Spotřební elektronika dle uživatelů (1950 – 2010) aneb moje rodina

Pamatujete si, co ze spotřební elektroniky se používalo v 50. letech minulého století? Jestli patříte k těm, kteří se narodili stejně jako já chvíli před revolucí, potom si toto období nevybavujete. Vlastně ani ty další desetiletí. Pojďte se se mnou vydat do této nedávné historie, tak jako jsem to udělala já. Já jsem si tedy k tomu vzala na pomoc svoji rodinu. To vlastně znamená ten dovětek v nadpisu tohoto článku a navíc to znamená i to, že toto téma je tedy pojato z pohledu běžné české rodiny (domnívám se, že právě moje rodina se za ni může považovat).

Co vše zahrnujeme do spotřební elektroniky

Do této skupiny zařízení se řadí to, co používáme ke komunikaci, ať už ve škole, v práci, či doma. To znamená:

• Televize včetně příslušenství (satelit, set-top box)
• Fotoaparáty, videokamery
• Přehrávače audia a videa
• Rádia
• Mobilní telefony
• Počítače
• A další.

Já jsem se při průzkumu tímto období zaměřila právě na tyto zařízení. V nadpisu uvádím, že bude spotřebnmí elektronika vztažena k uživatelům. Konkrétně se bude jednat o dítě, žáka, studenta, střední věk a důchodce. 

50. a 60. léta

50. léta byla obdobím, kdy se narodili oba moji rodiče. Bylo to taky obdobím, kdy prakticky všichni uživatelé používali rádio, neboť se jednalo o nejrozšířenější a především cenově nejdostupnější zařízení. Rádio umělo prakticky chytit jenom signál. A k čemu ho lidé používali? Každá skupina k tomu měla své důvody. Děti a žáci poslouchali rádio před spaním, neboť ve vysílání běžela pohádka. Zbylé skupiny se zase chtěli dozvědět „co je nového ve světě“. V tomto období se již v naší rodině objevila i černobílá televize. Ta už byla dražší záležitostí a lidé ve středním věku začali propadat kouzlu fotoaparátu.

Rádio z 50. let

70. léta

Na počátku 70. let dokončovali rodiče svá studia a poté se narodil můj bratr. Taťka mi při vzpomínání na toto období pověděl, že on jako student nejvíce používal magnetofon. Konkrétně se jednalo o značku A3 viz obrázek. Když šel ven, tak toto zařízení ho doprovázelo na každém kroku. Nosil ho totiž přes rameno. Taky od něj vím, že kdo neměl magnetofon, jakoby vůbec ani nebyl a že hodně stoupl u žen v ceně. No studenti v 70. letech tedy používali k seznamování magnetofon a my o 40 let později internet. Tak nevím, kdo to měl lepší.

Potom co tedy moji rodiče ukončili školy, se z nich stali opravdu rodiče. Základem pro ně byl fotoaparát. To aby měli na co časem vzpomínat. Vlastně nejenom oni, ale i můj bratr. Můj děda byl v tomto období uchvácen videokamerou. To že neuměla nahrávat záznam digitálně, asi zmiňovat nemusím. Co používali všichni uživatelé? No přece pořád rádio a k tomu se již do domácností více rozšířila černobílá televize. Na tu koukaly už i děti.

Magnetofon A3

80. léta

80. léta byla v Čechách ve znamení revoluce. To ale vlastně až potom, co jsem se narodila já. Tato léta byla obdobím rádií, která už uměla přehrávat i kazetu. To že to ještě stále umí i dnešní rádia, krom tedy i jiných vymožeností, není potřeba vyzdvihovat. Takže tato rádia byla pro všechny uživatele klíčovou spotřební elektronikou. V 80. letech si moji rodiče koupili první barevnou televizi a z hlediska uživatelů je můžu ještě stále zařadit do středního věku. Já jakožto dítě a můj bratr co by student, jsme se dělili o jednu černobílou televizi. To proto, že jsme ji „zdědili“ po našich rodičích, kteří ji vyměnili za barevnou. Důchodci taky koukali ve volných chvilkách na televizi. Ale i ti měli ve většině případů jen černobílou. Důvod? Barevná byla pořád relativně dost drahá. Rodiče i prarodiče kromě televizí vlastnili i fotoaparáty a kamery. Někdo přeci musel zdokumentovat růst dětí/vnoučat. A studenti kromě výše zmíněné elektroniky měli i magnetofony (předchůdce dnešních mp3 přehrávačů).

Barevná televize

90. léta

90. léta = krásná léta. Stal se totiž ze mě žák a měla jsem, kromě rádia, které už bylo schopno spustit i CD, walkman. Bratr začal později propadat kouzlu discmanu. Nebylo to tím, že by ho rodiče koupili jenom jemu. On si ho koupil sám. Tato léta totiž pro něj byla ve znamení dospělosti a začal se řadit spíše do středního věku. My žáci a studenti jsme se tedy museli spokojit s levnější variantou přenosného přehrávače, walkmanem. V 90. letech se barevná televize stala více cenově dostupnější a proto si ji pořídili i prarodičové. Krom toho v tomto období zažil boom VHS přehrávač.

Koncem let se v mojí rodině začali objevovat první mobilní telefony. Jako první s ním přišel bratr (nákup kvůli práci), poté táta (může se hodit při cestování) a nakonec babička s dědou (bude se hodit kvůli zdravotnímu stavu). Jak vidíte, tak první mobily se opravdu kupovaly za nějakým rozumným účelem oproti dnešní době, kdy nevlastnění mobilu znamená, jako kdyby daný člověk snad ani vůbec neexistoval.

Z tohoto období si pamatuji ještě něco: pořízení satelitní TV, kdy jsme 3 české programy rozšířili o 30 německých a potom i první počítač. Rodiče s ním již běžně pracovali v zaměstnání a i bratr jeden měl, takže teď byla řada na mě. Prý že v tom je budoucnost, tak ať se s tím naučím. Myslím, že mi bylo tenkrát asi 13 let.

Walkman

2000 – 2010

Poslední desetiletí, kterému se budu věnovat.

Jak jsem již zmínila, v předchozím období se začaly v rodině objevovat první mobilní telefony. I já jsem se na počátku tohoto období také dočkala. Sice nebyl nový, ale byl můj. To znamená, že s mobilním telefonem pracovali všichni uživatelé, kromě teda dětí. Ty je snad (doufám) nepoužívají ani nyní. Pro dětský věk byla pořád k dispozici televize, rádio, a když rodiče dovolili, tak i počítač pro občasné hraní her. Nejenom studenti, ale i lidé ve středním věku začali při studiu/práci používat notebooky. Na svůj boom si ale musely počkat až ke konci období. Do té doby se nedaly považovat za cenově dostupný přenosný počítač.

VHS přehrávač začal střídat DVD přehrávač a my začali koukat na kvalitnější filmy. Moji rodiče například doteď nemají DVD přehrávač, ale já i bratr ano. Je vidět, že každý uživatel má jiné preference na trávení volného času. V 90. letech si žáci ještě hráli s discmany a ke studentům se dostávali první mp3 přehrávače.

