Specifická zařízení
Jaká zařízení potřebujeme? Těžká otázka, dle mého názoru, a odpověď je, že na každý typ činnosti se hodí jiné zařízení. Příkladem může být přehrávání videa. Pokud si chcete film opravdu užít, jedete na něj do kina (to sice není spotřební elektronika, nýbrž služba, ale hodí se pro ilustraci). Pokud chcete ukázat kamarádovi video doma, pustíte ho na televizi, případně na PC nebo notebooku. Pro přehrání toho samého videa v parku nebo v restauraci se nejvíce hodí netbook nebo mobilní telefon.
Cíl je vždy stejný, ukázat divákovi nějaké video, ale jak sami vidíte, lze na to využít mnoho přístrojů a každý má svá specifika a hodí se k něčemu jinému.
Integrace funkcionality do jednoho přístroje
Specifické vlastnosti přístroje jsou sice užitečné, ale nikdo nechce mít u sebe více zařízení než je nutné. Z tohoto důvodu dochází k integraci funkcionalit dříve samostatných přístrojů do jednoho. Typickým příkladem je mobilní telefon, který v sobě dnes integruje funkci diáře, telefonu, fotoaparátu, přijímače televizního signálu, rádia, diktafonu, budíku, ….
Synchronizace
I přes integraci funkcionalit se stále využívá více přístrojů k jedné a té samé věci a nastává problém se synchronizací dat. Například dokument lze upravit na tabletu, v notebooku, nebo na stolním PC v práci. Věc ještě zesložiťuje situace, kdy na tvorbě dokumentu spolupracuje více lidí. V tomto případě je ideálním řešením, když jsou data na nějakém sdíleném úložišti, kde je „hlavní“ verze a všechna zařízení buď pracují s touto verzí online, nebo mají lokální kopii a pak dochází k synchronizaci.
Dalším příkladem může být kalendář či poznámky.
Budoucnost
Budoucí spotřební elektronika bude mít dle mého názoru tyto charakteristiky:
• Více zařízení stále připojených k internetu – dostupnější internet
• Větší výdrž na jedno nabití
• Bezdrátové napájení zařízení
• Lepší využití zařízení/služby na základě poskytnutých informací – čím více tím lepší
• Jednoduchost ovládání – pro méně gramotné lidi
Bezdrátové napájení je zatím jen v plenkách a jsou zde vysoké ztráty na přenosové cestě, nutnost správně nasměrovat anténu přijímače a další nevýhodou je velikost antény. Problém by mohl být vyřešen dalším bodem seznamu a to větší vydrží na baterii. V případě kdy netbook vydrží 2 dny plného provozu, nebude bezdrátové napájení nutné.
Budeme-li chtít využívat nějakou službu a budeme-li chtít aby nám služba poskytovala relevantní informace, musíme službě umožnit získat tyto informace. Například předpověď počasí bude určitě přesnější, pokud služba bude vědět, že jste v Brně, než když bude vědět, že jste v ČR. Toto poskytnutí informací nebude aktivní formou, ale pouze nastavením povolení tuto informaci získat.
Příkladem může být například navigace komunikující se CRM a dopravním portálem. Toto zařízení může efektivně plánovat cesty obchodím zástupcům. Určitě se bude více a více využívat VoIP a už dnes například existují fotoaparáty s připojením na tiskárnu, popřípadě k internetu. Přímo z fotoaparátu tak lze nahrávat fotky na Facebook, Picasu nebo jiné webové album.
Friday, May 14, 2010
One more time: Google Android versus Symbian
Jsou tomu již více dva roky, kdy spatřil světlo světa Google Android. Napoprvé se vtělil do telefonu HTC Dream (T-Mobile G1) na konci roku 2008 a oproti Symbianu, který na thu „žil“ již pěkných pár let, se stal
událostí roku.
Jistě si mnoho z vás klade otázku, proč právě Android vs. Symbian, když nárůst jejich tržního podílu, jak vidno z následujícího obrázku, je oproti konkurenci minimální a navíc jsou jejich tržní podíly naprosto nesrovnatelné?
Odpověď je jednoduchá, oba dva operační systémy jsou založené na bázi open-source. Jak Android, postavený na Linuxu, tak i Symbian. Očekávání i strategie obou hráčů se však zásadně liší.
Přesto, že Symbian má na trhu jasně dominantní postavení, je si vědom, jaká konkurence mu vzniká a snaží se ji „potlačit“ hned v zárodku. Rivalita mezi oběma společnostmi stojícími za těmito operačními systémy je opravdu na vysokém stupni a některé výroky jsou dosti tvrdého ražení. Ostatně můžete sami posoudit například z tohoto článku.
hype efekt
Odvážil bych se tvrdit, že Google a veškeré jeho služby, operační systémy, prohlížeče atd. se "vezou" na hype-efektu celé společnosti. Zjednodušeně řečeno, vše co google udélá, je nejlepší. Nerad bych se pouštěl do debat, zda-li tomu tak je, či není. Některé služby jsou opravdu velmi kvalitně zpracované, jiné mají své lepší konkurenty.
Podobně je tomu i s operačním systémem Android. Jeho pozice byla od začátku velmi růžová a očekávalo se od něj mnohé (neodpustím si poznámku, že s jeho vydáním bylo používáno slůvko launch, což je u open source přinejmenším zajímavé). A opravdu, jeho tržní podíl stále narůstá.
Bohužel však stále ještě není tím, kdo určuje směr a trendy. Je ale samozřejmě velmi těžké se prosadit v tak široké konkurenci, navíc pokud největší hráči na trhu (Nokia, Motorola, Ericsson) preferují a utvářejí Symbian. Proti tak velkým hráčům stojí skoro osamocené HTC, které v některých svých telefonech vsadilo na Android. Ovšem ani takový gigant nedokázal využít obrovského očekávání u Nexus One a zařadil tento telefon pouze do "řady".
Pravděpodobně touto větou pobouřím mnoho příznivců, ale Android bohužel zatím nenabízí uživatelům něco víc než konkurence. Ano, provázanost s ostatními službami googlu je příkladná, ale nabývám přesvědčení, že kvůli tomu si jej uživatelé nepořizují. Prozatím jsou spokojeni už jen kvůli tomu, že vlastní telefon s Androidem. Není to ale málo?
Na druhou stranu třeba Applu tato strategie funguje více než dobře a nikomu nevadí, že nemá to nejvýkonnější pod sluncem. Stačí "když to má logo s jablíčkem" a uživatel jásá. Google však dle mého stále ještě není v takovéto pozici a prozatím to vypadá, že ji ani budovat nehodlá. Musel by totiž zcela změnit marketingové chování.
Prozatím je stav takový, že Symbian diktuje tempo a Android se přizpůsobuje. Proti velké trojce to bude mít velmi velmi těžké.
Do následujících pěti let tedy sázím na Symbian, který se svou širokou vývojářskou základnou, jistě svou pevnost jen tak neopustí. Pokud však Goole neudělá větší chybu, jeho kombinací online služeb dokáže "převálcovat" kohokoli.
Jak mobilní platformy lákají vývojáře
Vraťme se na úvod do minulosti, do dřevních dob komerčního softwaru. Jak se podařilo Microsoftu získat podíl na trhu v takovém rozsahu? Jednou z hlavních předností bylo zacílení na software respektive získání vývojářů software na stranu své platformy.
A proč si vývojáři zvolili investovat své úsilí právě do platformy Microsoft Windows? Už víme, že hlavním aspektem bylo, že ji Microsoft vyšel dřív. Otevřel jim API svého, poskytl dokumentaci i nástroje pro vývoj softwaru. Lze podobnou taktiku uplatnit dnes při prosazování platformy na poli mobilních telefonů?
Pro přesnější zacílení článku se budu soustředit na tři platformy, které podle mého názoru mají největší potenciál. A to nejrychleji rostoucí platformy Google Android a Apple iPhone a na druhé straně platforma, která v současné chvíli sice ještě na trhu neexistuje, ale vzhledem k tomu, co nabízí a kdo za ní stojí, se dá očekávat její velký růst. Tedy Windows Phone 7.
