Vývoj na trhu aplikací pro chytré telefony

Když 9. ledna 2007 Steve Jobs na veletrhu Macworld představil iPhone, nejnovější přírůstek do rodiny zařízení Apple, zřejmě jen málokdo si dokázal představit, jak velký úspěch tento výrobek zaznamená. O to méně se asi dalo předpokládat, že pro novou generaci smartphonů, které se snažily navázat na úspěch iPhone, ve velmi krátké době vyroste mnohamiliardový trh s aplikacemi.

První byl v této oblasti opět Apple, když do svého iTunes Store dne 10. června 2008 přidal novou část výstižně pojmenovanou „App Store“. Následoval Android Market společnosti Google, který byl spuštěn 22. října 2008, Webos Appcatalog pro Palm (16. 12. 2008), Ovi Store společnosti Nokia (26. 5. 2009) a v neposlední řadě obchody pro Blackberry (1. 4. 2009) a mobilní zařízení na platformě Microsoftu (5. 10. 2009). Existuje i celá řada dalších obchodů s aplikacemi, přesto nejsou natolik významné, aby bylo nutné je zde výslovně uvádět. Základní parametry o výše zmíněných obchodech je možné nalézt v následující tabulce.
Tabulka 1 – Nejvýznamnější obchody s aplikacemi pro chytré telefony

Počet aplikací v jednotlivých obchodech a zároveň přítomnost dominantních hráčů na tomto trhu dokládá, že ekonomika aplikací pro chytré telefony (dále možno jen „aplikace“) nebude mít negativní vývoj. Jen odhad společnosti Chetan Sharma hovoří o tom, že v roce 2012 se bude na tomto trhu hrát o 17,5 miliardy dolarů. Odhadnout ale růst a vývoj v této oblasti v delším než střednědobém horizontu, to je velmi těžký úkol.


Očekávaný vývoj na trhu aplikací pro chytré telefony

To, jakým směrem se bude v nejbližší době trh vyvíjet, nám může napovědět statistika z předchozích let, očekávané prodeje zařízení, pro které jsou aplikace určeny, zvyšující se počet předplatitelů datových služeb a v neposlední řadě také rozšiřování portfolia zařízení s kompatibilními operačními systémy.

Vývoj na trhu aplikací pro mobilní zařízení
Obrázek 1 - Odhad vývoje na trhu aplikací pro mobilní zařízení

Jak nám ukazuje předchozí graf, růst tržeb na trhu aplikací zatím vždy dosahoval desítek procent ročně a očekává se, že tento trend bude v nejbližších letech pokračovat.

Počty předplatitelů datových služeb
Obrázek 2 - Růst počtu předplatitelů datových služeb

Z dlouhodobého růstu počtu uživatelů předplaceného mobilního datového připojení lze usuzovat na trend rostoucí poptávky po aplikacích pro smartphony, protože právě ony umožní tyto telekomunikační služby naplno využít.

Trh s chytrými telefony

Obrázek 3 - Trh s chytrými telefony

Na trhu se smartphony se v poslední době událo mnoho nového. Své výsadní postavení ztratila společnost Nokia s operačním systémem Symbian a roli dominantního hráče na trhu obsadila firma Google se svými chytrými telefony postavenými na platformě Android.

Nejčastěji používané aplikace

Obrázek 4 - Nejčastěji používané aplikace

Graf zobrazuje, který typ aplikace si uživatelé chytrých telefonů spustí alespoň jednou do měsíce. Jak je zřejmé, nejoblíbenější aplikace spadají do kategorie her, komunikace a multimédií.


Zhodnocení a závěr

Trh aplikací pro chytré telefony neustále roste. Tento trend bude v nejbližší době jenom posílen tím, že se budou chytré telefony stávat přístupnějšími pro uživatele díky snižování cen přístrojů a také díky rostoucímu počtu předplatitelů mobilních datových služeb, které umožní aplikace využívat.

