Tajemství úspěchu Microsoftu

Společnost Microsoft je dnes považována za firmu s jednou z nejhodnotnějších značek na světě, řadí se ke  gigantům jako Coca-cola, McDonalds, IBM, General Electric nebo Google. Opravdu vybraná společnost. Jak se ale firmě kolem zakladatelů Billa Gatese a Paula Allena podařilo dosáhnout takového úspěchu…?

Samotná společnost Microsoft byla založena v roce 1975 za účelem vývoje Altair BASIC -- interpretu pro programovací jazyk BASIC pro mikroprocesor Altair 8800. Jedním z klíčových okamžiků byl nákup DOS, který již z Microsoftu udělal významného hráč na trhu s OS. Dalším významným krokem byl vývoj Windows, nejdříve ve verzi 1.0 a 2.0, které však měly k dokonalosti poměrně daleko a nedosáhly věhlasu svých nástupců (verze 1.0 se prodává od 1985). Mnohem populárnější se Windows stávají až od verze 3.0 (1990), konkrétně pak verze 3.1 a 3.11.

V roce 1995 přichází MS s další verzí Windows 95, která opět vystřelila společnost výš a pro konkurenci znamenala obrovský problém, Apple se v této době ocitá na pokraji krachu. Samotné Windows 95, podobně jako jeho předchůdci, byly ovšem pořád jen nadstavbou DOSu, nikoliv samostatný OS. Následovaly Windows 98, ME, NT, 2000 a nejdéle sloužící Windows XP (2001-2007). Posledními počiny jsou Windows Vista a dnešní Windows 7. (více viz.  http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Microsoft_Windows, http://www.emag.cz/historie-windows/, http://en.wikipedia.org/wiki/Microsoft )

 

Klíčové kroky

                Klíčové pro  úspěch Microsftu bylo:

·         Smlouva s IBM

V roce 1981 po neúspěšných námluvách s Digital Research, jednou z prvních softwarových firem, se Microsoftu podařilo podepsat smlouvu s IBM na dodávku operačního systému DOS pro nové počítače IBM PC. Největším paradoxem celého obchodu zůstává právě fakt, že samotný systém byl původně koupen od společnosti Seattle Computer Products a později přejmenován z 86-DOS na PC-DOS.

·         Okopírování konkurence

Jedním z prvních významných produktů MS-DOS byl produktem koupeným. Windows a jejich GUI „okopírovaly“, popř. vyžívaly podobných principů jako konkurence. Xerox vyvinul GUI již v roce 1973 a Applovské MacIntoshe jej využívaly již od roku 1984. Microsoft jej používá až od roku 1985 v OS/2, který je vyvíjen spolu s IBM, a samozřejmě ve Windows.

·         Cena

Zatímco Steve Jobs z Applu sázel na exkluzivitu a výkon. MS nasadil nízkou cenu, a ačkoliv nemohl konkurovat kvalitou, byla cena nakonec jedním z rozhodujících faktorů.

·         Schopný obchodník, výborný marketing

Bill Gates dokázal nalézt tu správnou firmu, tedy dostatečně velkou silnou, která by jeho produkt šířila na svém hardwaru a přesvědčit ji, aby prodávala jeho produkt (IBM). A to aniž by byl jeho produkt lepší než konkurenční.

Gates má vizi počítače v každé domácnosti, čemuž z počátku málokdo věří.

·         Další důvody

Obchodní kontakty

Člověk z vyšších kruhů

Štěstí

Chyby konkurence

 

Vlastní pohled Microsoftu

Samotný Bill Gates považuje za klíčové okamžiky, které byly pro vývoj a úspěch Microsoftu rozhodující, uvedení osobního počítače IBM na trh v roce 1981 a po té rok 1976, kdy verze BASICu poprvé běžela na vůbec prvním osobním počítači Altair.

 

Budoucnost

                Operační systémy Microsoftu mají na trhu stále dominantní postavení s 90% trhu, jejich největší konkurent Apple se svým Mac OS mají zhruba 5% podíl a zbytek připadá na různé distribuce Linux, mobilní OS a další. „Novou“, resp. v poslední době se velmi dynamicky vyvíjející oblastí se zdá být právě trh operačních systémů v mobilních telefonech, kde se rovněž MS angažuje se svým Windows Mobile. Na trhu klasických OS v následujících měsících ukáže, jak zdatně si povede ohlášený systém od Googlu Crome OS. První zprávy však hovoří o tom, že se bude jednat „pouze“ o další distribuci Linuxu určenou především pro netbooky.