Nejnovější z těchto tří platform zvolila zajímavou taktiku pro získání vývojářů. Jako framework pro vývoj mobilních aplikací zvolila Silverlight, který se již dnes používá pro vývoj RIA. Vývojářům RIA tak umožní relativně snadný přechod k vývoji mobilních aplikací. Ti navíc k vývoji budou používat nejenom známý framework, ale rovněž známé vývojové prostředí, které Microsoft zdokonalil pro vývoj webových aplikací např. přidáním aplikace emulující telefon s WP7. Microsoft také v souladu s postupem při získávání vývojářů pro Windows připravil vývojářský web s dokumentací a příklady kódu.
Google Android si nepočíná o nic hůře. Jako programovací jazyk si zvolil javu, jako IDE vývojářům v javě důvěrně známý Eclipse, který taktéž uspůsobil vývoji pro mobilní telefony. Stejně jako Microsoft i Google spustil web pro vývojáře, na kterém kromě referenční i API dokumentace a příkladů kódu vystavil i výuková videa.
Apple, který se svou platformou iPhone přišel jako první, vývojářům nenabízí o nic méně něž jeho konkurenti. Web pro vývojáře je samozřejmostí. Jazyk, vývojářský framework i nástroje použil stejně jako Microsoft své již používáné rozšířené o možnosti pro vývoj mobilních aplikací.
Žádná ze tří platforem tedy péči o vývojáře nepodcenila. Každá platforma má jistě klady i zápory, ale jen marně hledám takový rozdíl, který by přinutil vývojáře přilnout se hromadně k jedné z nich. Výběr platformy popř. přechod z jedné na druhou pro vývojáře nebude tak náročný, aby ho ve výběru omezil.
Co může vývojáře přesvědčit, když všechny tři platformy může poměrně snadno začít využívat? Když opominu subjektivní citové preference, které nepochybně část vývojářů řídí, bude pravděpodobně motivem vývojáře možnost úspěchu na dané platformě. A zde už začíná být výběr zajímavější, neboť zde již může pozorný vývojář analyzovat rozdíly pomocí čísel.
Všechny tři platformy spojuje existence zcela reálného tržiště, kde vývojáři mohou nabízet své aplikace ke stažení. Apple zde hraje nejdéle, když svůj AppStore spustil v červnu 2008, Google ho následoval s Android Marketem v září stejného roku. A zcela odlišná je zde pozice Microsoftu, který svůj Marketplace spolu s platformou WP7 oficiálně vydá až na konci roku 2010.
První věcí, která může vývojáře přesvědčit, jsou vstupní podmínky pro jednotlivé tržnice. Ani zde se však tři konkurenti příliš neliší. Všechny tři tržnice vývojářům nabízejí 70% účast na zisku z aplikace. Microsoft Marketplace a Apple AppStore požadují pro registraci v tržnici $99, Android Market pouze $25.
Zajímavější však již je, jaké jsou vstupní podmínky pro aplikace. Zatímco Microsoft a Apple pustí na své tržiště pouze aplikace, které schválí na základě svých podmínek, které jsou navíc poměrně přísné. Google žádnou takovou selekci nedělá. Ovšem napřílad v roce 2009 Google z Andriod Market odstranil 1% všech aplikací.
Android jako jediná z těchto tří platforem nabízí i možnost distribuovat aplikace jinak než přes Android Market.
Ještě zajímavější může být pro vývojáře srovnání možností jak si pomocí mobilní aplikace vydělat. Kromě prodeje aplikace totiž Apple ve svém Appstoru nabízí ještě možnost plateb v rámci aplikace. Android tuto možnost nenabízí. U Windows Phone 7 se o ní spekuluje, ale oficiální informaci jsem nenašel.
Google a Apple plánuje v rámci své platformy nabídnout možnost reklamy v aplikacích. Google pomocí svého rozšířeného systému AdSense. Apple s účasní 60% na zisku ze zobrazované reklamy. Oba systémy jsou zatím pouze ohlášené, proto z nich nemohu uvést nějaká reálná čísla.
Apple navíc svým vývojářům poskytuje zatím unikátní možnost prodávat aplikace na tržišti pro další silně rozšířené zařízení. Konkrétně pro iPod touch, který v tuto chvíli tvoří téměř polovinu příjmů vývojářů. A pochopitelně zde roste další velké odbytiště v podobě iPadu.
O stejném rozšíření možnosti distribuce se můžeme bavit u Androidu, který je distribuován jako open source a proto také existují další zařízení, na které lze mobilní aplikace prodávat. Žádná z nich ale zatím nezískala významější podíl na trhu.
Od Microsoftu se dá v budoucnosti čekat, že podobnou možnost zavede pro svůj hudební přehrávač Zune. Nicméně i rozsah přehrávačů Zune je oproti iPodům značně omezený.
Zde - tedy ve velikosti tržiště - již můžeme spatřit skutečný rozdíl mezi platformami. Podívejme se nyní ještě na objem tržišť a na to, jak tato velikost může vývojáře ovlivnit.
| | AppStore | Android Market |
| Počet aplikací | 160 000 | 27 000 |
| Měsíční růst | 13 000 | 3 000 |
| Počet stažení | 3 miliardy | 400 milionů |
| Měsíční zisk | 280 milionů | 5 milionů |
Z tabulky můžeme vidět, že přestože v současnosti roste Android Market relativně rychleji, AppStore má proti němu obrovský náskok. Jako jeden z důkazů převahy AppStoru poslouží i vyjádření společnosti Gameloft, která vydává hry pro obě platformy, že její zisky z AppStore jsou 400%.
Je tedy patrné, že případný úspěch v AppStoru znamená větší bohatství. Je to však rozhodující faktor? V tržnicích Googlu a zatím neexistující tržnici Microsoftu může vývojář zažít úspěch jaako pionýr zlatokop tak, jako tomu bylo na začátku existence AppStoru. Naopak pro úspěch v AppStoru se nyní musí vývojář soustředit nejen na aplikaci samotnou, ale se stejnou váhou i na marketing.
V současné době tedy nevidím možnost pro monopolizaci jedné s platform. Apple očividně doposud okouzlil nejvíce vývojářů a drží v rukou hodně trumfů do budoucna. Nicméně jak Microsoft tak Android má poměrně slušný potenciál se rozšířit a tak se stát pro vývojáře zajímavějším.
A pro jakou platformu byste programovali vy?
Porovnání online kancelářských balíků
Představení balíků
Google Docs
V dnešní době (rok 2010), dle mého názoru, nejpoužívanější online kancelářský balík. Google uvádí, že jeho bezplatné softwarové aplikace využívá 15 milionů lidí. Platících zákazníků prémiové verze má ale jen statisíce. GoogleDocs nabízí paletu nejzákladnějších produktů: Dokument, Prezentace, Tabulka, Formulář. Nesmíme ale zapomínat ani na ostatní aplikace Googlu jako například Reader (nahrazuje RSS čtečku) nebo Picasa. Vraťme se ale zpět ke kancelářskému balíku a popišme si funkcionalitu nabízených produktů.
Dokumenty nabízí dostatečnou funkcionalitu na sepsání (menší) semestrální práce. Nabízí omezenou paletu písem a jejich velikostí. Funkce, které oproti například MS Word chybí je generování automatického obsahu, adresář zdrojů a poznámky pod čarou.
Prezentace obsahuje funkce k vytvoření jednoduché prezentace, která bývá mnohdy lepší než stovky létajících objektů na monitoru/plátně. K tomuto může být využito několika přednastavených šablon.
K tabulce mám výhrad nejvíce. Tento produkt se podle mě vůbec nemůže rovnat MS Excel (odpůrci produktů od Microsoftu musí prominout, že srovnávám stále s těmito programy, ale jsou celosvětově známé). Malé množství sloupců (pouze A-Z), u funkcí chybí popisky, nemožnost vytvářet vlastní formáty buněk. Abych jen nekritizoval, musím říct, že se mi velice líbí propojení s Formulářem, který může být použit např. pro dotazník.
Balík od Google bych hodnotil jako ucházející, je dobré poznamenat, že jenabízen zdarma.