Jelikož konec tohoto období byl ve znamení zavádění digitálního a rušení analogového televizního vysílání, byli jsme všichni nuceni si pořídit ať už satelitní TV či set-top boxy.

MP3 přehrávač s malou kapacitou

Proč vlastně nepokračuji až do roku 2012? Protože od roku 2010 uplynula krátká doba a navíc to nelze moc považovat za historii. Domnívám se také, že si sami můžete zavzpomínat.

Jak vidím sebe jako důchodce

Je to jenom můj názor, ale myslím si, že budu používat ten nejchytřejší mobil a bude pro mě standard mít notebook či tablet. To podle toho co budu těsně před odchodem do důchodu preferovat. Určitě taky budu mít televizi budoucnost. Vlastně budu mít asi vše, co, řekněme, vyvinou do období mých čtyřicetin či padesátin. Pak si už asi novou technologii moc k tělu nepustím. Respektive spíš bude cílena na jiné uživatele.

Závěr

Je vidět, že žiju v moderní době. Mám televizi, notebook, mobil a další vychytávky. Když byla moje babička v mým věku, tak neměla nic. Možná časem tu černobílou televizi. Myslím si, že je zde na místě zamyšlení: měla se ona líp než já? Jak se to vezme. V něčem určitě ano a v něčem zase ne.

Tento odstavec již nyní nechám otevřený, protože se nad touto myšlenou každý zamyslí jinak a určitě si každý najde plno důvodů, v čem to bylo tenkrát lepší.

Jaké má Facebook možnosti prodávat reklamu mimo svoji síť?

Facebook, facebook, facebook... S blížící se veřejnou emisí akcií, stanovenou zřejmě na 18. května, jakoby se svět v současnosti točil výhradně kolem Facebook Inc. Nekonečné reakce a ohlasy však nemají zdaleka pouze pozitivní charakter,  naopak se objevuje čím dál více názorů, plynoucích velmi často z pohledu na poměr zisku a očekávané tržní kapitalizace dané firmy, že kolem Facebooku se nafukuje tržní bublina, ne nepodobná té miléniové, a že je pouze otázkou času, kdy přijde tvrdé vystřízlivění. Je rozhodně pravdou, že očekávaná kapitalizace na úrovni stonásobku čistého zisku [1], musí být z hlediska životaschopnosti podpořena vysokými očekáváními do budoucna, která pokud nebudou naplněna zřejmě k určitému rozčarování povedou. Facebook má však stále mnoho cest jak na růstu zisků pracovat a jednou z nich je bezpochyby prodej reklamy, na které je business model Facebooku z více jak 85% postaven, mimo svou primární domovskou stránku.

Že je prodej reklamy mimo core síť dobrým businessem, potvrzuje obchodování Google, který k tomu využívá svou síť partnerských webů AdSense a Doubleclick Ad Exchange, která mu do kasy ročně přináší více jak čtvrtinu jeho zisků. Facebook by v tomto prostoru dokonce neměl až tak trnitou cestu, jeho stopa se zřejmě na nemalém počtu těchto webů již nachází a to v podobě různých “social plugins,” jak facebook nazývá možnost zobrazovat obsah z Facebooku na webech třetích stran. Zejména tzv. “Like box” může, po přidání určitého reklamního elementu, být od AdSense bloku teoreticky vzdálen již opravdu málo. Což například právě pro zmiňovaný Google není zrovna příjemná zpráva, změna na internetu je totiž většinou otázkou takřka jednoho kliknutí a Facebook se v současné době tváři o dost více “sexy.” Své zákazníky by si tedy bezpochyby našel. 

Další možností je využití mobilní aplikace Facebooku. Využití této varianty představil Facebook na konci února na Facebook Marketing Conference [2]. U této varianty je počítáno s tzv. sponzorovanými odkazy, které jsou známe již z dřívějška například u Twitteru. Tato varianta není bohužel zrovna pokroková a prostor u mobilní aplikace zůstává stále ještě zřejmě nevyužit. Že tento prostor inteligentně využít bude zřejmě nutné ukazují především čísla o mobilních přístupech do sítě Facebook [3], za duben mělo Facebook “mobilně” navštívit 160 milionů uživatelů, kteří měli učinit celkem 1.1 miliardy návštěv, což jsou čísla bezpochyby ohromující. Co je na nich ještě zajímavější je tempo jejich růstu, které např. jen oproti předchozímu měsíci vykazuje obrovské zrychlení viz. [3] a jinak tomu zřejmě nebude ani v následujících obdobích. Sociální sítě si tedy do každodenní reality nachází cestu právě přes mobilní zařízení, na což se Facebook bude muset zřejmě důkladně zaměřit. 

Vizionářštějším přístupem by v tomto směru bylo vytvoření samostatného mobilního operačního systému po vzoru Google, pomineme-li že ho Google koupil, což však může být také cesta. Facebooku by se pak otevřela, pro nemalou skupinu svých uživatelů, možnost představovat model internetu (a i mobilní komunikace) v malém. Byl by tak schopen pojmout většinu času tráveného uživateli online i “mobilně online” do sebe, což i dnes již celkem úspěšně dělá, možnosti situace s operačním systémem by však byly podstatně barevnější (jak ukazuje příklad Androidu, ze kterého sice Google primárně velké příjmy nemá, neboť se jedná o open source řešení, ale z hlediska možností jeho dosahu je pro něj velmi důležitou entitou). V součtu by to pro Facebook představovalo další možnosti jak dělat svůj business, tedy prodávat reklamu.




[1] http://www.forbes.com/sites/ericsavitz/2012/02/06/think-different-the-company-growing-faster-than-facebook/
[2] http://www.facebook.com/business/fmc/guides/premium?campaign_id=250393211715997&creative=premium
[3] https://developers.facebook.com/blog/post/2012/05/01/growth-and-mobile-apps/

Až do nuly, aneb konec hudebního průmyslu v přímém přenosu

Jaký je současný stav hudebního průmyslu ve světě? Je hudební průmysl ohrožen moderními technologiemi, nebo vlastní neschopností přizpůsobit se?

Obsah prezentace:

• IFPI
• RIAA
• Grafy
• Hledání viníka
• 30 let hudebního průmyslu
• Faktory propadu hudebního průmyslu
• Hudby je moc
• Trendy do budoucna

Prezentace o současném stavu hudebního průmyslu

Průšvihy českých firem na sociálních sítích a tipy, jak se jim vyhnout

Nástup sociálních sítí od základů změnil komunikaci mezi firmami a zákazníky. Šíření informací po internetu je snadné, rychlé a nic nestojí. Navíc se mění poměr sil mezi korporacemi a veřejností. Nespokojení zákazníci si už nestěžují jen kolegům a spolužákům. Místo toho neschopnost firmy či neochotu jejích zaměstnanců bez váhání rozmáznou na internetu. Jak sami uvidíte za krátkou chvilku, rozčílený dav na nelze potlačit násilím. Kritika navíc může ovlivnit rozhodování desítek, stovek i tisíců potenciálních zákazníků. České firmy se proto musí naučit krizové komunikaci. A poučit se mohou třeba z pěti odstrašujících příkladů, které vám nyní ukážu.

