Tuesday, June 12, 2012

Je koncept Privly smyslupný nebo jde jen o extrémní výstřelek ochránců soukromí?


Koncept Privly je open-source projekt, který přináší novou možnost řešení soukromí na internetu. Název služby je odvozen od „Shared Priv(ate)ly“ a vytvořil ji Sean McGregor, doktorand na Oregonské státní univerzitě.

O co tedy jde?

Hlavním cílem Privly je zajistit kontrolu uživatele nad svými daty a veškerým obsahem, který sdílí prostřednictvím sociálních sítí, posílá skrze emaily či zveřejňuje kdekoliv na internetu. Jak uvedl sám autor konceptu McGregor, jsou jen dvě možnosti jak řešit kontrolu nad svým soukromím při komunikaci na internetu a to, buď se jej vzdát, anebo je tady druhá možnost a tou je vzdát se veškeré on-line komunikace. McGregor proto vymyslel střední cestu a tou je koncept Privly.
Vaše data díky němu zůstanou jen vaše. Užíváním služeb jako Facebook, Twitter, Google a mnohých dalších přistupujete na jejich podmínky a tím jim dáváte právo dělat si s vašimi daty, které jejich prostřednictvím zveřejníte (či sdílíte), co uznají za vhodné. Privly dokáže ostatním znemožnit kontrolu nad vašimi daty.

Jak to dokáže?

Prostřednictvím instalace rozšíření prohlížeče zůstane váš obsah pouze vaším obsahem, a to díky jeho šifrování. Ti, kteří nemají toto rozšíření nainstalováno, vidí jen jednoduchý odkaz na váš příspěvek. Ostatní, co rozšíření prohlížeče mají, jsou schopni vidět váš příspěvek takový, jaký je, včetně veškerého obsahu. Rozšíření prohlížeče dokáže tento obsah „vytáhnout“ od druhé strany (uživatele) a ten je poté zobrazen např. na Facebooku či jiné sociální síti. Pro větší názornost je vše popsáno na obrázku níže.





















Privly může:
  • sdílet či zveřejnit vaše data kdekoliv bez udělení přístupu k těmto datům vlastníku stránky
  • dát přístup či naopak zrušit přístup k vašim datům komukoliv a kdekoliv
  • dát „tvůrci“dat možnost tato data vlastnit.

Privly nemůže:
  • užívat nebo prodávat vaše data
  • poskytnout vaše data třetí straně
  • vlastnit vaše data.

Cílem Privly je tedy umožnit:
- udržet kontrolu na daty ať jsou kdekoliv
- možnost smazat emaily i po jejich odeslání
- sdílet data skrze sociální sítě, email, blogy, fóra při použití
  stejného zabezpečení soukromí
- zabránit vládám v omezování svobody projevu
- zabránit společnostem ve sledování vaší soukromé komunikace
- snadné použití moderních šifrovacích technologií

Je koncept smysluplný?

Odpověď závisí na více okolnostech. Především na tom, kdo by měl na tuto otázku odpovídat a na vztahu tohoto člověka k soukromí. Ne každý, kdo komunikuje prostřednictvím internetu, otázky soukromí řeší. Existuje spousta lidí, které nezajímá, co se s jejich daty, která ve velké míře zveřejňují, dále děje. Pravidla fungování sociálních sítí čte málokdo, a pokud je nezná, těžko bude nad takovými otázkami přemýšlet. Ztrátu soukromí dnes berou lidé často jako daň možnosti komunikovat a sdílet. Za sebe mohu říci, že hlavní myšlenky konceptu Privly pro mě smysluplné jsou. Jakýkoliv pokus o větší soukromí a tím i vyšší ochranu soukromých údajů vnímám vždy pozitivně.
Další věcí je ale samotné řešení konceptu. Jako vše, co je nové, má i Privly kromě svých výhod také některé nedostatky. Nedostatkem může být například to, že příspěvek, který je určen pro poslání emailem sice může být změněn nebo zrušen, ale není řešena správa verzí pro případ, že by byl po jistých úpravách použit několikrát. „Tvůrce“ příspěvku tak bude mít komplikovanější situaci. Nedostatků ale stejně tak i výhod by se dalo najít více.

Koncept Privly není rozhodně dokonalý, ale to se nedá říci téměř o ničem. Extrémním výstřelkem bych jej však určitě nenazvala. Jestli bude používán, těžko soudit. Svůj přínos však má už teď, protože i kdyby jej někteří uživatelé za extrémní výstřelek považovali, minimálně je donutí se nad otázkou soukromí a bezpečnosti dat na internetu zamyslet.





Jak se podařilo Microsoftu vytvořit trh pro Windows? Co byly klíčové faktory úspěchu?


Je tomu bezmála 27 let co světlo světa spatřila první verze Windows. Jelikož jde dnes o nejvíce rozšířený operační systém pro PC, je zajímavé si připomenout, jak se to Microsoftu podařilo?

