Proč se Microsoft rozhodl vyvíjet Windows v éře DOSu

Na počátku osmdesátých let vzniklo spojenectví, které zásadním způsobem změnilo vývoj trhu HW a SW. Respektovaná společnost IBM se chystala uvést na trh svůj IBM Personal Computer a hledala pro něj operační systém. Poté, co selhalo vyjednávání s Digital Research, byla zakázka 12 srpna 1981 přidělena Microsoftu. Microsoft pro tento účel koupil od Seattle Computer Products operační systém 86-DOS, dříve zvaný QDOS (Quick and Dirty Operating System) za $50,000. SCP později ještě vysoudil milion dolarů za to, že Microsoft tajil úmysl prodat operační systém dál.

DOS

"Nový" operační systém byl prodáván na počítačích IBM pod názvem PC-DOS, i Microsoftem jako samostatný SW pod názvem MS-DOS. Microsoft byl po převálcování systému CP/M jediným významnějším hráčem na tehdejším hardware-centric trhu, který produkoval pouze samotný operační systém. Kromě MS-DOSu byly všechny masovější systémy chápány jako spjaté s konkrétním hardware v jeden produkt a zpravidla byly vyvíjeny stejnou společností, jako příslušný HW. Bill Gates už svým otevřeným dopisem v roce 1976 ale ukázal, že věří v prodej software ve formě zcela ekvivalentní hmotným produktům.

Platforma IBM PC compatible převládla zřejmě proto, že nebyla tvrdě patentově chráněna a umožnila tak vstup levnějších "klonů" na trh. Dražší počítače IBM si přitom udržely svoji pozici v podnikovém nasazení, kde těžily z dobrého jména značky. Microsoft těžil jak ze spolupráce s IBM, tak z prodejů klonů, na které distribuoval svůj MS-DOS. Diverzita hardwaru systému ale způsobovala problémy s drivery. To bylo první slabé místo DOSu volající po změně. Významnou inovací v budoucím systému od Microsoftu proto muselo být řešení přímé vazby programů na hardware, které přišlo ve formě Virtual Device Driveru (VxD) .

MS-DOS však nebyl ani v jiných ohledech systém nijak zvlášť moderní, pro IBM PC byla tato architektura vybrána kvůli kompatibilitě s existujícími aplikacemi pro rozšířený CP/M. Za konkurencí ale zaostával v několika podstatných směrech.

Multitasking

V roce 1978 v Applu začal vývoj nového počítače, který přišel na trh v roce 1983 pod názvem Lisa a stal se velkým konkurentem IBM PC. Jednou z jeho předností byl multitasking. UNIX uměl multitasking už od svého vzniku v roce 1969. Bylo jasné, že operačnímu systému pro PC už jeho podpora výrazně chybí. V nových Windows 1-3 tedy byl implementován nepreemptivní (či kooperativní) multitasking, tedy taková implementace, která nechává řízení sdílení procesorového času na samotných aplikacích a spoléhá, že aplikace budou korektně předávat řízení zpět systému. Apple Lisa běžel na stejném principu, UNIX naproti tomu provozuje multitasking preemptivní, tedy přidělování a odebírání přístupu aplikací k procesoru řídí přímo operační systém. Tato cesta je složitější na implementaci operačního systému a vyžaduje hardwarovou podporu, ale je spolehlivější a jednodušší na implementaci programů. Preemptivně multitaskují Windows od verze 95 pro 32bit aplikace a plně od řady NT.

Grafické uživatelské rozhraní

Další jasně viditelnou nutností na začátku osmdesátých let byla odpověď na poptávku po grafickém uživatelském rozhraní. Tím disponoval již v roce 1973 počítač Xerox Alto (na obrázku), který se ale masovějšího nasazení nedočkal, možná také kvůli ceně $32 000. Pro srovnání přibližné ceny kompletních sestav v době uvedení na trh (neověřené):

• 1973 Xerox Alto: $32 000
• 1981 Xerox Star $16 600
  
• 1981 IBM PC: $3 000
• 1983 Apple Lisa: $10 000
• 1984 Apple Macintosh: $2 500

Chystaným nástupcem Alta byl Xerox Star, bylo tedy jasné, že přinese atraktivní grafické uživatelské rozhraní a oblíbené ovládání myší. Stejně tak Lisa od Applu byla chystaná poměrně dlouho a její grafické rozhraní nemohlo být pro Microsoft velkým překvapením. Přestože šlo o dražší a luxusnější stroje, Microsoft byl nucen k odpovědědi. Tu začal formovat projektem "Interface Manager" od roku 1981. V roce 1983, po uvedení Applu Lisa, oznámil vývoj operačního systému Windows, ale na trh byly Windows 1.0 uvedeny až v roce 1985. Verze 2.0 uvedená v roce 97 (na obrázku) vylepšila zejména uživatelské rozhraní (už například umožňovala překrývání oken) a práci s pamětí. V té době operační systémy Apple technicky převažovaly a získaly tak uživatelskou základnu, Apple se však soustředil hlavně na domácí nasazení, zatímco IBM a kompatibilní počítače cílily na firemní nasazení. Výjimkou z tohoto obecného trendu byla oblast grafiky a hlavně desktop publishingu, kde se staly počítače Apple velmi populárním nástrojem a tuto pozici si do značné míry udržely dodnes.

Teprve Windows 3.0 (1990), 3.1 (1992) a 3.11 (1993) byly více konkurenceschopné mimo jiné díky virtualizaci paměti, Virtual Device Drivers, protected módu a přepsání klíčových částí z C do assembleru. Ještě na začátku devadesátých let ale byla pozice Microsoftu ohrožována kromě Apple Computers také operačním systémem DR-DOS od Digital Research i UNIXem, který tehdy vypadal velmi perspektivně. Konkurence operačnímu systému Windows vznikla i ze spolupráce Microsoftu s IBM na projektu systému OS/2, který probíhal v druhé polovině osmdesátých let. Přestože ale na konci osmdesátých let byla budoucnost přisuzována OS/2, po rozchodu Microsoftu a IBM pomalu upadl tento systém v zapomnění

Windows 95 jsou již zcela přepracovaný systém s modernějším jádrem a novým uživatelským rozhraním, které se udrželo ve Windows téměř beze změny dalších patnáct let a proniklo do konkurenčních systémů, Windows 95 už znamenají éru prakticky neohroženého Microsoftu.

Proč se tedy Microsoft rozhodl vyvíjet Windows?

Protože jeho DOS byl sice vhodný pro firemní nasazení díky velkému množství kompatibilních aplikací a relativně levnému IBM PC a ještě levnějším klonům, ale technologicky za konkurencí už výrazně zaostával a Microsoft - existenčně závislý na prodeji OS - musel rychle dohánět.