I když by současný vývoj mohl na první pohled lépe vypadat pro nového leadera v oblasti chytrých telefonů – společnost Google – není jisté, zda její tržby z prodaných aplikací mohou v nejbližší době překonat tržby společnosti Apple. Zatímco na App Store je kolem tří čtvrtin aplikací placených, na platformě Android je situace diametrálně odlišná. Open source software zřejmě láká více nadšenců, kteří netvoří aplikace primárně kvůli zisku, a možná i z tohoto důvodu je většina aplikací na Android Marketu zdarma. I průměrná cena aplikací pro Android je nižší (kolem 60 CZK) než je tomu u aplikací pro iOS (75 CZK).

Cena aplikací v obchodech však nemusí být rozhodující. Platformy pro chytré telefony se totiž zároveň stávají operačními systémy pro tablety, které se nyní dostávají na trh. V minulém roce se jejich prodej vyšplhal téměř na 20 milionů zařízení a již v roce 2013 by se jich podle studie společnosti Gartner mohlo prodat více než 150 milionů. Jedná se tedy o velký trh, který bude moci sdílet současnou základnu aplikací pro chytré telefony a dále ji rozšiřovat. Pokud by se více ujal operační systém společnosti Google, mohlo by to výrazně zvýšit tržby společnosti v oblasti mobilních aplikací.

Na poli tabletů se zřejmě bude snažit obsadit větší prostor trhu společnost Microsoft. Na první polovinu tohoto roku je již ohlášených 35 nových tabletů s procesory Intel Atom a operačním systémem Windows 7. Pokud by se vyplnili předpovědi některých analytiků, kteří tvrdí, že roli smartphonů do budoucna převezmou ve velké míře tablety, mohlo by to znamenat další body pro Microsoft. Dohoda se společností Nokia, které zajistí Microsoftu odbyt pro jejich mobilní operační systém na přístroje této finské společnosti, pak pozici softwarového giganta z Redmondu upevní. Je otázka, zda to zajistí budoucnost i společnosti Nokia, to je ovšem téma na jinou diskuzi.

Jistě se budou objevovat i další zařízení, na kterých bude možné provozovat aplikace původně určené pro chytré telefony, ve zprávě analytiků z GigaOM se například mluví o dvoumiliardovém trhu pro aplikace pro televizory v roce 2015. Všechny tyto předpovědi se ovšem čím dál tím více blíží spekulacím a teprve čas nám ukáže, jak moc jsou tyto odhady přesné.

 
Zdroje

Chetan Sharma. (2010). Sizing Up the Global Mobile Apps Market. Chetan Sharma Consulting.
Klega, V., & Köppl, M. (25. 2 2011). Ekonomika aplikací. Chip, stránky 14-15.

Vznik trhu mikropočítačů v 70. letech, jeho vývoj a hlavní hráči

Období druhé poloviny 20. století je ve znamení velmi se urychlujícího vývoje zejména v oblasti elektroniky a na ni navazující technologie počítačů, které se dnes honosně označují jako informační a komunikační technologie, zkratkou ICT.
Pro počítače, které jsou rozšířené v různých podobách a konstrukcích dnes, a to jak v domácnostech i komerčním prostředí, byly klíčová 70. léta, která dala vzniknout mikropočítačům.

Mikropočítače
Význam pojmu mikropočítač, se v průběhu času mění. Ovšem v minulosti, dnes a s nejvyšší pravděpodobností i v budoucnosti se bude mikropočítačem označovat jakýkoliv počítač, který je menší než ten, který je standardně používaný v té době.
Obecně se v 50. a 60. letech počítačem rozuměly výpočetní zařízení, které v sobě zastaralé elektronky nahrazovaly tranzistory. Jednalo se o tzv. počítače druhé generace. Tyto počítače už nebyly sálové, ovšem nadále zabíraly několik místností. Byly však už mnohem spolehlivější, právě díky použití tranzistorů. Na přelomu 50. a 60. let došlo k vyvinutí prvního integrovaného obvodu a na konci 60. let, v roce 1967, byl sestrojen první elektronický počítač, který bylo možné považovat za osobní a z pohledu tehdejší doby také mikropočítačem. Jednalo se o Anita Mark 8 (http://www.cmsps.cz/~marlib/historie/historie.htm).