Klíčové faktory úspěchu

Vize 


Bill Gates nosil v hlavě jasnou představu, jak dosáhnou úspěchu. Spočívala v tom, že chtěl, aby se jeho operační systém dostal do všech počítačů v každé domácnosti. Jeho vize „Počítače na každém psacím stole a v každé domácnosti, a to se softwarem od Microsoftu“ se stala již legendární. Gates věřil, že je správné vyvíjet software, zatímco ostatní viděli hlavní budoucnost v hardware. On však tušil, že tomu bude jinak.

Smlouva s IBM


Dalším klíčovým bodem úspěchu Microsoftu se stal podpis smlouvy IBM na dodávku operačního systému pro nové počítače IBM PC.
"Microsoft připraví operační systém pro osobní počítač IBM, a IBM bude Microsoftu platit podíl ve výši zhruba 60 dolarů z každého prodaného kusu, aniž by nárokovala vlastnická práva na dotyčný software"
Z historického hlediska je smlouva významná v tom, že Microsoft sice „vyvíjel“ OS pro IBM PC, ale na druhou stranu mu smlouva umožňovala možnost prodávat OS i potenciálním dalším zájemcům, protože držel veškerá vlastnická práva (IBM pouze kupoval licenci k OS). Microsoft tak a v okamžiku, kdy vznikly první IBM PC klony tak i tak učinil.
Microsoft podpisem smlouvy s IBM dosáhl naplnění své vize. Jeho operační systém MS-DOS  se v různých verzích v průběhu let postupně nacházel na 80% počítačů na celém světě.

Dravost Microsoftu


Microsoft se vždy vyznačoval perfektně zorganizovaným obchodem. Gates měl jasnou představu, že software bude samostatnou komoditou a musí se tedy aktivně propagovat. Naopak jeho konkurenti (WordPerfect, Lotus) měli pocit, že jejich software bude prodávat sám. Uvolnění velkých finančních prostředků do obchodu není samozřejmým rozhodnutím – je potřeba velké odvahy a důvěry ve svou vizi, že se vám peníze vrátí.
Na druhou stranu si Microsoft nikdy moc nelámal hlavu s možnou konkurencí. Snaha dotáhnout, předstihnou nebo eliminovat konkurenci, která byla v něčem napřed nebo přišla s něčím novým, byla tak veliká, že Microsoft v důsledku své snahy musel čelit několika žalobám (viz. např. soudní spory Microsoft x Digital research, Microsoft x Apple, Microsoft x Netscape atd.). Spory nechme stranou. Microsoft si však díky praktikám na hraně zákona nebo i za ní dokázal vyšlapat cestu k úspěchu.

Kancelářský balík z dílny Microsoftu


Dalším důležitým faktorem pro úspěch Windows byl vznik kancelářského balíku. Ten nesl název Office 3.0 a obsahoval aplikace Word 2.0, Excel 4.0, PowerPoint 3.0 a podporu pro email. Tento kancelářský balík se stal základem pro masové rozšíření Windows.

Vývoj aplikací pro OS Windows


Microsoft věděl, že pro získání co možná nejvyšší popularity bylo nutné, aby byl trh doslova zaplavený aplikacemi pro Windows. Bylo tedy potřebné umožnit firmám vyvíjející software, aby své produkty vyvíjely pro platformu Windows. Microsoft položil základní kámen v okamžiku, kdy dal vývojářům do rukou univerzální rozhraní, tzv. API. API dalo programátorům k dispozici sadu funkcí, díky kterým mohli snadněji tvořit grafické rozhraní. Zároveň dovolovalo v přiměřeném rozsahu kontrolovat hardware a abstrahovalo nainstalovaný produkt od hardwaru, díky čemuž vývojáři nemuseli vůbec řešit případné HW rozdíly. Druhým důležitým argumentem byla záruka kompatibility softwaru s jakoukoliv vyšší verzí Windows bez nutnosti rekompilace.

Podpora výrobci HW


Microsoftu se na svou stranu podařilo získat také výrobce hardwaru. Jedním z důvodu úspěchu Windows 95 byla výborná podpora HW. Výrobci pak začali svá HW zařízení optimalizovat pro Windows. Další zásadní krok spočíval v tom, že instalační CD s Windows se prodávalo dohromady s novými PC.

Slovo na závěr


V předchozím textu jsem uvedl několik klíčových faktorů, které stály za dominancí MS Windows. Z daleka to však není konečný výčet. Dále by zmínku stál neustálý pokrok a vývoj OS, to jak si nechali konkurenti ujet vlak nebo to proč samotní uživatelé neuvažují nebo nechtějí změnu. Doba se ale mění a trh s OS také. Microsoft o svůj „monopol“ na OS pro PC patrně v blízké budoucnosti nepřijde. Prodej PC a notebooků stagnuje nebo spíše klesá a nástup smartphonů a tabletů zastihl Microsoft nepřipravený. Na tomto poli dominují jiní hráči (Apple, Google). A přitom s ohledem na budoucnost by se zde potřeboval prosadit, protože pořád nemůže těžit ze své minulosti, z tržní dominance, ze starých produktových linií, které jsou jen oprašovaných novými verzemi.