Microsoft office 2010
V době psaní článku bohužel ještě nebyl tento balík plně dostupný. Mírně ořezaná funkcionalita oproti desktopové verzi odpovídajících programů z balíku by měla být přístupná široké veřejnosti zdarma.
Zoho
Mnohem robustnější balík než Google Docs – nabízí celkem portfolio více než 20-ti aplikací (Writer, Sheet, Show, Docs (online dokument managementu), Planner, Mail, CRM,…). Funkcionalitou mi tento kancelářský balík nejvíce vyhovoval. Nabízí opravdu vše, co člověk potřebuje. Ovládání je velice intuitivní a velmi podobné desktopovým aplikacím. Nebudu zde popisovat všechny funkce, ale pouze zmíním pár opravdu nadstandardních funkcí (tímto myslím nadstandardních v oblasti online kancelářských balíků).
Sheet nabízí například možnost vytváření maker nebo efektivní 3D grafy. Stejně jako GDocs Tabulka ale nenabízí popis funkcí. Writer a Show mají velmi podobné funkce jako GDocs. Velice se mi líbí například CRM. Nikoho asi nepřekvapí, že jsou tyto produkty zdarma.
To si myslím, že stačí k představení balíků a nyní přejdu k otázkám proč (ne)používat online kancelářské balíky
Proč používat online balíky
· Pouze 1 aktuální verze – odpadá problém s verzováním dokumentu a možností, že upravujete starší verzi a udělaná práce přijde v niveč nebo bude muset být těžce dodávána do finálního dokumentu.
· Dostupnost – nemusíte se starat o uložení dokumentu na nějaké přenosné paměťové zařízení nebo si dokument posílat mailem, dokument je k dispozici z kteréhokoliv zařízení.
· Spolupráce - na dokumentu může v jeden čas pracovat více osob naráz (ne jako v případě například SharePoint Serveru, kde se dokument uzamkne) a odpadá následná potřeba synchronizace
· Lehký klient – stačí prohlížeč na přístupovém zařízení, odpadají aktualizace a správa SW, nezáleží na používaném OS
· Zdarma
· Exporty do běžně používaných formátů – chcete-li odeslat dokument mailem, případně vložit do nějakého systému, online balíky nabízí export do „desktopových formátů“.
· Nižší nároky na HW zákazníka
Proč nepoužívat online balíky
· Data u 3. osoby – svěřujete svá často důvěrná data 3. osobě. Žádnému (dle mých informací) poskytovateli online office balíků se zatím nestalo, že by se ztratila nebo byla zcizena nějaká data, ale nestane se to někdy v budoucnu?
· Připojení k internetu – žijeme v době, kdy je Internet dostupný skoro všude a váha tohoto argumentu bude postupně slábnout, ale já například jsem stále závislý na offline aplikacích (Outlook, Word, …) protože Internet není dostupný všude.
· Možný krach poskytovatele – v tomto případě by bylo rozumné dělat zálohu svých dat (otázkou zůstává jak často),
· Zneužití dat
· Omezené množství funkcí
· Chybí hromadný export/import (přechod k jinému poskytovateli)
Výše uvedené body nejsou rozhodně konečným seznamem, toto jsou nejmarkantnější výhody a nevýhody podle mě.
Budoucnost
S větším rozšířením Internetu a s rostoucím počtem přístupových zařízení se budou online balíky využívat ve větší a větší míře. Pravděpodobně přibude i offline zpracování dokumentů. Na serveru bude „hlavní“ verze. Na notebooku nebo jiném zařízení bude lokální kopie. Jakmile dojde k připojení k Internetu, bude dokument synchronizován.
Aktuálním leaderem na tomto poli je, jak již bylo zmíněno Google a GoogleDocs, ale v blízké budoucnosti se dle mého názoru, leaderem v této oblasti stane Microsoft. Bude to ve chvíli, kdy nabídne široké veřejnosti svůj balík office v online verzi.
Microsoft má velice širokou základnu (odhaduje se, že více než miliarda lidí užívá MS Office) uživatelů a pokud donutí alespoň 1/10 svých uživatelů online verzi, bude pravděpodobně v této oblasti leaderem a myslím si, že MS se svým marketingem osloví více než 1/10 stávajících uživatelů MS office.
Google Docs
V dnešní době (rok 2010), dle mého názoru, nejpoužívanější online kancelářský balík. Google uvádí, že jeho bezplatné softwarové aplikace využívá 15 milionů lidí. Platících zákazníků prémiové verze má ale jen statisíce. GoogleDocs nabízí paletu nejzákladnějších produktů: Dokument, Prezentace, Tabulka, Formulář. Nesmíme ale zapomínat ani na ostatní aplikace Googlu jako například Reader (nahrazuje RSS čtečku) nebo Picasa. Vraťme se ale zpět ke kancelářskému balíku a popišme si funkcionalitu nabízených produktů.
Dokumenty nabízí dostatečnou funkcionalitu na sepsání (menší) semestrální práce. Nabízí omezenou paletu písem a jejich velikostí. Funkce, které oproti například MS Word chybí je generování automatického obsahu, adresář zdrojů a poznámky pod čarou.
Prezentace obsahuje funkce k vytvoření jednoduché prezentace, která bývá mnohdy lepší než stovky létajících objektů na monitoru/plátně. K tomuto může být využito několika přednastavených šablon.
K tabulce mám výhrad nejvíce. Tento produkt se podle mě vůbec nemůže rovnat MS Excel (odpůrci produktů od Microsoftu musí prominout, že srovnávám stále s těmito programy, ale jsou celosvětově známé). Malé množství sloupců (pouze A-Z), u funkcí chybí popisky, nemožnost vytvářet vlastní formáty buněk. Abych jen nekritizoval, musím říct, že se mi velice líbí propojení s Formulářem, který může být použit např. pro dotazník.
Balík od Google bych hodnotil jako ucházející, je dobré poznamenat, že jenabízen zdarma.
Microsoft office 2010
V době psaní článku bohužel ještě nebyl tento balík plně dostupný. Mírně ořezaná funkcionalita oproti desktopové verzi odpovídajících programů z balíku by měla být přístupná široké veřejnosti zdarma.
Zoho
Mnohem robustnější balík než Google Docs – nabízí celkem portfolio více než 20-ti aplikací (Writer, Sheet, Show, Docs (online dokument managementu), Planner, Mail, CRM,…). Funkcionalitou mi tento kancelářský balík nejvíce vyhovoval. Nabízí opravdu vše, co člověk potřebuje. Ovládání je velice intuitivní a velmi podobné desktopovým aplikacím. Nebudu zde popisovat všechny funkce, ale pouze zmíním pár opravdu nadstandardních funkcí (tímto myslím nadstandardních v oblasti online kancelářských balíků).
Sheet nabízí například možnost vytváření maker nebo efektivní 3D grafy. Stejně jako GDocs Tabulka ale nenabízí popis funkcí. Writer a Show mají velmi podobné funkce jako GDocs. Velice se mi líbí například CRM. Nikoho asi nepřekvapí, že jsou tyto produkty zdarma.
To si myslím, že stačí k představení balíků a nyní přejdu k otázkám proč (ne)používat online kancelářské balíky
Proč používat online balíky
· Pouze 1 aktuální verze – odpadá problém s verzováním dokumentu a možností, že upravujete starší verzi a udělaná práce přijde v niveč nebo bude muset být těžce dodávána do finálního dokumentu.
· Dostupnost – nemusíte se starat o uložení dokumentu na nějaké přenosné paměťové zařízení nebo si dokument posílat mailem, dokument je k dispozici z kteréhokoliv zařízení.
· Spolupráce - na dokumentu může v jeden čas pracovat více osob naráz (ne jako v případě například SharePoint Serveru, kde se dokument uzamkne) a odpadá následná potřeba synchronizace
· Lehký klient – stačí prohlížeč na přístupovém zařízení, odpadají aktualizace a správa SW, nezáleží na používaném OS
· Zdarma
· Exporty do běžně používaných formátů – chcete-li odeslat dokument mailem, případně vložit do nějakého systému, online balíky nabízí export do „desktopových formátů“.