Trattoria Laura

Začneme u nenápadné pražské restaurace Trattoria Laura. Jistá zákaznice nebyla spokojená s kvalitou jídla, a tak si stěžovala na Facebookové stránce této restaurace. Zmínila pomalou obsluhu, levné suroviny, rozvařené těstoviny, studené jídlo, vlas v hlavním chodu a další nešvary. Místo toho, aby se majitelka podniku omluvila, odpověděla ve velkém stylu:

Milá Kristo ze Zdib,

již dlouho jsem nezažila,tak drzou slečnu jako jste Vy a to překousnu hodně-možná jsem měla smůlu?

Nicméně slečnám ve Vašem věku vždy radím-najdi si chlapa!

s pozdravem

L.Křikavová

majitelka Trattoria Laura

Jak asi tušíte, zaujala tato neomalená reakce nejen odborníky na Public Relation a začala se lavinovitě šířit na Facebooku i Twitteru. Postupně začali na Facebooku Trattoria Laura přibývat další negativní komentáře, a tak majitelka restaurace veškerou kritiku smazala. Tím však pouze podpořila šíření informací a o celé kauze začaly psát i odborné weblogy.

Tohle je mimochodem ukázkový příklad efektu Barbry Streisandové, který v zásadě říká, že jakýkoliv pokus o skrytí či odstranění informace zaviní její masivnější rozšíření. Zmíněného efektu si lidé všimli, když se herečka Barbra Streisand v roce 2003 pokoušela z internetu odstranit fotografie svého sídla. Fotografie se mezi lidmi rozšířily ještě více, protože co je utajované, musí být logicky zajímavé.

Zpátky ale k restauraci Trattoria Laura. Majitelka zřejmě nestíhala mazat negativní komentáře, a tak zablokovala „nežádoucí“ fanoušky stránky a nakonec smazala i celou fanpage. V současné době již neexistují ani webové stránky restaurace.

Pojďme si tedy zrekapitulovat, co udělala Trattoria Laura špatně. Rozhodně neměla majitelka odpovídat na kritiku osobními útoky a jizlivými poznámkami. Další osudovou chybou se stalo mazání příspěvků a blokování přístupu „nežádoucím“ fanouškům kvůli již zmíněnému efektu Barbry Streisandové.

Celá kauza mimochodem ovlivnila i vyhledávače. Pokud si totiž v současné době zadáte do Googlu název restaurace, objeví se vám na prvních místech články, které její chování na sociálních sítích kritizují. A mě osobně by taková pověst rychle zkazila chuť na italskou kuchyni.

IDIF

Institut digitální fotografie si to na sociálních sítích pokazil teprve nedávno. Jeden z jejich lektorů Petr Mára si na Facebookové stránce stěžoval, že mu společnost dluží desítky tisíc. Obratem mu na jeho zprávu odpovědělo hned několik lidí, kteří jej obvinili z vytunelování IDIFu a vydírání.

Profily reagujících uživatelů jsou však silně podezřelé. Nemají téměř žádné přátele, nezveřejňují žádné informace a jedna uživatelka má za profilovou fotografii snímek, který pravděpodobně pochází z fotobanky, protože se objevuje i na zahraničním e-shopu se šperky. Podle všech důkazů jsou tedy profily kritizující Petra Máru falešné a založil je neznámý uživatel s cílem zdiskreditovat „nežádoucí“ osobu.

Před podobnými praktikami odborníci na sociální sítě varují. Mají však jednu výhodu. Firma se totiž může snadno vymluvit, že profily vytvořil a používá některý ze skalních fanoušků nebo brigádník, který již ve společnosti nepracuje. Ani u IDIFu zřejmě nikdy nezjistíme, kdo falešné profily založil a vydával se za neexistující uživatele. Blogger Daniel Dočekal požádal o vyjádření přímo institut digitální fotografie, který se od falešných profilů nejprve distancoval a v doplňujícím vyjádření dokonce uvedli, že celá akce je dílem jejich marketingového oddělení. Jinými slovy tato firma říká, že využila tří falešných účtů k tomu, aby zdiskreditovala svého lektora. Provozní ředitelka firmy navíc ještě ve svém vyjádření dodala, že celá akce byla velmi úspěšná.

Podle mého názoru si Institut digitální fotografie svou pověst zbytečně poškodil. Rozhodně nemělo dojít k vytvoření falešných profilů a obviňování pana Máry. Zároveň bych IDIFu pro příště doporučoval zvolit adekvátní odpověď a nevydávat osočování z tunelování a vydírání za úspěšnou marketingovou akci.

iWorld

Zásadní selhání na sociálních sítích předvedla také společnost iWorld, která se zaměřuje na prodej iPadů, iPhonů a dalších Apple produktů. Jednoho dne tato firma zveřejnila na Facebooku akci „Produkt dne“, ve které nabízela externí disk WD My Passport Studio 1 GB za zvýhodněnou cenu 6 990 Kč. Netrvalo dlouho a v komentářích se objevilo první upozornění, že zboží je zhruba o dva tisíce korun předražené. Následovaly další komentáře, které iWorld otevřeně zkritizovaly. Jak už asi tušíte, následovala podrážděná a arogantní odpověď. iWorld navíc odmítl uznat chybu a opakovaně tvrdil, že cena je správná a nižší cena prostě není možná.

Lidé si tak začali celou diskusi přeposílat jako ukázku nevhodné komunikace na sociálních sítích a pověst iWorldu se rozhodně nevylepšila. Další odpovědi firmy navíc obsahovaly perly typu „Teď jste odhalili naše praktiky ;-) Snažíme se vydělat na nájem, tak jsme si vymysleli akci s předraženým diskem. A zítra předražíme něco jiného.“ nebo „K tragické ukázce firemní komunikace v sociálních sítích je zbytečné se v dnešní době vyjadřovat. Útočit totiž umí naprosto každý, jelikož napsat něco hanlivého někam na sociální síti je dnes zcela normální.“

Podle mého názoru neměl iWorld reagovat takto podrážděným způsobem. Pokud neměli dostatek zkušeností pro sofistikovanější odpověď, stačilo nechat celou akci bez komentáře nebo ještě lépe uznat chybu a slevové akce v budoucnosti připravovat pečlivěji.

Game Page

Podobně neuctivě jako v předchozím případě reagoval na Facebooku i herní magazín Game Page. Tvrdé a arogantní odpovědi následovaly poté, co jeden z fanoušků nevybíravě zkritizoval nové vydání magazínu. Firmy nesmí zapomínat, že i když fanoušci používají hrubá slova a ostrou kritiku, neměly by jim oplácet stejnou mincí.

Game Page však reagoval po svém – jizlivě a s typickým komentářem: „Pokud se vám to nelíbí, tak nás nesledujte.“ Naštvané fanoušky Game Page nešetřil ani v ostatních odpovědích. Místo diplomacie, empatie a slušného chování obsahují slovní spojení typu „Laskavě se podívejte“ nebo „Evidentně nemáte potuchu“, které fanoušci nemají rádi.