Morální zastarávání, podstata, problém

Morální zastarávání, podstata, problém

 
Toto století se stále nese ve znamení konzumní společnosti. Tržní ekonomické systémy jsou na vrcholu a začínají narážet na své možnosti. Současná globalizace souvisí s rostoucí provázaností státních ekonomik, finančních trhů, obchodu, firem, výroby atd. Proces globalizace má dva hnací motory. Prvním je technologie, která zrychluje vývoj výrobků a druhým je trvající vlna deregulace, privatizace, liberalizace kapitálových toků, otvírání státních ekonomik, rozšiřování globálního obchodu a růstové politiky založené na vývozu.
 
"Na konci tisíciletí se formuje nový obraz světa. Jeho původ vychází z historického spolupůsobení tří nezávislých procesů na konci 60. a v polovině 70. let: revoluce informačních technologií, ekonomická krize kapitalismu i státem řízeného hospodářství a jejich následná restrukturalizace a rozkvět sociálně-kulturních hnutí jako libertarianismus, hnutí za lidská práva, feminismus, hnutí za ochranu životního prostředí... Vzájemné působení těchto procesů a reakcí, které vyvolaly, vytvořilo převládající sociální strukturu - společnost sítě..., novou informační/globální ekonomiku a novou kulturu." 
- Manuel Castells: The Information Age: Economy, Society and Culture
V tomto systému se setkáváme s termínem „morálního zastarávání“. Tento pojem je důsledkem tržního přístupu snažícího se maximalizace zisku, stejně tak jako pohledu nás samotných na realitu, sebe a své okolí. Na morální zastarávání lze nahlížet z několika rovin:
  • Ekonomická
  • Technologická
  • Filozofická
Ekonomická a technologická rovina jdou nyní v podstatě ruku v ruce. Tato doba nás zaplavuje technikou, spotřební elektronikou. Kdo z nás si dovede představit život bez mobilního telefonu, omlouvám se, chtěl jsem říci smartphonu, tabletu, notebooku nebo třeba auta? Naše životní nároky neskutečně stoupají a není nic výjimečného, pokud máme doma plochou televizi, PC, notebook, tablet, chytrou pračku, inteligentní kuchyni, automobil s duální klimatizací a GPS... Neustále jsme doslova bombardováni skvělými, život nám ulehčujícími a obohacujícími věcmi. V každodenní iteraci se společností jsme konfrontování mnoha vjemy a podněty, které utvářejí naši osobnost a tyto poté promítáme do našeho chování a spotřebních návyků. Zde se pojďme dotknout gró věci. Proč tomu tak je?

Řekneme že morální zastarávání je stav kdy věc zestárne v důsledku technického rozvoje, aniž by znatelně ztratila jakoukoliv svoji funkčnost či kvalitu. Výrobce vymyslí lepší produkt, než je ten stávající, uvede jej na trh a následně nabídne svým uživatelům. Je to v podstatě strategie jak cokoli prodat vícekrát. Způsobuje to nastavení ekonomiky a přístup v ní zúčastněných subjektů. Všechny produkční entity na trhu potřebují průběžné opakující se příjmy pro financování své existence. Společnost, která přijde s produktem, který vydrží celý život, pravděpodobně nebude schopna dlouhodobého fungování. Výrobci tedy přicházejí s taktikou neustálého vývoje, obměn a doslova záplavou nových výrobků v uměle nastavených cyklech. Mají na to ty nejmodernější zbraně působení na zákazníka – agresivní reklamu a marketing. Zde vstupuje do hry konzumerismus.
„Konzumerismus je tendence, chování nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí. Často je předmětem kritiky, a to už od doby Karla Marxe a Thorsteina Veblena. V ekonomice konzumerismus může znamenat ekonomické zásady, které zdůrazňují spotřebu a (v abstraktním smyslu) víru, že svobodná volba spotřebitelů může diktovat podobu ekonomiky společnosti (tzv. producentismus, což je současně britský význam tohoto pojmu).“
-          Konzumerismus, definice. Dostupná z wiki na http://cs.wikipedia.org/wiki/Konzumerismus
„Podle Naomi Kleinové vznikl konzumerismus extrapolací od původního konzument-producentského vztahu prostřednictvím reklamy tím, jak se v 1. pol. minulého století postupně měnil její význam, účel i její paradigma v oslovení zákazníka – „potřebuji“ se změnilo na „chci“; inzerce produktů se změnila na inzerci životního stylu, kde dané produkty jsou jeho přirozenou součástí.“
-        Psychologický aspekt konzumerismu,úryvek. Dostupný z wiki na http://cs.wikipedia.org/wiki/Konzumerismus
A zde považuji klíč k celému problému. Jako společnost jsme došli do stádia, kdy substituujeme své potřeby, kterých se nám nedostává, lépe řečeno kterých jsme se vzdali, hmotnými statky. Producentům dovolujeme zaplavovat nás vším možným. Nevadí nám odklon od kvality a chceme neustále víc. Vidíme pouze růst a nic jiného nepřipadá v úvahu. K obraně tohoto jsme schopni vzdát se posledních duševních aspektů bytí a výroba nás v tom vesele podporuje. Staré věci v důsledku technologického rozvoje považujeme za nehodné naší pozornosti. Uměle ukončujeme podporu stávajících produktů. Je přece lepší prodat celý výrobek, než partikulární náhradní díl. Na druhé straně kdo z nás rozumí podstatě věcí kolem nás? Ukončujeme výrobu náhradních dílů. Kdo z nás dnes dovede opravit monitor, auto, pračku? Stále častěji měníme design, trendy. Poškozené výrobky rovnou za nové, nevyplatí se je opravovat. Prahneme po nových, lepších, neokoukaných věcech a sekundární důsledky tohoto zřízení jsme přesunuli na rozvojové země. Odpovědnost za to si rozhodně nehodláme připustit. Kupujeme víc a víc, vyhazujeme víc a víc. Žijeme kvantitativně.