Obr. 1: Prvního elektronického osobního počítače (Zdroj: http://www.vintagecalculators.com/html/anita_mk_8.html)

Na přelomu 60. a 70. let se v oblasti mikropočítačů začala angažovat společnost Intel, která byla založena v roce 1968. V roce 1969 Intel uvedl první integrovaný obvod Intel 4004, který již bylo možné považovat za první 4 bitové CPU. První integrovaný obvod, který je možné považovat za mikroprocesor, byl vyroben v roce 1971 a měl v sobě vestavěných až 100 000 tranzistorů (v současnosti, mohou být na CPU nebo GPU i jednotky miliard součástek, pozn. autor). Od této chvíle jsou za mikropočítače považovány takové osobní počítače, které jsou založené právě na takovýchto mikroprocesorech (http://www.cmsps.cz/~marlib/historie/historie.htm).

Vznik trhu mikropočítačů a jeho segmentace
Mikroprocesor byla tedy součástka, která dokázala zajistit primární funkcionalitu počítače a zároveň byla dostatečně spolehlivá a její výrobní náklady nestoupaly do závratných výšin. Tento mikroprocesor se stal základem pro celou řadu zařízení, která byla brzy dostupná na trhu v USA i v západní Evropě.
Mikropočítače, které jsou založené na mikroprocesoru, procházely v průběhu 70. let závratným vývojem. Počet různých zařízení relativně rychle rostl, zejména po roce 1975. Problémem těchto zařízení ovšem byla jejich vzájemná nekompatibilita. Každé zařízení totiž mělo de facto vlastní hardwarovou i softwarovou specifikaci a společných rysů bylo poskrovnu. Mezi lety 1970 až 1975 se výrazněji prosadily zejména následující modely (http://oldcomputers.net/):

• Datapoint 2200 (rok 1970)
• Kenbak-1 (rok 1971)
• Micral (rok 1973)
• Scelbi-8H (rok 1973)
• Mark-8 (rok 1974)

Ovšem prvním úspěšnějším osobním počítačem byl model Altair 8800, který byl vytvořen Edem Robertsem v roce 1975. Programoval se pomocí přepínačů, byl založen na mikroprocesoru společnosti Intel a nedisponoval ani klávesnicí ani obrazovkou. Také mu chyběl programovací jazyk pro vytváření aplikací. Ovšem mohl být již obsluhován jedním člověkem. Tento počítač našel uplatnění zejména na středních a vysokých školách (http://my.opera.com/maturanti/blog/2-historie-a-vyvoj-pocitacu).

Obr. 2: Altair 8800 (Zdroj: http://oldcomputers.net/altair.html)

Během druhé poloviny 70. let začaly osobní počítače využívat 8 bitové mikroprocesory a došlo k nárůstu počtu různých zařízení na několik desítek. Ovšem pouze několik málo společností se dokázalo na tomto nově vzniknuvším trhu více prosadit. Mezi nejvíce viditelné společnosti patřila společnost Apple, která v roce 1976 přivedla počítač Apple I a v roce 1977 Apple II. První jmenovaný byl ze strany Steva Jobse a Steva Wozniaka spíše pokus. Ovšem druhý model byl už díky kvalitnímu operačnímu sytému použitelný i z dnešního hlediska.

Obr. 3: Model Apple II (Zdroj: http://oldcomputers.net/appleii.html)

Dalšími pomyslnými legendami této doby, a doby osmibitových počítačů obecně, které na tomto trhu působily, byly společnosti Atari a Commodore. Společnost Atari se už v této době zabývala zejména herními zařízeními a i její první počin v oblasti mikropočítačů v roce 1977, Atari VCS (také známé jako Atari 2600), byl jeden z předchůdců dnešních herních konzol. Později, na konci 70. let v roce 1979, společnost Atari uvedla velmi pokročilé modely Atari 400 a Atari 800. Ty se svým vzhledem podobaly počítači Apple II.