 

Proč se masově neprosadily mikropočítače 70. a počátku 80. let?

Historie počítačů se začala psát počátkem 40. let 20. století a během velice krátké doby toto odvětví prošlo mnoha změnami a objevilo se mnoho nových technologií. Od velkých sálových počítačů jsme se dnes dostali k počítačům velikosti krabičky cigaret s nesrovnatelně vyšším výkonem. Jeden z nejvýznamnějších kroků v evoluci počítače jsme zaznamenali se sestrojením prvního mikroprocesoru, neboť do té doby se objevovaly nové technologie poměrně často, zatímco od vynálezu mikroprocesoru se žádná lepší elektrosoučástka sloužící jako mozek počítače neobjevila, i když procesory se pochopitelně kontinuálně zlepšují a jejich výkon roste dle Moorova zákona.

První mikroprocesor a mikropočítač

První mikroprocesor sestrojila firma Intel v roce 1971, byl 4-bitový a nesl označení Intel 4004. Vznik tohoto prvku předznamenal novou éru počítačů, přestože trvalo ještě několik let, než se stroje využívající mikroprocesory usadily ve světě. Bezpochyby nejdůležitější událostí pro budoucí vývoj bylo sestrojení prvního mikropočítače firmou IBM v roce 1981 – IBM PC. Tento „osobní počítač“, jak jej tehdy výrobce nazval a jehož název se stal de facto standardem pro počítač obecně, jak jej známe dnes, nebyl sice první ani poslední svého druhu, ovšem stal se nejvýznamnějším a prakticky jediným, který přežil do dnešní doby. Nyní se pojďme blíže podívat do historie na tehdejší konkurenty IBM PC a důvody, proč nakonec nepřežili do dnešní doby a proč PC ovládlo trh s mikropočítači.

Prvním úspěšným počítačem se zabudovaným mikroprocesorem se stal v roce 1977 Apple II. V téměř stejné době se na trhu objevily i mikropočítače TRS-80 (od společnosti Tandy) a Commodore PET (na trhu byl jako první již v lednu, Commodore a Apple pak v dubnu), nicméně Apple II byl z nich nejúspěšnější a objevil se nejen v domovech nejrůznějších nadšenců, ale díky aplikaci VisiCalc, což byl tabulkový kalkulátor, pro který byl zvolen jako platforma právě Apple II, skrýval velký potenciál i pro firmy, a stal se tak úspěšným i na tomto poli.
V dalších letech se dostávaly na trh vylepšené verze původních počítačů Apple, Commodore i Tandy, v roce 1979 se konkurence rozrostla o produkty firmy Atari, první počítače nesly označení Atari 400, resp. robustnější Atari 800, v roce 1980 se na trhu objevil první počítač britské firmy Sinclair ZX80.

Dalším milníkem v evoluci mikropočítačů se stal rok 1981, kdy se svým počítačem přišla na trh firma IBM. Ve stejné době se objevil i Commodore 64, Apple III, v roce 1982 přišla společnost Sinclair ve Velké Británii s počítačem ZX Spectrum. Tyto počítače byly již na podobné úrovni, obsahovaly 8-bitový procesor a parametry se vzájemně příliš nelišily. Konkurence na trhu tak byla poměrně velká – Commodore, Atari, Apple, ZX Spectrum spolu s IBM soupeřili o počítačový trh.

Rozmach na počátku 80. let

Pojďme se nyní podívat blíže na jednotlivé společnosti, které vyráběly tyto počítače. Společnost Apple vznikla v roce 1976 a sestávala ze tří mladých počítačových nadšenců (Steve Wozniak, Steve Jobs, Ronald Wayne), kteří právě vytvořili počítač Apple I. Velký úspěch zaznamenala s nasazením zmiňovaného Applu II, jehož další verze pronikla na trh v dalších letech. Posléze (1984) přišla s druhým typem počítače – Macintoshem, který jako první disponoval přívětivým grafickým rozhraním. Počítače Apple II přetrvaly až do roku 1990, nicméně hlavním konkurentem PC se stal Macintosh, který jako jediný ze všech ostatních konkurentů přetrval až do dnešní doby a v současnosti zažívá určitou renesanci díky MacBookům.

Společnost Commodore byla založena v roce 1954 bývalým vojákem Jackem Tramielem a zpočátku se zabývala výrobou kalkulaček a psacích strojů. S výrobou počítačů započala v roce 1976, v 80. letech se její podíl na trhu velice ztenčil, v druhé polovině 80. let prodávala počítače s označením Amiga, poslední verze vyšla v roce 1992, počítače této firmy poté z trhu zmizely.