Jako klasické příklady lze uvést:
  • Microsoft a jeho cyklický vývoj Windows a Office ruku v ruce se společností Intel neustále vyvíjecí výkonnější hardware schopný nasystit výkonové požadavky OS (po uvedení netbooku tyto cykly narušeny).
  • Automobilový průmysl. Dnes jste v podstatě nuceni mít nové, velké a výkonné auto. Je to jakýsi společenský kodex. Známka mého postavení a síly. Průměrná životnost auta? 3 roky?
  • Nová elektronika, stále a stále dostupnější, která je nám prakticky nasunuta do rukou. Stále přemýšlím, k čemu použít tablet a jaké procento možností mého smartphonu doopravdy využívám? Je můj život obklopený těmito „gadgets“ lepší?
  • Useknutí analogového vysílání. Hurá pro novou televizi. Ta stará vydržela 12let. Nová plazmová 3 a odešla. Nyní je ve službě LED TV. Předpokládaná životnost je na úrovni 4 let.
  • Oděvní průmysl neustále servírující nové a nové trendy. Nedej bože, abych podle nich nevypadal. Kvanta oblečení za babku dostupná masám.
  • Ale i potraviny kvalitativně rovnocenné odpadkům. Nicméně kvantita... To je jiná.
  • A další a další...
„Naše nesmírně produktivní ekonomika požaduje, abychom z konzumace učinili náš životní program, abychom konvertovali koupě a používání věcí do rituálů, abychom v tom spatřovali naši duchovní útěchu, posílení našeho ega - tím, že budeme konzumovat. Potřebujeme věci konzumovat, spálit, vyhodit, nahradit stále rychlejším tempem.“
                               - Victor Lebeau, 1947
Co s tím bude dál je na nás. Vše je pouze odrazem toho, jak vnímáme sami sebe a přemýšlíme o svém bytí. Naše spotřební vzorce, ekonomika a svět toho budou důsledkem...

Sunday, June 10, 2012

Proč se dostala do problémů Nokia? Šlo jim zabránit?


Jak si nyní Nokia stojí na trhu s mobilními telefony?
 Koncem roku 2010 prodávala Nokia platformy Symbian více mobilů než všichni výrobci Androidu dohromady. To vše se rapidně změnilo. Nebylo to otázkou týdnů nebo měsícu. Nokia se ocitá v problémech již několik let. Stále ale dokázala těžit ze svého jména a věrných zákazníků. Ovšem nedá se to udržet donekonečna.


Z tabulky je patrné, že Nokia obrovsky ztrácí ze svého dominantního postavení na trhu. Razantní pokles je skutečně především za poslední rok. Stále se však snaží na trhu udržet a odolávat konkurenci. Snížila proto cenu telefonů na minimum, ze kterého má takřka nulové marže. Po neuvěřitelných čtrnácti letech tak ztratila první místo na trhu. Do konce roku 2010 prodávala Nokia celosvětově cca 1 mil. mobilů denně.
 

 
Proč se tedy Nokii nedaří a kde můžeme nalézt hlavní příčiny úpadku mobilní divize této společnosti? Jaká rozhodnutí a kroky firma dělala?

Velmi silný a pro konkurenci těžký soupeř se nemohl na slunci vyhřívat do nekonečna. Příchodem iPhonu od společnosti Apple v roce 2007 nastaly Nokii těžké časy. Pramenily především z toho, že tento chytrý telefon hrozivě podcenili a jeho místo na trhu brali na lehkou váhu. Do té doby si Nokia nedokázala představit, že by mohli mít čistě dotekový telefon. To jakou cestou se vydal Apple, považovala Nokia za nereálné – dotyková klávesnice, integrovaná paměť. Z pohledu doteku, rozlišení displeje a ceny, nevěřili, že by se to nedalo skloubit dohromady.  Proto stále stagnovala se svým Symbianem. I když se nepustila pouze do dotykového mobilu, tak začala experimentovat s klávesnicí a doprovázenou dotykovým displejem. Bohužel co se kvality týče, tak ne kapacitní, ale odporový. 