· Nižší nároky na HW zákazníka
Proč nepoužívat online balíky
· Data u 3. osoby – svěřujete svá často důvěrná data 3. osobě. Žádnému (dle mých informací) poskytovateli online office balíků se zatím nestalo, že by se ztratila nebo byla zcizena nějaká data, ale nestane se to někdy v budoucnu?
· Připojení k internetu – žijeme v době, kdy je Internet dostupný skoro všude a váha tohoto argumentu bude postupně slábnout, ale já například jsem stále závislý na offline aplikacích (Outlook, Word, …) protože Internet není dostupný všude.
· Možný krach poskytovatele – v tomto případě by bylo rozumné dělat zálohu svých dat (otázkou zůstává jak často),
· Zneužití dat
· Omezené množství funkcí
· Chybí hromadný export/import (přechod k jinému poskytovateli)
Výše uvedené body nejsou rozhodně konečným seznamem, toto jsou nejmarkantnější výhody a nevýhody podle mě.
Budoucnost
S větším rozšířením Internetu a s rostoucím počtem přístupových zařízení se budou online balíky využívat ve větší a větší míře. Pravděpodobně přibude i offline zpracování dokumentů. Na serveru bude „hlavní“ verze. Na notebooku nebo jiném zařízení bude lokální kopie. Jakmile dojde k připojení k Internetu, bude dokument synchronizován.
Aktuálním leaderem na tomto poli je, jak již bylo zmíněno Google a GoogleDocs, ale v blízké budoucnosti se dle mého názoru, leaderem v této oblasti stane Microsoft. Bude to ve chvíli, kdy nabídne široké veřejnosti svůj balík office v online verzi.
Microsoft má velice širokou základnu (odhaduje se, že více než miliarda lidí užívá MS Office) uživatelů a pokud donutí alespoň 1/10 svých uživatelů online verzi, bude pravděpodobně v této oblasti leaderem a myslím si, že MS se svým marketingem osloví více než 1/10 stávajících uživatelů MS office.
Jaké jsou (legální) možnosti stahování hudby v ČR?
Jak již název článku napovídá, v prvé řadě je nutné si ujasnit, jaké způsoby stahování hudby, resp. jakýchkoliv děl chráněných autorským zákonem je možné v České republice beztrestně použít.
Česká republika, jako jedna z nemnoha vyspělých zemí, nepostihuje stahování hudby, filmů či jiných „děl“, přečinu se člověk dopouští pouze v případě, že tyto soubory dále sdílí na internetu. V praxi to znamená, že služby jako RapidShare nebo UložTo jsou u nás naprosto legální, zatímco například u torrentů , kde při stahování souboru dochází rovnou k jeho sdílení je situace opačná. Přesto se zde budu zabývat především způsoby, které jsou nejen legální, ale také placené. V ČR
Online služby
V ČR existují v podstatě pouze dvě rozšířené online služby na stahování hudby, i-legalne a t-music.
Na prvním jmenovaném webu je možné stahovat jak jednotlivé písničky, tak i celá alba. Cena jedné skladby se pohybuje u novějších titulů kolem 40 Kč, u alb je to řádově 300 Kč. V kamenném obchodě, případně při objednání klasického CD přes internet, se ceny pohybují u populárních alb zhruba kolem 500 Kč.
Tato zdánlivá úspora je však vykoupena je však vykoupena poměrně draze, háček se skrývá pod zkratkou DRM. DRM, neboli Digital Rights Management, se obvykle překládá jako správa digitálních práv. Souhrnně se jedná technický způsob, jak kontrolovat či omezovat používání digitálního obsahu.
Konkrétně na serveru i-legalne.cz se pomocí DRM omezuje (číslo ukazuje typický příklad u jedné skladby):
• Počet synchronizací s přenosným zařízením: 25
• Počet vypálení audio CD: 10
• Počet přehrání: neomezeně
• Počet znovustažení při reinstalaci PC: 5.
Dalším, pro mnohé ještě významnějším omezením je formát. Skladby se dají stáhnout pouze ve formátu WMA a k jejímu přehrávání je potřeba mít nainstalovaný Windows Media Player. Hudbu si z i-legalne si tedy na mp3ce, obyčejném telefonu nebo třeba i iPhonu nepřehrajete.
Další možností je předplatit si neomezený přístup. Cena za tuto službu je v současnosti 249 Kč za měsíc, a po tuto dobu má uživatel možnost neomezeně přehrávat a stahovat ze serveru hudbu. Kromě výše uvedených omezení má však tento způsob ještě jednu vadu na kráse – stažené skladby lze díky DRM opravdu poslouchat pouze měsíc, když je chcete poslouchat i po jeho skončení, musíte si zaplatit další období.
Zahraniční služby
Jako příklad zahraniční online služby zde uvedu I-Tunes, která patři nepochybně mezi nejpopulárnější servery na stahování hudby nejen mezi skalními uživateli Applu.
Zde jsou ceny již o poznání příjemnější, za jednu skladbu se zde platí obvykle lehce přes 1 dolar a u celého je to potom přibližně 10 dolarů, což je přibližně polovina toho, co v České republice.
I zde se však uživatel potýkat s nemalými omezeními. Když odhlédneme od specifického požadavku v případě Applu instalovat speciální software, je zde již poměrně typické geografické omezení. Ke stahování hudby je totiž nutné být občanem spojených států. To se dá obejít např. zřízením amerického účtu a vytvoření „fiktivního“ bydliště, přesto je to poměrně velká komplikace a uživatel, který chce za hudbu platit, tak navíc porušuje licenční podmínky. Naproti tomu stojí výhody zejména pro majitele I-zařízení, jako např. možnost synchronizace, automatického stažení hned po vydání skladby atd.
Pro ostatní uživatele možná převáží jednoduchost nákupu u podobných služeb, jako např. 7digital, kde stačí jen „odkliknout“, že je uživatel občanem Velké Británie a může nakupovat za podobné ceny jako na I-tunes.
Streamovaná hudba
S rychlým rozvoje internetu a 3G sítí je stále aktuálnější možnost poslouchat hudbu pomocí streamu.
V poslední je poměrně populární například Last.fm. Zde je možně zadat své oblíbené interprety, možnost si přidat podobné a pak už jen poslouchat…a zdarma. Hlavní nevýhodou je pak kromě nutnosti připojení na internet to, že uživatel neposlouchá přesně tu skladbu, na kterou má zrovna chuť, často ani ne kapelu, což je na druhou stranu při dostatečně velkém rozsahu interpretů už spíše výjimka.
Jako alternativu je možné zmínit i Youtube. Zde si můžete dokonce vytvořit vlastní seznam skladeb (případně využít cizí seznamy) z existujících videí. Díky velké datové náročnosti u videa je tento způsob prakticky nepoužitelný u mobilních zařízení a navíc se poměrně často stává, že je video odstraněno, případně zablokováno pro určitou zemi.
Závěr
Způsobů, jak si u nás poslechnout hudbu je celá řada. Záleží především na preferenci uživatele, jak moc mu záleží na ceně, na obtížnosti řešení a také na jeho nejčastějším způsobu poslechu. Pro uživatele, kteří poslouchají hudbu především na počítači s rychlým připojením, je pravděpodobně nejvhodnější využít streamované hudby z internetu.
Pro uživatele, kteří stahují hudbu často, poslouchají jí nejen na PC a nebojí se platebního styku se zahraničím, se i přes občasnou větší technickou náročnost a porušení podmínek služby vyplatí hudbu stahovat ze zahraničí.
Pro ty ostatní jsou zde české online služby, které ale oproti klasickým hudebním CD/DVD nabízí stále spíše více omezení než užitku.
Česká republika, jako jedna z nemnoha vyspělých zemí, nepostihuje stahování hudby, filmů či jiných „děl“, přečinu se člověk dopouští pouze v případě, že tyto soubory dále sdílí na internetu. V praxi to znamená, že služby jako RapidShare nebo UložTo jsou u nás naprosto legální, zatímco například u torrentů , kde při stahování souboru dochází rovnou k jeho sdílení je situace opačná. Přesto se zde budu zabývat především způsoby, které jsou nejen legální, ale také placené. V ČR
Online služby
V ČR existují v podstatě pouze dvě rozšířené online služby na stahování hudby, i-legalne a t-music.