Místo arogance měl Game Page raději zvolit mírnější postup, vyslechnout si námitky a rozhodně neodpovídat bez zamyšlením nad každým slovem. Zákazníci a fanoušci na sociálních sítích totiž mají vždy pravdu. A pokud náhodou ne, platí předchozí pravidlo.

Vodafone

Na závěr první části mé prezentace jsem si nechal příklad, který sám o sobě není ukázkou nevhodné komunikace na sociálních sítích. Místo toho dokazuje, že Facebook, Twitter a další mají velký vliv i na velké korporace.

V březnu 2012 český operátor Vodafone oznámil, že mění podmínky pro uplatňování FUP. Mobilní data již nebude jen zpomalovat, ale po překročení limitu je rovnou zastaví. A pokud se budete chtít podívat na internet, bude nutné si navýšení Fair User Policy draze zaplatit.

Na sociálních sítích se proti tomuto kroku začaly bouřit stovky uživatelů. Na Facebook stránce Vodafonu se objevily desítky kritických komentářů a stejně to vypadalo i na Twitteru. Tento český operátor si vysloužil označení „nepřátelská krvelačná saň“ a spoustu dalších, méně slušných. Sociální sítě a rychlost šíření informací po internetu zde sehrály velkou roli. Vodafone a zkratka FUP se na českém Twitteru staly druhým a třetím nejpoužívanějším hashtagem dne. Mnoho zákazníků navíc zcela logicky pohrozilo přechodem k jinému operátorovi, i když by si výrazně nepolepšil asi nikdo.

Jedinou přijatelnou reakcí od Vodafonu bylo uznání chyby, zrušení plánovaných změn a zachování stávajícího zpomalení mobilního internetu po překročení FUP. Bývalý Oskar se naštěstí rozhodl správně, a tak ještě ten samý den oznámil zrušení plánu na „absolutní FUP“. Je možné, že Vodafone už od začátku chtěl českou veřejnost pouze otestovat a nesmyslné vypínání mobilního internetu ve skutečnosti neplánoval. Rozhodně mě však zaujalo, jak silný hlas mají lidé na sociálních sítích.

Jak se vyhnout průšvihům na sociálních sítích?

O Facebook, Twitter a další sociální sítě se nesmí starat nikdo s horkou hlavou, kdo má tendence kritizující fanoušky napadat a zesměšňovat. Mnohem lepší je svěřit jejich správu empatickému odborníkovi, který ví, že zákazník má vždy pravdu. Nezapomínejte, že i když se po vás začne vozit věčně nespokojený „stěžovač“, jste stále na očích ostatním. A lidé rozhodně nechtějí nakupovat u firmy, která na své zákazníky křičí.

Do komunikace na sociálních sítí nepatří ani zpochybňování hodnověrnosti protivníka jako předvedl IDIF. Místo toho je třeba zjistit, proč je dotyčný nespokojený. Většinu naštvaných lidí totiž vztek opustí, když pochopí, že se jejich problém snažíte vyřešit. Rozhodně nedoporučuji problémy bagatelizovat, zametat pod stůl nebo dokonce mazat nežádoucí komentáře. Nezapomínejte, že efekt Streisandové funguje spolehlivě a je téměř nemožné ututlat něco, co se již objevilo na sociálních sítích. Krize a problémy zkrátka přitahují pozornost.

Copywriter a tiskový mluvčí Tomáš Grombíř ve svém článku o krizové komunikaci radí: „Když si začnete vymýšlet nejapné historky, vymlouvat se, svádět vinu na vyšší moc, máte spolehlivě zaděláno na průšvih a kolotoč se roztáčí – všechny totiž baví, jak se ztrapňujete, a jsou zvědaví, kam až to může dojít. Jakmile je dav seznámen se situací, zklidní se. Prostě vysvětlujte, vysvětlujte, vysvětlujte. Nevymýšlejte si báchorky, obyčejná pravda je nejlepší. Přiznání pochybení není prohra ani selhání, nýbrž výraz pokory a zodpovědnosti.“

Nejlepší je tedy veřejně přiznat chybu a vysvětlit, co se stalo. Taková reakce není nijak zábavná ani zajímavá, a proto celá kauza po nějaké době utichne bez většího zájmu veřejnosti. Zároveň by firmy měly říci, jak zajistí, aby se chyba nebo selhání do budoucnosti neopakovaly. Rychle nabídnuté řešení a případně i satisfakce pro zúčastněné vyvolává důvěru a může firmě získat pár bodů k dobru.

Nezapomínejte, že krize je příležitost, díky které se o společnosti může dozvědět spoustu nových zákazníků. Stačí zvolit férový a otevřený přístup. Abych byl konkrétní, můžete to udělat jako brněnská restaurace Hansen, která přímo ukázkově zareagovala na kritiku nepovedeného vepřového karé. Jednoduše se omluvila, vysvětlila příčinu krize a nabídla satisfakci neboli ochutnávku zdarma.

Pokud je pro firmy něco takového příliš složité, stačí se řídit desaterem firemní komunikace na sociálních sítích. Odpověď na kritiku by měla obsahovat slova: „Děkujeme“ za upozornění a zpětnou vazbu, „Omlouváme se“ za potíže či komplikace, „Napravíme to“, „Je nám to líto“ a v případě, kdy si uživatel s něčím neví rady, také „Pomůžeme vám“. V reakcích na kritiku by naopak rozhodně neměly zaznít fráze typu:

• Nedokážete si představit, co je za tím práce / Nerozumíte tomu / Nechápete to
• To jsou lži a pomluvy neúspěšné konkurence
• Pokud nepřestanete s očerňovací kampaní, zvážíme právní kroky
• Je nám jasné, odkud vítr fouká / co tím sledujete
• A co jste udělali vy?

Konflikty se zkrátka musí řešit s citem. A pokud jsou i tahle pravidla pro správce firemních profilů příliš složitá, je nejmoudřejší mlčet. Shrnuto a podtrženo je při komunikaci na sociálních sítích důležitá transparentnost, slušnost, úcta a respekt. Naopak rovnou zapomeňte na lži, skrývání, potlačování, zlehčování a sebestřednost.

Nakonec bych všem firmám doporučil monitorovat sociální sítě, aby mohly reagovat i na kritiku mimo jejich Facebook stránky a Twitter účty. Osobně používám pro monitoring na Twitteru on-line službu klaboseni.cz. S Facebookem příliš často nepracuji, ale kolegům se osvědčil Ataxo Social Insider nebo ZoomSphere. A to je i poslední rada z mé prezentace a teď už se těším na vaše dotazy a komentáře.