Reakce na konkurenci tedy nebyla pružná a ve své podstatě žádná. Z obyčejného Symbianu se stal dotekový. Aby se telefony prodávaly, byl tento OS napěchován veškerou možnou funkcionalitou. Apple byl na trhu s iPhonem, iTunes a app Storem. 

Špatná politika s aplikacemi - neexistoval žádný pořádný portál nebo jednoduchý mobilní obchod, kde by se aplikace daly sehnat, vše bylo spíš ná fórech. Stále bylo málo aplikací, a jak nebyl Symbian do té doby open sourcem,tak je nikdo ani nevyvíjel. Nokia si uvědomila, že vše co bylo v app Storu od Applu už někde měla, chtělo to jen poskládat dohromady a udělat z toho jeden balík - Chytrý operační systém, prohlížeč, e-mail, přehrávač hudby a videa, k tomu koupila firmu Navteq (za 8 mld. €), aby nechyběly mapy. Téměř po dvou letech vydala Ovi store.

Následně si firma začala více všímat svého konkurenčního okolí a jak viděla, že Google přišel v roce 2008 s OS Android a ještě ke všemu z něj udělala open source, který raketově vyletěl vzhůru.Tak po zvážení uvolnila i svůj Symbian jako open source. Přeci jen stále byly miliony uživatelů pracujících s tímto operačním systémem. Vývojáře a fanoušky však následně pokropila studenou sprchou, když vydala prohlášení, že Symbian skončí v roce 2015. Tím tuto platformu definitivně poslala mezi živé mrtvoly.
Jeden čas spolupracovala Nokia s Intelem. Jejich spolupráce ji vyšla na desítky či stovky miliónů eur a vznikl z toho operační systém MeeGo. Na tomto OS běží ve výsledku jeden jediný telefon N9. Intel následně ukončil spolupráci a Nokia se v tomto směru už nikam neposunula a MeeGo bez většího vysvětlování ukončila.

Internet a PC Suite

Internet v mobilu byl dříve poměrně drahá záležitost, a až tolik se neřešil. Postupem času se stalo připojení dostupnější, ale brouzdání po netu a připojování samotné, bylo u Nokií vždy celkem terno. Jeden či dva pokusy o nastavení a připojení a negativní uživatelské zkušenosti byly na světě. Poté to již nikdo nezkoušel a tímto si Nokia odřízla velké procento uživatelů. V tomto ohledu zasadil Nokii velkou ránu Apple, který měl jak jednoduché ovládání, tak přistup. Na politiku iTunes sice mnoho lidí nadává, ale proč? Funguje? Funguje! Ne jako PC Suite od Nokie, kde byly problémy se synchronizací a kde s čím. Uživatelé jsou zhýčkaní a nabídnout jim pohodlnost a jednoduchost je to, po čem okamžitě skočí.

Výkonný ředitel

Můžeme o tom polemizovat, ale nezanedbatelnou roli ve vývoji Nokie posledních období hodně ovlivnil její nový výkonný ředitel Stephen Elop, který přišel z Microsoftu. Dle mého názoru již byl tak „zmicrosoftovatělý“, že neviděl lepší možnosti a příležitosti, které se draly na trh, než začít spolupráci s operačním systémem firmy ve které působil. I přes to, že v minulosti se Microsoft neúspěšně snažil prosadit OS Microsoft Mobile. Otázkou tedy je, jak to bude dál s Windows Phone OS.

Shrnutí:
  • Špatné strategické rozhodnutí
  • Výkonný ředitel byla nevhodná volba
  • Neustále prosazování Symbianu, přitom se stává dinosaurem mezi OS
  • Žádný vlastní přínos, od roku 2007 už jen doháněli ztrátu, vše dělali se zpožděním a na rychlo
Toto všechno stahuje Nokii ke dnu, a zatím ani v dálce nejsou vidět záblesky čehokoliv, co by to mohlo zlepšit.

Co tedy měla Nokia podniknout, aby se nedostala do této situace?

Podle mého názoru měla Nokia, když viděla jak se trh vyvíjí,  hned v prvopočátcích zariskovat a nejít dle svých standardů. Tato společnost je hlavně výrobce telefonů, nikoliv expert na operační systémy -  Nokia měla zkusit jeden nebo dva modely přizpůsobit a upravit pro android, a zkusit spolupráci s Googlem. Mohli získat srovnání, v podobě prodejnosti a oblíbenosti. Protože dlouhodobě patřily k jedním z nejkvalitnějších výrobců telefonů co se do konstrukce a designu týče. S odstupem času to lze vypozorovat u ostatních značek jako je Samsung nebo Sony-Ericsson. Ti na tom byli dost obdobně, ale nakonec vsadili na operační systém Android a tom jim ve své podstatě zachránilo krk.