Firma Atari je značně specifická, vznikla v roce 1972 a od počátku se zabývala vývojem videoher a herních konzolí. Její počítače byly vždy určeny téměř výhradně pro hry. Zajímavostí je, že v roce 1984 koupil část společnosti Jack Tramiel, zakladatel Commodoru. Poslední počítač od Atari byl vydán v roce 1992, poté se firma rozhodla působit pouze na trhu herních konzolí, kde nakonec také neuspěla.

Sinclair Research, později vyrábějící počítače ZX Spectrum, byla založena v roce 1973 ve Skotsku Clivem Sinclairem a zprvu se zabývala vývojem různé elektroniky, kalkulaček nebo také televizorů. Počítače vyráběla od roku 1980 do roku 1990 (i po spojení s firmou Amstrad, která rovněž vytvářela počítače).

Počítače společnosti Tandy se staly po nástupu IBM PC kompatibilní s tímto počítačem a technologicky tak již nekonkurovaly.

Počátek společnosti IBM lze hledat již v roce 1888, od 60. let 20. století nepodílela na výrobě sálových počítačů. V roce 1981 přišla na trh s již zmíněným PC, které se nakonec stalo jediným počítačem, který přežil do současnosti a zcela ovládl trh.

Konečný úspěch PC

Nyní se konečně dostáváme k otázce, proč se nakonec prosadily pouze počítače IBM a všechny ostatní skončily na počátku 90. let (kromě Macintoshe, který ale ustoupil do pozadí).
V roce 81 trhu dominovala společnost Apple se svým počítačem a měla tak jednoznačně lepší startovní pozici, navíc pozdější Macinosh obsahoval uživatelsky mnohem příjemnější operační systém. Odpověď na uvedenou otázku je poměrně prostá, důležitou roli sehrálo několik faktů:

Za prvé IBM nechránila svůj produkt prostřednictvím patentů, čímž otevřela dveře mnoha dalším výrobcům, kteří mohli vyrábět počítače tzv. PC kompatibilní a na trhu tak bylo těchto počítačů velké množství.
Kromě toho počítače IBM byly levnější a jejich zaměření bylo od počátku směřováno na podnikový sektor, zatímco konkurence se spíše snažila proniknout do domácností. Mnoho počítačů Commodore, Amiga, ZX Spectrum, Atari a dalších se tak skutečně objevilo v mnoha domácnostech jakožto herní platforma, ovšem PC proniklo do podnikové sféry.
IBM navíc byla firmou s dlouhou historií a v oblasti počítačů se pohybovala i dříve, což také nepochybně sehrálo svoji roli.
Z těchto důvodu nakonec konstrukční řešení IBM opanovalo trh s mikropočítači.
Jediným vážným konkurentem se ukázal zmiňovaný Macintosh, jeho zásadní nevýhoda byla ovšem v tom, že přišel na trh s tříletým zpožděním (navíc většina prvků byla chráněna patentem, což neumožňovalo vznik kompatibilních strojů jiných výrobců), a jelikož PC bylo v té době už rozšířené, nakonec souboj o nadvládu nad světem počítačů prohrál.

Vzhledem k tomu, že počítače PC kompatibilní mohl vyrábět téměř kdokoli, konkurence rostla a na trhu se objevovalo mnoho levnějších klonů, IBM tak vlastně v důsledku trh s počítači neovládla a nakonec se stalo, že nemohla konkurovat levnějším výrobkům a v roce 2004 prodala poslední část vlastní výroby čínské firmě Lenovo, nic to ovšem nemění na tom, že IBM se stala firmou, která dala světu PéCéčko – počítač, který všichni používáme.

Proč se Microsoft rozhodl vyvíjet Windows v éře DOSu

Na počátku osmdesátých let vzniklo spojenectví, které zásadním způsobem změnilo vývoj trhu HW a SW. Respektovaná společnost IBM se chystala uvést na trh svůj IBM Personal Computer a hledala pro něj operační systém. Poté, co selhalo vyjednávání s Digital Research, byla zakázka 12 srpna 1981 přidělena Microsoftu. Microsoft pro tento účel koupil od Seattle Computer Products operační systém 86-DOS, dříve zvaný QDOS (Quick and Dirty Operating System) za $50,000. SCP později ještě vysoudil milion dolarů za to, že Microsoft tajil úmysl prodat operační systém dál.