Zdroje

• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017188
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017696
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017690
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017189
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017600
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017603
• http://www.lupa.cz/clanky/vodafone-pacha-datovou-sebevrazdu-v-primem-prenosu-na-socialnich-mediich/
• http://marek.lutonsky.net/grand-restaurant-festival-poprve-hansen
• http://www.copyblog.cz/public-relations/krizove-pr-a-komunikace.html
• http://strucny.misantrop.info/desatero-firemni-twitterove-komunikace
• http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2016508

Kindle půjčuje knížky. Je to cesta do budoucna, nebo slepá větev?

Název tohoto článku může být na první pohled pro čtenáře značně zavádějící, především z tohoto důvodu bych hned v začátku vymezil oblasti, kterými se budu v rámci následujících řádků zabývat. Stěžejní osou tohoto článku je pojednání o vznikajícím obchodním modelu, který by se ve zkratce dal nazvat knihovnou s elektronickými knihami (nikoliv knihkupectvím). V rámci tohoto relativně nového obchodního modelu napojeného na elektronické knihy se budeme dále zabývat jeho principem a následně i nasazením jak ve světě, tak v České republice.

Princip knihovny (půjčovny) s elektronickými knihami

Celý model je založen na obdobném principu, na kterém v současné době fungují běžné knihovny, resp. zákazník přijde do knihovny, založí si členství, zaplatí poplatek (nejčastěji roční), vybere si knihu z dostupné nabídky knižních titulů a následně si ji půjčí na omezenou dobu. Jedinými změnami, které v tomto modelu vznikají při implementaci na elektronické knihy je fakt, že zákazník nemusí nikam chodit (knihy si může půjčit přes webové rozhraní knihovny).

Tento model s sebou přináší jak pozitivní, tak i negativní stránky. Za hlavní z pozitivních stránek tohoto modelu je potřeba zmínit především fakt, že zákazník má ke knihám přístup 24 hodin denně (není limitován otevírací dobou knihovny), danou knihu si může teoreticky v jeden okamžik půjčit neomezené množství zákazníků (nikdo tedy nemusí čekat na to, až se daný výtisk vrátí zpět do knihovny) a v neposlední řadě pak i fakt, že celá distribuce zápůjček je plně automatická a je možné ji realizovat na dálku, tím odpadají náklady na knihovnice a na transport zákazníka do knihovny a zpět. Úsporou je i fakt, že všechny knihy jsou uloženy v počítačové paměti a nemusí být někde složitě a draze uskladňovány.

Za hlavní negativní stránky je pak podle mého názoru možné označit nutnost dodatečného zařízení pro čtení elektronických knih (počítač, mobilní telefon, tablet či čtečku elektronických knih) a fakt, že výpůjčky dané knihy (resp. elektronické kopie) musí být nějakým dostatečně robustním způsobem chráněny proti kopírování a musí mít rovněž implementovaný určitý druh „návratového systému výpůjčky“, který zajistí, že se soubor sám smaže ze zařízení zákazníka poté, co uplyne povolená doba výpůjčky a byl tak zachován princip tohoto modelu.

Ochrana elektronických knih sama o sobě je v současné době značný oříšek, který různí vydavatelé elektronických knižních formátů řeší různými způsoby, vždy je pak takovéto řešení souhrnně označováno jakožto DRM schéma ochrany elektronické knihy. I přes velkou snahu vydavatelů zdokonalit DRM ochranu co možná nejvíce, vždy se po nějakém čase najde způsob jak ji prolomit a danou elektronickou knihu pak ilegálně kopírovat. Fakticky by pak tento obchodní model nabízející knihy pouze na zapůjčení mohl v boji s nelegálním kopírováním elektronických knih mít velký význam a to především z toho důvodu, že celý princip je založen na relativně malých platbách za členství v knihovně nebo velmi malých platbách za jednorázové zapůjčení dané knihy. V konečném důsledku by se pak potencionálnímu „pirátovi“, který se v současnosti snaží elektronickou knihu zkopírovat, nevyplatilo ztrácet větší množství času a úsilí na prolomení ochrany knihy, když by jeho druhou možností byla velmi levná a časově nenáročná zápůjčka na dobu než knihu přečte. 

Půjčování elektronických knih ve světě

Je tomu již téměř rok, co byl v Severoamerických veřejných knihovnách zahájen projekt zaměřený na zavedení „divize“ online knihovny s elektronickými knihami, který by splňoval výše specifikovaný princip. Tohoto projektu se koncem roku 2011 účastnilo již 11 000 lokálních knihoven po celých Spojených státech.

Technické řešení tohoto relativně velmi rozsáhlého projektu zajišťují společnosti Overdrive a Amazon, které vytvářejí rozhraní pro přístup z webových stránek lokálních knihoven přímo do databáze Amazonu, ze které je možné si knihu půjčit. K tomu aby vše proběhlo hladce, a vy jste si mohli ihned půjčit knihu (nejdéle na 3 týdny) pak potřebujete jen: registraci v některé lokální americké knihovně, účet na Amazonu a Kindle nebo jiné zařízení, na kterém běží Kindle aplikace. Právě poslední podmínka se pak může v globálním měřítku projektu napojeného na síť veřejných knihoven zdát lehce diskriminační.

Tento projekt je samozřejmě velmi zajímavý především pro zapojení velké sítě veřejných knihoven, avšak principielně se nejedná o nic nového. Již před několika lety se na světovém trhu s „půjčováním“ elektronických knih prosadila společnost Safari Books Online LLC, která aplikuje obdobný obchodní model. Tato společnost se zaměřila na vytváření digitální databáze elektronických knih a článků (do značné míry rychle stárnoucích článků a knih jakou jsou například v oboru IT), k této databázi pak svým členům za různě vysoké poplatky, které by se dali srovnat s poplatky za členství v knihovně, umožňuje přístup. Tento obchodní model, který aplikuje Safari Books Online celosvětově, je podle mého názoru velmi vhodný právě pro rychle zastarávající literaturu, ve kterém si čtenář rozmyslí, zda si kupovat knihu o tisíci stránkách v tištěné podobě a nebo si ji přečíst přes tuto speciální knihovnu, když například za půl roku stejně vyjde nová verze této knihy.

Půjčování elektronických knih v České republice

Česká republika má, co se elektronických knih a jejich trhu týče, značně odlišný ráz než jak je tomu například ve Spojených státech, o kterých byly předchozí odstavce tohoto článku. Když se na náš trh podíváme čistě statisticky, pak v České republice máme cca 10 mil potencionálních čtenářů klasických knih a na Slovensku dalších cca 5 mil, dohromady nám to pak nedá podle mého názoru ani 15 mil a to jsou čtenáři obecně. Otázkou pak je kolik lidí z tohoto ne příliš velkého čísla čte elektronické knihy? Podle mého názoru se toto číslo bude pohybovat někde na úrovni desítek tisíc. 

Na takto malém trhu se pak není čemu divit, že elektrické knihy téměř kopírují cenu těch tištěných a to především z toho důvodu, že když se elektronických knih v českém jazyce prodá více jak řekněme pár stovek kopií, pak je téměř tuto knihu možné považovat za bestseller. Náklady na celou přípravu elektronické knihy se pak logicky nerozpočítávají na tisíce kopií, ale pouze na desítky či stovky.