Personální obsazení bych taktéž řešil jinak. Sice je dobré zlanařit a přivést si experta z tak významné společnosti jako je Microsoft, ale obával bych se toho, co se ve skutečnosti stalo. A to, že bude prosazovat za každou cenu tento svoji mateřskou společnost. Minimálně po nezdarech s MeeBo a Windows Mobile měl být nahrazen někým jiným, protože zatím co rozhodnutí to krok vedle.

Nechtělo to ani přijít s něčím závratně novým. Ale chtělo to věnovat dostatek času, aby vše fungovalo jak má. Nokia utrpěla především tím, že doháněla manko, které ji připravovali konkurenti. Za každou cenu vydávala to, na co nebyla připravená. Ať už to byl nový OS, nebo telefon s vysouvací klávesnicí, a dotykovým displejem. Vše bylo narychlo a na úkor kvality. Neodladěný systém, špatně fungující dotykový displej. Tím jen víc a víc přicházeli o zákazníky.


Friday, June 8, 2012

Prosadí se Apple iAd?


V polovině roku 2010, kdy Steve Jobs představil iAd, vznikla obrovská bublina označovaná jako souboj na poli mobilní reklamy. Apple tak odpověděl na výzvu jeho hlavního rivala Googlu, který již v této oblasti působil. Ačkoliv Apple má oproti Googlu určité výhody a jeho iAd má bezesporu obrovský potenciál, tento konkurenční souboj prozatím spíše prohrává. Pomyslná bublina mobilní reklamy je natolik výnosná a lukrativní, že pravděpodobně nikdy nesplaskne, nicméně Apple by měl nabrat druhý dech, aby ji dokázal dofouknout do plného objemu a vytěžit tak maximum z jejího potenciálního zisku.

Apple stejně jako Google vstoupil na trh s mobilní reklamou pomocí akvizice společnosti, která se soustředila zejména na mobilní reklamu a vlastnila v této oblasti potřebné know-how. Google investoval kolem 750 milionů dolarů do spojení se společností Ad-Mob již na podzim roku 2009, čímž se stal prvním velkým hráčem na trhu mobilní reklamy, což ho dokonce stálo problémy s americkým antimonopolním úřadem. Apple na sebe nenechal dlouho čekat a o necelý rok později koupil za cca 300 milionů dolarů společnost Quattro Wireless, čímž se stal pro Google hlavním konkurentem a souboj o zisky v mobilní reklamě mohl začít.

Ačkoliv Google byl na trhu jako první, Apple má oproti němu zásadní výhodu, a to že prodává své vlastní mobilní zařízení. Kromě laptopů se začaly raketovým tempem prosazovat iPody, iPhony a iPady. Tyto mobilní „gadgety“ se staly fenoménem dnešní doby a Apple iAd je konstruován přímo pro ně. Google sice nevyvíjí mobilní zařízení, nicméně vyvinul svůj vlastní mobilní operační systém Android, který dodává do smart-phonů a tabletů největších konkurentů Applu, jako Samsung, HTC a dalších. Vzhledem k tomu, že výrobci využívající Android prodávají svá zařízení výrazně levněji než Apple, získal Google výraznou převahu a nadpoloviční podíl na trhu s mobilními zařízeními z pohledu operačního systému, viz statistika za první čtvrtletí roku 2012.



iAd je platforma mobilní reklamy navržená pro mobilní zařízení od Applu využívající operační systém iOs 4.0 a vyšší, tj. podporující multitasking. Právě na multitaskingu je postaven princip interaktivní reklamy, kterou nezávislí vývojáři integrují přímo do svých aplikací. Reklama je pak zobrazena ve spuštěné aplikaci jako banner, nebo na celé obrazovce. Multitasking umožňuje to, že spuštění reklamy nepřeruší běh aplikace přechodem do Safari prohlížeče, ale běží současně s ní a uživatel ji může kdykoliv vypnout a pokračovat v aplikaci tam kde přestal. Interaktivita spočívá v tom, že reklama není jen statickou prezentací inzerenta, ale umožňuje např. přehrát videa, zahrát si reklamní minihru, přímou registraci apod.

Apple láká inzerenty na statistiky prodeje svých zařízení a zejména na počty stažených aplikací a času, který uživatel stráví jejich využíváním, tzn. potenciální doba expozice reklamy. Aktuální statistika pro první čtvrtletí roku 2012 uvádí, že se již prodalo kolem 315 milionů iOs zařízení, na nich uživatelé nainstalovali již více než 15 miliard aplikací a jejich používáním stráví až 73 minut denně. Reklama zároveň využívá data o uživateli, jeho oblíbených zájmech, aktuální poloze atd., čímž je velice efektivně zacílena.