DOS

"Nový" operační systém byl prodáván na počítačích IBM pod názvem PC-DOS, i Microsoftem jako samostatný SW pod názvem MS-DOS. Microsoft byl po převálcování systému CP/M jediným významnějším hráčem na tehdejším hardware-centric trhu, který produkoval pouze samotný operační systém. Kromě MS-DOSu byly všechny masovější systémy chápány jako spjaté s konkrétním hardware v jeden produkt a zpravidla byly vyvíjeny stejnou společností, jako příslušný HW. Bill Gates už svým otevřeným dopisem v roce 1976 ale ukázal, že věří v prodej software ve formě zcela ekvivalentní hmotným produktům.

Platforma IBM PC compatible převládla zřejmě proto, že nebyla tvrdě patentově chráněna a umožnila tak vstup levnějších "klonů" na trh. Dražší počítače IBM si přitom udržely svoji pozici v podnikovém nasazení, kde těžily z dobrého jména značky. Microsoft těžil jak ze spolupráce s IBM, tak z prodejů klonů, na které distribuoval svůj MS-DOS. Diverzita hardwaru systému ale způsobovala problémy s drivery. To bylo první slabé místo DOSu volající po změně. Významnou inovací v budoucím systému od Microsoftu proto muselo být řešení přímé vazby programů na hardware, které přišlo ve formě Virtual Device Driveru (VxD) .

MS-DOS však nebyl ani v jiných ohledech systém nijak zvlášť moderní, pro IBM PC byla tato architektura vybrána kvůli kompatibilitě s existujícími aplikacemi pro rozšířený CP/M. Za konkurencí ale zaostával v několika podstatných směrech.

Multitasking

V roce 1978 v Applu začal vývoj nového počítače, který přišel na trh v roce 1983 pod názvem Lisa a stal se velkým konkurentem IBM PC. Jednou z jeho předností byl multitasking. UNIX uměl multitasking už od svého vzniku v roce 1969. Bylo jasné, že operačnímu systému pro PC už jeho podpora výrazně chybí. V nových Windows 1-3 tedy byl implementován nepreemptivní (či kooperativní) multitasking, tedy taková implementace, která nechává řízení sdílení procesorového času na samotných aplikacích a spoléhá, že aplikace budou korektně předávat řízení zpět systému. Apple Lisa běžel na stejném principu, UNIX naproti tomu provozuje multitasking preemptivní, tedy přidělování a odebírání přístupu aplikací k procesoru řídí přímo operační systém. Tato cesta je složitější na implementaci operačního systému a vyžaduje hardwarovou podporu, ale je spolehlivější a jednodušší na implementaci programů. Preemptivně multitaskují Windows od verze 95 pro 32bit aplikace a plně od řady NT.

Grafické uživatelské rozhraní

Další jasně viditelnou nutností na začátku osmdesátých let byla odpověď na poptávku po grafickém uživatelském rozhraní. Tím disponoval již v roce 1973 počítač Xerox Alto (na obrázku), který se ale masovějšího nasazení nedočkal, možná také kvůli ceně $32 000. Pro srovnání přibližné ceny kompletních sestav v době uvedení na trh (neověřené):

• 1973 Xerox Alto: $32 000
• 1981 Xerox Star $16 600
  
• 1981 IBM PC: $3 000
• 1983 Apple Lisa: $10 000
• 1984 Apple Macintosh: $2 500

Chystaným nástupcem Alta byl Xerox Star, bylo tedy jasné, že přinese atraktivní grafické uživatelské rozhraní a oblíbené ovládání myší. Stejně tak Lisa od Applu byla chystaná poměrně dlouho a její grafické rozhraní nemohlo být pro Microsoft velkým překvapením. Přestože šlo o dražší a luxusnější stroje, Microsoft byl nucen k odpovědědi. Tu začal formovat projektem "Interface Manager" od roku 1981. V roce 1983, po uvedení Applu Lisa, oznámil vývoj operačního systému Windows, ale na trh byly Windows 1.0 uvedeny až v roce 1985. Verze 2.0 uvedená v roce 97 (na obrázku) vylepšila zejména uživatelské rozhraní (už například umožňovala překrývání oken) a práci s pamětí. V té době operační systémy Apple technicky převažovaly a získaly tak uživatelskou základnu, Apple se však soustředil hlavně na domácí nasazení, zatímco IBM a kompatibilní počítače cílily na firemní nasazení. Výjimkou z tohoto obecného trendu byla oblast grafiky a hlavně desktop publishingu, kde se staly počítače Apple velmi populárním nástrojem a tuto pozici si do značné míry udržely dodnes.

