Budoucnost spotřební elektroniky

V tomto článku se pokusíme uchopit téma, které je ze své podstaty uchopitelné velmi obtížně – všechna tři slova (či spíše slovo a sousloví) reprezentují téma, které je široké a s nejasnými konturami. Hledět do budoucnosti se jistě dá, problém je však v míře úspěchu takového pohledu – a ten u elektroniky a IT odvětví bude nepříliš vysoký. Pan Moor by to jistě potvrdil.

Pokus o definici

Obraťme se ale k sousloví „spotřební elektronika“. Už teď čtenář musí tušit, že nebude snadné zaobírat se tímto tématem, protože pojmem spotřební elektroniky můžeme označit řadu moderních přístrojů a „společníků“ člověka. I přesto se pokusíme jak o definici, tak o vyjmenování hlavních skupin takových přístrojů.
Vycházíme z článku, který obsahuje česká wikipedia. Zde prezentovanou definici spotřební elektroniky bychom měli pozměnit a označit tak veškerá elektronická zařízení každodenní individuální potřeby. Které produkty konkrétně pak do této kategorie zařadíme?

• televizory, set-top boxy, satelitní přijímače


• digitální fotoaparáty a videokamery


• audio přehravače (MP3, CD, minidisk)


• přehrávače obrazových formátů (DVD, VHS, Blu-ray)


• kalkulačky, tiskárny, kopírky a jiná kancelářská elektronika


• mobilní a bezdrátové telefony, pagery apod.


• ostatní zvukové vybavení (reproduktorové soustavy a zvukové sestavy), sluchátka


• GPS navigace
  

Ano, seznam je to vskutku obsáhlý (každý by ho jistě doplnil o další zařízení) – jak bylo řečeno, je toto téma velice široké a uchopit ho nebude snadné. Zároveň je vidět, že jsme vypustili zdaleka nejvyužívanější elektronická zařízení – počítače a notebooky – které jsou považovány za samostatnou kategorii. Důvodem by mohla být snaha o taxonomické rozdělení příliš širokého tématu, nicméně jde spíše o to, že se počítače stihly vyvinout do takového formátu, že je můžeme považovat za komoditu – produkt neměnné kvality, jehož jednotlivé druhy jsou snadno zastupitelné. Jak dále uvidíme, komoditnímu pohledu se blíží i další zařízení doposud řazené mezi diferencovanou spotřební elektroniku.

Situace na trhu

Před zamyšlením nad budoucností spotřební elektroniky si připomeňme současnou pozici tohoto trhu. Už intuitivně vnímáme, že musí být velmi silný a dominující spotřebitelskému chování člověka (ve všech zemích světa).
Vývoj a distribuce výše zmíněných přístrojů probíhá už od konce devatenáctého století (telefon, zvukové „přehrávače“), největší boom však zažívají ve století dvacátém a to nejenom díky rozvoji počítačů. Zdrojem pro následující údaje je Asociace spotřební elektroniky (CEA – Consumer Electonic Asociation – více na http://www.ce.org). Na svém webu představuje statistiky celého průmyslu spotřební elektroniky. Nechť tedy promluví čísla:


Zde se jedná o vývoz zařízení v roce 2006 za celý svět.


Je zřejmé, že trh spotřební elektroniky je prostě obrovský a nadále se vyvíjí. Pokles po roce 2008 je spíše jen dopadem světové krize, protože potenciál tohoto odvětví je stále dostatečně silný, aby na sebe soustředil jak pozornost výrobců a vývojářů, tak i zákazníků – spotřebitelů.

Současné rysy spotřební elektroniky

Rozebrat objem obchodu se spotřební elektronikou by vystačilo na celý seriál článků a my se do takových podrobností pouštět nebudeme. Spíše se nyní zaměříme na to, jak současná spotřební elektronika vypadá – jaké jsou její rysy a jakými prvky se snaží výrobci zaujmout své zákazníky. Pro přehlednost sloučíme rysy přístrojů do obecnějších skupin. Některé odstavce přímo vybízejí k úvaze nad blízkou budoucností, ale ty zatím ještě ponecháme stranou.

Nízká cena
S tím, jak se jednotlivé produkty spotřební elektroniky stávají více komoditními (mají společné a zaměnitelné funkce), klesá i jejich cena. Tlaky na ní jsou nejspíše dva hlavní: Snižují se náklady díky univerzálnějším součástkám, řada komponent je produkována výhradními výrobci pro různé značky. Druhým tlakem je pak silná konkurence – každý z hráčů se snaží najít prostor pro prezentaci a zviditelnění své značky. Konkurenci pak také hledejme v šedém trhu pirátských výrobků a levných náhražek (Zářným příkladem může být iPad, jehož pirátská kopie je až o 40% levnější).

Multifunkčnost
Druhou stranou platformní mince je snaha o co nejdokonalejší funkcionalitu, v rámci dostupné technologie. Výrobci se vydávají buď směrem podpory široké škály funkcí, a nebo se zaměří na tu esenciální a vytěží z ní maximum. Jisté je, že oba přístupy si nacházejí své zákazníky. Stojí tu tedy vedle sebe multifunkční fotoaparáty (případně rovnou smart telefony) a profesionální zrcadlovky. Videa se přehrávají v mobilu i v mp3 přehrávači, ale i přesto si lidé pořizují vytříbené displeje a LCD obrazovky.

Ergonomie
Jelikož funkce mnohdy vylepšit nejdou, je třeba tvořit nové produkty odlišné ve vzhledu a tvarech. V momentě, kdy nutné součástky jsou tak malé, že neomezují tvůrce rozvržení komponent, získáváme mnohdy zajímavá řešení jinak ordinérních přístrojů. Za příklad zvolme miniaturní iPod Shuffle, kam se nevejde už ani ovládání hlasitosti nebo naopak různé formy přístrojů pro seniory, podnikatele či dámy. V prvním případě se jedná spíše o módní výstřelek, v druhém o vyložené cílení na konkrétní skupinu zákazníků.