Na prvním jmenovaném webu je možné stahovat jak jednotlivé písničky, tak i celá alba. Cena jedné skladby se pohybuje u novějších titulů kolem 40 Kč, u alb je to řádově 300 Kč. V kamenném obchodě, případně při objednání klasického CD přes internet, se ceny pohybují u populárních alb zhruba kolem 500 Kč.
Tato zdánlivá úspora je však vykoupena je však vykoupena poměrně draze, háček se skrývá pod zkratkou DRM. DRM, neboli Digital Rights Management, se obvykle překládá jako správa digitálních práv. Souhrnně se jedná technický způsob, jak kontrolovat či omezovat používání digitálního obsahu.
Konkrétně na serveru i-legalne.cz se pomocí DRM omezuje (číslo ukazuje typický příklad u jedné skladby):
• Počet synchronizací s přenosným zařízením: 25
• Počet vypálení audio CD: 10
• Počet přehrání: neomezeně
• Počet znovustažení při reinstalaci PC: 5.
Dalším, pro mnohé ještě významnějším omezením je formát. Skladby se dají stáhnout pouze ve formátu WMA a k jejímu přehrávání je potřeba mít nainstalovaný Windows Media Player. Hudbu si z i-legalne si tedy na mp3ce, obyčejném telefonu nebo třeba i iPhonu nepřehrajete.
Další možností je předplatit si neomezený přístup. Cena za tuto službu je v současnosti 249 Kč za měsíc, a po tuto dobu má uživatel možnost neomezeně přehrávat a stahovat ze serveru hudbu. Kromě výše uvedených omezení má však tento způsob ještě jednu vadu na kráse – stažené skladby lze díky DRM opravdu poslouchat pouze měsíc, když je chcete poslouchat i po jeho skončení, musíte si zaplatit další období.
Zahraniční služby
Jako příklad zahraniční online služby zde uvedu I-Tunes, která patři nepochybně mezi nejpopulárnější servery na stahování hudby nejen mezi skalními uživateli Applu.
Zde jsou ceny již o poznání příjemnější, za jednu skladbu se zde platí obvykle lehce přes 1 dolar a u celého je to potom přibližně 10 dolarů, což je přibližně polovina toho, co v České republice.
I zde se však uživatel potýkat s nemalými omezeními. Když odhlédneme od specifického požadavku v případě Applu instalovat speciální software, je zde již poměrně typické geografické omezení. Ke stahování hudby je totiž nutné být občanem spojených států. To se dá obejít např. zřízením amerického účtu a vytvoření „fiktivního“ bydliště, přesto je to poměrně velká komplikace a uživatel, který chce za hudbu platit, tak navíc porušuje licenční podmínky. Naproti tomu stojí výhody zejména pro majitele I-zařízení, jako např. možnost synchronizace, automatického stažení hned po vydání skladby atd.
Pro ostatní uživatele možná převáží jednoduchost nákupu u podobných služeb, jako např. 7digital, kde stačí jen „odkliknout“, že je uživatel občanem Velké Británie a může nakupovat za podobné ceny jako na I-tunes.
Streamovaná hudba
S rychlým rozvoje internetu a 3G sítí je stále aktuálnější možnost poslouchat hudbu pomocí streamu.
V poslední je poměrně populární například Last.fm. Zde je možně zadat své oblíbené interprety, možnost si přidat podobné a pak už jen poslouchat…a zdarma. Hlavní nevýhodou je pak kromě nutnosti připojení na internet to, že uživatel neposlouchá přesně tu skladbu, na kterou má zrovna chuť, často ani ne kapelu, což je na druhou stranu při dostatečně velkém rozsahu interpretů už spíše výjimka.
Jako alternativu je možné zmínit i Youtube. Zde si můžete dokonce vytvořit vlastní seznam skladeb (případně využít cizí seznamy) z existujících videí. Díky velké datové náročnosti u videa je tento způsob prakticky nepoužitelný u mobilních zařízení a navíc se poměrně často stává, že je video odstraněno, případně zablokováno pro určitou zemi.
Závěr
Způsobů, jak si u nás poslechnout hudbu je celá řada. Záleží především na preferenci uživatele, jak moc mu záleží na ceně, na obtížnosti řešení a také na jeho nejčastějším způsobu poslechu. Pro uživatele, kteří poslouchají hudbu především na počítači s rychlým připojením, je pravděpodobně nejvhodnější využít streamované hudby z internetu.
Pro uživatele, kteří stahují hudbu často, poslouchají jí nejen na PC a nebojí se platebního styku se zahraničím, se i přes občasnou větší technickou náročnost a porušení podmínek služby vyplatí hudbu stahovat ze zahraničí.
Pro ty ostatní jsou zde české online služby, které ale oproti klasickým hudebním CD/DVD nabízí stále spíše více omezení než užitku.
Specifika českého trhu v oblasti reklamy
Specifika českého trhu v oblasti reklamy
Podíl internetové reklamy v ČR
Z průzkumu provedeného společností Factum Invenio pro sdružení pro internetovou reklamu vyplývá, že v roce 2009 byl podíl internetové reklamy na celkovém reklamním trhu v České republice 9,7 %, a zaznamenal tak oproti minulému roku nárůst o 1,1 procentního bodu. Celkové výdaje na internetovou reklamu se oproti minulému roku navýšily z 5 na 6,4 miliard Kč. [1]
Internet je v ČR třetím nejčastěji využívaným reklamní
m médiem. Ačkoliv se jedná o poměrně významný nárůst, oproti nejvyspělejším ekonomikám se celkově jedná o stále velmi malé číslo, např. v USA, kde internet tvoří již téměř třetinu celkových výdajů na reklamu a jeho podíl stále roste.
Obr.1 - Podíl jednotlivých médiatypů v roce 2009
S rostoucí popularitou internetu jako média se velmi dynamicky rozvíjí i trh internetové reklamy. Dříve byly nejčastější formou internetové reklamy bannery, v dnešní době za
znamenává nejvyšší nárůst především PPC a katalogová reklama. [2]
PPC, neboli pay-per-click, znamená platba za kliknutí. „Jedná se o model zpoplatnění reklamy, kdy se platí za skutečně přivedené návštěvníky, nikoliv za počet zobrazení či časové období jako je tomu např. u bannerové reklamy nebo přednostních zápisů v katalozích. PPC reklama ve vyhledávání se obvykle zobrazuje ve vyhledávačích vpravo vedle výsledků vyhledávání nebo také na prémiových pozicích. Na obsahových webech se PPC reklama zobrazuje vpravo nebo pod článkem.“[1]
Obr.2 - Podíl jednotlivých forem internetové inzerce v roce 2009 a 2010
Trh poskytovatelů internetové reklamy
Na tuzemském trhu mají v oblasti PPC systémů největší podíl společnosti Google (adWords) a Seznam (Sklick), což svědčí především o rostoucí popularitě internetové reklamy ve vyhledávání. Podle statistiky Navrcholu.cz z roku 2008 vede v České republice na poli vyhledávačů právě Seznam.cz s 40,90 % a na druhém místě je česká verze vyhledávače Google, která zabírá 29 procent tuzemského trhu. Dohromady tyto dvě společnosti okupují více než 90% českého trhu PPC systémů a pomalu tak pohlcují dříve relativně úspěšné kontextové reklamy, např. eTarget či adFox.[2]
Jednotlivý podíl těchto společností je ale velmi obtížně zjistit. Podle finančních výsledků Google ČR za rok 2009 by se mohlo zdát, že podíl společnosti na trhu mobilní reklamy v Česku je pouhých 1,4 %, nicméně především nejasným finančním tokům mezi jednotlivými evropskými pobočkami společnosti toto číslo nemusí odpovídat skutečnosti.[3]
Celkově se díky různým metodikám výpočtu jednotlivých typů internetové reklamy údaje z různých zdrojů dosti podstatně liší a je většinou je ani nelze přímo vzájemně srovnávat. Přesto je z předchozích údajů patrné, že většinu trhu v České republice stále zabírá “display” reklama, tedy především bannery, oproti vyhledávácí a kontextové reklamě. V tom je český trh do značné míry specifický, ve většině západních zemí je tomu přesně naopak.