Řešením tohoto stavu by pak podle mého názoru mohl být výše zmíněný model půjčování elektronických knih, který by měl potenciál výrazně snížit náklady zákazníka na přečtení elektronické knihy a mohl by tak napomoci v rozšíření elektronických knih i na tuzemský knižní trh, a to i za nižší cenu, která by byla dotována především skrze mikro-platby za půjčování knih v knihovnách.

Za zmínku na závěr rovněž stojí i projekt s názvem Správa elektronických publikací v síti knihoven České republiky. Tento projekt, který začal v lednu tohoto roku, má za úkol v průběhu dalších čtyř letech vytvořit kompletní systém pro správu elektronických knih v Českých knihovnách s napojením na Národní knihovnu, a to tak, aby do něj mohli přistupovat i sami čtenáři. Součástí projektu je pak rovněž i úprava legislativy týkající se literárních děl, aby vydavatelé měli povinnost odevzdávat do Národní knihovny k archivaci i elektronickou podobu jejich knih V současné době je tato zákonná povinnost stanovena pouze u tištěných knih (zákon je tedy svým způsobem částečně zastaralý a nestíhá relativně rychlý nástup elektronické literatury).

Zdroje:

http://ikaros.cz/sprava-elektronickych-publikaci-v-siti-knihoven-cr

http://www.gizmag.com/libraries-lend-ebooks-for-kindle/19926/

http://overdrive.com/Solutions/Libraries/

http://www.penize.cz/nakupy/204416-proc-e-booky-nejsou-a-nebudou-za-pusu

http://www.kosmas.cz/info/tz-eknihy-leden2012

http://www.bbc.com/news/technology-13155967

Google Project Glass

Google představil svůj projekt Glass 4. dubna 2012 formou videa na Youtube. Jedná se o koncept, který by měl nahradit chytrý telefon brýlemi. Vzhedem k tomu, že ono video je v podstatě jediným oficiálním zdrojem informací o projektu Google Glass. Ze zveřejněného videa a pár fotografií je zřejmé následující: brýle budou fungovat jako plnohodnotný telefon, tj. budou umožňovat volání, psaní, resp. diktování textových zpráv, budou obsahovat GPS a připojení na internet a samozřejmně fotoaparát. Ovládání bude zejména hlasové a pohyby očí. A ačkoli parodie, kterých se vyrojila celá řada, kritizují zakrytí výhledu různými ikonami, pravdou je, že brýle od Googlu nejsou brýlemi v pravém slova smyslu. Nemají klasická skla, jen malé sklíčko, sloužící jako displej zhruba ve čtvrtině zorného pole pravého oka. Podle později doplněných informací budou Google Glass použitelné současně s dioptrickými brýlemi.

Zajímavostí je, že se na veřejnosti již objevili pracovníci Googlu s prototypy brýlí. Prvním byl Sergei Brin, jenž je měl na jedné charitativní akci, kde si jej prý náhodou všiml přítomný novinář. Později se jeden z členů vývojového týmu ukázal s brýlemi v pořadu Charliho Rose. Zde pomocí brýlí pořídil fotografii a nasdílel ji na Google +. Tato živá ukázka napověděla více o ovládání brýlí. Jednak byl fotoaparát spuštěn pomocí hardwarového tlačítka na nožičce brýlí a jednak pro potvrzení výběru při sdílení bylo použito kývnutí hlavou. Jedná se o využití v chytrých telefonech běžného gyroskopu, který by ovšem mohl být nahrazen technikou, která se využívá pro zdravotně postižené. Ti pro práci s počítačem používají pro potvrzení výběru mrknutí oka.

Informace o existenci prototypu vedly ke spekulacím, že by se Google Glasses mohli začít prodávat již na konci letošního roku. New York Times ovšem přinesli údajné vyjádření Googlu, že komerční prodej nepřipadá v úvahu dříve než za dlouhou řadu měsíců. Spekuluje se i o ceně, která by se mohla pohybovat na úrovni chytrých telefonů, tedy 250 – 600 USD. Co se technických specifikací týče, mluví se o 8 GB paměti, 256 MB RAM, 1GHz procesor, Wi-fi, podpoře 4G sítí a Bluetooth 4 a samozřejmostí je i GPS a fotoaparát s bleskem.

Podíváme-li se na komponenty, ze kterých by měl být produkt složen, zjistíme, že vše již dávno existuje. Jmenovitě:

1. Head up nebo chcete-li Head mounted displej. Pro vojenské účely, především u bojových pilotů, se tato technologie používá již od 80. let. Komerční využití ilustruje např. Nomad společnosti Microvision, který byl na trh uveden v roce 2003. Jednalo se o průhledový displej před pravým okem upevněný na hlavě a kabelem propojený na modul s výpočetním výkonem připnutým k opasku. U toho samozřejmě nezůstalo a od 2007 Microvision pracuje na klasických brýlích poskytujících rozšířenou realitu.
2. Rozpoznání lidské řeči. V současnosti exponovaná technologie, která postupuje velmi rychle. Příkladem budiž Siri od Applu nebo pro češtinu některá aplikace či komerční produkt Newton Media, který uvádí přesnost přepisu až 98 %, který po zkušenostech mohu  za předpokladu velmi kvalitního ozvučení potvrdit.
3. Umístění baterie, sluchátek, paměti a malé výpočetní síly může ilustrovat MP3 přehrávač, který v roce 2007 představil výrobce brýlí Oakley. Tento produkt se podle zdrojů z Googlu stal předlohou Google Glass. Při ceně kolem 150 USD nabídl Oakley MP3 přehrávač zabudovaný v nožičkách brýlí s pamětí 512 MB.
4. Sledování pohybu očí (Eye tracking) je vyvíjen od 80. let a v současnosti je zcela běžnou technikou pro SEO, hodnocení reakce na reklamu, ale třeba i výzkumy s pozorností řidičů.
5. Minikamera umístěná v brýlích je alespoň na americkém trhu již také běžnou komoditou. Pod označením jako např. Spy glasses (špionské brýle) lze koupit tento produkt v ceně od 80 USD. Takovéto brýle mají běžnou velikost a přesto obsahují USB port, slot pro paměťovou kartu a nenápadná ovladací tlačítka.

V zásadě jednotlivé části již existují a stačí je dát dohromady. Problém ale představuje baterie. Pakliže mají Google Glasses nahradit chytré telefony, musí vydržet baterie alespoň jeden den. Současně se ale baterie musí vměstnat do nožičky brýlí a nemí být příliš těžká. Samozřejmně je největším žroutem baterie mobilů displej, který je u brýlí řešen jinak, ale očekávané součásti jako je 4G, GPS a Wi-fi mohou designéry ještě hodně potrápit.