Zelená elektronika
Posledním rysem, který zmíníme, je všudypřítomná orientace na čistější energetickou spotřebu elektronických zařízení. Nejen elektrárny a automobily jsou koncipovány pro menší zatížení ovzduší, ale i stolní počítače a dále veškerá zařízení každodenní spotřeby. Mezi hlavní směry zelené elektroniky patří omezení produkce toxických materiálů, maximální snižování spotřeby energie a snadnost recyklace odložených zařízení. Podle organizace Greenpeace je v současnosti nejzelenější Nokia a za ní následují další přední výrobci.

Platformita
Stále více přístrojů do sebe pohlcuje funkcionalitu dalších výrobků a stávají se tak platformou různých služeb (připojení k internetu, poslech hudby, přenos dat, fotoaparát, projektor,...). Nositelem tohoto trendu jsou jednoznačně mobilní telefony (nyní již přímo „smart phone“) a další přenosná zařízení. Společným rysem takovéto platformity je stírání hranice mezi původním zařízením a přenosným počítačem. Zrovna mobilní telefony jsou nejžhavějšími kandidáty na to, stát se komoditou, kde o nákupu rozhodne pouze cena a spotřebitelské preference značky.

Připojení
Ano, který přístroj se dnes neumí připojit na internet? Řada zařízení je na konektivitě přímo postavená (právě výše zmíněné platformní přístroje), jiná ji nabízí jako doplněk (fotoaparát nahrávající fotografie přímo na web).

A jak je to s budoucností?

Nyní se už můžeme přímo zamyslet, kam se budou zmíněné rysy vyvíjet. Vycházet můžeme zejména z nejžhavějších novinek, ale také z obecných úvah. Uvidíme, že některé aspekty se stanou samozřejmostí a jiné naopak získají větší prostor pro rozvoj. A samozřejmě zůstanou i ty prvky, které ani nejbystřejší vizionář není schopen předvídat (tak jako žádný takový nepředvídal globální internetovou síť).
Možné směry vývoje opět shrneme pod obecnější skupiny. Do jisté míry vycházejí z rysů současné spotřební elektroniky, zmíníme ale ty nejvýraznější.

Ergonomie
Pokud se dnes střetáváme s miniaturizací či vytříbeným designem, co můžeme očekávat za pár let? Vývoj tvarů a vzhledů můžeme shrnout do tří proudů, které ho budou jistě formovat.
1) miniaturizace – předchozí vývoj na poli elektroniky jednoznačně prezentuje oblibu stále menších a skladnějších přístrojů – a to jak mezi výrobci, tak i mezi spotřebiteli. U řady výrobků je ještě stále prostor pro ušetření prostoru, další pak budou postupně měnit nejobjemnější funkce a tvořit kompaktní a možná i takřka nepoužitelné přístroje. Odstraněné funkce se budou muset nahradit, k čemuž poslouží další rysy, níže zmíněné (zejména bezdrátovost).
2) móda – tvary a barvy budou stále více podléhat módě a vkusu spotřebitelů. Pokud již nenajdeme omezení ve velikostech a tvarech součástek, zbude dostatek prostoru pro jakékoliv úpravy, které si móda vyžádá.
3) cílení na spotřebitelské skupiny – s rozvojem marketingových metod a také s vývojem znalostí a potřeb zákazníků přijde segment trhu se zaměřením na konkrétní cílové skupiny. Pokud dnes můžeme koupit specializovaný přístroj pro seniory nebo například do extrémních podmínek, tak v budoucnu budeme moci své požadavky ještě více specifikovat. Tam, kde jsou dnes individuální úpravy doménou kutilů a „modderů“, získáme možnost zakoupit výrobek přímo na míru osobnímu vkusu.

Bude podobně vypadat nový produkt Applu?

Bezdrátovost
Připojení k síti už je svou absencí kabelů samozřejmé. I přesto, že fyzické propojení má nesporné výhody, pohodlnost bezdrátové komunikace bude dominovat i blízké budoucnosti. Nicméně dráty a kabely jsou stále přítomny jako dodavatel energie. I zde nutně dojde k vylepšení, protože prozatím jsou bezdrátové nabíječky stále nedokonalé.
Současné připojení je také stále do jisté míry omezené – rychlé mobilní sítě nejsou zdaleka zadarmo a naopak ty technologie (wi-fi), za které se neplatí, jsou zatížené technickými nedostatky. Jedná se hlavně o přetěžování sítě, malý dosah či přenosová rychlost. I v tomto směru musí nutně přijít vylepšení, aby elektronická zařízení mohla být připojena neustále s maximální možnou propustností.

Nové funkce
Rozvoj možností jednotlivých zařízení je nejméně předvídatelným aspektem budoucnosti spotřební elektroniky. Opět můžeme vidět jistý směr již nyní – například u 3D televizorů, bezdotykových zařízení, či zcela nových zařízení (čtečky knih). Konkrétní budoucí funkcionalitu však odhadnout zcela nedokážeme.
Dá se říci, že funkce budou sledovat trend, který jsme popsali výše. Budou jistě směřovat k jednoduchosti – v ovládání a u uživatelského rozhraní. V případě platformního zařízení budou připojovány různé funkce (zejména jako služby), pokud však bude zařízení specializováno, jeho funkcionalita bude tříbena precizně se zaměřením na potřebu zákazníka.
V oblasti nových přístrojů a služeb musíme zůstat u své fantazie. Jen málokterý výrobce či vývojář nechá nahlédnout do své „kuchyně“, mnohdy ani sám nemůže tušit, co vývoj přinese. Sledování trendů a navazování na předchozí vývoj je jen jedním směrem. Mnohé novinky vzniknou nečekanou syntézou existujících produktů nebo vzejdou z konkurenčního boje, kde zvítězí ten „vhodnější“.

