému Symbian je jasná, Petr Kasa se v rozhovoru na Lupě nechal slyšet, že do budoucna se Symbianem nepočítají. Smartphony už teď patří jen Windows Phone. Symbian Belle, který je poslední (podle některých ohlasů předposlední) Symbian a je nyní nasazován do střední třídy, se bude ještě nějakou dobu podporovat. Poté zmizí i z této třídy. Ve třídě tzv. Entry phones situaci Nokia naopak neřeší. Tyto telefony jsou stavěné na to, aby fungovaly, dalo se z nich volat a vydržela baterka. Zde Symbian plní svůj úkol bezvadně. Nedávno byl ohlášen zajímavý milník – Nokia prodala 1,5 miliardy telefonů se základním Symbianem Series 40. Tento systém nasazovaný právě do třídy Entry Phones je na trhu od roku 1999, což vypovídá mnohé o potřebách této skupiny telefonů. Osobně si však myslím, že s postupně se zvyšujícím výkonem a miniaturizací bude platforma Windows Phone aplikovatelná i do těchto „Low-end“ telefonů což bude znamenat úplnou smrt Symbianu. Bude to krok logický a ekonomický, protože provozování dvou platforem zbytečně ukrajuje zdroje firmy.

Zdroje:

http://www.lupa.cz/zpravicky/nokia-a-microsoft-oznamily-spolecnou-strategickou-alianci/

http://www.lupa.cz/clanky/desivy-pripad-padu-spolecnosti-nokia-rukou-exmicrosoftiho-manazera/

http://www.lupa.cz/clanky/nokia-s-microsoftem-partnerstvi-z-nouze-a-z-rozumu/

http://www.lupa.cz/clanky/petr-kasa-nokia-vsechno-usili-davame-do-spoluprace-s-microsoftem-nikdo-si-nepripousti-ze-by-to-nevyslo/

http://www.lupa.cz/zpravicky/microsoft-stalo-strategicke-partnerstvi-s-nokii-miliardu-dolaru/

http://www.lupa.cz/zpravicky/den-pravdy-se-blizi-a-nokia-hlasi-prodali-jsme-1-5-miliardy-telefonu-se-series-40/

http://www.lupa.cz/zpravicky/samsung-veri-ze-letos-prekona-nokii-v-poctu-dodanych-mobilu/

Důvěra – Srovnání OSS vs. Komerční SW vs. SAAS

Ve svém příspěvku se budu věnovat současné situaci v oblasti důvěry pro tyto 3 SW skupiny. Kromě prezentace současných faktů dojde i k představení očekávaných trendů v jednotlivých SW oblastech. První část vám v krátkosti představí zkoumané typy SW a ve druhé výsledky studií a průzkumů na toto téma. 

Open source software 

Charakteristické rysy OS zachycují následující kritéria. Prvním je zajištění volnosti rozšiřování. Licence v tomto případě nesmí bránit prodeji či jiné distribuci programu. Aby se SW mohl řadit pod kategorii OS, musí být k distribuované podobě přiložen i zdrojový kód nebo popsaná možnost jak jej získat. Licence musí dále podporovat úpravy a tvorbu odvozených prací. Těm musí povolovat možnost distribuce, a to pod stejnou licencí, pod níž byly distribuovány práce původní. Open source produkty jsou v současnosti poskytovány ve 2 základních modelech. Prvním je tzv. Free open source. Ten splňuje veškeré uvedené charakteristiky a jednotlivá díla jsou šířena pod OS licencemi jako např. GPL, LGPL, CPL a další. Příkladem čistě OS projektů mohou být produkty jako Linux, Apache HTTP Server, MySQL a PHP. Druhým typem tzv. Commercial open source. Tam kde služby podpory komunitního modelu začali nedostačovat náročným zákazníkům, začali jejich poskytovatelé nabízet profesionální zákaznickou podporu, na níž byli uživatelé zvyklí u tradičních dodavatelů. Spolu s touto podporou se vynořily i další nabídky. Zákazníci měli možnost získat certifikovaný SW, jeho pravidelně updatované verze, zavedenou podporu fungování s proprietárními komponentami a vznikly tak první placené edice OS SW. Poskytovatelé zde začali kopírování klasický komerční model, akorát s výhodnějšími cenovými podmínkami.