Obr. 4: Atari 800 (Zdroj: http://oldcomputers.net/atari800.html)

Podobně jako Atari, i společnost Commodore je známým jménem v souvislosti s prvními počítači. Zařízení od společnosti Commodore, Commodore PET z roku 1977, ovšem bylo více účelové než herní konzole od Atari. Přesto pod tlakem konkurence nakonec i tato zařízení byla využívaná ke krácení volného času u počítačových her.
Vedle společností Apple, Atari a Commodore na tomto trhu působili další hráči. Mezi významné osmibitové počítače je možné zařadit modely, jako například IQ 151, PMD 85 nebo Didaktik GAMA (http://www.cmsps.cz/~marlib/historie/historie.htm). Některé z nich byly ve své době relativně rozšířené i na území tehdejšího Československa. Z pohledu velkých společností, které na technologickém trhu působí dodnes, se jednalo zejména o společnosti jako Texas Instruments, Hewlett-Packard a v neposlední řadě společnost IBM. Ty už produkovaly zařízení, která se začala objevovat ke konci 70. let, a která již rozhodovala o tom, jak tento trh bude vypadat v letech 80. Společnost IBM a HP dokonce už v této době experimentovaly s konceptem přenosných počítačů. Jednalo se zejména o modely IBM 5100 (1975), IBM 5110 (1978) a HP Model 85 (1979) (http://oldcomputers.net/). Obě společnosti používaly velmi podobnou konstrukci šasi počítače a vlastní konstrukci CPU. Společnost IBM však v průběhu 80. let přestoupila k mikroprocesorům společnosti Intel.

Obr. 5: IBM 5100 (Zdroj: http://oldcomputers.net/ibm5100.html)

Z pohledu segmentace trhu je možné identifikovat tři typy zařízení. První z nich jsou zařízení určená pro domácnosti. Na tuto klientelu se snažila se svými počítači orientovat zejména společnost Apple a Atari. Na segment soukromých společností se naopak orientovaly společnost IBM, HP a původně i společnost Commodore. Společnosti IBM se však její počítače dařilo prosadit i ve státní sféře.
Třetím segmentem, který se v této době objevil, byly tzv. deskové počítače. Jednalo se o jednoduchá jednoúčelová zařízení, použitá v úzce specializovaných zařízeních, jako byly bankomaty, kalkulačky nebo tzv. průmyslové kontroléry pro číslicové stroje (http://cs.wikipedia.org/wiki/Embedded_syst%C3%A9m). Jedná se o relativně konzervativní segment trhu, pro který se dnes vyvíjí speciální hardware a software (dnes například Windows XP Embedded nebo Windows 7 Embedded). Tyto zařízení se dnes nazývají Embedded Devices.

Obr. 6: Příklad moderní desky pro embedded systémy (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Embedded_syst%C3%A9m)