Takto by mohly vypadat magnety na ledničku.

Závěr

Více než kdykoliv předtím je technický vývoj rychlý, důmyslný a poplatný trhu. Globální distribuce zboží, sdílení informací a komoditní charakter řady elektronických zařízení tvoří takové konkurenční prostředí, že firmám zbývá jen málo oblastí, na které se zaměřit. Jednoznačně vítězně však z toho vychází spotřebitel.
Nyní mají zákazníci jedinou příležitost ovlivňovat vývoj trhu dle svých obecných přání. Marketingová oddělení hledají sebemenší známku změny nálad spotřebitelů, návrháři vyvíjejí s nosnou představou cílové skupiny. Prozatím jsou konkrétní přístroje pro vybranou skupinu zákazníku spíše výjimkou, ale je zřejmé, že v příštích letech tento trend začne dominovat.

Budoucnost spotřební elektroniky je v rukou nás, jejích spotřebitelů.

Zajímavé odkazy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spot%C5%99ebn%C3%AD_elektronika
http://www.thetechzone.com/ttz/index.php/ces-2009-consumer-electronics-industry-2009-forecast/
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=666762
http://www.greenpeace.org/international/campaigns/toxics/electronics/how-the-companies-line-up/
http://www.mobilmania.cz/clanky/powermat-bezdratova-nabijecka-v-redakci/sc-3-a-1124740/default.aspx
http://technet.idnes.cz/ces-2010-nejvetsi-veletrh-spotrebni-elektroniky-fq6-/tec_video.asp?o=0&klic=73060

Obrázky, které nemají vlastní popisek jsou převzaty z této stránky:
http://www.webdesignerdepot.com/2009/04/100-amazing-futuristic-design-concepts-w-wish-were-real/

Vývoj spotřební elektroniky

Specifická zařízení
Jaká zařízení potřebujeme? Těžká otázka, dle mého názoru, a odpověď je, že na každý typ činnosti se hodí jiné zařízení. Příkladem může být přehrávání videa. Pokud si chcete film opravdu užít, jedete na něj do kina (to sice není spotřební elektronika, nýbrž služba, ale hodí se pro ilustraci). Pokud chcete ukázat kamarádovi video doma, pustíte ho na televizi, případně na PC nebo notebooku. Pro přehrání toho samého videa v parku nebo v restauraci se nejvíce hodí netbook nebo mobilní telefon.
Cíl je vždy stejný, ukázat divákovi nějaké video, ale jak sami vidíte, lze na to využít mnoho přístrojů a každý má svá specifika a hodí se k něčemu jinému.

Integrace funkcionality do jednoho přístroje
Specifické vlastnosti přístroje jsou sice užitečné, ale nikdo nechce mít u sebe více zařízení než je nutné. Z tohoto důvodu dochází k integraci funkcionalit dříve samostatných přístrojů do jednoho. Typickým příkladem je mobilní telefon, který v sobě dnes integruje funkci diáře, telefonu, fotoaparátu, přijímače televizního signálu, rádia, diktafonu, budíku, ….

Synchronizace
I přes integraci funkcionalit se stále využívá více přístrojů k jedné a té samé věci a nastává problém se synchronizací dat. Například dokument lze upravit na tabletu, v notebooku, nebo na stolním PC v práci. Věc ještě zesložiťuje situace, kdy na tvorbě dokumentu spolupracuje více lidí. V tomto případě je ideálním řešením, když jsou data na nějakém sdíleném úložišti, kde je „hlavní“ verze a všechna zařízení buď pracují s touto verzí online, nebo mají lokální kopii a pak dochází k synchronizaci.
Dalším příkladem může být kalendář či poznámky.

Budoucnost
Budoucí spotřební elektronika bude mít dle mého názoru tyto charakteristiky:
• Více zařízení stále připojených k internetu – dostupnější internet
• Větší výdrž na jedno nabití
• Bezdrátové napájení zařízení
• Lepší využití zařízení/služby na základě poskytnutých informací – čím více tím lepší
• Jednoduchost ovládání – pro méně gramotné lidi

Bezdrátové napájení je zatím jen v plenkách a jsou zde vysoké ztráty na přenosové cestě, nutnost správně nasměrovat anténu přijímače a další nevýhodou je velikost antény. Problém by mohl být vyřešen dalším bodem seznamu a to větší vydrží na baterii. V případě kdy netbook vydrží 2 dny plného provozu, nebude bezdrátové napájení nutné.
Budeme-li chtít využívat nějakou službu a budeme-li chtít aby nám služba poskytovala relevantní informace, musíme službě umožnit získat tyto informace. Například předpověď počasí bude určitě přesnější, pokud služba bude vědět, že jste v Brně, než když bude vědět, že jste v ČR. Toto poskytnutí informací nebude aktivní formou, ale pouze nastavením povolení tuto informaci získat.

Příkladem může být například navigace komunikující se CRM a dopravním portálem. Toto zařízení může efektivně plánovat cesty obchodím zástupcům. Určitě se bude více a více využívat VoIP a už dnes například existují fotoaparáty s připojením na tiskárnu, popřípadě k internetu. Přímo z fotoaparátu tak lze nahrávat fotky na Facebook, Picasu nebo jiné webové album.