Model generování zisků je nastaven tak, že peníze za reklamu od inzerenta jsou rozděleny v poměru 40% pro Apple a 60% pro vývojáře aplikací. Ty díky tomu mohou být poskytovány zcela zdarma. Vstup reklamy do mobilních zařízení je tak evidentně přínosný nejen pro Apple, ale i pro vývojáře aplikací a jejich uživatele.
I přesto se však najdou lidé, které reklama obtěžuje a raději by za aplikaci zaplatili těch „pár korun“. (Průměrná cena aplikací je 99centů až 5 dolarů). Apple by proto mohl dát uživatelům vybrat a v Appstoru nabízet obě varianty aplikací, tj. placenou bez reklam a sponzorovanou zdarma, obsahující reklamu. Tento model úspěšně využívá Google na konkurenční platformě Android.

Dalším kamenem úrazu iAd je jeho lokální (ne)dostupnost. V Evropě je iAd stále dostupný pouze ve velkých státech, jako Velká Británie, Francie, nebo Německo. Český uživatel si sice může stáhnout vybrané aplikace zdarma, jenže v reklamním banneru uvidí pouze nápis „iAd Test Advertisement“, podobně jako na následujícím obrázku. Apple se tak zbytečně připravuje o zisky od inzerentů, přičemž prázdný reklamní banner zbytečně zabírá zobrazovací plochu aplikace.


Spuštěním iAd Apple vykročil správným směrem a disponoval (a stále disponuje) obrovským potenciálem, aby úspěšně konkuroval Googlu v oblasti mobilní reklamy, jenže od té doby již uběhly dva roky a Apple jakoby v tomto závodě ztratil dech. Pravdou je, že v říjnu loňského roku ztratil svého geniálního vůdce a vizionáře Steva Jobse, jenže ani to nesmí jednu z nejvýznamnějších společností světa ochromit a zbrzdit její byznys aktivity. Obávám se, že něco takového se do určité míry děje a může to být příčinou toho, že projekt iAd je vzhledem ke svým ambicím nepříliš úspěšný, ačkoliv vedení Applu tvrdí opak. Na otázku zda se nakonec iAd prosadí, aby byl plně konkurenceschopný, není snadné přímo odpovědět, protože to ovlivňuje příliš mnoho faktorů. Nicméně ano, proč by se neprosadil, pokud se vedení Applu vzchopí a začne využívat potenciál mobilní reklamy nejen v severní Americe, ale i ve všech státech Evropy, potažmo po celém světě. Pokud tak neučiní, možná bude příští rok někdo psát blog na téma proč se ambiciózní Apple iAd nakonec neprosadil.

Otázky k zamyšlení:
  • Do jaké míry ovlivnila smrt Steva Jobse budoucí strategii firmy a sílu pro její realizaci?
  • Byly jeho geniální vize, nadčasovost a předvídavost nenahraditelným klíčem k úspěchu společnosti?
  • Bylo by možné prodávat iPhone nebo iPad (kromě klasické verze) i ve „sponzorované“ verzi, tj. za nižší cenu, ale s reklamou nejen v aplikacích, ale i na ploše, „uzamčené ploše“, spořiči displaye atd., podobně jako je tomu u mobilních čteček Amazon Kindle? Je tento model pro Apple vůbec přijatelný?
Zdroje:

Proč se Nokia dostala do problémů? Šlo jim zabránit?



Proč se dostala do problémů Nokia? Šlo jim zabránit?

Co je Nokia

Jedná se o nadnárodní společnost, která sídlí ve finském Espoo. Předmětem její činnosti je výroba telekomunikačních zařízení a infrastruktury pro telekomunikační sítě. Její role ve finské ekonomice je již dlouho velice silná. Nokia dosahuje většího obratu, než je státní rozpočet Finska. Na HDP se podílí v současnosti asi 1,6%, dříve to byla procenta až 4. Nokia je akciová společnost, kde téměř polovinu vlastní američtí investoři.

Historie firmy

Založení firmy se datuje do roku 1865. Nokia byla založena ve městě Nokia Fredrikem Idestamem. Původním zaměřením byl papírenský průmysl, později také gumárenské výrobky. Po druhé světové válce začala Nokia vyrábět i telefonní kabely a telefony. Později pronikla i do telekomunikační elektroniky. Ve dvacátém století se Nokia zbavila své gumárenské divize a více se zaměřila na mobilní telefony. Později dokonce vyrobila svůj první netbook.

V podstatě až do roku 2009 měla Nokia neotřesitelnou pozici na trhu mobilních technologií. Poté, co na trh přišly první iPhony a další smartphony se však situace poněkud změnila. S nástupem nových technologií se z různých důvodů její pozice silně oslabila. Proč tomu tak je? K tomu se dostaneme za chvíli.

Důvody ztráty pozice na trhu

Nyní si řekneme, proč vlastně Nokia ztratila svou pozici neohroženého lídra na trhu. Těchto faktorů je pochopitelné více.