Výsledek tržní války na přelomu 70. a 80. let na trhu mikropočítačů
Přelom 70. a 80. let byl ve znamení střetu dvou filozofií výroby osobních počítačů. Byla zde společnost Apple se svým povedeným modelem Apple II, který si sebou nesl vlastní operační systém Macintosh. Obchodní strategie tohoto modelu bylo vytvořit exklusivní zboží, které bude určené pro bohaté. Tomu také odpovídala cena těchto modelů, která sama o sobě bránila širšímu rozšíření. Navíc nebylo možné pro tyto počítače vyrábět žádná přídavná zařízení. Kombinace těchto dvou vlastností produktu společnosti Apple vedla k tomu, že se jinak velice povedený počítač s kvalitním, velmi dobře vybaveným, ale víceméně uzavřeným software, stával neschopný konkurence.
Atari, ačkoliv dokázalo na trh dodat modely Atari 400 a 800, které už byly víceúčelové, a šlo k nim dokonce připojit tiskárnu, se stále primárně orientovalo na hry. Ty byly distribuované formou přídavných karet a magnetofonových pásek. Hlavním problémem zařízení značky Atari byla vzájemná nekompatibilita přídavných zařízení a to i přídavných zařízení od samotné společnosti Atari. Tyto počítače také nedisponovaly samostatným operačním systémem, ale všechny aplikace se musely nejdříve nahrát, například z audio kazety nebo vložením přídavné karty. To vyprofilovalo počítače Atari jako jednoúčelové počítače pro hry.
U společností, které se spíše orientovaly na soukromé společnosti, se hlavní bitva odehrála na počátku 80. let. Zde se snažily o své zákazníky bojovat zejména společnosti IBM, HP a Commodore. Technicky byly nejvíce pokročilé počítače IBM, ovšem do roku 1980 se nejednalo o tolik zásadní náskok. Hlavní úder společnosti IBM však přišel v roce 1981, kdy přišel na trh s počítačem IBM PC. Ten byl postaven na CPU Intel, dodával se se systémem MS-DOS a disponoval do té doby nevídanou rozšiřitelností a to i komponentami nevyráběnými společností IBM. Tyto počítače se ve vysoké míře dařilo nasazovat v soukromých společnostech jako náhrada do té doby používaných psacích strojů. Zanedlouho se zavedl určitý standard nazývaný IBM Compatible. Jednalo se o počítače, které byly postaveny na CPU kompatibilních s architekturou x86 CPU Intel, a byly schopné provozovat software určený pro IBM PC. Počítače IBM také velice rychle inovovaly (například velice rychle zavedly diskety a nahradily kazetové nahrávače). Společnost HP a další nově vznikající společnosti jako například Compaq nebo Dell se následně tomuto trendu přizpůsobily a začaly vyrábět počítače, které tomuto standardu odpovídaly.
Díky přibývajícím výhodám počítačů IBM se v prostředí soukromých firem postupně vytvořilo IBM PC Compatible prostředí. Druhotným efektem bylo, že když si obyčejní lidé, kteří často v těchto společnostech pracovali, kupovali počítač, tak si kupovali počítač, který byl se standardem IBM PC kompatibilní. Jednalo se o prostředí, které pro ně bylo známé, a zároveň jim to umožňovalo například pracovat z domova. Také jejich otevřenost, rozšiřitelnost a přizpůsobitelnost jak na hardwarové, tak na softwarové úrovni, vedla k tomu, že nakonec standard zavedený společností IBM v 80. letech ovládl trh a udržel se prakticky do současnosti.

Zdroje:

http://www.cmsps.cz/~marlib/historie/historie.htm
http://my.opera.com/maturanti/blog/2-historie-a-vyvoj-pocitacu
http://oldcomputers.net/
http://oldcomputers.net/appleii.html
http://oldcomputers.net/altair.html
http://oldcomputers.net/atari800.html
http://oldcomputers.net/ibm5100.html
http://www.vintagecalculators.com/html/anita_mk_8.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Embedded_syst%C3%A9m

Prezentace:
http://www.edisk.cz/stahni/72956/Trh_mikropocitacu_v_70._letech_a_jeho_vyvoj.pdf_237.77KB.html

Aliance Nokia a Microsoft

Obsah prezentace:

O co jde?

Výchozí postavení Microsoftu

Výchozí postavení Nokie

Nokia s sebou do svazku přinese

Co s sebou přinese Microsoft?