Komerční (proprietární) SW

Oproti open source se snad každý čtenář setkal s touto stále nejrozšířenější verzí SW na vlastní kůži. V zásadě každý počítačový program, jež je šířen touto cestou, je exkluzivním vlastnictvím svého autora, nemůže být pozměňován ani kopírován pokud by to bylo v rozporu s licenčním ujednáním jeho autora. Licenční ujednání by si z nás každý před instalací měl pročíst, protože s ním v rámci instalace musíme i souhlasit.

Licenční ujednání alias EULA (End user licence agreement) je vlastně smlouvou mezi poskytovatelem licence a zákazníkem, jež vymezuje zákazníkova práva k používání softwaru.

SaaS (Software as a service)

V dnešní době velice často skloňovaná zkratka ukrývá jednu z možností jak uživateli dodávat SW produkt. Dle Feurelichta jde o  „ model dodávky aplikace, kde poskytovatel softwaru zpřístupňuje software uživatelům jako službu prostřednictvím Internetu „ 

V současné době je k dispozici téměř kompletní nabídka SW funkcionality dostupná přes tento model. Ať už jde o klientské aplikace (Gmail, Prezi, Google Docs), kancelářské aplikace (MS Office 365, Zoho Office Suite ) nebo podnikové aplikace (IT management, CRM, BI, ERP, HR SW). Úroveň dodávané služby příjemci  zajišťuje SLA (Service level agreement).

Provedené studie

  

Po nezbytném představení jednotlivých kategorií se můžeme konečně přesunout k výsledkům provedených průzkumů a zjištěných faktů. Prvním zpracovaným průzkumem na téma důvěryhodnosti SW je práce italského týmu QualiPso z Varesské univerzity - Universitá degli Studi dell’Insubria, jež prezentovala svoje zjištění ohledně open source produktů. Jejich studie zahrnuje 151 respondentů, kteří v podnikovém prostředí využívají open source nástroje. Výsledky jejich práce jsou přinejmenším v několika bodech překvapující:

Důležité faktory ovlivňující důvěryhodnost OSS:

• Spolehlivost SW
• Naplnění funkčních požadavků
• Interoperabilita
• Dostupnost technické dokumentace
• Početná a živá komunita

Nejsou důležité:

• Komplexita a velikost SW
• Ekonomické faktory – ROI a TCO
• Licence

Současný stav dle studie již nepohlíží na hlavní výhodu OS - jeho bezplatné šíření, jako na důležitý aspekt. Avšak jako důležité se jeví jeho spolehlivost a existence aktivní komunity. Kromě zjištěných kritérií přinesla studie ještě jednu klíčovou informaci, a to že nadpoloviční většina společnosti (využívající OS) jej využívá ve free verzi, a tedy ne verzi komerční. 

Zajímavým zjištěním v oblasti open source jsou informace zveřejněné společností Gartner v sektoru Business Intelligence nástrojů. Pro rok 2012 byly komerční open source produkty zařazeny i do magických kvadrantů, což je poprvé v historii. V uvedené zprávě je zařazen i čistě free open source projekt Spago BI, který svojí funkcionalitou pokrývá veškeré dostupné oblasti.

 Následující grafy přinášejí detailnější náhled na využívání a adopci OS v podnikovém prostředí. Autorem je společnost OpenLogic, jež je konsultantem na poli implementace open source technologií do podnikového/komerčního protředí. 

 

obrázek č. 1 - Adopce OS za posledních 6 let (Gartner)

 

 

obrázek č. 2 - Postoj společností vůči OS (OpenLogic)

Tyto 2 grafy prezentují open source ve velmi pozitivním světle. Nicméně jednoduchý dotaz v Google Trends, který nic relevantního nedokazuje, avšak přesto napovídá o celosvětovém smýšlení o tradičních open source projektech, hovoří v následujících číslech.

 

obrázek č. 3 - Četnost vyhledávání tradičních OS projektů (GoogleTrends)

Tradiční OS projekty jsou za poslední 2 roky na mírném ústupu nebo si drží rovnoměrnou četnost vyhledávání. Naopak je tomu u nových OS projektů, které zažívají téměř raketový boom.