Teprve Windows 3.0 (1990), 3.1 (1992) a 3.11 (1993) byly více konkurenceschopné mimo jiné díky virtualizaci paměti, Virtual Device Drivers, protected módu a přepsání klíčových částí z C do assembleru. Ještě na začátku devadesátých let ale byla pozice Microsoftu ohrožována kromě Apple Computers také operačním systémem DR-DOS od Digital Research i UNIXem, který tehdy vypadal velmi perspektivně. Konkurence operačnímu systému Windows vznikla i ze spolupráce Microsoftu s IBM na projektu systému OS/2, který probíhal v druhé polovině osmdesátých let. Přestože ale na konci osmdesátých let byla budoucnost přisuzována OS/2, po rozchodu Microsoftu a IBM pomalu upadl tento systém v zapomnění

Windows 95 jsou již zcela přepracovaný systém s modernějším jádrem a novým uživatelským rozhraním, které se udrželo ve Windows téměř beze změny dalších patnáct let a proniklo do konkurenčních systémů, Windows 95 už znamenají éru prakticky neohroženého Microsoftu.

Proč se tedy Microsoft rozhodl vyvíjet Windows?

Protože jeho DOS byl sice vhodný pro firemní nasazení díky velkému množství kompatibilních aplikací a relativně levnému IBM PC a ještě levnějším klonům, ale technologicky za konkurencí už výrazně zaostával a Microsoft - existenčně závislý na prodeji OS - musel rychle dohánět.

Počátky komerčního software

Historické souvislosti

• 1975 založení společnosti Microsoft
• leden 1975 MITS Altair první skutečně úspěšný mikroprocesor
• 10 000 prodaných kusů
• Altair BASIC -- interpret pro BASIC pro mikroprocesor Altair
• 3-man year vývoje
• Homebrew Computer Club -- založený 1975
• uživatelé pracovali na svém operačním systému a sdíleli svou práci v rámci klubu

Faktem je, že doba 70. let byla určujícím obdobím v procesu formování počítačů do podoby, v jaké je známe nyní. Vzpomeňme etapy vývoje PC. Nejprve jsme se nacházeli v éře sálových počítačů, to se bavíme o období po 2. světové válce, poté jsme se díky miniaturizaci přesunuli do doby osobních počítačů, ale otázkou je, jestli o dnešku můžeme mluvit jako o době SaaS. Pokud zůstaneme ještě v historii, je zjevné, že nositelem pokroku byl právě hardware. Z minulosti se musíme učit, přítomností žít a budoucnost utvářet. Dovolím si předběhnout pár odstavců a tvrdit, že další pokrok právě k SaaS může vést pouze přes pokrok v hardware. Od sálových počítačů jsem k osobním počítačům urazili markantní cestu, ale urazili jsem podobně významnou vzdálenost od osobních počítačů právě k "mobilním zařízením"?

Bill Gates (Microsoft) a MITS

• implementace jazyka BASIC pro společnost MITS
• Microsoftu půjde část sumy z prodeje každého stroje s Altair BASIC až do celkové maximální výše $180 000
• exkluzivní licence Altair BASIC pro MITS na dobu 10 let
• Bill Gates pouze kontraktorem MITS
• Paul Alen odešel do MITS jako Director of Software

Bill brzy vycítil možnosti, které mu jeho znalost IT / programování nabízí a spolu s Paulem Alenem se dali na programování interpreta pro mikroprocesor Altair. Díky rozmachu a zpřístupnění "osobního" pc širšímu okruhu uživatelů se otevřel nový trh. Proto uzavřel exluzivní smlouvu s MITS.

Díky jeho členství v Homebrew Computer Clubu zjistil, že software si lidé povětšinou nekupují, ale mohou ho využívat i bez zakoupení programu s hardwarem (rozuměj nelegálně). Proto následoval jeho otevřený dopis, kde se Bill snažil argumentovat důvody, proč je nutné za software platit.