One more time: Google Android versus Symbian

Jsou tomu již více dva roky, kdy spatřil světlo světa Google Android. Napoprvé se vtělil do telefonu HTC Dream (T-Mobile G1) na konci roku 2008 a oproti Symbianu, který na thu „žil“ již pěkných pár let, se stal
událostí roku.

Jistě si mnoho z vás klade otázku, proč právě Android vs. Symbian, když nárůst jejich tržního podílu, jak vidno z následujícího obrázku, je oproti konkurenci minimální a navíc jsou jejich tržní podíly naprosto nesrovnatelné?

Odpověď je jednoduchá, oba dva operační systémy jsou založené na bázi open-source. Jak Android, postavený na Linuxu, tak i Symbian. Očekávání i strategie obou hráčů se však zásadně liší.

Přesto, že Symbian má na trhu jasně dominantní postavení, je si vědom, jaká konkurence mu vzniká a snaží se ji „potlačit“ hned v zárodku. Rivalita mezi oběma společnostmi stojícími za těmito operačními systémy je opravdu na vysokém stupni a některé výroky jsou dosti tvrdého ražení. Ostatně můžete sami posoudit například z tohoto článku.

hype efekt

Odvážil bych se tvrdit, že Google a veškeré jeho služby, operační systémy, prohlížeče atd. se "vezou" na hype-efektu celé společnosti. Zjednodušeně řečeno, vše co google udélá, je nejlepší. Nerad bych se pouštěl do debat, zda-li tomu tak je, či není. Některé služby jsou opravdu velmi kvalitně zpracované, jiné mají své lepší konkurenty.

Podobně je tomu i s operačním systémem Android. Jeho pozice byla od začátku velmi růžová a očekávalo se od něj mnohé (neodpustím si poznámku, že s jeho vydáním bylo používáno slůvko launch, což je u open source přinejmenším zajímavé). A opravdu, jeho tržní podíl stále narůstá.

Bohužel však stále ještě není tím, kdo určuje směr a trendy. Je ale samozřejmě velmi těžké se prosadit v tak široké konkurenci, navíc pokud největší hráči na trhu (Nokia, Motorola, Ericsson) preferují a utvářejí Symbian. Proti tak velkým hráčům stojí skoro osamocené HTC, které v některých svých telefonech vsadilo na Android. Ovšem ani takový gigant nedokázal využít obrovského očekávání u Nexus One a zařadil tento telefon pouze do "řady".

Pravděpodobně touto větou pobouřím mnoho příznivců, ale Android bohužel zatím nenabízí uživatelům něco víc než konkurence. Ano, provázanost s ostatními službami googlu je příkladná, ale nabývám přesvědčení, že kvůli tomu si jej uživatelé nepořizují. Prozatím jsou spokojeni už jen kvůli tomu, že vlastní telefon s Androidem. Není to ale málo?

Na druhou stranu třeba Applu tato strategie funguje více než dobře a nikomu nevadí, že nemá to nejvýkonnější pod sluncem. Stačí "když to má logo s jablíčkem" a uživatel jásá. Google však dle mého stále ještě není v takovéto pozici a prozatím to vypadá, že ji ani budovat nehodlá. Musel by totiž zcela změnit marketingové chování.

Prozatím je stav takový, že Symbian diktuje tempo a Android se přizpůsobuje. Proti velké trojce to bude mít velmi velmi těžké.

Do následujících pěti let tedy sázím na Symbian, který se svou širokou vývojářskou základnou, jistě svou pevnost jen tak neopustí. Pokud však Goole neudělá větší chybu, jeho kombinací online služeb dokáže "převálcovat" kohokoli.

Jak mobilní platformy lákají vývojáře

Vraťme se na úvod do minulosti, do dřevních dob komerčního softwaru. Jak se podařilo Microsoftu získat podíl na trhu v takovém rozsahu? Jednou z hlavních předností bylo zacílení na software respektive získání vývojářů software na stranu své platformy.

A proč si vývojáři zvolili investovat své úsilí právě do platformy Microsoft Windows? Už víme, že hlavním aspektem bylo, že ji Microsoft vyšel dřív. Otevřel jim API svého, poskytl dokumentaci i nástroje pro vývoj softwaru. Lze podobnou taktiku uplatnit dnes při prosazování platformy na poli mobilních telefonů?

Pro přesnější zacílení článku se budu soustředit na tři platformy, které podle mého názoru mají největší potenciál. A to nejrychleji rostoucí platformy Google Android a Apple iPhone a na druhé straně platforma, která v současné chvíli sice ještě na trhu neexistuje, ale vzhledem k tomu, co nabízí a kdo za ní stojí, se dá očekávat její velký růst. Tedy Windows Phone 7.

Nejnovější z těchto tří platform zvolila zajímavou taktiku pro získání vývojářů. Jako framework pro vývoj mobilních aplikací zvolila Silverlight, který se již dnes používá pro vývoj RIA. Vývojářům RIA tak umožní relativně snadný přechod k vývoji mobilních aplikací. Ti navíc k vývoji budou používat nejenom známý framework, ale rovněž známé vývojové prostředí, které Microsoft zdokonalil pro vývoj webových aplikací např. přidáním aplikace emulující telefon s WP7. Microsoft také v souladu s postupem při získávání vývojářů pro Windows připravil vývojářský web s dokumentací a příklady kódu.

Google Android si nepočíná o nic hůře. Jako programovací jazyk si zvolil javu, jako IDE vývojářům v javě důvěrně známý Eclipse, který taktéž uspůsobil vývoji pro mobilní telefony. Stejně jako Microsoft i Google spustil web pro vývojáře, na kterém kromě referenční i API dokumentace a příkladů kódu vystavil i výuková videa.