Podobné „sňatky z rozumu“ v minulosti

Budoucnost současných OS Nokie

Závěr

Zdroje

Prezentace dostupná přes: https://docs.google.com/viewer?a=v&pid=explorer&chrome=true&srcid=0B3kncS7OlUrpOGVhYTBjNGUtN2UwMi00MWZhLWIyNDUtZDA4NzllMGRiNzU0&authkey=CPCsgooI&hl=en

Vznik trhu sálových počítačů v 50. letech (IBM a 7 trpaslíků)

Sálový počítač, mainframe nebo také „big iron“, jak je chápán dnes, se nazývá počítač, který se používá pro zpracování aplikací zahrnující velké objemy dat (sčítání lidu, finanční transakce,…). Mainframy se vyznačují vysokou propustností systému, vysokou spolehlivostí a bezpečností, zpětnou kompatibilitou se starším softwarem a efektivním přidělováním zdrojů. Už z názvu „sálový počítač“ je jasné, že původně počítač zabíral poměrně dost místa. Termín se původně používal pro označení počítačů, které byly umístěny ve velkých kovových rámech (frames), a které vyžadovaly specializované prostředí pro provoz.

UNIVAC

Trh sálových počítačů vznikl v období 50. let s nástupem tranzistorových obvodů. Tranzistory nahradily často poruchové elektronky, kromě toho přinesly i další vylepšení parametrů počítače a tím pádem bylo možné je nabídnout i komerčním účelům soukromému sektoru. Do té doby byly počítače spíše doménou státních podniků, v menší míře soukromých.

V 50. letech byl svět rozdělen na tři části – západ, východ a třetí svět. Do zemí RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) byl vývoz ze západu zakázán nebo přinejmenším omezen, proto se dovážely ze západu pouze starší modely. Vývoj počítačů v zemích východního bloku byl zpožděný o mnoho let. Protože technologický pokrok byl rychlý, nešlo donekonečna využívat staré modely, tak byla rozdělena výroba počítačů do zemí RVHP podle technologických možností. Vyráběly se napodobeniny počítačů IBM a HP pod označením JSEP – mainframy, SMEP – minipočítače. Problémem těchto napodobenin byl ovšem velká poruchovost, která se odvíjela náročnosti napodobování rychlého vývoje počítačů na západě.

(Pro Vývoj počítačů v Československu doporučuji podívat sem - http://www.historiepocitacu.cz/)

Trhu se sálovými počítači v období od 50. do 70. let ovládly USA a Velká Británie, především USA a s ní firma IBM a “sedm trpaslíků” - společnosti Burroughs, NCR, Control Data, UNIVAC, Honeywell, Radio Corporation of America a General Electric. Sedm trpaslíků se nazývají, protože podíl na trhu byl nižší než celkový podíl IBM (v roce 1965 tvořil podíl IBM 65%). Počítače byly velmi drahé a rozměrné a výrobci počítačů produkovali zejména pro stavbu vlastních výpočetních center nebo pro plnění vládních zakázek jako vojenské programy a taktéž i kosmické programy. V průběhu času s příchodem tranzistorů se počítače začaly vyrábět i pro komerční sféru. Počítače ovládali pouze vyškolení pracovníci ve výpočetních střediscích. Jejich práce byla poměrně náročná vzhledem k tomu, že se pracovalo v dávkovém zpracování a každá úloha musela počkat na svou vyhrazenou dobu zpracování počítačem. S každou chybou se už tak náročné zpracování úloh značně prodražovalo.
V průběhu času kvůli snižující se poptávce a vysoké konkurenci došlo ke změnám hráčů na trhu mainframů. I když to vypadalo, že mainframy nebudou mít dále své opodstatnění na trhu IT, v 90. letech jejich význam vzrostl díky nutnosti zpracování back-end transakcí, dávkovému zpracování, růstu e-businessu ad.

IBM SYSTEM/360

Proč bylo IBM tak úspěšné? Její úspěch je souhrou hned několika okolností, plus její velmi troufalé obchodní taktiky (viz dále).
Původně se společnost IBM před svojí počítačovou érou zabývala výrobou rozsáhlé škály produktů a mezi nimi i výrobou děrných štítků a děrnoštítkových tabulátorů. V roce 1952 se stal novým presidentem společnosti Thomas J. Watson, Jr., který se rozhodl v době rychlého technologického rozvoje využít příležitosti. Zatímco jeho otec se držel “vyjetých kolejí” a tak působil poměrně konzervativně, jeho syn restrukturalizoval společnost a vytvořil podmínky, které umožnily další úspěšný vývoj společnosti.