Obr. 3 - Rozdělení inzertních nákladů v PPC systémech v roce 2009 na obsah a vyhledávání
Obecně se předpokládat, že podíl reklamy ve vyhledávání (který už dnes zabírá téměř ¾ celkových výdajů na internetovou PPC reklamu), stejně jako celá PPC reklama nadále velmi rychle poroste a potáhne tak celý trh internetové reklamy kupředu. Jako hlavní důvody bych uvedl oproti západním zemím relativně nízký podíl výdajů internetové reklamy na celkových výdajích na reklamu a nízkém podílu PPC reklamy na internetové, přičemž právě toto jsou 2 nejvýznamnější trendy v reklamě posledních let. K tomu by mohla přispět i poměrně otevřená pozice na poli poskytovatelů internetových vyhledávačů. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde neovládá Google na poli vyhledávačů většinu trhu, a proto se dá očekávat jeho nadále sílící aktivita na našem trhu, což by mělo tlačit ceny internetové reklamy ještě více dolů. V neposlední řadě pro expanzi internetové reklamy hovoří i rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu na území ČR, zvětšující se pokrytí 3G sítí a dynamický rozvoj sociálních sítí, jako častého prostředku kontextové a PPC reklamy.
To potvrzuje prognóza společnosti PricewaterhouseCoopers, která na tuzemském trhu předvídá růst firemních výdajů na internetovou reklamu v průměru o 21,8 % mezi lety 2007-2012. Z dnes již známých údajů víme, že i přes probíhající hospodářskou krizi se růst mezi lety 2008 a 2009 pohyboval kolem 10% a nejčerstvější prognózy na příští rok odhadují růst kolem 17%.
Zdroje
[1] http://www.spir.cz/index.php?option=com_docman&task=doc_details&gid=133&Itemid=38
[2] http://www.admarket.cz/magazin/iac-09-11/internetova-reklama-vcr-se-meni-tradicni-nastroje-nahrazuje-ppc-34/
[3] http://www.lupa.cz/zpravicky/obchodni-podil-google-na-internetu-v-cr/
[4] http://www.internet-marketing-reklama.cz/homepage/press-room/vydaje-na-internetovou-reklamu-v-cr-porostou-o-petinu-rocne/CatID2927/LayId2/ArtId22198/Default.aspx
Korporativní portály
Úvod
V současné době se na trhu stává více a více viditelný trend prudkého nárůstu poptávky po portálová řešení. Tento proces je objektivní, protože logicky vyplývá z postupného vývoje soukromých společností a následovném přechodů mezi určitými fázemi života. Pokud si vzpomínáte na nedávnou historii, je zřejmé několik důležitých kroků, kterýma prošli prakticky všechny společnosti.
1. Doba primárního rozdělení majetku a vznik velkého počtu malých a středních podniků.
2. Přerozdělení trhů a příliv investic do perspektivních společností a projektů.
3. Restrukturalizace podniků a snižování nákladů.
4. Současné fázi rozvoje společnosti - zvýšení efektivity společnosti, automatizaci a optimalizaci podnikových procesů.
V současné době, firmy už začínají znát další pojmy, jako jsou obchodní transparentnost, rychlost rozhodování, snížení transakčních nákladů, analýza výsledků a předpovědí pro rozvoj podnikání, personalizace odpovědnosti a akumulace znalostí ve společnosti. Všechny tyto akce a možnosti není možné aplikovat bez moderních informačních technologií.
Vznik portálů bylo umožněno díky pokrokům v technologii Intranet, nebo síť v rámci organizace. Termín "portál" je jedním z nejvíce nejasných a nejednoznačných termínu. Ještě na počátku vzniku portálového softwaru, vývojáři a analytici navrhli velké množství termínů jako jsou: obchodní portál, «business intelligence» portál, firemní intranetový portál, a nakonec, korporativní portál, který lze považovat za přijatelný název pro tento druh softwarů. Přesto i nyní, mnoho uživatelů portálů mají jen smutnou představu o tom, co je to a jaké jsou jeho funkce. Občas se stává, že někteří vývojáři velmi svobodně používají termín «portál» a velmi často pod tento název zahrnují jakékoliv aplikace běžící na Internetu. Ve skutečnosti, se jedna o boj zájmů, kdy se snaží dodavatelé přesvědčit veřejnost/odběratelé, že portál znamená přesně to, co nabízejí.
Podle společnosti Gartner, lze rozlišit následující typy portálů :
1. Megaportals
Vznikli jedním z prvních (Lycos, America Online, Yahoo!). To jsou portály, určeny spíše pro celý Internet, ne pro jednotlivé skupiny uživatelů. Hlavním rysem těchto portálu je prostředí pro masovou komunikaci a komunikační média.
2. Vertikální portály
Někdy považuje jako vnitřní portál nebo vortal (vortals). Jsou určeny pro specifické skupiny uživatelů - např. zdravotní portály, portály pro ženy, atd.
3. B2B portály
To jsou elektronické obchodní platformy, které jsou určeny pro podnikání na internetu.
4. Firemní portály (Enterprise Portal)
Vypracované pro potřeby jedné společnosti, řešit vnitřní problémy firmy, a pro komunikaci s okolním světem - se zákazníky, dodavateli a partnery.
Účel a cíl firemního intranetového portálu
Obecně, portály můžeme roztřídit podle provádění úrovně interakce, které poskytují uživatelům. Můžeme rozlišit následující základní úroveň automatizace interakce:
a. Společnost - zaměstnanci
b. Útvary - útvar
c. Zaměstnanec - zaměstnanec
d. Společnost - partnery a investory
e. Společnost - zákazníci
Cílem zřízení firemního intranetového portálu
Zvýšení úrovně řízení a podpory rozhodování manažerů společnosti. Organizování sběru, konsolidace a analýzy relevantních informací.
a. Vytvoření jednotné databází společnosti.
b. Šetření časů a úsilí zaměstnanců.
c. Snížení nákladů společnosti.
d. Zlepšení komunikace a spolupráce mezi zaměstnanci podniku.
e. Podpora unifikaci a standardizace procesů a procedur ve společnosti.
f. Zlepšení kvality práce a služeb zákazníkům.
g. Zvýšení konkurenceschopnosti a investiční atraktivity společnosti.
Celkově firemní intranetový portál získává řadu výhod, které lze rozdělit na přímé a nepřímé.
"Přímé" výhody:
a. Úspora času zaměstnanců;
b. Úspory na rychlost průchodu operací;
c. Zvýšení rychlosti rozhodování;
d. Úspory z opětovného využití znalostí ve společnosti;
e. Snížení nákladů na interakce s dálkovými oddíly společnosti;
f. Sdílení znalostí v rámci společnosti, a v důsledku zlepšování kvality a produktivity zaměstnanců;
g. Snížení nákladů na interakce a výměny informací s partnery společnosti;
h. Nižší náklady na poskytování informační bezpečnosti;
i. Nižší náklady na údržbu systémů.
"Nepřímé" výhody:
a. Optimalizace obchodních procesů společnosti;
b. Zlepšení efektivity zaměstnanců;
c. Transparentnost všech útvarů společnosti;
d. Informováni zaměstnanců o důležitých událostech a činnosti v rámci společnosti;
e. Zvýšení ovládatelnosti společnosti, prostřednictvím efektivní zpětné vazby se zaměstnanci;
f. Vybudování účinné horizontální komunikace a výměny informací mezi obchodními jednotkami;
g. Sjednocení zaměstnanců, prostřednictvím vytváření zájmových skupin;
h. Rychlý a bezbolestný vstup nových pracovníků do života společnosti;
i. Zvýšení „image“ společnosti v očích zaměstnanců, partnerů a investorů.