Apple, který se svou platformou iPhone přišel jako první, vývojářům nenabízí o nic méně něž jeho konkurenti. Web pro vývojáře je samozřejmostí. Jazyk, vývojářský framework i nástroje použil stejně jako Microsoft své již používáné rozšířené o možnosti pro vývoj mobilních aplikací.

Žádná ze tří platforem tedy péči o vývojáře nepodcenila. Každá platforma má jistě klady i zápory, ale jen marně hledám takový rozdíl, který by přinutil vývojáře přilnout se hromadně k jedné z nich. Výběr platformy popř. přechod z jedné na druhou pro vývojáře nebude tak náročný, aby ho ve výběru omezil.

Co může vývojáře přesvědčit, když všechny tři platformy může poměrně snadno začít využívat? Když opominu subjektivní citové preference, které nepochybně část vývojářů řídí, bude pravděpodobně motivem vývojáře možnost úspěchu na dané platformě. A zde už začíná být výběr zajímavější, neboť zde již může pozorný vývojář analyzovat rozdíly pomocí čísel.

Všechny tři platformy spojuje existence zcela reálného tržiště, kde vývojáři mohou nabízet své aplikace ke stažení. Apple zde hraje nejdéle, když svůj AppStore spustil v červnu 2008, Google ho následoval s Android Marketem v září stejného roku. A zcela odlišná je zde pozice Microsoftu, který svůj Marketplace spolu s platformou WP7 oficiálně vydá až na konci roku 2010.

První věcí, která může vývojáře přesvědčit, jsou vstupní podmínky pro jednotlivé tržnice. Ani zde se však tři konkurenti příliš neliší. Všechny tři tržnice vývojářům nabízejí 70% účast na zisku z aplikace. Microsoft Marketplace a Apple AppStore požadují pro registraci v tržnici $99, Android Market pouze $25.

Zajímavější však již je, jaké jsou vstupní podmínky pro aplikace. Zatímco Microsoft a Apple pustí na své tržiště pouze aplikace, které schválí na základě svých podmínek, které jsou navíc poměrně přísné. Google žádnou takovou selekci nedělá. Ovšem napřílad v roce 2009 Google z Andriod Market odstranil 1% všech aplikací.

Android jako jediná z těchto tří platforem nabízí i možnost distribuovat aplikace jinak než přes Android Market.

Ještě zajímavější může být pro vývojáře srovnání možností jak si pomocí mobilní aplikace vydělat. Kromě prodeje aplikace totiž Apple ve svém Appstoru nabízí ještě možnost plateb v rámci aplikace. Android tuto možnost nenabízí. U Windows Phone 7 se o ní spekuluje, ale oficiální informaci jsem nenašel.

Google a Apple plánuje v rámci své platformy nabídnout možnost reklamy v aplikacích. Google pomocí svého rozšířeného systému AdSense. Apple s účasní 60% na zisku ze zobrazované reklamy. Oba systémy jsou zatím pouze ohlášené, proto z nich nemohu uvést nějaká reálná čísla.

Apple navíc svým vývojářům poskytuje zatím unikátní možnost prodávat aplikace na tržišti pro další silně rozšířené zařízení. Konkrétně pro iPod touch, který v tuto chvíli tvoří téměř polovinu příjmů vývojářů. A pochopitelně zde roste další velké odbytiště v podobě iPadu.

O stejném rozšíření možnosti distribuce se můžeme bavit u Androidu, který je distribuován jako open source a proto také existují další zařízení, na které lze mobilní aplikace prodávat. Žádná z nich ale zatím nezískala významější podíl na trhu.

Od Microsoftu se dá v budoucnosti čekat, že podobnou možnost zavede pro svůj hudební přehrávač Zune. Nicméně i rozsah přehrávačů Zune je oproti iPodům značně omezený.

Zde - tedy ve velikosti tržiště - již můžeme spatřit skutečný rozdíl mezi platformami. Podívejme se nyní ještě na objem tržišť a na to, jak tato velikost může vývojáře ovlivnit.

	AppStore	Android Market
Počet aplikací	160 000	27 000
Měsíční růst	13 000	3 000
Počet stažení	3 miliardy	400 milionů
Měsíční zisk	280 milionů	5 milionů

Z tabulky můžeme vidět, že přestože v současnosti roste Android Market relativně rychleji, AppStore má proti němu obrovský náskok. Jako jeden z důkazů převahy AppStoru poslouží i vyjádření společnosti Gameloft, která vydává hry pro obě platformy, že její zisky z AppStore jsou 400%.

Je tedy patrné, že případný úspěch v AppStoru znamená větší bohatství. Je to však rozhodující faktor? V tržnicích Googlu a zatím neexistující tržnici Microsoftu může vývojář zažít úspěch jaako pionýr zlatokop tak, jako tomu bylo na začátku existence AppStoru. Naopak pro úspěch v AppStoru se nyní musí vývojář soustředit nejen na aplikaci samotnou, ale se stejnou váhou i na marketing.

V současné době tedy nevidím možnost pro monopolizaci jedné s platform. Apple očividně doposud okouzlil nejvíce vývojářů a drží v rukou hodně trumfů do budoucna. Nicméně jak Microsoft tak Android má poměrně slušný potenciál se rozšířit a tak se stát pro vývojáře zajímavějším.

A pro jakou platformu byste programovali vy?

Porovnání online kancelářských balíků

Představení balíků

Google Docs
V dnešní době (rok 2010), dle mého názoru, nejpoužívanější online kancelářský balík. Google uvádí, že jeho bezplatné softwarové aplikace využívá 15 milionů lidí. Platících zákazníků prémiové verze má ale jen statisíce. GoogleDocs nabízí paletu nejzákladnějších produktů: Dokument, Prezentace, Tabulka, Formulář. Nesmíme ale zapomínat ani na ostatní aplikace Googlu jako například Reader (nahrazuje RSS čtečku) nebo Picasa. Vraťme se ale zpět ke kancelářskému balíku a popišme si funkcionalitu nabízených produktů.