Sálové počítače IBM začalo vyrábět v 50. letech, konkrétně v roce 1952 představila společnost první elektronický sálový počítač IBM 701. Postupně IBM vyráběla pět typů počítačů v této řadě. Počítače byly určeny pro hromadné zpracování dat a pro vědeckotechnické výpočty. Procesor v těchto počítačích byl složen z elektronek. Od 50. let do 60. let společnost IBM přišla s řadou 7000. V této řadě počítačů byly použity tranzistory, diody a pasivní elektronické součástky, které nahradily veliké a často poruchové elektronky. Způsob užití počítačů zůstal stejný. V obou těchto řadách byly počítače odlišeny tím, k jakému účelu se používaly, podle toho se také zákazník rozhodoval. Kromě toho IBM vyráběla i počítače označené řadou 14xx, které byly vzájemně kompatibilní v oblasti software a periferního zařízení. Protože modely IBM 14xx byly schopné zpracovávat řetězce a decimální čísla proměnné délky, byly používány k tomu vhodné programovací jazyky (COBOL, RPG, IBM vydala v roce 1957 FORTRAN). V roce 1964 IBM uvedla na trh počítač IBM System/360, který byl určen jak pro vědecké tak komerční účely. Modely této řady rozlišovaly architekturu a implementaci, byly rozšiřitelné, mezi sebou kompatibilní (některé z modelů byly kompatibilní i s řadou 14xx) a setkaly se už při zahájení prodeje s velkým úspěchem, Systém/360 se vyráběl až do roku 1977. Z této poslední architektury počítačů IBM System/360 se vyvinula do řady současných zSeries mainframů. Mezi výrobce mainframů mimo USA se řadili v Německu Siemens a Telefunken, ve Velké Británii ICL, v Itálii Olivetti, v Japonsku Fujitsu, Hitachi, Oki a Nec.

(Pokud by někoho blíže zajímalo, i z technického hlediska, téma IBM a sedmi trpaslíků, doporučuji následující články - http://www.root.cz/serialy/unixove-vykopavky/)

Jak to tedy vypadalo na trhu se sálovými počítači? Zkusme se podívat trochu blíže na některé společnosti a jejich konkurenční výhodu či nevýhodu oproti IBM. Společnost UNIVAC (UNIVersal Automatic Computer) 1951 vytvořila počítač založený na tranzistorech, který byl prvně použit vojenským letectvem USA. Za zrodem stála dvojice Eckert a Mauchly, kteří už uspěli s počítačem ENIAC. Vyšší tržní podíl UNIVAC nezískala kvůli nepromyšlené obchodní strategii a promeškaným příležitostem. Firma Burroughs se zaměřila na bankovnictví, kam dodávala děrnoštítkové tabulátory určené přímo pro tuto doménu, přičemž tato společnost také spolupracovala s vládou a dodávala hardware armádě. UNIVAC a Burroughs se později spojily a dnes vystupují jako UNISYS.
General Electric není třeba představovat, společnost se zabývá vším možným od spotřební po průmyslovou elektroniku. V té době GE měla mezi lidmi velmi dobré jméno, protože byla schopná se prosadit v mnoha různých oblastech, takže proč by to nemohla zkusit i na trhu s počítači? Což také udělala, ale nijak zvlášť neměla potřebu se více na trhu s počítači prosazovat, protože pro ni stále větší roli hrál trh spotřební elektroniky a letecký průmysl.
Honeywell se udržela na trhu docela dlouhou dobu, specializovala se na termostaty a sensory, ale konkurovat IBM skutečně nedokázala.
RCA vyráběli televize, hi-fi systémy, spotřební elektroniku a s počítači toho moc společného neměli, každopádně se jim dlouho dařilo dohánět IBM s vlastní řadou počítačů, které byly srovnatelné s IBM počítači, to až do doby nástupu IBM SYSTEM/360. IBM totiž měla velmi dobře propracovanou obchodní politiku “slušně oděných mladíků do obleků”, díky které RCA porazila.
Control Data, radši než aby dělali konkurenci IBM, se zaměřili na něco, co IBM nenabízela - superpočítač - rychlejší, větší, výkonnější počítač. Z počátku byl o něj opravdu extrémně velký zájem, jenže než stačili počítač sestavit, zájem opadl. Důvodem byla další chytrá obchodní taktika IBM. Obchodníci IBM se najednou objevili u zákazníka s fotografií superpočítače IBM. Samozřejmě se jednalo o podvrh. Control Data společnost IBM zažalovala a IBM musela na základě rozhodnutí soudu zaplatit odškodné ve výši 20 milionu dolarů. To už ovšem Control Data nezachránilo, protože finance na sestavení superpočítače nestačily a objednávky byly už dávno pryč, a tak se společnost zaměřila raději na jinou další nevyužitou oblast - mass storages.