Co ale Google vedlo k projektu brýlí? Lze jen spekulovat a jako nejpravděpodobnější se jeví mix následující trojice:

1. Reklama. Přesněji řečeno propagace samotného Googlu coby inovátora. Zveřejněno bylo jen poskrovnu informací, vlastně jen propagační video, které se rychle rozšířilo sdílením a pomohla mu i řada parodií. S ohledem na existenci prototypů je možné, že šlo také jen o průzkum trhu. Google takto snadno z reakcí zjistil, čeho se u takového produktu zákazníci bojí, co by si od něj přáli a zda by jej vůbec koupili.
2. Patenty. Při současném dění v oblasti patentových válek především mezi Applem a Androidem od Googlu je jasné, že si Google chce nyní již pohlídat vznik budoucích trendů a zajistit si dostatek patentů pro vzájemné vypořádání. Zvláště když v západním světě lze patentovat i ovládací prvky, je tento důvod nasnadě. Vývoj tímto směrem neočekává jen Google a na produktech ze segmentu Wearable computing pracují všechny větší společnosti.
3. Personifikace reklamy. Zde se jedná o motivaci více proniknout do života uživatelů. Google by se takto mohl dostat k většímu množství dat o chování uživatelů a mohl by jim nabídnout i na míru ušitou reklamu. Vezmeme-li v úvahu například kontext nedávného patentu Googlu a princip, kdy uživateli místo vyzvánění zazní reklama podle konkrétní lokality, přímo se nabízí uplatnění tohoto patentu přímo v brýlích, kdy by vedle zvukové informace o blízkých příležitostech mohla být nabídka doplněna i obrazem.

Konkurenci ve zmiňovaném segmentu Wearable computing představují vedle brýlí (např. Microvision) i hodinky a mobilní telefony samotné. Na hodinkách pracují mnohé firmy a řada těchto produktů již existuje. Jsou v zásadě dvojího typu, stand alone device a zařízení synchronizované s mobile a tedy bez vlastní výpočetní síly. V případě stand alone je velkým problémem výdrž baterie. Takovéto hodinky je možné zakoupit v ČR již za cenu přes dva tisíce (Sony Smart watch). Mobilům by v konkurenceschopnosti mohl brzy pomoci například nový AMOLED displej, na kterém intenzivně pracuje Samsung. Tento displej je pružný a transparentní a může být podstatou budoucí generace mobilních zařízení.

Obchodní model Google Glasses je věc, nad kterou prý Google dosud nepřemýšlel. Pokusím se to udělat za něj. Prvním myšlenka musí mířit na reklamu, která je byznys case prakticky všech služeb Googlu. Tuto myšlenku jsem již rozváděl výše o personifikované reklamě založené na větším množství dat o uživateli a snáze podstrčitelné do zorného pole. Nabízí se i možnost, že by Google prodával licence na výrobu brýlí a zisky by mu plynuly z prodejnosti zařízení. Třetí variantou je prodej aplikací. Z jejich ceny by si Google mohl účtovat procenta a vydělávat tak na vlastnictví platformy a obchodu.

V každém případě je jisté, že se Google bude muset obrátit na designéry, nejlépe výrobce značkových brýlí. Současná podoba Google Glass sklízí spíš posměch než že by dělala parádu.

Prezentaci naleznete na Prezi.com:

Google Project Glasses on Prezi

Do jaké podoby se transformuje Business Intelligence?

Business Intelligence je na poli korporátní scény fenoménem posledních let. Firmy investují obrovské sumy peněz, aby měly své vlastní BI řešení. Jaké jsou hranice Business Intelligence? Umí Business Intelligence vytvářet business?

1. Jak vypadá Business Intelligence v současné době

„Business Intelligence (BI) je široká kategorie aplikací a technologií pro sběr, ukládání,analýzu a poskytování dat za účelem pomoci uživatelům dělat lepší podnikatelská rozhodnutí.

Aplikace BI zahrnují funkcionalitu systémů pro podporu rozhodování, dotazovacích a reportovacích systémů, OLAP systémů, statistické analýzy, prognostických systémů a úloh dolování dat. Aplikace BI mohou být:

·           jak tzv. „mission-critical“ ( tedy zahrnuty do klíčových a kritických systémů podniku), tak i podpůrné (pro podporu specifických požadavků),

·           celopodnikové nebo lokální pro jednu divizi, oddělení nebo projekt a

·           iniciovány centrálně nebo jednotlivě na základě požadavků uživatelů”.

Po přečtení výše uvedené definice a prohlédnutí Obr. 1 zobrazujícího standardní architekturu Business Intelligence docházím k závěru, že v dnešní době je BI značně širokým pojmem, pod kterým si lze představit všelicos. Zároveň vnímám BI jako výhradně IT záležitost.

Obr. 1: Standardní architektura BI

Softwarové firmy mají tendenci označovat jakýkoliv jejich produkt přílepkem BI, protože firmy dlouhodobě stále více do BI aplikace investují (viz. Obr. 2: Změny v rozpočtu CIO oproti minulému roku ). Dle mého názoru pod značkou BI, by měla být skupina analytických aplikací sloužící pro reporting, dashboarding a data mining. Ostatní podpůrné nástroje ETL, MDM, EAI, DWH by měly být pod jinou souhrnnou skupinou (např. DWH).

Obr. 2: Změny v rozpočtu CIO oproti minulému roku

2. 10 hlavních problémů současného Business Intelligence

1.         Dlouhá implementační doba nových business požadavků

2.         Kalkulace pouze interních dat

3.         Nemobilnost

4.         Pod záštitou IT útvaru/divize

5.         Relativně nízké využití BI nástrojů zaměstnanci firmy

6.         Snadnost použití - vysoké nároky na uživatele

7.         Strnulost, nízká míra inovace

8.         V malé míře vytváří nový business

9.         Výhradní většina BI architektur nefunguje real time

10.     Vysoké pořizovací náklady a údržba

3. Nejvýznamnější faktory ovlivňující Business Intelligence v nejbližších letech

V minulosti byly vždy nejnovější technologie využívané nejdříve v podnikání nebo vládou, v posledních letech převládá opačný trend, kdy nejnovější technologie běžně používají domácnosti. Firmy kvůli své časté strnulosti nedokážou jít s dobou, což může způsobit snížení konkurenceschopnosti. Zároveň zaměstnanci mohou cítit značnou frustraci v práci, když vidí jak těžkopádně a složitě jsou řešeny některé standardní úkony, které v pohodlí domova řeší skrz služby na internetu nebo v mobilním zařízení.

3.1.  Chytré telefony

Chytré telefony budou představovat bránu do světa podnikání. Oproti notebookům a jiným přenosným zařízením, mobil má vždy každý u sebe, to umožní mít přehled nad firmou vždy a všude. Zároveň to povede k vyššímu využití BI a k značnému nárůstu aktivních uživatelů.

Samozřejmě budou vznikat nové aplikace přímo určené pro mobilní telefony. V první fázi se bude jednat o aplikace vytvářející pouze propojení na reálné aplikace v podniku, tzn. půjde o statické aplikace. V druhé fázi se již budou nabízet plnohodnotné analytické nástroje umožňující provádět specifické analýzy a splnit specializované úkoly.