Dokumenty nabízí dostatečnou funkcionalitu na sepsání (menší) semestrální práce. Nabízí omezenou paletu písem a jejich velikostí. Funkce, které oproti například MS Word chybí je generování automatického obsahu, adresář zdrojů a poznámky pod čarou.

Prezentace obsahuje funkce k vytvoření jednoduché prezentace, která bývá mnohdy lepší než stovky létajících objektů na monitoru/plátně. K tomuto může být využito několika přednastavených šablon.

K tabulce mám výhrad nejvíce. Tento produkt se podle mě vůbec nemůže rovnat MS Excel (odpůrci produktů od Microsoftu musí prominout, že srovnávám stále s těmito programy, ale jsou celosvětově známé). Malé množství sloupců (pouze A-Z), u funkcí chybí popisky, nemožnost vytvářet vlastní formáty buněk. Abych jen nekritizoval, musím říct, že se mi velice líbí propojení s Formulářem, který může být použit např. pro dotazník.

Balík od Google bych hodnotil jako ucházející, je dobré poznamenat, že jenabízen zdarma.

Microsoft office 2010
V době psaní článku bohužel ještě nebyl tento balík plně dostupný. Mírně ořezaná funkcionalita oproti desktopové verzi odpovídajících programů z balíku by měla být přístupná široké veřejnosti zdarma.

Zoho
Mnohem robustnější balík než Google Docs – nabízí celkem portfolio více než 20-ti aplikací (Writer, Sheet, Show, Docs (online dokument managementu), Planner, Mail, CRM,…). Funkcionalitou mi tento kancelářský balík nejvíce vyhovoval. Nabízí opravdu vše, co člověk potřebuje. Ovládání je velice intuitivní a velmi podobné desktopovým aplikacím. Nebudu zde popisovat všechny funkce, ale pouze zmíním pár opravdu nadstandardních funkcí (tímto myslím nadstandardních v oblasti online kancelářských balíků).

Sheet nabízí například možnost vytváření maker nebo efektivní 3D grafy. Stejně jako GDocs Tabulka ale nenabízí popis funkcí. Writer a Show mají velmi podobné funkce jako GDocs. Velice se mi líbí například CRM. Nikoho asi nepřekvapí, že jsou tyto produkty zdarma.

To si myslím, že stačí k představení balíků a nyní přejdu k otázkám proč (ne)používat online kancelářské balíky

Proč používat online balíky
· Pouze 1 aktuální verze – odpadá problém s verzováním dokumentu a možností, že upravujete starší verzi a udělaná práce přijde v niveč nebo bude muset být těžce dodávána do finálního dokumentu.

· Dostupnost – nemusíte se starat o uložení dokumentu na nějaké přenosné paměťové zařízení nebo si dokument posílat mailem, dokument je k dispozici z kteréhokoliv zařízení.

· Spolupráce - na dokumentu může v jeden čas pracovat více osob naráz (ne jako v případě například SharePoint Serveru, kde se dokument uzamkne) a odpadá následná potřeba synchronizace

· Lehký klient – stačí prohlížeč na přístupovém zařízení, odpadají aktualizace a správa SW, nezáleží na používaném OS

· Zdarma

· Exporty do běžně používaných formátů – chcete-li odeslat dokument mailem, případně vložit do nějakého systému, online balíky nabízí export do „desktopových formátů“.

· Nižší nároky na HW zákazníka

Proč nepoužívat online balíky
· Data u 3. osoby – svěřujete svá často důvěrná data 3. osobě. Žádnému (dle mých informací) poskytovateli online office balíků se zatím nestalo, že by se ztratila nebo byla zcizena nějaká data, ale nestane se to někdy v budoucnu?

· Připojení k internetu – žijeme v době, kdy je Internet dostupný skoro všude a váha tohoto argumentu bude postupně slábnout, ale já například jsem stále závislý na offline aplikacích (Outlook, Word, …) protože Internet není dostupný všude.

· Možný krach poskytovatele – v tomto případě by bylo rozumné dělat zálohu svých dat (otázkou zůstává jak často),

· Zneužití dat

· Omezené množství funkcí

· Chybí hromadný export/import (přechod k jinému poskytovateli)

Výše uvedené body nejsou rozhodně konečným seznamem, toto jsou nejmarkantnější výhody a nevýhody podle mě.

Budoucnost
S větším rozšířením Internetu a s rostoucím počtem přístupových zařízení se budou online balíky využívat ve větší a větší míře. Pravděpodobně přibude i offline zpracování dokumentů. Na serveru bude „hlavní“ verze. Na notebooku nebo jiném zařízení bude lokální kopie. Jakmile dojde k připojení k Internetu, bude dokument synchronizován.

Aktuálním leaderem na tomto poli je, jak již bylo zmíněno Google a GoogleDocs, ale v blízké budoucnosti se dle mého názoru, leaderem v této oblasti stane Microsoft. Bude to ve chvíli, kdy nabídne široké veřejnosti svůj balík office v online verzi.

Microsoft má velice širokou základnu (odhaduje se, že více než miliarda lidí užívá MS Office) uživatelů a pokud donutí alespoň 1/10 svých uživatelů online verzi, bude pravděpodobně v této oblasti leaderem a myslím si, že MS se svým marketingem osloví více než 1/10 stávajících uživatelů MS office.

Jaké jsou (legální) možnosti stahování hudby v ČR?