Podle průzkumu provedenou společností Afcom v datových centrech po celém světě bude do boudoucnosti používání mainframů prudce klesat. Skoro polovina data center, které stále používájí mainframy, přiznalo, že uvažují o jeho nahrazení v příštích dvou letech. Z toho třetina uvažuje o nahrazení jiným high-end systémem.

Zdroje:

TIŠNOVSKÝ, Pavel. Sálové počítače firmy IBM. Root.cz [online]. 3. listopadu 2009 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://www.root.cz/clanky/salove-pocitace-firmy-ibm/ >

TIŠNOVSKÝ, Pavel. Sálové počítače serie IBM 1400 a System/360. Root.cz [online]. 10. listopadu 2009 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://www.root.cz/clanky/salove-pocitace-serie-ibm-1400-a-system-360/ >

TIŠNOVSKÝ, Pavel. IBM a sedm trpaslíku (první část). Root.cz [online]. 2. listopadu 2010 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://www.root.cz/clanky/ibm-a-sedm-trpasliku-prvni-cast/ >

KOVÁŘ, Petr. Generace počítačů. Historiepocitacu.cz [online]. Rok 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://www.historiepocitacu.cz/obecny-prehled-generaci-pocitacu.html >

ZELENÝ, Jaroslav. Vzpomínky na dobu sálovou. Businessworld.cz [online]. 22. dubna 2004 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://businessworld.cz/veda-a-historie/vzpominky-na-dobu-salovou-3983 >

Wikipedia Contributors (2011). Dějiny počítačů. Cs.wikipedia.org [online]. 6. února 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D%C5%AF >

Wikipedia Contributors (2011). Mainframe computer. En.wikipedia.org [online]. 17. února 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://en.wikipedia.org/wiki/Mainframe_computer >

Wikipedia Contributors (2011). IBM. En.wikipedia.org [online]. 22. února 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://en.wikipedia.org/wiki/IBM >

Wikipedia Contributors (2011). History of IBM. En.wikipedia.org [online]. 16. února 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_IBM >

Wikipedia Contributors (2011). History of IBM. En.wikipedia.org [online]. 16. února 2011 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_IBM >

NELSON, Shayne. The 60’s – IBM & the Seven Dwarves. It.toolbox.com [online]. 1. June 2004 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://it.toolbox.com/blogs/tricks-of-the-trade/the-60s-ibm-the-seven-dwarves-955 >

NICCOLAI, James. Survey revives debate over mainframe’s futur. Pcworld.com [online]. 27. October 2009 [cit. 24. února 2011]. Dostupné z Internetu: < http://www.pcworld.com/businesscenter/article/174459/survey_revives_debate_over_mainframes_future.html >

Zdroje obrázků:

Univac - urel.feec.vutbr.cz
IBM System/360 - root.cz