Argumentace Billa Gatese

• Důležité pojmy
• Hobbyist
• amatér, zájemce o IT (ne firma, ne instituce)
• Hobby market
• trh pro “zájemce o IT” (ne firmy, ne instituce)

• Bez dobrého software je "hobby" počítač k ničemu
• Samotné programování zabírá pouze část procesu dodání kvalitního software (další práci na něm tvoří zlepšování, ladění a dokumentace)
• Pozitivní feedback od stovek lidí, přesto sotva 10 % uživatelů si BASIC zakoupilo => ocenění práce na Altair BASIC pod $2/hodinu
• Hardware se platí software nikoli -- Je to správné?
• Je fér nedostat za svou práci zaplaceno?
• Bez ocenění práce je velmi malá motivace produkovat software pro trh “zájemců o IT”
• Krádež duševního vlastnictví
• Vydělávat na krádeži je špatné (přeprodávaný software)
• Peníze z prodeje software se využijí na najmutí programátorů, a to povede k lepšímu software

Jeho argumentace je zajímavá z několika důvodů.

Dalo by se říct, že se sám zřekl práva na software po dobu 10 let, na které "propůjčil" exkluzivitu právě společnosti MITS. On sám, potažmo Microsoft, mohl software prodávat za úplatu?

Pokud ne, měl by mít tedy zájem na tom, aby se spolu s hardware prodával i jeho software. Ale společnosti MITS šlo především o prodej svého hardware.

Cena nastavena pro koupi samostatného Altair BASIC byla nastavena velmi vysoko. Trh byl malý, málo odběratelů a relativně velká náklady na výrobu hardware a software. To se muselo zákonitě promítnout do jejich ceny.

Obchodní model té doby je tedy hardware-centric. Samozřejmě... Je tomu tak i dnes... Spolu s hardware roste prodej software. Řečeno jinak: čím širší trh hardware, tím větší trh pro software.

Život v paralelách a útržcích

• Dostupnost software a hardware je dnes úplně jinde
• Přirozený vývoj si prochází stále stejnými etapami
• Malý trh – vysoké ceny a málo kupujících (nižší zisk)
• Trh se zvětšuje – menší ceny, ale více kupujících (vyšší zisk)
• Samozřejmě jako ekonom bych měl dodat, že toto platí při elastické poptávce. A já bych směle tuto poptávku označil za elastickou, tedy že snížením ceny / zvětšením množství se zvýší zisk.
• Klesající ceny
• Korporace / domácí uživatelé (Užití diskriminace?)

Napadá mě vývoj "trhu" s hudbou. Vzpomeňme na dostupnost hudby a její postupnou provázanost s gramodeskami, kazetami a CDčky, to mluvíme o té "ranné" fázi. Všechny tyto nosiče (a také obsah) byly relativně drahé. Nebyl problém si opatřit kopii, ani nebyl problém na kopírování CD vydělávat, i když by se to nebylo úplně správně. S dalším rozvojem se ale téměř dokonale odstranil problém s profitováním třetích osob na přeprodávání hudby (vy víte kým). Teď je hudba dostupná všude / její ceny klesly také díky správným obchodním modelům, které odrážejí chování spotřebitelů. Že by zde zase zafungovala stará dobrá elasticita a my získali win-win (alespoň morálně)?

Hudba je dnes prakticky nezávislá na hardware, ale zase jen protože rozvoj byl umožněn právě pomocí hardware. A proto máme hudbu (rozuměj MP3) v telefonech, mp3-přehrávačích, počítačích, noteboocích...

Dočkáme se podobného modelu v SaaS?

(Podívejme se na SaaS jako na statek s konkrétními vlastnostmi!)

Jeden z praxe na závěr a trochu mimo: Osobně používám software Evernote na zaznamenávání poznámek. Klient je dostupný pro různý hardware (myšleno zařízení). Můžu mít Evernote na mobilu (a je mi jedno, ať je to iPhone, Windows Mobile, BlackBerry nebo SmartPhone s Androidem) a v počítači a je mi opět jedno, jestli používám nějakou linuxovou distribuci, Mac OS X nebo Windows.

Zdroje fakt z en.wikipedia.org/wiki

Proč vznikly elektronické počítače?

Válka

Není to až tak dávno, kdy vznikly první počítače. Každého kdo při hodinách dějepisu dával trochu pozor ví, že by to mohlo být v období světových válek. V tomto časovém úseku přišlo na svět plno různých vynálezů a hlavně ty, které mohli alespoň částečně zvrátit průběh války. U prvních počítačů to není zas až tak pravdivé, protože válka některým vysloveně škodila. Vezmeme to, ale popořadě.