Jak již název článku napovídá, v prvé řadě je nutné si ujasnit, jaké způsoby stahování hudby, resp. jakýchkoliv děl chráněných autorským zákonem je možné v České republice beztrestně použít.
Česká republika, jako jedna z nemnoha vyspělých zemí, nepostihuje stahování hudby, filmů či jiných „děl“, přečinu se člověk dopouští pouze v případě, že tyto soubory dále sdílí na internetu. V praxi to znamená, že služby jako RapidShare nebo UložTo jsou u nás naprosto legální, zatímco například u torrentů , kde při stahování souboru dochází rovnou k jeho sdílení je situace opačná. Přesto se zde budu zabývat především způsoby, které jsou nejen legální, ale také placené. V ČR

Online služby

V ČR existují v podstatě pouze dvě rozšířené online služby na stahování hudby, i-legalne a t-music.
Na prvním jmenovaném webu je možné stahovat jak jednotlivé písničky, tak i celá alba. Cena jedné skladby se pohybuje u novějších titulů kolem 40 Kč, u alb je to řádově 300 Kč. V kamenném obchodě, případně při objednání klasického CD přes internet, se ceny pohybují u populárních alb zhruba kolem 500 Kč.
Tato zdánlivá úspora je však vykoupena je však vykoupena poměrně draze, háček se skrývá pod zkratkou DRM. DRM, neboli Digital Rights Management, se obvykle překládá jako správa digitálních práv. Souhrnně se jedná technický způsob, jak kontrolovat či omezovat používání digitálního obsahu.
Konkrétně na serveru i-legalne.cz se pomocí DRM omezuje (číslo ukazuje typický příklad u jedné skladby):
• Počet synchronizací s přenosným zařízením: 25
• Počet vypálení audio CD: 10
• Počet přehrání: neomezeně
• Počet znovustažení při reinstalaci PC: 5.
Dalším, pro mnohé ještě významnějším omezením je formát. Skladby se dají stáhnout pouze ve formátu WMA a k jejímu přehrávání je potřeba mít nainstalovaný Windows Media Player. Hudbu si z i-legalne si tedy na mp3ce, obyčejném telefonu nebo třeba i iPhonu nepřehrajete.
Další možností je předplatit si neomezený přístup. Cena za tuto službu je v současnosti 249 Kč za měsíc, a po tuto dobu má uživatel možnost neomezeně přehrávat a stahovat ze serveru hudbu. Kromě výše uvedených omezení má však tento způsob ještě jednu vadu na kráse – stažené skladby lze díky DRM opravdu poslouchat pouze měsíc, když je chcete poslouchat i po jeho skončení, musíte si zaplatit další období.

Zahraniční služby

Jako příklad zahraniční online služby zde uvedu I-Tunes, která patři nepochybně mezi nejpopulárnější servery na stahování hudby nejen mezi skalními uživateli Applu.
Zde jsou ceny již o poznání příjemnější, za jednu skladbu se zde platí obvykle lehce přes 1 dolar a u celého je to potom přibližně 10 dolarů, což je přibližně polovina toho, co v České republice.
I zde se však uživatel potýkat s nemalými omezeními. Když odhlédneme od specifického požadavku v případě Applu instalovat speciální software, je zde již poměrně typické geografické omezení. Ke stahování hudby je totiž nutné být občanem spojených států. To se dá obejít např. zřízením amerického účtu a vytvoření „fiktivního“ bydliště, přesto je to poměrně velká komplikace a uživatel, který chce za hudbu platit, tak navíc porušuje licenční podmínky. Naproti tomu stojí výhody zejména pro majitele I-zařízení, jako např. možnost synchronizace, automatického stažení hned po vydání skladby atd.
Pro ostatní uživatele možná převáží jednoduchost nákupu u podobných služeb, jako např. 7digital, kde stačí jen „odkliknout“, že je uživatel občanem Velké Británie a může nakupovat za podobné ceny jako na I-tunes.

Streamovaná hudba

S rychlým rozvoje internetu a 3G sítí je stále aktuálnější možnost poslouchat hudbu pomocí streamu.
V poslední je poměrně populární například Last.fm. Zde je možně zadat své oblíbené interprety, možnost si přidat podobné a pak už jen poslouchat…a zdarma. Hlavní nevýhodou je pak kromě nutnosti připojení na internet to, že uživatel neposlouchá přesně tu skladbu, na kterou má zrovna chuť, často ani ne kapelu, což je na druhou stranu při dostatečně velkém rozsahu interpretů už spíše výjimka.
Jako alternativu je možné zmínit i Youtube. Zde si můžete dokonce vytvořit vlastní seznam skladeb (případně využít cizí seznamy) z existujících videí. Díky velké datové náročnosti u videa je tento způsob prakticky nepoužitelný u mobilních zařízení a navíc se poměrně často stává, že je video odstraněno, případně zablokováno pro určitou zemi.

Závěr

Způsobů, jak si u nás poslechnout hudbu je celá řada. Záleží především na preferenci uživatele, jak moc mu záleží na ceně, na obtížnosti řešení a také na jeho nejčastějším způsobu poslechu. Pro uživatele, kteří poslouchají hudbu především na počítači s rychlým připojením, je pravděpodobně nejvhodnější využít streamované hudby z internetu.
Pro uživatele, kteří stahují hudbu často, poslouchají jí nejen na PC a nebojí se platebního styku se zahraničím, se i přes občasnou větší technickou náročnost a porušení podmínek služby vyplatí hudbu stahovat ze zahraničí.
Pro ty ostatní jsou zde české online služby, které ale oproti klasickým hudebním CD/DVD nabízí stále spíše více omezení než užitku.