  • Nepřizpůsobení se americkému trhu
Nokii potkal podobný osud, jako společnosti jako Motorola, Siemens či Sony-Ericsson. Americký trh je specifický, ale hlavně úplně jiný, než evropský či asijský. Jak jsem již psal, zuby si zde vylámaly i jiné společnosti. Hlavní důvod propadu Nokie se ale jmenuje Apple. Jeho iPhone přišel na trh jako první zástupce takzvaných chytrých telefonů. Přišel v takové formě, jakou dodnes žádný jiný výrobce nedokázal vyrovnat. Snad kromě Samsungu Galaxy SIII, což je první vážnější konkurent tohoto telefonu. Ale zpět k Nokii. Nokia nedokázala zareagovat na nástup iPhonu. S prvním smartphonem přišla tři roky poté, co na trh vstoupil iPhone. Navíc zdaleka nedosahovala takových kvalit a funkčnosti. To byla tedy cesta do pekel. Vzhledem k náročnosti amerického trhu bylo jasné, že ztratí svou výsadní pozici. Což se stalo a pravděpodobně už ji nikdy nezíská zpět.

  • Špatná cílová skupina
Dalším faktorem, proč Nokia ztratila svou pozici na trhu mobilních technologií, je fakt, že ona sice začala vyrábět chytré telefony, ale špatně zacílila na potenciální klienty. Na to, aby se její výrobky začaly masově prodávat, je třeba oslovit zákazníky méně majetné, jelikož na drahé telefony nemá možnost dosáhnout tolik lidí. Jenže Nokia začala vyrábět drahé, sice technicky vyspělé a vychytané, telefony, čímž zacílila na manažery, ale již se tolik nezajímala o méně majetné lidi. To byla velká chyba, jelikož manažeři již většinou vlastnili iPhony a ostatní na jejich produkty neměli.

  • Moc modelů
Toto je také důvod poklesu jejich preferencí. Apple má jeden model, který pravidelně inovuje či vydává novější verze. Nokia naproti tomu vytvořila široké portfolio mobilů, které nabízí. Jenže, jaký telefon si vybrat? U Applu je to jednoduché, ale u Nokie?

  • Přechod z OS Symbian na OS Windows Phone
Operační systém mobilního telefonu je dalším faktorem. Od začátku, kdy spustila Nokia výrobu chytrých telefonů, začala používat OS Symbian. Tento, podle různých názorů nejslabší, operační systém byl od začátku slabinou jejich chytrých telefonů. To ještě není ale ten největší problém. Když už si uživatelé Nokií začali zvykat na Symbian, udělala Nokia další chybné rozhodnutí. A sice navázala spolupráci s Microsoftem. Výsledkem je operační systém Windows Phone, který samozřejmě vrátil jejich pozici opět na začátek. Uživatelé se museli orientovat na nový operační systém, na který ani nebyl dostatek aplikací. Tímto rozhodnutím Nokia ztratila také potenciální klienty. A i když je tento operační systém v dnešní době již na slušné úrovni a i počet aplikací se rapidně zvýšil, je díky tomuto kroku hodně pozadu. Celkový efekt ale uvidíme později, třeba to nakonec bude krok, který Nokii zachrání od úpadku.

Důvody domnělé

  • Finský nacionalismus
Toto je pouze moje domněnka. Tolik tedy pro začátek. Co tím ale vlastně myslím? Do nedávna Nokii nevedl nikdo jiný, než Fin. To znamená, že celá firma byla protkaná finskou náturou a ve firmě nebyl internacionální pohled na celou problematiku. Když se podíváme do jakékoli nadnárodní společnosti, bývá vedení složeno z lidí různých národností, právě kvůli globálnějšímu pohledu. Fin totiž těžko bude znát americkou mentalitu, a tím pádem se rapidně snižuje pravděpodobnost, že na americkém trhu bude společnost úspěšná. Navíc, když k tomu připočteme, že Nokia nehodlala díky tomuto problému, upravovat evropské modely pro americký trh, nastává zásadní problém.

  • Netbook
Toto je také můj osobní názor. Myslím si, že firma, která rychle opouští všechny vydobyté pozice, by se měla pokusit zlepšit svou reputaci na tom samém poli. Nokia místo toho investovala mnoho finančních prostředků do nové technologie, se kterou neměla žádné zkušenosti. Jestli to bude krok správný či špatný ukáže až čas, ale podle mě, v jejich finanční (ztrátové) situaci to byl krok špatný.


Šlo problémům zabránit?

Podle mého názoru šlo i nešlo. Samozřejmě šlo udělat lepší manažerská rozhodnutí. Bylo možné předvídat, bylo možné reagovat rychleji. Nokia mohla vynechat americký trh a zaměřit se na evropský. Takovýchto rozhodnutí mohlo být uděláno mnoho. To, že se management rozhodl většinou špatně, může souviset s důvodem, který jsem uvedl výše, a to finský nacionalismus. Jestli tomu tak je, těžko říct. Já si to myslím.
Samozřejmě, něčemu zabránit nešlo. Nešlo zabránit nástupu Applu ani myšlení lidí. Nokia se ale mohla pokusit udělat takové kroky, které by vedly k minimalizaci problémů – což ale nezvládla.