 

 

obrázek č. 4 - Četnost vyhledávání nových OS projektů (GoogleTrends)

Open source věnuji ještě několik řádků, ve kterém shrnu pár faktů z oblasti OS SaaS a OS Mobile.

• Většina poskytovatelů komerčního OS nabízí svoje produkty i formou SaaS
• Existují již OS platformy dodávané formou služby – PaaS (Open Shift Platform, OpenLogic Cloudswing a další)
• V oblasti mobilních zařízení je OS využíván v 88 % android aplikací a 41 % iOS aplikací (2010)

 

V dubnu tohoto roku Microsoft zveřejnil výsledky svojí studie, která se věnuje budoucnosti cloud computingu z pohledu SMBs (Small – Medium Businesses). Studie se zúčastnilo 3 258 subjektů z 16 zemí. Výsledky přináší následující zjištění. V následujících 3 letech bude za 1 a více cloud služeb platit 39 % SMBs oproti stávajícím 29 %. Dále se ve většině zemí  očekává zdvojnásobení počtu služeb za něž SMBs platí, než je tomu v současnosti. Další skutečností je, že rozložení SW zdrojů pro IT se posune mnohem více směrem ke cloudovému zpracování. Výsledky počítají s tím, že cloud zabere 43 % z celkového podílu SW zdrojů. 28 % by mělo zůstat on premises a 29 % v podobě zdarma či ve spojení s jinými službami. Pro SMBs je v oblasti pořízení nové služby velmi důležitá zkušenost s dosavadním poskytovatelem a poté místo jeho sídla. To by mělo být ideálně ve stejné zemi. Platí také, že čím větší společnost, tím ochotněji využije cloud technologie.  

Jiný průzkum zaměřený na tuto oblast provedený společností Cisco Systems hovoří dokonce o 15 % nárůstu ve využívání cloud technologií do konce roku. Organizacím se tato oblast jeví již jako mnohem dospělejší a mají k dispozici mnohem větší počet cloudových aplikací pokrývající většinu požadované funkcionality. Přes optimistické prognózy však stále brzdí tuto oblast typické obavy z možností integrace se stávajícími systémy, rozsáhlosti customizace a zabezpečení spolu reálnou cenovou výhodností cloud modelu.

Software as a service je v současnosti velice oblíbený. To mimo jiné dokazují zjištění společnosti Gartner, která stanovila celosvětové příjmy za SaaS pro rok 2011 ve výši 12.3 mld. USD. Totožná zpráva poté předpovídá zvýšení tržeb SaaS poskytovatelů v tomto roce o 17.9 % (na 14.5 mld USD). 

Následující body shrnují výsledky zmíněné zprávy z pohledu největší důvěry / zisků. Ty jsou největší:

• na trhu v Severní Americe (US) 7.8 mld. USD v roce 2011
• V západní Evropě – 2.7 mld. USD v roce 2011
• Trhy ve východní Evropě a Asii v řádech stovek mil.
• Zajímavostí je důvod pro adopci SaaS v Japonsku - reakce na tsunami a zemětřesení z roku 2011 (výpadky proudu a zničení zdrojů)

Závěr

 Co říci závěrem? Z uvedených faktů tedy vyplývá, že důvěra v open source roste. Za posledních 6 let došlo ke ztrojnásobení jeho využívání, jeho free forma je stále populárnější a využívanější i v podnikovém prostředí. Četnost vyhledávání klíčových slov pro tradiční OS projekty stagnuje nebo pozvolna ustupuje, avšak pro mladé projekty jako např. Hadoop či MongoDB raketově roste. Open source je velmi rozšířený i v mobilních zařízeních a dnes dokonce existují open souce PaaS. Poskytování software as a service je v současnosti velice výnosná činnost což reflektuje i její popularita, která by měla růst i v budoucnu. SaaS se nejvíce daří v USA a západní Evropě především kvůli vyspělosti států a velikosti trhu. Velice blízký cloud computing zažívá také vydařené období, jež by mělo především trvat, a to minimálně po 3 roky. Minimálně segment trhu malých a středních společností tak v současnosti smýšlí. Tradiční komerční SW on premises, je postupně vytlačován, avšak pravděpodobně nepůjde o žádné radikální změny. Komerční SW tu bude nadále s námi, jen pouze v nižší míře než doposud. 

(Zdroje: viz. odkazy v textu)