Specifika českého trhu v oblasti reklamy

Podíl internetové reklamy v ČR

Z průzkumu provedeného společností Factum Invenio pro sdružení pro internetovou reklamu vyplývá, že v roce 2009 byl podíl internetové reklamy na celkovém reklamním trhu v České republice 9,7 %, a zaznamenal tak oproti minulému roku nárůst o 1,1 procentního bodu. Celkové výdaje na internetovou reklamu se oproti minulému roku navýšily z 5 na 6,4 miliard Kč. [1]

Internet je v ČR třetím nejčastěji využívaným reklamní

m médiem. Ačkoliv se jedná o poměrně významný nárůst, oproti nejvyspělejším ekonomikám se celkově jedná o stále velmi malé číslo, např. v USA, kde internet tvoří již téměř třetinu celkových výdajů na reklamu a jeho podíl stále roste.

Obr.1 - Podíl jednotlivých médiatypů v roce 2009

S rostoucí popularitou internetu jako média se velmi dynamicky rozvíjí i trh internetové reklamy. Dříve byly nejčastější formou internetové reklamy bannery, v dnešní době za

znamenává nejvyšší nárůst především PPC a katalogová reklama. [2]

PPC, neboli pay-per-click, znamená platba za kliknutí. „Jedná se o model zpoplatnění reklamy, kdy se platí za skutečně přivedené návštěvníky, nikoliv za počet zobrazení či časové období jako je tomu např. u bannerové reklamy nebo přednostních zápisů v katalozích. PPC reklama ve vyhledávání se obvykle zobrazuje ve vyhledávačích vpravo vedle výsledků vyhledávání nebo také na prémiových pozicích. Na obsahových webech se PPC reklama zobrazuje vpravo nebo pod článkem.“[1]

Obr.2 - Podíl jednotlivých forem internetové inzerce v roce 2009 a 2010

Trh poskytovatelů internetové reklamy

Na tuzemském trhu mají v oblasti PPC systémů největší podíl společnosti Google (adWords) a Seznam (Sklick), což svědčí především o rostoucí popularitě internetové reklamy ve vyhledávání. Podle statistiky Navrcholu.cz z roku 2008 vede v České republice na poli vyhledávačů právě Seznam.cz s 40,90 % a na druhém místě je česká verze vyhledávače Google, která zabírá 29 procent tuzemského trhu. Dohromady tyto dvě společnosti okupují více než 90% českého trhu PPC systémů a pomalu tak pohlcují dříve relativně úspěšné kontextové reklamy, např. eTarget či adFox.[2]

Jednotlivý podíl těchto společností je ale velmi obtížně zjistit. Podle finančních výsledků Google ČR za rok 2009 by se mohlo zdát, že podíl společnosti na trhu mobilní reklamy v Česku je pouhých 1,4 %, nicméně především nejasným finančním tokům mezi jednotlivými evropskými pobočkami společnosti toto číslo nemusí odpovídat skutečnosti.[3]

Celkově se díky různým metodikám výpočtu jednotlivých typů internetové reklamy údaje z různých zdrojů dosti podstatně liší a je většinou je ani nelze přímo vzájemně srovnávat. Přesto je z předchozích údajů patrné, že většinu trhu v České republice stále zabírá “display” reklama, tedy především bannery, oproti vyhledávácí a kontextové reklamě. V tom je český trh do značné míry specifický, ve většině západních zemí je tomu přesně naopak.

Obr. 3 - Rozdělení inzertních nákladů v PPC systémech v roce 2009 na obsah a vyhledávání

Obecně se předpokládat, že podíl reklamy ve vyhledávání (který už dnes zabírá téměř ¾ celkových výdajů na internetovou PPC reklamu), stejně jako celá PPC reklama nadále velmi rychle poroste a potáhne tak celý trh internetové reklamy kupředu. Jako hlavní důvody bych uvedl oproti západním zemím relativně nízký podíl výdajů internetové reklamy na celkových výdajích na reklamu a nízkém podílu PPC reklamy na internetové, přičemž právě toto jsou 2 nejvýznamnější trendy v reklamě posledních let. K tomu by mohla přispět i poměrně otevřená pozice na poli poskytovatelů internetových vyhledávačů. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde neovládá Google na poli vyhledávačů většinu trhu, a proto se dá očekávat jeho nadále sílící aktivita na našem trhu, což by mělo tlačit ceny internetové reklamy ještě více dolů. V neposlední řadě pro expanzi internetové reklamy hovoří i rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu na území ČR, zvětšující se pokrytí 3G sítí a dynamický rozvoj sociálních sítí, jako častého prostředku kontextové a PPC reklamy.

To potvrzuje prognóza společnosti PricewaterhouseCoopers, která na tuzemském trhu předvídá růst firemních výdajů na internetovou reklamu v průměru o 21,8 % mezi lety 2007-2012. Z dnes již známých údajů víme, že i přes probíhající hospodářskou krizi se růst mezi lety 2008 a 2009 pohyboval kolem 10% a nejčerstvější prognózy na příští rok odhadují růst kolem 17%.

Zdroje

[1] http://www.spir.cz/index.php?option=com_docman&task=doc_details&gid=133&Itemid=38

[2] http://www.admarket.cz/magazin/iac-09-11/internetova-reklama-vcr-se-meni-tradicni-nastroje-nahrazuje-ppc-34/

[3] http://www.lupa.cz/zpravicky/obchodni-podil-google-na-internetu-v-cr/

[4] http://www.internet-marketing-reklama.cz/homepage/press-room/vydaje-na-internetovou-reklamu-v-cr-porostou-o-petinu-rocne/CatID2927/LayId2/ArtId22198/Default.aspx