Píše se rok 1926 a polské tajné služby zaregistrovaly změnu šifry německého námořnictva. Toto vyvolalo spekulace o tom, že Němci mohli začít používat nějaký mechanický šifrovací stroj. Domněnka se potvrdila o dva roky později, kdy polským celníkům přišla zásilka omylem doručena do Varšavy. Záhadný balíček byl otevřen a v něm šifrovací stroj (jednalo se o Enigmu). Balík byl vrácen zpět Němcům s omluvou. O několik týdnů později polské tajné služby získali jeden z komerčních šifrovacích strojů Enigma pro vlastní výzkum. V říjnu roku 1932 se nadějný matematik Rejewski (bývalí účetní) stal zaměstnancem tajných služeb. Byl, přiděl k šifrovacímu oddělení a měl za úkol prolamovat německé kódy. Na „zaučení“ dostal nejtěžší možný úkol: prolomit kód Enigmy. Šlo o dřevěnou bedýnku, která ukrývala primitivní elektromechanický jednoúčelový počítač (klávesnice, zásuvka, šifrovací rotory a „displej“). Klíčem k proniknutí do šifry bylo komplikované zadrátování, které bylo skryto uvnitř Enigmy.

Enigma

Takhle díky chybě německých tajných služeb měl Rejewsky k dispozici šifrovací stroj a manuál s popisem jak zašifrovat jednoduchou zprávu. Bohužel i přesto to byl nesnadný úkol. Postupně narazily i standardy a metody používané v kryptografii (statistika a lingvistika). Šifru nakonec prolomil spolu s dvěma kolegy během pěti týdnů pomocí experimentálního Rejewského přístupu. To byl, ale jen začátek. Němci totiž začali každý den měnit šifrovací klíč. Ten musel být nejdříve odhalen, aby se mohlo začít s prolamováním šifry. To zapříčinilo vznik Bomby (Bomba kryptologiczna). Jedná se o elektromechanický jednoúčelový dešifrovací počítač. Šlo o propojení šesti kopií Enigmy za jediným účelem: odhalit aktuální šifrovací klíč. Poté Bomba dokázala odhalit šifrovací klíč do dvou hodin od jeho zveřejnění. V roce 1938 Němci šifru zkomplikovali a to mělo za následek potřebu co nejvýkonnějšího výpočetního centra. Dešifrovací stroj musel být také univerzální, aby si mohl poradit s měnícími se výpočetními algoritmy.

V1 – Z4

Tady se objevuje výjimka Konrád Zuse, který v roce 1938 sestavil stroj V1 (nemá nic společného s V1 nebo V2 ranou balistickou raketou vytvořenou Němci za II.WW) a nebyl válečného charakteru. Počítač obsahoval pár technologických novinek: binární logiku (ano x ne), přelomová výpočetní jednotka pracující s plovoucí řadovou čárkou, plně adresovatelnou paměť, binární i decimální vstupy i výstupy (princip děrné pásky) a poslední vrchol jeho stroje programovatelná řídící jednotka.

Celý stroj fungoval čistě mechanicky – elektřinu stroj používal pouze k „taktování procesoru“ (pracoval na frekvenci 1 Hz). V1 a ani pozdější V2, která obsahovala pouze pár vylepšení, se nedožili konce války.

Zuse společně s V1

Zuse se zapsal do historie svým třetím vynálezem. V3 přidal předchozím dvěma modelům spolehlivost, díky 2 300 vysloužilých elektromechanických relátcích. Celková struktura stroje skoro odpovídala von Neumannovu schématu (von Neumannovo schéma přišlo na svět o 5 let později) jednalo se o řídící jednotku, paměť, procesor s dvěma registry, vstup a výstup. Počítač byl znovu zničen při bombardování Berlína.

Čtvrtý a poslední exemplář přežil jen díky záměně, před kterou jsem Vás varoval o pár odstavců výše, s balistickou raketou V4. Byl vyvíjen od roku 1942 za účelem sériové komerční produkce. Zuse, aby mohl na něm v klidu pracovat, uprchl na venkov, kde využil dezorientované armády a vydával V4 za součást projektu k raketě. Počítač V4 se nikdy nepodařilo dostat do funkční podoby ještě dlouho po konci války. Všechny své počítače Zuse přejmenoval na Z1 – Z4, aby už nebyli více spojovány s raketami.

Colossus

Dalším dešifrovacím počítačem byl Colossus. Navržen a sestrojen matematikem Maxe Newman a inženýrem Tommy Flowers. Colossus byl první programovatelný, elektronický a binární počítač. Doba dešifrování se zkrátila z několika týdnů na pár hodin.