Samozřejmě, že portály nejsou «všelék» na jakýkoliv problém. Jsou dobrými nástroji pro vedení společnosti a zaměstnanců. Slouží ke snadnému přístupu ke všem druhům informačních zdrojů a systémů. Portál - je jen dobrý nástroj, pro shromažďovaní všech druhů informací, které pomáhá řádné a účelně využit. Slouží k lepšímu pochopení výhod a nevýhod v obchodních vztazích a pro zjednodušení práce zaměstnanců prostřednictvím jedné aplikace.
Segmentace trhu
Stále ještě na trhu nedošlo k segmentaci. Byly pokusy navrhnout rozdělení na dobré krabicové produkty a produkty, které poskytují platformu pro integraci, ale to je jen tyč funkčnosti výrobku jako portál. Spiš bychom to mohli označit za diferenciaci nežli segmentaci.
Pokud společnost zavádí portál, tak hodnotu nepředstavuje samotný portál, ale technologie, který ho spojuje do jednoho celku:
a. Vyhledávácí schopností;
b. Klasifikace;
c. Správa obsahu a dokumentů;
d. Analytické schopnosti (Business Intelligence);
e. Integrace aplikací;
f. Application Server.
Soubor těchto technologií tvoří "ekosystém" portálu.
Analytici společnosti Gartner nabízejí takové segmentace trhu portálů.
1. Segment APS (application platform suits) - základní sada obsahuje aplikační server (aplikační server), integrační služby a samotný portál (nejvýraznější hráči v tomto segmentu trhu - BEA Systems, a Fujitsu).
2. Segment SES (Smart Enterprise Suit) - základní sada obsahuje vyhledávací engine, content management (dokument), nástroje Business Intelligence a možnosti integrace (hráči - Epicentric, Plumtree, Hummingbird, Computer Associates, Vignette, Broadvision).
3. Kombinovaný přístup (APS / SES), který používá takové giganty jako IBM, SAP, Sun Microsystems, Oracle a Novell (SilverStream).
4. Můžete si také vybrat segment tradičního vývoje, kdy portál - je aplikace, která běží na běžných aplikačních serverech APS(hráči - Compuware a Citrix).
Metodika zavádění intranet portálů
Obecně podobné jako při zavádění jakéhokoliv informačního systému s velkým počtem uživatelů. Jistě, že zavedení takového systému vyžaduje profesionální přístup developerů, kvalifikovaný vedoucí projektu, projektový tým, průmyslový přístup k systému, vývoj a implementace (design, vývoj, testování, školení, uvedení do provozu). Nejdůležitější je, že zavedení firemního intranetového portálu vyvolává víc administrativní problémy než technické potíže a zároveň otázky informační bezpečnosti, předávání znalostí od developera pro koncového uživatele.
Zvláštnosti zavedení firemního portálu do značné míry závislá na cíli a úkolů, které si stanovil zákazník pro systém. Zároveň by dodavatel měl počítat s firemní kulturou a aktuální úrovní automatizace ve společnosti. Často se stává, že dvě konkurenční společnosti na trhu, mohou stanovovat různé požadavky na systém. Proto zavedení firemního portálu v těchto společnostech bude zcela odlišným způsobem a odběratel by s tím měl počítat.
Z pravidla, všechny společnosti naráží na stejný seznam problémů při zavadění podnikových portálů. Mezi ně patří:
1. Potřeba změnit byznys procesy společnosti již byly zavedení v důsledku automatizace. Zároveň potřeba přerozdělení odpovědnosti;
2. Nedostatek formalizovaných procesů a dokumentace, které neumožňuje jasné stanovení cílů
3. Odpor ze strany zaměstnanců společnosti při zavadění systému;
4. Nízká úroveň chápání potenciálních přínosů z využívání podnikových informačních systémů ze strany managementu a zaměstnanců;
5. Složitost s přidělováním práv na přístup k informacím;
6. Převod stávajících informací do automatizovaného portálu;
7. Nedostatek zkušeností s provozováním těchto systémů, a jako důsledek nízké úrovně pochopení možných využití tohoto portálu.
Nelze říct, že všechny tyto problémy jsou neřešitelné. Jen pro jejich efektivnější řešení musíme zapojovat zkušené odborníky a konzultanty, kteří mají zkušenosti s implementací podobných systémů a nabízí způsoby a prostředky k řešení těchto problémů.
Závěr
V závěru své prací chtěl bych říct, že IT v dnešní době je neoddělitelnou součásti byznysu. Proč? Proto že, v moderním světě není možné podnikat bez informačních technologii. To znamená že, IT odpovídá za spojitost byznysu resp. zajišťuje kvalitní a včasný servis.
IT útvar pro mnoha společnosti je tím nezbytným způsobem jak zvýšit výnos. A to buď snížením nákladů při stálém obratů nebo zvýšením obratů při stalých nákladech. Aby společnost dosáhla jednoho z těchto cílů, IT má různé technologie a praxe. Jednou z takových technologií je korporativní portály.
Pro IT, korporativní portál představuje velkou šancí ukázat byznysu, že IT je velice cennou součásti podniku. Kromě toho, samotný portál usnadňuje život IT. Například, můžeme použit speciální portál technické podpory, a tím samým řešit mnoha různých problémů:
a. Zvýšit kvalitu technické podpory
b. Automatizace analýzu potřeb uživatelů
c. Usnadnění určení nákladů
d. Osvobodit IT specialista pro řešení strategických úloh
V současné době se na trhu stává více a více viditelný trend prudkého nárůstu poptávky po portálová řešení. Tento proces je objektivní, protože logicky vyplývá z postupného vývoje soukromých společností a následovném přechodů mezi určitými fázemi života. Pokud si vzpomínáte na nedávnou historii, je zřejmé několik důležitých kroků, kterýma prošli prakticky všechny společnosti.
1. Doba primárního rozdělení majetku a vznik velkého počtu malých a středních podniků.
2. Přerozdělení trhů a příliv investic do perspektivních společností a projektů.
3. Restrukturalizace podniků a snižování nákladů.
4. Současné fázi rozvoje společnosti - zvýšení efektivity společnosti, automatizaci a optimalizaci podnikových procesů.
V současné době, firmy už začínají znát další pojmy, jako jsou obchodní transparentnost, rychlost rozhodování, snížení transakčních nákladů, analýza výsledků a předpovědí pro rozvoj podnikání, personalizace odpovědnosti a akumulace znalostí ve společnosti. Všechny tyto akce a možnosti není možné aplikovat bez moderních informačních technologií.
Vznik portálů bylo umožněno díky pokrokům v technologii Intranet, nebo síť v rámci organizace. Termín "portál" je jedním z nejvíce nejasných a nejednoznačných termínu. Ještě na počátku vzniku portálového softwaru, vývojáři a analytici navrhli velké množství termínů jako jsou: obchodní portál, «business intelligence» portál, firemní intranetový portál, a nakonec, korporativní portál, který lze považovat za přijatelný název pro tento druh softwarů. Přesto i nyní, mnoho uživatelů portálů mají jen smutnou představu o tom, co je to a jaké jsou jeho funkce. Občas se stává, že někteří vývojáři velmi svobodně používají termín «portál» a velmi často pod tento název zahrnují jakékoliv aplikace běžící na Internetu. Ve skutečnosti, se jedna o boj zájmů, kdy se snaží dodavatelé přesvědčit veřejnost/odběratelé, že portál znamená přesně to, co nabízejí.
Podle společnosti Gartner, lze rozlišit následující typy portálů :
1. Megaportals
Vznikli jedním z prvních (Lycos, America Online, Yahoo!). To jsou portály, určeny spíše pro celý Internet, ne pro jednotlivé skupiny uživatelů. Hlavním rysem těchto portálu je prostředí pro masovou komunikaci a komunikační média.
2. Vertikální portály
Někdy považuje jako vnitřní portál nebo vortal (vortals). Jsou určeny pro specifické skupiny uživatelů - např. zdravotní portály, portály pro ženy, atd.
3. B2B portály
To jsou elektronické obchodní platformy, které jsou určeny pro podnikání na internetu.