3.2.  Integrace nových analytických nástrojů

Funkcionalita BI se bude v následujících letech stále rozšiřovat. Dle Gartnera bude mít třetina implementovaných balíků v roce 2014 v sobě zahrnutou podporu analýzy nestrukturovaných dat, text mining, datové modelování, komplexní business pravidla a prediktivní analýzy. Přičemž tato přidaná funkcionalita bude považována za standard. Integrace nových nástrojů způsobí nárůst dat a zároveň se zvýší komplexnost kalkulací, proto bude brán zřetel na rychlost zpracování dat a rekalkulaci modelů.

3.3.  Cloud BI

Cloud v obecné rovině znamená naprostou revoluci v IT odvětví, stejné dopady čekají na BI. Z výzkumu společnosti Gartner pouze 30% respondentů používá nebo plánuje používat cloud BI a analytické nástroje v následujícím roce. Dále předpovídá, že vynaložené výdaje v roce 2014 za BI budou ze 40% tvořit platby poskytovatelům SAAS.

Díky mobilním platformám bude vyvíjen stále větší tlak na přístup odkudkoliv (mimo podnik) přes jakékoliv rozhraní, z těchto důvodů bude výhodnější mít uložená data a aplikace mimo podnik v Cloudu.

Myslím si, že BI SAAS využijí zejména malé a střední společnosti, které doposud z finančních důvodů nechtěly investovat do vlastního BI řešení. Velké společnosti se jistě v nejbližších letech nevzdají svých BI řešení, přesto mohou dokupovat přes BI SAAS doprovodné služby (analytické aplikace), za účelem snadné inovace svého in-house řešení. Poskytovatel BI SAAS by neměl nabízet pouze aplikační služby, ale současně by měl nabízet informační služby, u kterých vidím největší potenciál v získání si velkého zákazníka na svoji stranu. Příkladem informační služby může být porovnání konkurence v rámci odvětví v ČR a zahraničí, každá větší firma si analyzuje svoji konkurenci; sbírá data z výročních zpráv, ze specializovaných portálů (ČSÚ, OECD, ČNB, aj.) a následně si z těchto podkladů vytváří prezentace pro vedení.

3.4.  Nový rozměr v BI

Sociální sítě jsou "boomem" posledních let, kromě obrovské základny aktivních uživatelů nabízejí nepřeberné množství velice cenných informací, které samozřejmě společnosti lákají. Z těchto důvodů  dojde k vytvoření nového rozhodovacího prostředí složeného ze sociálních sítí, systémů na podporu spolupráce a BI analytických nástrojů. Společnosti mohou již dnes analyzovat příspěvky uživatelů, ve kterých se objevuje název společnosti, této analýze se říká analýza sentimentu, příspěvky jsou členěny na pozitivní / neutrální / negativní. Daleko větší potenciál vidím v možnosti propojení profilů sociálních sítí se zákaznickou bázi dané společnosti. Poznání zákazníkových preferencí a návyků znamená úspěšnější business.

4.     Seznamte se s Global Business Intelligence

Pokusím se vnést vlastní pohled jakým směrem se může Business Intelligence ubírat.

4.1.  Významný podíl mimopodnikových dat

V dnešní době jsou dashboardy, reporty připravovány výhradně na základě kalkulace vnitropodnikových dat, to si myslím, že se velmi brzy výrazně změní. Dokonce si myslím, že vznikne nový koncept "Global BI", kde kromě dnešních BI analytických aplikací, bude implementována problematika Competitive Intelligence, sociální sítě, GIS, analýza hlasu (telefonáty), makroekonomická a mikroekonomická data, případně i aktuální politické, kulturní, či globální události.

Koncept GBI vidím jako stěžejní důvod pro přechod na BI SAAS, protože integrace všech těchto dat in-house bude velice finančně náročná. I pro poskytovatele BI SAAS půjde o obrovské investice, proto si myslím, že tento koncept budou moci nabídnout pouze 3-4 nejvýznamnější hráči na poli BI.

Zároveň se změní pohled na vytváření business, protože analytické možnosti narostou do nevídaných rozměrů a budou ovlivňovat všechny činnosti, které později učiníme.

4.2.  Podoba dashboardů

Podoba dashboardů nebude obsahovat pouze "kokpit" auta se všemi interními budíky, ale bude obsahovat i výhled z auta na své okolí, konkurenty. Dojde k integraci hrozeb a příležitostí do dashboardu.

Navíc dojde k významnému zjednodušení dashboardů, z ohledem na intuitivní použití. Velký význam bude brán na grafickou stránku.

4.3.  Umělá inteligence

Budoucí BI (GBI) by nemělo mít pouze podobu interpretace firemních dat, ale mělo by umět na základě podnikových dat a externích dat zpracovávat doporučení, respektive mělo by v omezeném měřítku myslet:

·           Podle nastavených kritérií by mělo doporučovat investice,

·           upozorňovat na tahy konkurence a ohodnotit jak jsou nebezpečné/významné pro vlastní business,

·           po propojení firemních dat s sociálními sítěmi, může probíhat přesná segmentace, sdružování zákazníků,

·           nabízet služby zákazníkovi ve správný moment, kdy je potřebuje.

4.4.  Personalizované BI

Budoucnost BI vidím také v daleko vyšším využití zaměstnanci, kdy celé BI se stane personalizovanou službou nabízející informace, které zaměstnanec opravdu potřebuje.

4.5.  Real time zpracování dat

Real time zpracování dat umožní identifikovat a minimalizovat podvodná jednání, mít neustálý přehled nad business, sledovat a ovlivňovat chování zákazníků.

5.     Závěr

Dle mého názoru Business Intelligence, tak jak ho známe dnes, má ještě všechno před s sebou. Konečně se vyvine do nástroje, jenž dokáže vytvářet nový business a výrazně zdokonalovat stávající. V nejbližších letech koncept BI výrazně ovlivní masivní nástup chytrých telefonů a s tím spojený trend cloudu. Budoucnost bude patřit konsolidaci interní datové základny s nejrůznějšími externími daty, globálnímu pohledu na společnost, personalizaci a real time zpracování dat. Do jaké míry komerční sféra přijme výše uvedené trendy uvidíme v následujících letech. Každopádně vhodné využití těchto technologií bude znamenat obrovskou konkurenční výhodu.

6.     Zdroje

http://spotfireblog.tibco.com/?p=4779

http://tdwi.org/Articles/2011/11/09/FEATURE-Five-Emerging-Trends-in-Business-Intelligence-and-Analytics.aspx?Page=2

http://www.slideshare.net/HorizonWatching/analytics-a-horizonwatching-2012-trends-report

http://www.slideshare.net/aparvind/cognos-presentation-gartner-bi

https://www.experiencesaphana.com/community/try

http://timoelliott.com/blog/2011/09/affecto-corporate-iq-oslo.html

http://www.enterpriseappstoday.com/business-intelligence/gartners-2012-magic-quadrant-do-business-intelligence-vendors-lack-vision.html

http://timoelliott.com/blog/2010/07/presentation-the-future-of-business-intelligence.html

http://softwarestrategiesblog.com/2011/08/13/saas-based-analytics-and-business-intelligence-market-update-august-2011/