Colossus

USA

První americký počítač Atanasoff-Berry Computer byl sestrojen roku 1941 a neměl nic společného s armádou. Vznikl na státní univerzitě v Iowě. Tento první čistě elektronický počítač bohužel nedokázal nic jiného než jen počítat lineární rovnice. Druhý projekt, počítač Harvard Mark I, vyvinutý v dílnách IBM, pouhý měsíc po Colossu. Jednalo se o univerzální, elektromechanický, digitální počítač (používal desítkovou soustavu).

Desítkovou soustavu používal i další počítač zvaný ENIAC. Měl sloužit k výpočtům dělostřeleckých tabulek, ale nestihl válku (byl předveden únoru roku 1946). Velikostně to byl opravdoví kolos, zabíral 2,6 x 0,9 x 26 metrů a vážil 27 tun. Obsahoval 17 468 elektronek, 7 200 diod, 1 500 relé, 70 000 rezistorů a 10 000 kondenzátorů.

ENIAC

Von Neumannova architektura

Margittai Neumman János Lajos byl maďarský matematik vystupující ve Spojených státech pod pseudonymem John von Neumann. Roku 1945 na své přednášce představil návrh architektury moderního počítače. Modulární koncepce počítala se společnou pamětí pro program i data. Nejedná se o jedinou architekturu z té doby, například počítač Harvard Mark I používá harvardskou architekturu. Architekturu von Neumanna používá v trochu pozměněné podobě většina dnešních počítačů.

John von Neumann

von Neumannova architektura

Pojďme diskutovat o budoucnosti informačních technologií!

Vážení čtenáři,

málokterá oblast lidské činnosti prochází tak zásadními změnami, jako obor informačních technologií. Tou nejvýznamnější právě probíhající změnou je přechod od platformy osobních počítačů na platformu internetu a s ním probíhající zánik komerčního software a jeho transformace do podoby Software jako služba (SaaS).

Tento blog bude skutečně živým blogem. Mám totiž 59 motivovaných spolupracovníků – studentů předmětu Transformace podnikání v éře Software jako služby, který právě probíhá na Vysoké škole ekonomické v letním semestru školního roku 2009/2010. Příspěvky budou psát právě studenti tohoto předmětu, to ale neznamená, že by byl blog uzavřen ostatním čtenářům – právě naopak. Velmi uvítáme Vaše komentáře, názory i návrhy zajímavých diskusních témat.

Abychom poznali budoucnost, měli bychom nejprve poznat minulost. Blog proto bude – zejména zpočátku – obsahovat nejen názory na budoucí podobu oboru informačních technologií v době internetových služeb, ale i příspěvky popisující klíčové momenty dosavadního vývoje oboru (například kroky, které vedly ke vzniku komerčního software) a strategie hlavních současných firem oboru (například strategii Microsoftu pro vytvoření do té doby neexistujícího trhu operačních systémů). Postupně však budeme tento blog směřovat stále více do budoucna s cílem vytvořit platformu, ve které budeme společně diskutovat budoucí podobu oboru IT.

Zejména se budeme zaměřovat na následující tématické oblasti:

· Role systémových integrátorů v éře SaaS

· Role softwarových výrobců v éře SaaS

· Hodnotový řetězec IT v době PC

· Hodnotový řetězec IT v době SaaS

· Jak se změní role podnikové informatiky v době SaaS

· Role poskytovatelů obsahu v době SaaS

· Podoba hodnotového řetězce ve vybraných oborech (knižní průmysl, hudební průmysl, média, ale třeba i služby cestovních kanceláří)

· Strategie podpory úspěšné služby zařízením (Apple iTunes+iPod, Amazon Kindle Reader + eshop, Barnes and Noble Nook reader+ eshop) – je toto cesta do budoucna?

· Jak neudělat chybu při vstupu na masový trh

· Jak dlouhodobě udržet trh, na který se snaží vstoupit další konkurenti

Občas ovšem témata i odlehčíme. Už nyní se můžete například těšit na fejeton kritizující existenci veřejných knihoven napsaný v rétorice zarputilých bojovníků proti internetovému pirátství a věřím, že si počkáte i na další podobná překvapení.

Byl bych rád, kdyby Vás blog zaujal a zejména se těším na diskusi u těchto zajímavých témat, z nichž řada dosud nebyla v literatuře popsaná.

Nám všem bych pak rád popřál, aby se tento blog stal skutečnou platformou, která obohatí náš pohled na zásadní změny informačních technologií, kterými dnes procházíme.