4. Firemní portály (Enterprise Portal)
Vypracované pro potřeby jedné společnosti, řešit vnitřní problémy firmy, a pro komunikaci s okolním světem - se zákazníky, dodavateli a partnery.
Účel a cíl firemního intranetového portálu
Obecně, portály můžeme roztřídit podle provádění úrovně interakce, které poskytují uživatelům. Můžeme rozlišit následující základní úroveň automatizace interakce:
a. Společnost - zaměstnanci
b. Útvary - útvar
c. Zaměstnanec - zaměstnanec
d. Společnost - partnery a investory
e. Společnost - zákazníci
Cílem zřízení firemního intranetového portálu
Zvýšení úrovně řízení a podpory rozhodování manažerů společnosti. Organizování sběru, konsolidace a analýzy relevantních informací.
a. Vytvoření jednotné databází společnosti.
b. Šetření časů a úsilí zaměstnanců.
c. Snížení nákladů společnosti.
d. Zlepšení komunikace a spolupráce mezi zaměstnanci podniku.
e. Podpora unifikaci a standardizace procesů a procedur ve společnosti.
f. Zlepšení kvality práce a služeb zákazníkům.
g. Zvýšení konkurenceschopnosti a investiční atraktivity společnosti.
Celkově firemní intranetový portál získává řadu výhod, které lze rozdělit na přímé a nepřímé.
"Přímé" výhody:
a. Úspora času zaměstnanců;
b. Úspory na rychlost průchodu operací;
c. Zvýšení rychlosti rozhodování;
d. Úspory z opětovného využití znalostí ve společnosti;
e. Snížení nákladů na interakce s dálkovými oddíly společnosti;
f. Sdílení znalostí v rámci společnosti, a v důsledku zlepšování kvality a produktivity zaměstnanců;
g. Snížení nákladů na interakce a výměny informací s partnery společnosti;
h. Nižší náklady na poskytování informační bezpečnosti;
i. Nižší náklady na údržbu systémů.
"Nepřímé" výhody:
a. Optimalizace obchodních procesů společnosti;
b. Zlepšení efektivity zaměstnanců;
c. Transparentnost všech útvarů společnosti;
d. Informováni zaměstnanců o důležitých událostech a činnosti v rámci společnosti;
e. Zvýšení ovládatelnosti společnosti, prostřednictvím efektivní zpětné vazby se zaměstnanci;
f. Vybudování účinné horizontální komunikace a výměny informací mezi obchodními jednotkami;
g. Sjednocení zaměstnanců, prostřednictvím vytváření zájmových skupin;
h. Rychlý a bezbolestný vstup nových pracovníků do života společnosti;
i. Zvýšení „image“ společnosti v očích zaměstnanců, partnerů a investorů.
Samozřejmě, že portály nejsou «všelék» na jakýkoliv problém. Jsou dobrými nástroji pro vedení společnosti a zaměstnanců. Slouží ke snadnému přístupu ke všem druhům informačních zdrojů a systémů. Portál - je jen dobrý nástroj, pro shromažďovaní všech druhů informací, které pomáhá řádné a účelně využit. Slouží k lepšímu pochopení výhod a nevýhod v obchodních vztazích a pro zjednodušení práce zaměstnanců prostřednictvím jedné aplikace.
Segmentace trhu
Stále ještě na trhu nedošlo k segmentaci. Byly pokusy navrhnout rozdělení na dobré krabicové produkty a produkty, které poskytují platformu pro integraci, ale to je jen tyč funkčnosti výrobku jako portál. Spiš bychom to mohli označit za diferenciaci nežli segmentaci.
Pokud společnost zavádí portál, tak hodnotu nepředstavuje samotný portál, ale technologie, který ho spojuje do jednoho celku:
a. Vyhledávácí schopností;
b. Klasifikace;
c. Správa obsahu a dokumentů;
d. Analytické schopnosti (Business Intelligence);
e. Integrace aplikací;
f. Application Server.
Soubor těchto technologií tvoří "ekosystém" portálu.
Analytici společnosti Gartner nabízejí takové segmentace trhu portálů.
1. Segment APS (application platform suits) - základní sada obsahuje aplikační server (aplikační server), integrační služby a samotný portál (nejvýraznější hráči v tomto segmentu trhu - BEA Systems, a Fujitsu).
2. Segment SES (Smart Enterprise Suit) - základní sada obsahuje vyhledávací engine, content management (dokument), nástroje Business Intelligence a možnosti integrace (hráči - Epicentric, Plumtree, Hummingbird, Computer Associates, Vignette, Broadvision).
3. Kombinovaný přístup (APS / SES), který používá takové giganty jako IBM, SAP, Sun Microsystems, Oracle a Novell (SilverStream).
4. Můžete si také vybrat segment tradičního vývoje, kdy portál - je aplikace, která běží na běžných aplikačních serverech APS(hráči - Compuware a Citrix).
Metodika zavádění intranet portálů
Obecně podobné jako při zavádění jakéhokoliv informačního systému s velkým počtem uživatelů. Jistě, že zavedení takového systému vyžaduje profesionální přístup developerů, kvalifikovaný vedoucí projektu, projektový tým, průmyslový přístup k systému, vývoj a implementace (design, vývoj, testování, školení, uvedení do provozu). Nejdůležitější je, že zavedení firemního intranetového portálu vyvolává víc administrativní problémy než technické potíže a zároveň otázky informační bezpečnosti, předávání znalostí od developera pro koncového uživatele.
Zvláštnosti zavedení firemního portálu do značné míry závislá na cíli a úkolů, které si stanovil zákazník pro systém. Zároveň by dodavatel měl počítat s firemní kulturou a aktuální úrovní automatizace ve společnosti. Často se stává, že dvě konkurenční společnosti na trhu, mohou stanovovat různé požadavky na systém. Proto zavedení firemního portálu v těchto společnostech bude zcela odlišným způsobem a odběratel by s tím měl počítat.
Z pravidla, všechny společnosti naráží na stejný seznam problémů při zavadění podnikových portálů. Mezi ně patří:
1. Potřeba změnit byznys procesy společnosti již byly zavedení v důsledku automatizace. Zároveň potřeba přerozdělení odpovědnosti;
2. Nedostatek formalizovaných procesů a dokumentace, které neumožňuje jasné stanovení cílů
3. Odpor ze strany zaměstnanců společnosti při zavadění systému;
4. Nízká úroveň chápání potenciálních přínosů z využívání podnikových informačních systémů ze strany managementu a zaměstnanců;
5. Složitost s přidělováním práv na přístup k informacím;
6. Převod stávajících informací do automatizovaného portálu;
7. Nedostatek zkušeností s provozováním těchto systémů, a jako důsledek nízké úrovně pochopení možných využití tohoto portálu.
Nelze říct, že všechny tyto problémy jsou neřešitelné. Jen pro jejich efektivnější řešení musíme zapojovat zkušené odborníky a konzultanty, kteří mají zkušenosti s implementací podobných systémů a nabízí způsoby a prostředky k řešení těchto problémů.
Závěr
V závěru své prací chtěl bych říct, že IT v dnešní době je neoddělitelnou součásti byznysu. Proč? Proto že, v moderním světě není možné podnikat bez informačních technologii. To znamená že, IT odpovídá za spojitost byznysu resp. zajišťuje kvalitní a včasný servis.
IT útvar pro mnoha společnosti je tím nezbytným způsobem jak zvýšit výnos. A to buď snížením nákladů při stálém obratů nebo zvýšením obratů při stalých nákladech. Aby společnost dosáhla jednoho z těchto cílů, IT má různé technologie a praxe. Jednou z takových technologií je korporativní portály.
Pro IT, korporativní portál představuje velkou šancí ukázat byznysu, že IT je velice cennou součásti podniku. Kromě toho, samotný portál usnadňuje život IT. Například, můžeme použit speciální portál technické podpory, a tím samým řešit mnoha různých problémů:
a. Zvýšit kvalitu technické podpory
b. Automatizace analýzu potřeb uživatelů
c. Usnadnění určení nákladů
d. Osvobodit IT specialista pro řešení strategických úloh
Subscribe to:
Posts (Atom)